Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až tak moc tě nežeru - 17. kapitola

29.05.2018 (12:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1274×

17. kapitola

Pohled Belly

Namáhavě jsem rozlepila oči, do kterých mi svítilo, a zjistila, že je ráno. Prohrábla jsem si vlasy, které byli vlhké a vzpomněla si na noc, která pro mě byla nejhorší za posledních několik dní. Nejen, že jsem zvracela, ale také jsem mluvila s Edwardem, pokud se tomu dalo říkat mluvení. Vzhledem k dnešní noci jsem se ale cítila odpočatě. Po fyzické stránce jsem na tom byla dobře, protože se sny nevrátili a já konečně spala déle, než hodinu. Odhodila jsem peřinu a zjistila, že jsem celou noc spala v oblečení, ve kterém jsem sem přišla. Posadila jsem se a přitáhla si tašku, ze které jsem vyndala čisté oblečení, do kterého se po sprše převléknu. Vzala jsem si ho do koupelny, kde jsem se nahá postavila pod sprchu a pustila na sebe horkou vodu. Svaly se mi částečně uvolnily a já se cítila lépe a lépe. Umyla jsem si vlasy a tělo sprchovým gelem a vylezla. Vysušila jsem se a podívala se do odrazu v zrcadle, který mi připomínal utrpení, které stále zažívám. Povzdechla jsem si, když jsem se zadívala na modřiny zrady na mé tváři. Sklopila jsem pohled a oblékla si džíny a černé tričko. Vrátila jsem se do pokoje, když přišel otec a povzbudivě se na mě usmál.

„Nechceš si se mnou zajít na lov? Potřeboval bych s tebou někdo prodiskutovat a znáš to. Tady mají i stěny uši,” usmál se na mě upřímně a já souhlasila. Stáhla jsem si vlasy do ohonu a šla chodbou za ním ke schodům. Vždy když jsem jí procházela, vdechla jsem do plic Edwardovi vůni, která zapříčinila to chvění, které pohlcovalo mé tělo. Sešli jsme do obývacího pokoje, kde seděli Tanya, Irena, Kate a Carmen.

„Dobré ráno,” řekla jsem a usmála se na Carmen. Všichni mi odpověděli, až na Tanyu, která na mě nepřátelsky zavrčela.

„Máš nějaký problém?” zeptala jsem se jí a zadívala se do černých panenek, kde byl hněv, který jí ovládal.

„Jo. Ty si můj problém. Nechápu, proč si tě vybral,” prskla na mě rozzlobeně a nakrčila se do útočné pozice. Soustředila jsem se na svůj dar, který mě chránil a roztahovala štít kolem sebe tak, aby utvořil bublinu, v které jsem byla schovaná.

„Nevím, o čem to mluvíš a už vůbec na mě nemáš právo křičet,” zavrčela jsem na zpět, ale můj otec se postavil přede mě a hrozivě zavrčel.

„Měla bys odjet ještě dnes, Tanyo,” řekl tvrdě a zpražil ji pohledem. Najednou se uvolnila, ale stále mě obezřetně pozorovala. Eleazar mě táhl ven a já se zamračila.

„Co to mělo být?” zeptala jsem se ho nechápavě, ale on ukázal na uši a já se rozeběhla za ním do hlubokého lesa. Po pár kilometrech, když nás už nemohli slyšet, jsme zastavili. Podívala jsem se na něj a obočí mi vylétlo vzhůru.

„Měla bys vědět, že Tanya dlouhá léta bojuje o Edwardovu přízeň a teď konečně pochopila, že tuto válku prohrála,” začal otec, ale já svraštila obočí. Absolutně jsem nechápala, co to má se mnou společného.

„Víš, dceruško, nemůžu se na tebe dívat, když trpíš. Jsi příšerně umanutá a tvrdohlavá,” zakroutil hlavou a já se znovu zamračila, protože měl pravdu.

„Teď mě nech, prosím, mluvit a nepřerušuj mě. Ano?” zeptal se s nadějí v očích a já si povzdechla a ukázala, ať pokračuje. „Spala jsi celkem dlouho, než se ti zdál ten hrozný sen a já poslouchal, co se v domě děje. Alice se šíleně hádala s Edwardem, kterého nabádala, aby ti řekl pravdu. Nic není takové, jaké se zdá a ani jeho zrada není tak jednotvárná. Moc jsem tomu nerozuměl, ale ty toho určitě pochopíš víc, než já,” začal a já hypnotizovala jeho pusu, která mi teď chtěla říct něco důležitého. Cítila jsem, že teď si nesmím postavit hlavu a utéct. „Edward se obhajoval tím, že si myslel, že jsi jen člověk a že ti nechtěl zničit budoucnost. Nechtěl ti vzít lidský život a možnost mít děti a vnoučata, s kterými si měla zestárnout. Nechtěl ti ukrást duši, protože on je přesvědčený, že žádnou nemá. Nevěděl, že jsi poloupír. Chtěl tě před sebou chránit, protože podle něj si byla s ním v nebezpečí,” dořekl a já cítila, že mi po tváři stékají slzy, které byly tentokrát znakem štěstí. Chtěl mě chránit. Ozývalo se mi v hlavě a já se spokojeně usmála, protože mu na mě zjevně záleželo. Stále jsem si nebyla jistá, co to všechno mělo znamenat, ale rozhodla jsem se o tom přemýšlet až u sebe v pokoji, kde budu mít soukromí.

„Děkuju, tati. Mám tě ráda,” zašeptala jsem a zavřela spokojeně oči.

„Já tebe taky, holčičko,” zašeptal a já se s úsměvem od ucha k uchu odtáhla.

„Takhle se mi líbíš a teď pojď na pořádný lov. Ty kruhy pod očima jsou vážně děsivý,” zasmál se a rozeběhl se po pachu jelena.

Nasála jsem vzduch nosem a nechala se vést loveckým pudem za svou kořistí. Rozeběhla jsem se na východ za otcem, kde jsem ucítila pumu. Užívala jsem se vítr, který mě pleskal po tváři a periferním viděním jsem pozorovala odstíny zelené a hnědé, když jsem skočila na strom a pronásledovala svou kořist, která také lovila. Hrbila se na kameni a já po ní ihned skočila. Zakousla jsem se do toho chlupatého krku, kde tepala tepna rozkoše a sála tu červenou tekutinu, která mi dodávala sílu. Když v ní nezbila jediná kapka, naštvaně jsem ji odhodila a nasála do plic další pach lesa, který mi zapříčinil pálení v krku. Znovu jsem se rozběhla po své kořisti a tentokrát se napila z jelena. Pocítila jsem vnitřní uspokojení a sílu, která mi chyběla. Zahrabala jsem obě zdechliny a vyrazila po stopě za Eleazarem.

„Vypadáš lépe,” zhodnotil mě cestou domů a já se usmála.

„Jak to teď bude dál?” zeptala jsem se otce, protože mě tahle otázka svrběla na jazyku.

„Požádal jsem Carlislea, jestli tu můžeme s Carmen zůstat déle a on souhlasil. Irena, Kate a Tanya měli zítra odjed na Aljašku, ale myslím, že po té scéně vyrazí hned,” shrnul to a já se zamračila. Nechtěla jsem nikomu přidělávat potíže, i když by se jednalo o Tanyu.

„To jsem nechtěla,” řekla jsem a mířila cestou domů.

„Není to tvoje chyba. Edward ji odmítl už několikrát, ale je stejně umanutá jako ty,” zasmál se Eleazar a já se pousmála. Najednou jsem cítila, že jeho jméno na mě už nemá zdrcující účinky a já se zarazila. Změnilo se snad něco?

„Byl bych rád, kdybys tu zůstala, alespoň dokud se vše nevyřeší,” řekl a chytil mě za ruku.

„Nechám si to projít hlavou,” zhodnotila jsem to nakonec a vešla do obývacího pokoje, kde seděli Carmen, Alice, Rose a Carlisle.

„Tak jak jste se měli? Vypadáš lépe, Bello,” pousmála se moje nevlastní maminka.

„Už je mi lépe,” mrkla jsem na otce, který se usmíval jako měsíček na hnoji.

„Měli jste ji vidět, jak lovila. Takové ladné sexy pohyby určitě zdědila po mě,” zasmál se a mě se do tváří nahrnula červeň.

„Půjdu na chvíli do pokoje. Myslím, že mám o čem přemýšlet,” řekla jsem mu a rozešla se ke schodům, které jsem vyšla.

Zabočila jsem do chodby a slyšela, co Edward poslouchá za píseň. Byla to smutná balada o tragické lásce a já si vzpomněla na moje přirovnání našeho vztahu k Romeovi a Julii. Povzdechla jsem si a zavřela se do pokoje. Přemýšlela jsem nad slovy, které mi v lese řekl otec. Edward mě nechtěl proměnit, protože by mi vzal lidství. Bál se, že bych přišla o duši. Bál se o mě a mou budoucnost. Z toho jsem pochopila jediné a to, že mu na mě záleží víc, než si myslím. Taky jsem neustále přemýšlela nad Tanyou, která se do něj zakoukala. Co to říkala, že si mě vybral? Jako družku? Proč by jinak na mě chtěla zaútočit, kdyby mě bral jinak? Přemýšlela jsem nad tím hodiny a hodiny, než jsem se dopracovala k závěru, který zněl, že tu zůstanu, abych se dozvěděla pravdu. V hlavě mi stále blikaly ty dvě slůvka lásky jako odpověď na mé otázky, ale já tomu nechtěla uvěřit. 

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až tak moc tě nežeru - 17. kapitola: