Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až na dno a zpět - 7. kapitola

25.04.2011 (11:30) • AliceJazz • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2226×

Až na dno a zpět

7. kapitola

Alice dorazila nečekaně rychle, nejspíš na silnicích porušovala všechny zásady bezpečné jízdy. Až teprve ve chvíli, kdy vrazila do dveří s taškou v ruce, mi došlo, že neměla ani tušení, kde se můj dočasný příbytek nachází. Byla celá naštvaná. Ještě než jsem se stihla zeptat, co se stalo, tak spustila:

„To jsi mě laskavě nemohla upozornit, že si mě bude půlka těch chlapů koupit? Neustále mě někdo osahával a chtěl vědět za kolik!“ Nejdřív jsem na ni nechápavě koukala a pak jsem vybuchla smíchy. Ta holka se mi snad zdá. Ona jde do takzvané špinavé čtvrti, oblečená jako šlapka a pak se diví, že o ni byl zájem! Potom jsem ovšem ztuhla v půlce pohybu nahoru a dolu.

„Počkat, Alice, řekla jsi půlku? Vážně si tě chtěla koupit půlka?“ Byla jsem neskutečně vyšokovaná. Vlastně jsem se neměla čemu divit. Byla fakt krásná a v těch šatech přímo neodolatelná. Povzdechla jsem si. To se někdo má. Mít její vzhled, tak už jsem se nejspíš dávno vyhrabala z toho srabu, do kterého jsem spadla před sedmdesáti lety. Na moji otázku jen pokývala hlavou. Znovu jsem sebou práskla na postel, až v ní něco zakřupalo. Možná to byla moje kost? Neměla jsem náladu to zjišťovat. Přešla jsem raději k bezpečnějšímu tématu a hned potom jsem měla v úmyslu z ní vytáhnout, jak to myslel její povedený bratříček.

„Máš moje věci?“ zeptala jsem se, ačkoli jsem viděla tašku v jejích rukách.

„Jistě,“ pronesla téměř uraženě, jako bych ji bůhvíjak podceňovala. Natáhla jsem po ní ruce a na dece mi přistála moje milovaná kabelka cestovatelka. Otevřela jsem ji a všechno vysypala na postel. Mazlila jsem se s mými topy, sukničkami a šatičkami. Alice se tajuplně usmála a zpoza dveří vytáhla ještě tři igelitky. Věděla jsem přesně, co v nich je. Skoro jsem je vytrhla Alice z rukou a dychtivě do jedné nakoukla. Nezklamala. Všechny moje botky, které by byly pro jiné příšerné, pro mě ale zdroj obživy. Je to sice zvláštní, ale na botách opravdu záleží. Čím křiklavější barva, tím lepší, proto byla většina svítivě rudá. Čím vyšší podpatek, tím vetší pohyblivost v bocích, ta byla taky důležitá, a vysoké platformy, to znamenalo být vyšší a tím pádem i viditelnější. Moje botky všechny tyhle příšerné požadavky splňovaly, proto jsem je tolik milovala. Namátkou jsem vytáhla jeden top a prosebně se na Alice podívala.

„Ne, tenhle top ne, spíš tenhle,“ zněla její odpověď. Vyjeveně jsem koukala na černý top, síťovaný tak, že bych nemusela mít nic a nepoznalo by se to.

„Alice, postřehla jsi, že já žádnou podprsenku nevlastním?“ zeptala jsem se překvapeně. Tenhle topík jsem proto moc často nenosila, bylo v něm všechno vidět, takže vždycky na nějakou tmavě rudou, krajkovanou podprsenku. Nutno podotknout, že byly vždycky půjčené. Možná by si normální člověk řekl, proč by jí měla ta šlapka půjčovat oblečení? To není možné. Ale nenechte se zmást, opak je pravdou. Jsem hrozně umanutá, takže jim bylo jasné, že bych si ten top vzala, ať mi tu zanedbatelnou část oblečení půjčí, nebo ne. Potom by si mohli nechat o kšeftech jenom zdát.

Alice se zamyslela a potom zmizela. Je vážně zvláštní, někdy je nezastavitelná a jindy sotva řekne slovo. Zvláštní. Jakmile opět vrazila do dveří s podprsenkou v ruce, málem jsem se zasmála. Nejdřív jsem se skepticky podívala na její hrudník, potom na můj a nakonec na zanedbatelný kus látky v jejích rukou. Alice protočila oči a vysvětlila:

„Je Rosiina, neboj,“ pronesla nadneseně. Skepticky jsem se na ni zašklebila, měla jsem dojem, že Rosiina bude taky trošku menší, ale pořád lepší než nic. Sundala jsem si tedy takové zahalující triko a natáhla se po podprsence. Jednu věc jsem ale neočekávala. Do dveří vtrhl Emmett. Zarazil se na prahu dveří, vyvalil oči a hlasitě polkl. Nemohla jsem jinak a praštila jsem hlavou do polštářů. Přesně takhle by se zachoval můj bratr. Za tu dobu, co jsem tady byla, jsem si začínala všímat až příliš nápadných podobností mezi bratříčkem a jím.

Vzhledem k faktu, že já jsem tu byla polonahá a on stál ve dveřích a civěl na mě jak prase po první ráně, Alice se naštvala a vyjela na něj:

„A klepat tě doma neučili?“ vyštěkla na něj a hodila po mně top a podprsenku, nejspíš abych si to oblékla. Tak jsem s tedy bleskovým pohybem zapnula ten kousek krajky a na to hodila bolerko. Emmett vypadal, že už se trochu uklidnil a začal se otáčet. On vždycky ví, kdy má vyrušit. Nevěděla jsem, co to do mě vjelo, ale zavolala jsem na něj:

„Emmette!“ Emmett ztuhl a nastražil uši. Neotočil se. Nejspíš očekával proud nadávek, ale to se prepočítal, taková já jsem nikdy nebyla. Místo toho ze mě vyletěla otázka, kterou jsem už tak dlouho převalovala na jazyku.

„Emmette, jak ses jmenoval jako člověk?“ zeptala jsem nečekaně. Šokovaně se na mě otočil.

Předchozí kapitola - Shrnutí - Následující kapitola

Autor: AliceJazz (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až na dno a zpět - 7. kapitola: