Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až tak moc tě nežeru - 8. kapitola

05.05.2018 (12:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1297×

8. kapitola

Pohled Edwarda

„Edwarde, to nemusíš. Dokážu si nabrat a zaplatit jídlo sama,” zaprotestovala, i když se jemně usmála.
„Musí to být věrohodné,” zamluvil jsem to, protože jsem nechtěl prozradit, že mi to je víc než příjemné koupit jí jídlo a odnést jí tác.

„Řeknu ti tajemství. Nevěřím ti, že to děláš, jen abys oklamal lidi. Poznám, když na mě něco hraješ a teď ani dnes ráno si nic nehrál,” řekla sebejistě a já věděl, že mě má přečteného, protože tu Alicinu báchorku nesežrala. Věděla, že jsem ji chtěl políbit a to mě potěšilo. „Ale jako tvá přítelkyně, které to velmi lichotí, tě nechám, abys mi odnesl jídlo, protože můj přítel je přece džentlmen,” usmála se zeširoka a ruka jí vystřelila k mému zadku, kde to plesklo. Vykulil jsem na ní nevěřícně oči a otevřel pusu do kořán. „Musí to být věrohodné,” řekla potichu a zasmála se. Pohodila vlasy a já zvedl jedno obočí. Nebylo mi to nepříjemné, jen mě překvapila tak, jak ona to umí. Posadila se k našemu stolu a já před ní položil tác s jídlem, když jsem si sedal. „Díky, miláčku,” vžila se do toho a políbila mě na tvář. Znovu jsem vykulil oči a koukal na toho ďáblíka, který se smál spolu s mojí rodinou. Přemýšlel jsem, jestli je to stále divadlo pro ostatní nebo tu jde o něco víc.

„Tak tohle je hustý. Akorát jsem zmaten, kdo z vás to na koho hraje,” řekl Emmett a zadíval se na nás. Bella si ke mě přisunula židli a položila si hlavu na mé rameno. Její vlasy jsem měl pod nosem, a tak jsem si přičichl. Cítil jsem tu známou vůni jahod a vanilky, když si propletla se mnou prsty. Bylo to tak příjemné a já nedokázal vnímat nic jiného, než její blízkost.

„Ale my to nehrajeme,” řekla vážně a políbila mi hřbet ruky, který se začal chvět stejně jako zbytek mého těla, které jí chtělo mít blíž u sebe. „Viď, miláčku?” zeptala se a vzhlédla k mé tváři. V očích jí jiskřilo a já cítil to napětí mezi námi, které bylo hmatatelné.

„Jistě, lásko,” odsouhlasil jsem, protože v tuhle chvíli bych kývnul na všechno.

Její pohled utkvěl na mých rtech a já přesně věděl, po čem touží, protože jsem to chtěl taky. Nepatrně se přiblížila a olízla si spodní ret. Bylo to tak smyslné a já se přestával ovládat. Konečně jsem to udělal a přisál se na ty měkké a horké rty, které se chvěly pod mým dotykem. Najednou jsem cítil, že chci víc. Celé mé tělo ovládala touha a každá buňka přímo křičela, abych si ji vzal teď a tady. Absolutně jsem se nepoznával, protože mě nikdy neuchvátila žádná dívka, ale ona byla jiná. Ona mě dokázala rozpálit tak, že jsem si připadal jako narkoman, který potřebuje další dávku. Nemohl jsem se jí nabažit, a tak jsem pootevřel ústa, abych si vychutnal tu drogu, kterou jsem potřeboval. Ihned se mi přisála na spodní ret, který jemně zkousla a mé tělo začalo vibrovat v tichém vrnění. Potřeboval jsem ji mít u sebe víc natlačenou, a tak jsem si ji přitáhl za boky, když prohloubila náš polibek a já zažil tu nejdokonalejší harmonii našich jazyků, které tančili vzrušující tango. Slastně jsem zavzdychal, když si mě přitáhla za vlasy. Cítil jsem to neskutečné blaho, které se mi v těle rozlévalo od srdce a já si poprvé v životě připadal jako člověk, protože jsem cítil emoce, které byly nepopsatelně krásné. Nechal jsem se jimi ovládat, když si Jasper odkašlal, aby přitáhl na sebe pozornost.

„Už jsme to pochopili,” zavrčel potichu a mě to probralo z transu.

Neochotně jsem opustil její rty a podíval se na svého bratra, který vypadal jako nadržený králík. Potichu jsem se zasmál a podíval se na Bellu, která to stále vydýchala. Tváře měla červené a srdce jí bilo jako splašené. Nesměle se usmála a zabořila pohled do jídla. Zase jsem proklínal její hlavu, do které jsem neviděl. Lákaly mě její myšlenky tak, jako její tělo. Pro mě byla tajemným andělem a já se nedokázal mračit. Podle Alice jsem se zase přiblble usmíval a v mysli se mi vysmívala, protože jsem byl podle ní zamilovaný a nechtěl si to přiznat. Já bych si to i přiznal, ale nebyl jsem si jistý. Věděl jsem, že po ní toužím jako po nikom jiném. Ale byla to láska? Toužil jsem po jejím těle i po jejím duchu, protože byla tak neskutečně jiná a lákavá, ale stále to byl křehký člověk, který byl se mnou v ohrožení života.

„Měli bychom jít. Za chvíli bude zvonit,” obeznámila nás Rose a já se podíval na Bellu, která dojídala pizzu.

„Budeš ještě nebo to můžu odnést?” zeptal jsem se jí a povzbudivě se na ní usmál. Najednou jsem pocítil silné nutkání jí pohladit po zádech, protože jsem měl pocit, že se cítí trapně.

„Už nebudu,” řekla, ale pohled mi neopětovala. Odhrnul jsem jí vlasy z ucha a sebral všechnu odvahu, kterou jsem v sobě měl. Naklonil jsem se k jejímu oušku a zašeptal.

„Nemusíš se cítit trapně. Musí to být přece věrohodné,” usmál jsem se a jemně jí zkousl lalůček, který ve mě zapříčinil další explozi citů.

Jemně se na mě usmála a já jí vzal tác pod rukama a odnesl jídlo, které jsem vyhodil do koše. Vrátil jsem se a přitáhl si stojící krásku za pas k sobě, aby si nepřipadala tak odstrčeně, protože naše rodina na nás koukala jako na dva marťany, co neví, co chtějí. Doprovodil jsem jí na další hodinu a sám se odebral do třídy, kde jsem měl mít poslední hodinu.

Stále jsem přemýšlel nad mojí kráskou, když mi do hlavy vpadlo několik hlasů mých spolužáků, kteří už neměli žádné pochyby, že něco hrajeme. Na tváři mi to vykouzlilo úsměv a skrz jejich myšlenky jsem se díval na mě a Bellu v jídelně v dokonalé symfonii našich těl. Vypadalo to přesně tak, jak jsem se při líbání cítil. Byla znát ta naše náruživost několik kilometrů daleko a já vzpomínal na její doteky, pod kterými mi chřadlo tělo.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až tak moc tě nežeru - 8. kapitola: