Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až za hranice fantasie 11

11.09.2009 (06:30) • Lilienka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1357×

11.kapitola-Vysvětlení

Edward:

Probral jsem se na neznámém místě a kolem to děsně páchlo vlkodlakem, dokonce i já. Začal jsem se rozhlížet a hledat Bellu. Kde jen může být? Jenom doufám, že jí ten vlkodlak neublížil. Zděsil jsem se. Během pár vteřin jsem očima prozkoumal okolí a všimnul jsem si snědého kluka, který zrovna přikládal na oheň. Mohlo mu být něco kolem 18let, byl vysoký a poměrně svalnatý. Jeho vlasy byly černé, nakrátko ostříhané a rozčepýřené. V tu chvíli se na mě otočil a já spatřil jeho černé oči, ale v tu chvíli mě do nosu opět uhodil ten strašlivý vlkodlačí zápach. Kluk se zvedl a vykročil mým směrem. Na nic jsem nečekal a vyskočil do bojovné pozice a zavrčel. Kluk se zastavil a nevěřícně se na mě díval.

,,Edwarde, neblbni sakra, málem jsem po tobě skočil!“ začal se smát.
,,Ty po mně psisko? To spíš já po tobě!“ a už jsem se chystal zaútočit, když v tom mi došlo, že mě ten vlkodlak oslovil jménem, a ještě se mi tu směje. To nevypadá jako příprava na boj. Vypadá, jako by mě znal, ale já si ho při tom nevybavuji, to nechápu. Narovnal jsem se a hned se ho zeptal:
,,Co je tady k smíchu pse?“
,,Edwarde, ty, hraješ tu divadýlko, že mě neznáš a chceš mě zabít, víš to je prostě něco moc vtipnýho.“ odpověděl mi se smíchem na rtech.
,,Jenže já tě opravdu neznám! Můžeš mi laskavě říct, co jsi udělal s mojí Bellou, kde je?“ už jsem to nevydržel a začal řvát.
,,To si snad ze mě děláš kočku, copak si vážně nevzpomínáš na nic?“
,,Nedělej ze mě hlupáka, samozřejmě, že si vzpomínám, vzpomínám si na svojí Bells, jen se mi teď někam ztratila...“
,,Edwarde, a vzpomínáš si ještě na něco nebo na někoho?“ ptal se mě docela zděšeně.
,,No vybavují se mi všechno, co jsem prožil s Bells, tak myslím, že se mi všechno důležité vybavuje.“ odvětil jsem, a on se začal tvářit ustaraně.
,,Kdyby tu teď byl Emmett a slyšel tvoje povídání, asi by se umlátil smíchy.“ poznamenal a ušklíbl se...Nedokázal jsem si na žádného Emmett vzpomenout, o kom to sakra mluví?
,,A co teprve Alice, ta by ti paměť hodně rychle vrátila.“ pokračoval a já už jsem to nevydržel a skočil mu do řeči.
,,Můžeš mi laskavě vysvětlit o kom to mluvíš? Jakej Emmett, jaká Alice?“
,,Copak si nepamatuješ svojí milovanou ztřeštěnou sestřičku Alici a vtipálka Emmetta? A co Carlisly, Esme, Rose a Jasper?“ vyjmenoval několik jmen, které mi sice něco říkali, ale nevěděl jsem co.

Jacob:

Nechápal jsem to, nejdříve to vypadalo, že si ze mě dělá jen legraci, ale teď si tím nejsem jistý, vyjmenoval jsem jména jeho rodiny, ale skoro nic to s ním neudělalo, jen začal přemýšlet.
Pamatuje si jenom na Bellu, ale nejspíš ani neví, že odešla. Rozhodl jsem se, že mu řeknu všechno od začátku.
,,Edwarde, teď ti řeknu všechno co vím a ty si zkus vzpomenout, ano? A prosím tě, neskákej mi do řeči, nesnáším to.
,,Poslouchám kluku.“ odvětil.
,,Tak za prvé, jmenuji se Jacob Black a jsem nejlepší přítel Belli. Žiji se svým otcem v rezervaci La Push a jsem vlkodlak, jak jistě cítíš.“ představil jsem se, on poslouchal a tak jsem pokračoval.
,,Už nějakých pár století žiješ s tzv. adoptivním otcem Carlislym a adoptivní matkou Esme. Ti adoptovali postupně tebe, Rose, Emmetta, Alici a Jaspera. Jste si tak blízcí, že se považujete za pravou rodinu. Určitě si pamatuješ, kde jsi potkal Bellu...“
,,Ve Forks.“ odvětil.
,,Ano ve Forks, a tam jste až do nedávna všichni žili, jenže něco se změnilo mezi tebou a Bellou, nikdo do teď neví, proč odešla, sice ti řekla, že už tě nemiluje a odešla, ale...“
,,Co..žžž..eee...?Bells oo..deš..la? Začal koktat a málem se sesypal, chvíli přemýšlel, ale pak náhle promluvil.
,,Ano Jacobe, máš pravdu ona odešla.“ řekl smutně,.ale vypadalo to, že už s začíná vzpomínat.
,,Jen mi ještě řekni, co děláme my dva společně, na tomhle,..ehm, výletě? To jsme si vyrazili na piknik?.... A ještě jedna otázečka, jaktože jsem si nic nepamatoval? Začal se mě zase vyptávat.

,,Edwarde, pokusím se zodpovědět tvoje otázky, ale na některé odpověď neznám ani já. Tak tedy, tenhle náš ,,piknik“ nemá určený cíl, jdeme jen za tím, co nás volá. Ty jsi chtěl odejít za svým vnitřním hlasem a já se ti připletl do cesty, a cítil, že musím s tebou. No a tak jsme se po delším dohadování vydali na cestu. Po chvilce cesty jsi sebou, ale začal škubat bolestí a já musel ,..ehm..zastavit. Musel jsem tě vytáhnout z auta. Poté jsi sebou škubal asi tři dny a až teď se probudil, a choval se jako zmatenej trouba...“ uchechtl jsem se.
,,Jacobe, omlouvám se ti a děkuju ti, ale teď potřebuju být na chvíli sám.“
,,To je v pořádku a neděkuj. Jasně, jdi si provětrat hlavu, ale vrať se brzy, ať můžeme pokračovat v cestě.“ pobídl jsem ho, on se usmál a odešel do lesa...

Emmett:

Teď už zmizel i Edward, tohle už přestává být legrace. Alice sice říkala, že Edward cítil, že musí odjet, ale pak jí jeho budoucnost zmizela, a mi o něm nemáme žádnou zprávu. Je to strašné, ztratili jsme dva členy rodiny. Esmé se málem sesypala a Carlisly se už ani nezasměje. Rose o se o sebe přestala starat a Alice už nechodí ani nakupovat. A já? Já už se nedokážu zasmát ani sobě. Život naší rodiny zmizel, odešel s Bellou a následně i s Edwardem.

Jasper:

V naší rodině už nebylo místo pro radost, někdy byly ty pocity k nevydržení. Nejdříve odešla Bella a pak dokonce i Edward. Přestali jsme chodit do školy, vždyť co je to pro upíra, zameškat pár měsíců školy. Alice je na tom strašně špatně, ztratila nejlepší přítelkyni, i svého milovaného brášku. Pořád bloumá po domě nebo po lese. Chybí mi její úsměv, sice se snaží, ale já to na ní přeci poznám...

Carlisly:

Celé večery jsem se snažil přijít na to, proč se moje rodina hroutí. Ztratil jsem dceru a následně i syna. Přeci musí existovat nějaké vysvětlení, důvod, proč oba odešli. Hledal jsem v knihách i na internetu, snažil jsem se najít vysvětlení, ale nic. Esmé byla smutná, celá rodina jako by přestala existovat.


Letrí:

Nevěřila jsem vlastním očím, i když jsem anděl, tohle jsem ještě neviděla, tedy viděla jsem všechny druhy zvířat jak pozemských tak i ty z říše fantazie, viděla jsem všechny druhy rostlin i stromů, ale takovou oddanost, živých i neživých tvorů k člověku, teda k upírovi, to vidím poprvé!

Bella:

,,Pověz nám to prosím, prozraď nám nebezpečí, před kterým musíme zachránit svět.“pobídla jsem jednorožce a pozorně naslouchala.
,,Dobrá pozorně mě poslouchejte, řeknu to pouze jednou. Nevím toho sice moc, ale aspoň něco.
,,Z říše fantazie se podařilo utéci černému andělovi Morthovi, všichni mu ale říkají Anděl zkázy, když se snažil naposledy zničit říši fantazie, povolal velmi mocnou armádu, ale nakonec se nám ho povedlo lapit a uvěznit do nejtemnějšího kouta naší říše, jenže nyní utekl, a rozšířil své plány zničit říši fantazie na zničení celého světa. Jenže, my už na jeho polapení či usmrcení nestačíme a proto potřebujeme tebe Bello a tvojí rodinu.“ skončil s vysvětlováním a já měla zase spoustu otázek, na které jsem chtěla znát odpověď.
,,A proč jste si vybrali zrovna mojí rodinu? Proč se má rodina stala tak mocná?A to díky Vám se narodila Nessie?“ vysypala jsem ze sebe otázky.
,,Tebe a Edwarda jsme si vybrali protože vaše láska byla tak čistá a silná. Věděli jsme, že vy se dokážete postarat o princeznu, že ty jako jediná máš sílu přivést jí na tento svět, proto jsme vám jí darovali, bylo to sice složité, když vezmeme v úvahu, že jste upíři, bylo v tom mnoho rizik, ale nakonec to dobře dopadlo, a princeznička je na světě. A proč jsme vám darovali takovou moc? Jelikož vám věříme, musíte nás vést do bitvy proti Morthovi a jeho armádě. Vy tři musíte shromáždit vaši armádu, my jsme vám svojí už dali, teď je řada na vás. Morth je velice silný a vy budete potřebovat každou pomoc. Nejdříve však musíme najít krále Edwarda, princezna musí malinko povyrůst, což bude během pár dnů a pak začneme shromažďovat armádu a vy se budete učit používat své nové schopnosti, jak se vám schopnosti rozvinou a co se ještě všechno naučíte a co objevíte závisí jenom na vás.“ jednorožec domluvil a Nessie mi poslala myšlenku:

,,Maminko, to je neuvěřitelné, že ano. My jsme teď královská rodina viď. A kdy uvidím tatínka?“

,,Nessie, ano, dá se říct že jsme neuvěřitelná královská rodina.(usmála jsem se). Tatínka? To nevím, ale myslím si, že brzy zlatíčko.“

Mami podívej se, jde k nám králíček“ ukončili jsme náš tichý rozhovor a já se zaměřila na králíčka, který na mě promluvil:
,,Královno Bello, prosím, oddělej štít z krále Edwarda, abychom ho našli.“
Chvíli jsem se rozmýšlela a nakonec se začala soustředit na štít, kterým jsem chránila Edwarda.

Shrnutí

Autor: Lilienka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až za hranice fantasie 11: