Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až tak moc tě nežeru - 7. kapitola

03.05.2018 (12:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1523×

7. kapitola

Pohled Belly

Seděla jsem ve třídě a poslouchala učitele, který přednášel poslední hodinu před obědem. Cítila jsem na sobě pohledy všech, ale mě to nechávalo chladnou. Věděla jsem, že jsou mí spolužáci zmatení a já byla též. Můj prvotní plán se řídil heslem: přátelé si drž u těla a nepřátelé ještě blíž. A tak jsem Edwardovi pomáhala k vytouženého klidu na Forkské střední škole. Bránila jsem ho před ostatními holkami, které po něm jely jako slepice po flusu a když jsem viděla jeho zmučený výraz na dějepise, tak jsem roztála jako zmrzlina a pomohla mu i v této situaci. Bohužel jsem nevěděla, jak strašně rychle se to rozkřikne. Druhý den byl v časopise velký titulek, že je již Edward zadaný a já nemohla couvnout. Přikývla jsem na to šílené divadlo a nechala se vláčet školním parkovištěm, kde mě málem rozšlapala snad stovka novinářů. Jeho společnost mi byla až moc příjemná a já přestávala racionálně myslet. Najednou se otřel o mé rty a já se cítila tak neskutečně báječně, když to všechno zkazila jeho sestra, která se mi pokoušela namluvit, že to bylo jen divadýlko před spolužáky, ale já jí nevěřila. Poznám, když Edward klame tělem a v mojí přítomnosti nic nepředstírá. Na to dám klidně stůj krk. Překvapilo mě, jak se mi s ním krásně povídá a já postupně cítila, že se mi to divadlo začíná dost líbit. Byl tak neuvěřitelně sexy. V mysli jsem si ho představila a přistihla se, jak zasněně vzhlížím na učitele s přiblblým úsměvem na rtech. Nejlepší bylo, že jsem se ho mohla beztrestně dotýkat a to se mi hodně líbilo. Vážně jsem nechápala, co ten kluk se mnou dělá, ale stačil jeden jeho upřímný úsměv a já bych mu kývla na všechno. Konečně zazvonilo na konec hodiny a já si sbalila věci, když ke mě přišla Jessica.

„Stejně nevěřím, že spolu chodíte,” odfrkla si a nenávistně si mě měřila. 

„Jessico, víš co? Věř si, čemu chceš a dej mi pokoj,” zavrčela jsem a divila se, kde se to ve mě bere.

Vyšla jsem ze třídy a pohled mi ihned padl na Edwarda, který byl opřený o šatny. Hlavu měl natočenou druhým směrem, než jsem stála já a já si připadala jako ta uslintaná puberťačka, kterou jsem nechtěla být, ale ono to nešlo. Vypadal jako bůh. Vlasy měl rozčepýřené do všech stran a rysy tváře ostře řezané, i když stále vypadal chlapecky. Kůži měl bílou jako sníh, s kterou kontrastovalo jeho černé tričko s černými džíny. Na rukou měl kožený náramek jako správný rocker a i přes to oblečení se rýsovala jeho mužná svalnatá postava. Najednou se na mě podíval a mě se rozbušilo srdce, které se probíjelo ven. Utápěla jsem se v jeho zlatavých očí a najednou se usmál. Pokud jsem předtím řekla, že bych mu kývla na všechno, tak teď bych skočila i z mostu. Zavrtěla jsem hlavou, abych ty myšlenky vymazala z hlavy a začala se chovat zase normálně.

„Víš, že přivádíš studentky k infarktu?!” podotkla jsem a chytila ho za ruku. V duchu jsem děkovala bohu, že to tak zařídil, protože byl jako droga. Když vyzkoušíte něco tak báječného, chcete víc a já to chtěla.

„Platí to i na tebe?” zeptal se s pozvednutým obočím, ale bylo jasné, že ví svoje, protože stačil pouhý jeden jeho dotek a mé tělo se příjemně rozechvělo.

„Na to si budeš muset přijít sám,” utnula jsem ho, protože se mi nechtělo přiznávat, jaký na mě má účinek jeho sebemenší pohled. Vešli jsme spolu do jídelny a postavili se do fronty na jídlo. Edward vzal do ruky tác a začal na něj nakládat snad všechno jídlo, co tu nabízeli.

„Pro koho to máš?” zeptala jsem se nechápavě a koukala na tu kupu jídla.

„No pro tebe. Nevěděl jsem, co si dáš, a tak jsem ti vzal od každého něco,” řekl a vytáhl peníze z peněženky.

„Edwarde, to nemusíš. Dokážu si nabrat a zaplatit jídlo sama,” zaprotestovala jsem, i když mi to přišlo hrozně milé.

„Musí to být věrohodné,” řekl potichu a usmál se na mě, že se mi rozklepaly kolena. Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila.

„Řeknu ti tajemství. Nevěřím ti, že to děláš, jen abys oklamal lidi. Poznám, když na mě něco hraješ a teď ani dnes ráno si nic nehrál,” řekla jsem sebejistě a on nadzvedl jedno obočí do němé otázky. „Ale jako tvá přítelkyně, které to velmi lichotí, tě nechám, abys mi odnesl jídlo, protože můj přítel je přece džentlmen,” usmála jsem se zeširoka a plácla ho po zadku. Nevím, kde se to ve mě vzalo. Prostě mi ruka vystřelila a dopadla na jeho svalnatou zadní partii. Otočila jsem se a jeho výraz byl k nezaplacení. Měl otevřenou pusu a vykulené oči. „Musí to být věrohodné,” řekla jsem slaběji a zasmála se. Došli jsme ke stolu a Edward položil tác přede mě a já se nějak vžila do té role jeho přítelkyně. Bylo to tak automatické a já se nepoznávala. „Díky, miláčku,” řekla jsem rozzářeně a vlepila mu pusu na tvář. Zase měl ty vykulené oči a já se rozchechtala spolu s jeho rodinou, která nás doteď pozorovala.

„Tak tohle je hustý. Akorát jsem zmaten, kdo z vás to na koho hraje,” nakrčil čelo Emmett a zadíval se na nás. Přisedla jsem si k Edwardovi a opřela se o jeho rameno hlavou, kdy jsem propletla naše prsty.

„Ale my to nehrajeme,” řekla jsem s vážnou tváří a jako důkaz jsem ho políbila na hřbet ruky, která byla studená. Emmett, Rose a Alice vykulili oči a já přemýšlela nad tím, kolik je toho pravdy, protože jsem cítila, že takhle přesně to má být. „Viď, miláčku?” zeptala jsem se ho a vzhlédla k jeho tváři, která se usmívala. V jeho očích jsem viděla radost i nejistotu, ale můj pohled klesl k jeho ústům, které jsem toužila políbit. Přikovaly mě k sobě a já si olízla rty.

„Jistě, lásko,” vydechl a jeho sladký dech se otřel o mojí tvář.

Cítila jsem se jako v transu a přiblížila se k té svatyni, kterou jsem chtěla okusit. Také se přiblížil a potom konečně spojil naše rty. Už to nebylo tak nesmělé jako ráno a já se cítila v rauši. Celé moje tělo se slabě chvělo a já chtěla víc. Potřebovala jsem víc. Jakoby mi četl myšlenky, mírně pootevřel ústa a já nasála jeho spodní ret, který jsem malinko zkousla. Cítila jsem, jak se jeho tělo rozvibrovalo a já se na něj víc natiskla. Dotýkala jsem se jeho mužné hrudi a cítila, jak mě ta vášeň zevnitř spaluje. Najednou jsme tu byli jen my dva a moje touha se podívat, jestli má krční mandle. V polibku jsem zalapala po dechu, ale nemínila se od něj odtrhnout. Cítila jsem jeho ruce na mých bocích, které si mě přitahovaly a to byla ta záminka, kterou jsem potřebovala. Prohloubila jsem náš polibek a otírala se svým jazykem o jeho. Cítila jsem se v extázi, kterou jsem nikdy nezažila. Vše zapadlo na své místo a já věděla, že ho chci.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až tak moc tě nežeru - 7. kapitola: