Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až tak moc tě nežeru - 14. kapitola

21.05.2018 (12:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1293×

14. kapitola

Pohled Belly

„Bello, tohle je má manželka Carmen. Za tebou stojí Kate, Irena a Tanya. Cullenovi sourozence znáš,” pokynul na pohovku před mnou a já se schválně vyhýbala jeho pohledu, který bych nezvládla ustát se zdravým rozumem. „A tohle jsou Carlisle a Esme,” dokončil představování své rodiny a já polkla, protože jsem nevěděla, co říct.

„Dobrý den,” řekla jsem, ale na konci se mi zlomil hlas, protože jsem na sobě cítila jeho pohled, který mě studoval, a já se ošila.

„Tykej nám, prosím. Nemáš hlad? Ráda ti něco uvařím,” nabízela mi tmavovlasá žena s přátelským úsměvem.

„To není potřeba, děkuji. Posledních pár dní mi není dobře a nedokážu nic pozřít,” odpověděla jsem jí a snažila se usmát, ale vyšel z toho jen úšklebek, a tak jsem svěsila hlavu, když si mě za ramena přitáhl otec a já se cítila v bezpečí. Dlouze se na mě podíval a já věděla, že přemýšlí nad mou odpovědí, která ho trápila, ale já zavrtěla hlavou, aby to neřešil, protože ve tváři měl ustaraný výraz a já chtěla mít tenhle rozhovor brzy za sebou.

„Asi bych vám všem měl něco vysvětlit. Pokud jste si to ještě nedomysleli, tak Bella je moje dcera,” začal a já bolestivě zavřela oči a čekala odmítnutí nebo ještě hůř, ale nestalo se tak. Všichni mlčeli a já pomalu otevřela těžká víčka. Všichni mlčky poslouchali a já se shrbila v otcově náručí, které bylo pro mě bezpečným útočištěm, a zadívala se na jeho svetr, který jsem žmoulala v ruce.

„Šest let před tím, než jsem Carmen poznal, jsem se zamiloval do lidské ženy. Byla velmi krásná, tak jako má dcera,” odmlčel se a podíval se na mě s úsměvem a se smutkem v očích, „a já pocítil ten nejvzácnější cit na světě. Několik let jsme spolu bydleli v malém domečku uprostřed lesa, kde jsme měli soukromí a mohli se vzájemně oddávat naší lásce. Nevadila jí představa soužití s upírem. Stále mě milovala takového, jaký jsem a já jí opečovával jako nejdražší poklad na světě, dokud jsme nepočali dítě. Nevěděl jsem co dělat a co se bude dít dál. Rozmlouval jsem jí to a navrhnul, že ho z ní vyndám a ihned jí přeměním, ale ona se bránila. Brala ho jako dar z nebes. Brala ho jako zázrak naší lásky. Bránila ho vlastním tělem a já nakonec rezignoval, i když jsem jí říkal, že je pravděpodobné, že porod nepřežije, protože to dítě nemohlo být lidské. Vše jsme měli naplánované. Až by přišel porod, rychle bych ho z ní vyndal a přeměnil jí. Bohužel jsem zklamal a než jsem dítě zachránil, protože se dusila, Elizabeth zemřela. V její tváři jsem viděl ten jemný úsměv, kterým obdařila holčičku, ale její srdce už nebilo. Pohltila mě neskutečná bolest a já nechal dítě na podlaze a utekl s mojí láskou do lesa, kde jsem propadal temnotě. O několik dnů později jsem Elizabeth pohřbil a trmácel se lesem, kde jsem prožíval ty nejhorší muka. Chtěl jsem se zabít, protože jsem byl na dně. Odpíral jsem si jídlo a schválně se vysiloval, když jsem po dlouhé době potkal překrásnou upírku Carmen. To ona dokázala mé srdce zacelit a já začal prožívat něco podobného jako s maminkou Belly. Ta láska nebyla totožná, ale byla tam a já souhlasil, že spolu začneme žít. Všechno jsem jí řekl a ona mě vždy ráda vyslechla. Vždycky budu Carmen vděčný za to, jak to brala a bere, ale mé svědomí bylo stejně černé. Po čase jsem se rozhodl svojí dceru vyhledat. Povedlo se mi to, když už byla dospělá, ale způsob jakým žila, mi prohloubil díru do srdce. Poprvé jsem jí uviděl na ulici, kdy kradla jídlo v obchodu. Nakonec jsem přemohl strach a nejistotu a promluvil si s ní. Odmítala mě a já pocítil, že mě nenávidí za to, že jsem jí opustil. Nakonec jsem jí alespoň dal kreditku, aby nežila už na ulici. Několikrát jsem za ní přišel nebo jí volal, ale byla to marná snaha, protože Bella je tvrdohlavější, než byla Elizabeth,” přitáhnul si mě blíž a já zavřela oči, abych neviděla jejich reakci. „Omlouvám se, že jsem vám to neřekl, ale příšerně jsem se styděl,” dořekl a já pocítila jeho ruku na zádech, která mě hladila.

„Takže, ty jsi…‚“ zeptala se Alice v šoku a ukazovala na mě. Zadržela jsem slzy, které se draly na povrch, protože jsem čekala jejich záporné reakce.

„Poloupír,” dořekl můj otec a já se při tom slově zachvěla.

„Já jsem takovej debil,” ulevil si Edward a dal si tvář do dlaní. Prsty mě svrběly, protože jsem ho chtěla pohladit a polaskat, ale musela jsem zavrtět hlavou, protože to nešlo. Moje pýcha byla silnější a to on pohřbil všechny naše naděje na krásný život.

„Takže, my jsme tetičky,” zaslechla jsem za sebou zaskočeně. Podívala jsem se tím směrem na Irinu, která měla ve tváři spokojený výraz. Popošla ke mě a objala mě. Mé tělo se rozechvělo, protože jsem nečekala takovou reakci.

„Vítej do naší rodiny, Bello,” řekla potichu a mě to zahřálo u srdce. Nakonec se přidali i Kate, Tanya, Carlisle a Esme a já šla z náruče do náruče. Cítila jsem se relativně šťastná, protože jsem měla najednou velkou rodinu, kterou jsem postrádala, ale i přes to jsem cítila uvnitř sebe hlubokou díru, která tam stále byla a já jí nemohla ignorovat. Schválně jsem se vyhýbala sourozencům Cullenovým, protože na to tohle jsem ještě neměla. Cítila jsem se slabá, a tak jsem se posadila k otci, abych se alespoň nějak uklidnila.

„Měla bych už jet, tati,” přiznala jsem a zhoupl se mi žaludek. Cítila jsem se na pokraji sil a potřebovala jsem nutně spánek. Chytila jsem ho za ruce a pokusila se o úsměv, který mi jisto jistě nevyšel, a já se zakřenila.

„V žádném případě. Nemůžu tě nechat odjet v takovém stavu, zvlášť když jsem tě konečně našel,” řekl a já se zamračila.

„Necháme ti s Carmen náš pokoj a zítra se domluvíme, co dál,” řekl jemně, ale já zavrtěla hlavou, protože představa, že budu spát s ním pod jednou střechou, se mi příčila.

„Kvůli mě, prosím,” zašeptal a mě utekla jedna slza, která se mi skutálela po tváři. Nakonec jsem trhavě přikývla a setřela si ji.

„Nechceš přinést nějaké věci?” zeptal se nejistě a pohladil mě po tváři, kterou jsem jistě měla bledou jako smrt.

„V autě mám tašku,” řekla jsem, ale hlas se mi zlomil, když jsem si vzpomněla, že v ní mám medvídka, který mi ho i v posteli bude připomínat.

„Doprovodím tě do pokoje,” řekla Alice a vytáhla mě do stoje. Byla jsem jí vděčná, protože jsem se mohla o ní opřít. Vyšly jsme schody a zamířili dlouhou chodbou k pokoji pro hosty, když jsem najednou ucítila jeho vůni intenzivně a dech se mi zadrhl v plicích. Oči se mi zalily slzami a já najednou ten nůž cítila hluboko v mém srdce. Alice rychle otevřela dveře a položila mě na postel, na kterou jsem si sedla a popadala dech. Nechtěla jsem se tu zhroutit. Ne teď, když mě všichni slyší. Se sklopenou tváří jsem se pomalu nadechovala a vydechovala, než se mi ustálil tep.

„Bello, jsi v pořádku?” zeptala se ustaraně a já se musela přemáhat k odpovědi.

„Relativně,” vydechla jsem uslzeně.

„Jak dlouho jsi nejedla?” zeptala se a klekla si ke mě.

„Tři nebo čtyři dny,” odpověděla jsem jí pravdivě a další slza stesku mi ukápla na tvář.

„A kdy jsi naposled lovila?” zeptala se a přidržela mi kolena, která se klepala.

„Asi devět dní,” řekla jsem, ale zlomil se mi hlas a já cítila, jak mi těžknou víčka.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až tak moc tě nežeru - 14. kapitola: