Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až na dno a zpět - 6. kapitola

11.03.2011 (21:45) • AliceJazz • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1955×

Až na dno a zpět

6. kapitola

Pohled Alexandra McCarty (Lucy)

Byla jsem tu už asi tři týdny, nevím, čas toho pro mě moc neznamenal. Jediný, s kým jsem se tu bavila, byla Alice a někdy i Jasper s Emmettem. S Carlislem, Esme, Edwardem ani Rosalie jsem si moc nerozuměla. Byli na můj vkus moc nepřátelští. Vždycky, když u mé postele seděl Emmett, měla jsem přímo na jazyku otázku, jaké bylo jeho jméno, ovšem nikdy jsem ji nepoložila.

Dnes tu vedle mě vesele pištěla Alice, ale já jsem ji nevnímala. Soustředila jsem se na jedinou myšlenku. Carlisle mi dneska řekl úžasnou zprávu, mohla bych začít pomalu chodit nebo se alespoň postavit. Nedalo mi to a musela jsem nad tím pořád uvažovat. Rozhodla jsem se, že mu řeknu, aby mi pomohl. Nelíbilo se mi, jak mě tu obskakují. Byla jsem zvyklá, že co si neudělám, to nemám a oni se tu kolem mě točili celí šťastní, že mi mohou pomáhat. A začalo se mi stýskat po mém oblečení, které jsem nosila posledních několik desetiletí. Velké výstřihy upnuté na tělo, krátké sukýnky, boty na dvaceticentimetrovém podpatku. Najednou jsem tedy přerušila nezastavitelný tok Aliciných slov a to se mi kupodivu podařilo.

„Alice, víš, já bych zase chtěla zpět svoje oblečení, nemohl by pro něj někdo zajet? Prosím?“ zeptala jsem se a zkusila psí oči. Možná jsem neměla prosit zrovna Alice, ta na ty svoje předražené, příliš mnoho zakrývající, ale hlavě hebounké a teplounké hadříky nedala dopustit. Nejdřív se nesouhlasně zamračila, ale potom získala její tvář skelný výraz a ona se jen usmála. Občas se jí tohle stávalo, ovšem mně odmítala říct, co to znamená. Tušila jsem, že to bude v souvislosti s jejím talentem, ale mohla jsem bohužel jen hádat.

Pak se její tvář zase rozjasnila a ona se usmála tak vědoucně, že jsem ji skoro shodila z židle. Ne všichni tu mají důvod k smíchu. Já rozhodně ne. Noha ještě trošku bolela, ale věřila jsem, že se dokážu postavit. Alice bleskově vyběhla ze dveří, ještě než jsem se stačila zeptat, co jí zase přelítlo přes nos. Pak jsem zaslechla, jak dole rozdává pokyny Emmettovi a Jasperovi. Málem už vyrazili, ale rychlým výkřikem: „Alice, néé!“ jsem je ještě stihla zastavit. V tu samou desetinu sekundy byli všichni zase v pokoji.

„Proč ne, Lucy?“ zeptala se Alice nechápavě. Pobaveně jsem se na ni podívala a byla ráda, že mám taky jednou navrch. Začala jsem jí to co nejpomaleji vysvětlovat.

„Alice, jsou to dva muži, chápeš?“ zeptala jsem se opatrně. Zatvářila se ještě nechápavěji a pokývala hlavou, jakože jo. Dusila jsem se smíchy a zpozorovala, že Jasper je na tom stejně. Takže už jen Emmett a Alice.

„Alice, jsou to dva více než pohlední muži, chápeš?“ řekla jsem, a když pokývala hlavou, málem jsem vyprskla smíchy. Jasper byl statečný a taky to vydržel. Poznala jsem, že Emmettovi to začalo docházet, úplně jsem viděla, jak mu v hlavě šrotují kolečka. Nevěděla jsem, jak dlouho to jen vydrží, tak jsem rychle pokračovala.

„Alice, a uvědomuješ si, kam chceš poslat tyto nadprůměrně pohledné muže?“ zeptala jsem se a očekávala naprosto samozřejmě, že to pochopí. Ale ona kývala jenom mechanicky a nejspíš si ani neuvědomila, na co odpověděla. Emmettovi to došlo, ale taky to ustál. Překvapil mě, choval se přesně jako můj starší bráška, ačkoli byl o osm minut mladší.

„Alice, já ti přesně řeknu, co by se stalo, kdybych tě nezastavila. Jakmile by tam dojeli tím luxusním fárem, které většina obyvatel vídá leda ve snu, sesypaly by se kolem něj prostitutky. Oni by potom vystoupili a půlka z cour by se složila, protože takový kšeft v životě neviděly. Ta zbylá půlka by se na ně nalepila a ve vší úctě, pochybuji, že by se ubránili obrovským výstřihům a minisukničkám. Vrátili by se tak za hodinu a totálně by zničili vztah. Nebo druhá varianta, odolali by, o čemž pochybuji.“ Při těchto slovech jsem se poťouchle usmívala a skepticky si je měřila. „A stejně by se jimi museli násilím probít, což by rozhodně nešlo lehce, sama vím, jak jsou vytrvalé. Vrátili by se celí zdecimovaní a naprosto by mě nesnášeli. Takhle nějak by to skončilo,“ dopověděla jsem jí a ona na mě valila oči. Nevydržela jsem to a vybuchla smíchy. Po chvíli se Alice vzpamatovala a Jasper s Emmettem stáli zase na nohou.

„Fajn, tak pojedu sama,“ řekla si pro sebe a lidskou rychlostí chtěla odejít z pokoje. Ještě jsem za ní křikla, aby si raději vzala něco jiného. To ji zastavilo a ona se po mně nechápavě podívala.

„V tomhle by jsi byla příliš nápadná,“ osvětlila jsem jí situaci a andělsky se usmála.

„Ale co si mám vzít do špinavé čtvrti?“ zeptala se se slyšitelnou obavou v hlase. Nemračila jsem se na slova: špinavé čtvrti. Ta špinavá čtvrť byla mým domovem. Než jsem jí stihla poradit, už mě někdo držel v náručí. Podívala jsem se, kdo si tak troufá a spatřila Jaspera. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, abych se uklidnila. Neměla jsem ráda, když se se mnou takhle jednalo.

Než jsem stihla zahlédnout něco dalšího, už jsem byla v šatně. Páni, Alice to má ale zařízené. Takovou šatnu bych brala všemi deseti, jenže jako milodar z nebe asi nespadne. Alice stála hned vedle Jaspera tak, abych na ni viděla. Nechala jsem bez povšimnutí, že mě tu nosí po domě a raději se věnovala šatně. Byla tu hromada těch shovívavějších kousků, které jsem rozhodně nepotřebovala. Podívala jsem se na Alice.

„Kde máš ty odvážnější kousky?“ zeptala jsem se. Blýskla se po mně úsměvem, jakoby přesně tohle očekávala a už vedla Jaspera se mnou v náručí mezi regály a… Nemohla jsem se ubránit úsměvu. Mít já tolik peněz jako Alice, obsahovala by moje šatna mnohem zajímavější kousky. Ovšem kdybych byla tak bohatá, nedělala bych tu ponižující práci na ulici. Konečně jsme se dostali k nějakému oblečení. Na můj vkus moc usedlé, ale Alice je přeci jen trochu jiná. Nakonec jsem jí vybrala černé svetrové minišaty, legíny s flitry a nádherné botky. Alice byla téměř stejně malá jako já, proto by jí neuškodil větší podpatek, ale upíří schopnost držet rovnováhu se nevztahuje na dvaceticentimetrový podpatek. Nechtěla jsem riskovat, aby se tam někde rozplácla.

Jen co byla spokojená s mým výběrem oblečení, tak mě Jasper zase odnesl do pokoje. Netvářil se, že by mu vadilo neustále mě držet. Když mě donesl do pokoje, stalo se něco zvláštního. Najednou jsem měla hroznou chuť ho obejmout, schovat se v jeho náruči před celým světem, aspoň na chvilku se cítit chráněná. Nerozuměla jsem svým pocitům. Za dlouhých pětaosmdesát let jsem nic takového necítila a rozhodně jsem cítit nechtěla. Znamenalo by to, že jsem závislá, odkázána na někoho jiného, což jsem nikdy nechtěla. Bylo to to jediné, na co jsem byla hrdá, na svou volnost a svobodu.

Jak jsem tak uvažovala, nevšimla jsem si, že se ke mně Jasper přibližuje. Najednou mi byla v lehkém topu příliš velká zima. Nebránila jsem se, když mě políbil. Málem jsem explodovala štěstím. Poprvé v životě jsem někoho políbila. Je to sice hloupost, ale já své zákazníky nikdy nelíbala, oni líbali mě a to dost hrubě. Plně jsem se do polibku vžila a začala plenit jeho ústa jazykem. Nejspíš by tahle idylická chvilka trvala věčně, kdyby do dveří nevrazil Emmett. Jasper se ode mě s naštvaným zafuněním odtáhl, nejspíš aby seřval nově příchozího.

Nespokojeně jsem zamručela a opět si přivlastnila jeho ústa. Klidně bych takhle strávila celou věčnost, nic by mi nechybělo. Tedy, něco přeci jen ano a to vzduch. Jasper to vycítil a přesunul se s polibky na můj krk. Z tohoto gesta jsem usoudila, že Emmett odešel a plně se oddala polibku. Odtáhl se nečekaně rychle a s naprosto nesmyslnou omluvou mě položil zpět na postel. Nespokojeně jsem se zamračila a on se jenom jemně usmál.

Potom se opět omluvil a řekl: „Promiň, tohle se nemělo stát, já… slibuji, že už to nikdy neudělám,“ omlouval se překotně. Vytřeštila jsem na něj oči. No to si ze mě dělá legraci. Ještě než jsem mu stihla něco říct, zavládlo v pokoji ticho a klid, jenom se záclonou si lehce pohrával větřík z najednou pootevřeného okna. Naštvaně jsem sebou praštila do polštářů. Normálně by mě žádný polibek nerozhodil, neustále mě někdo líbal, jenom to obvykle nebyl někdo takhle nadlidsky krásný a nebyla jsem to já, kdo někoho líbal. Rozhodla jsem se počkat, až se vrátí on nebo Alice. S Emmettem jsem to řešit nehodlala a s nikým jiným v domě jsem si nerozuměla.

Předchozí kapitola - Shrnutí - Následující kapitola

Nezapomeňe na komentář! :D

Autor: AliceJazz (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až na dno a zpět - 6. kapitola: