Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až za hranice fantasie 15

03.12.2009 (14:15) • Lilienka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1287×

Kapitola 15- Temnota nebo ráj?

Nessie

Mluvila jsem na maminku a dívala se jí do očí. Něco jí ovládalo a ona nemohla využít svoje schopnosti, musela jsem něco udělat. Věděla jsem, že maminka radši položí život za své blízké, než aby neudělala vše pro to, aby je zachránila. Proto jsem mluvila o naší rodině a všech, co má maminka ráda. A ono to zabralo, po chvilce se na mě usmála a v tu chvíli mi na srnčí čumáček přiletěla první kapka, byl to neuvěřitelný déšť, tak nádherný a oheň byl za chvilinku zažehnán. Chtěla jsem se přeměnit a maminku obejmout, jenže v tu chvíli se před námi objevil muž, nejdříve naštvaný, ale následně se začal smát a řekl:

,,První bitvu jste možná vyhráli, ale válku nevyhrajete, jako že se Morth jmenuju!" jen jak domluvila, podlomili se mamince nohy a ona se snášela k zemi, nestihla jsem ani zareagovat a Morth byl pryč. Okamžitě jsem se proměnila a vrhla k mamince. Nevěděla jsem co dělat, musela jsem zavolat tatínka, musela...Držela jsem maminku za ruku a volala tatínka:

,,Tatínku, potřebuju pomoc,...maminka,...prosím, přijď za námi..."

Edward:

Vyšlápli jsme si z Jacobem na lov, on se proměnil ve vlka a běžel lovit srnky a jeleny. A já se vydal na medvědy, sice bych si raději dal pumu, ale což. Zrovna když jsem vysával druhému medvědovi život uslyšel jsem ránu, ale nevěnoval jsem tomu pozornost i když mě mělo zarazit, že se všude zatáhlo, ale v tu chvíli jsem prostě nemyslel na nic jiného než na medvěda v mých rukou.

Asi po půl hodině jsem zaslechl jak na mě někdo v mé hlavě naléhavě volá.

,,Tatínku, potřebuju pomoc,...maminka,...prosím, přijď za námi..."

Byla to Nessí! ,,Och můj bože, Bello, lásko moje, co se ti stalo?" pomyslel jsem si šokovaně a Nessí jsem odpověděl:

,,Nessí, už běžím" na více jsem se nezmohl.

Viděl jsem, jak mě pronásleduje Jacob ve své vlčí podobě, musel mě vidět jak opouštím napůl vysátého medvěda. Už jsem cítil Nesiinu blízkost, ale Bellu jsem nemohl kontaktovat.

,,Prosím, ať není mrtvá,...Neber mi ji zase!"

Alice:

Něco jsem viděla, ale bylo to velice rozmazané, jako by to něco, co mě blokovalo zesláblo. Viděla jsem tři zamlžené postavy. Dvě velké, dospělé a jednu dětskou. Ta první ležela bez pohnutí, vypadala jako žena, a nad ní se krčil muž s dítětem.

Když jsem se probrala ze svého obvyklého transu, viděla jsem Jaspera s rukama na volantu a tázavým pohledem na tváři.Nedokázala jsem říci nic jiného než zvolat:

,,Bello!"

Na nic jsem nečekala a ručička na tachometru se zvedla na rovných 250km/h ostatní jsem nechala za sebou, však oni se zatím neztratí, za chvíli mě určitě se zvědavostí doženou. Taky, že ano. Ještě jsem přidala, neměla jsem strach z rychlosti, nic se nemůže stát

Jasper se na nic již nevyptával a jen sledoval okolí.

Najednou se všude zatáhlo, z nebe začal padat déšť, bylo to, jako by nebe plakalo nad ztrátou své královny. Nebyl to obvyklý déšť.

Emmett:

Už jsem se nemohl dočkat až budeme na místě, takhle dobrou náladu jsem dlouho neměl, vlastně nikdo z nás. Jeli jsme svou obvyklou rychlostí 100-150km/h když v tu chvíli Alicino auto zakličkovalo, ale následně se zase zařadilo do pruhu, ale asi po 15 vteřinách se nám Alice s Jasperem začali vzdalovat. Nejdříve mi to přišlo jako závod nebo tak, že se holt Alice nemůže dočkat, ale když to Rose musela vytáhnout na 250km/h, aby je dohnala, docvaklo mi, že se něco muselo stát, Alice něco viděla a proto jela jako blázen. Něco se stalo, to bylo jasné.

Vytočil jsem Jasperovo číslo...

,,Sakra, teď by se tu hodil Edík,...Ale zase, kdyby tu byl, nepotřebovali by jsme ho, protože by se nic nestalo. Je jasný, že se něco děje s Edíkem nebo s Bells" Uvažoval jsem během vytáčení.

,,Emmette, na nic se mě neptej, nic nevím. Alice se pomátla, pořád jen opakuje: ,,Bella!" ,,Nevím co se děje.“ Jasperovi bylo jasné proč volám, a tak jsem ani nemusel promluvit.

,,Sakra, do čeho se nám ségra namočila!" řekl jsem do telefonu se strachem v hlase. Měl jsem o Bellu vážně strach. Ukončil jsem hovor a mobil odhodil na zadní sedačku. Kus za námi zaostával Carlisle a Esmé, přeci jen my ,,mladí" jsme trošku rychlejší. Ale netrvalo to dlouho a dojeli nás. Házeli na nás nechápavé pohledy, ale já mohl jen pokrčit rameny.

Edward:

Přiběhl jsem k Nessí a Belle. Nessí držela Bellu za ruku.Až teď mi došlo! Bells je v bezvědomí, proto jsem jí nemohl kontaktovat, jen doufám, že žije. Vrhl jsem se k Bells a vzal jí do náruče, musím jí dostat domů. Nessí běžela za mnou.

Položil jsem Bells na její postel a snažil se přijít, jak jí opět probudit k životu, no však víte, jak to myslím.Napadl mě jen jeden tvor, který by to mohl dokázat, jelikož Nessí mi řekla, co se stalo mezi nimi a Morthem, který ovládal andělskou moc. Jediný tvor, který by mohl vědět jak Bells pomoc byla Letrí.

,,Nessí zavolej Letrí, rychle!" Nessí, řekla pár slov, místnost se rozzářila a před našima očima se objevila Letrí ve své andělské podobě.

,,Letrí, rychle, Bells je v bezvědomí, potřebujeme tvojí pomoc, jenom ty ji můžeš zachránit." zmatkoval jsem až jsem málem propadl panice.

,,Edwarde já,..." začala Letrí, ale nestačila to doříct, jelikož jí někdo vyrušil.

,,Edwarde, Bello!" do místnosti se vřítila Alice a hned za ní Jasper, Emmett, Rose, Carlisle a Esme. Všichni ztuhli, když uviděli Letrí a následně Bellu.

,,Promiňte, teď není čas na vysvětlování. Letrí prosím tě, dělej něco."

,,Edwarde, já nemůžu dělat nic, Morth na Bellu uvalil kletbu, kterou já zlomit neumím..."

,Ne, ne, ne! Letrí, neříkej mi,..že není naděje!" Nessí jsem nyní tiskl v náručí a Bells jsem držel za ruku. Kolem nás stála celá naše rodina, Jacob a Letrí. Do oken nakukovala zvířata a Bellina postel rozkvetla všemi možnými květy. Vypadala jako spící princezna.

,,Edwarde co se tu stalo? Viděla jsem Bellu v bezvědomí, proč je v bezvědomí? Vyptávala se hystericky Alice a všichni jí přizvukovali. Potřeboval jsem mluvit s Letrí o samotě. A oni mi to kazí, samozřejmě, že jsem byl rád, že je opět vidím, ale strach o Bells byl silnější. Chtěl jsem něco říct, když v tu chvíli na mě promluvila Nessí v mé hlavě:

,,Tatínku, já jim všechno ukážu, všechno jim řeknu. Vždyť já to dokážu lépe než ty, můžu jim vše ukázat a ty tu můžeš zůstat s maminkou."

,,Zlatíčko, ty jsi geniální." řekl jsem a opět promluvil nahlas:

,,Alice, Nessí ti všechno vysvětlí" řekl jsem a podával Nessí Alici. Zrak všech padl na malou holčičku, která nyní vypadala na 7letou. Slyšel jsem v jejich mysli tolik otázek a tolik narážek na Nessiinu podobu se mnou a Bellou, proto jsem rychle reagoval:

,,Řekl jsem, že vám Nessí všechno vysvětlí, teď už jděte, potřebuju být s Letrí osamotě!"

Když všichni odešli, udeřil jsem znovu na Letrí:

,,Letrí, musí být nějaký způsob jak jí přivést znovu k životu, není přeci mrtvá, že ne?"

,,Edwarde mrtvá není, ale je zakletá zlou kletbou, ze které jí jen tak něco nedostane." řekla Letrí s obavou v hlase.

,,To mi neříkej, musí být někdo, kdo to dokáže!" skoro jsem křičel, i když jsem věděl, že Letrí za to nemůže.

,,Já nevím kdo to dokáže, protože ani nevím, jaké kouzlo je třeba. Takové zlé zaklínadlo jsem za svou existenci nezažila."

Na to jsem nedokázal nic říci. Sedl jsem si do křesla vedle Bellina lože a zaryl hlavu do dlaní. Kdybych mohl plakat, bylo by to jako vypustit rybník.

Bella:

Nejdříve byla všude tma, ale potom jsem pomaly otevřela oči. Ale vůbec jsem to tu nepoznávala. Bylo tu tak krásně. Nejspíš jsem jenom usnula na neznámém místě. Všude svítilo sluníčko, kvetly květiny a na paloučku si hráli králíčci. Ale bylo to jako by mi něco chybělo, ale nevěděla jsem co. Chyběl kus mého kamenného srdce, jako by mi někdo vykrojil kus mého života.

Alice:

,,To je neuvěřitelný příběh!" nemohla jsem uvěřit tomu, to co nám Nessí ukázala a pověděla bylo tak neuvěřitelné, ale i děsivé. Celá rodina byla jako v transu, až nakonec ticho prolomil Carlisle:

,,Ale co Bella? Co se jí stalo?" optal se a Nessí hned začala ukazovat část tohoto příběhu.

,,Ach né"" uniklo Esmé, která až doteď jenom poslouchala. ,,Musí se přeci dát něco udělat."

,,Tatínek a Letrí se snaží na něco přijít, ale zatím se jim to nepovedlo." zamračila se Nessí a poklepala si na čelo, na znak toho, že s Edwardem komunikuje přes myšlenky.

,,Do čeho se to Bells zase namočila, ta už je horší než já." vylítlo Emmettovi, ale skoro nikdo si ho nevšímal.

,,No nic jdu se projít, jde někdo se mnou?" řekl Emmett a zkoumal všechny pohledy. Nakonec se k němu přidal Carlisle, Esmé, Rose i Jasper, aby si to zde prohlídli. Ale já s nimi nemohla, musela jsem za Bellou.

Letrí:

Bylo to strašné, Bella tu jen tak ležela a já nemohla nic udělat. Edward byl úplně zoufalí. Musím něco vymyslet. Napadl mě jediný, kdo by mohl vědět víc.

,,Edwarde, musím tam nahoru, třeba mi tam někdo poradí."

,,Jen jdi Letrí, doufám, že ti Bůh poradí." řekl sklesle ale v hlase měl naději. Odešla jsem a nechala ho tam osamotě.

Alice:

Vešla jsem s Nessí do pokoje, kde seděl Edward a držel Bells za ruku. Když jsem se na něj podívala, jenom zakroutil hlavou. Posadila jsem se naproti Edwardovi a Nessí se mi posadila na klín. Chtěla jsem Edwarda podpořit, povzbudit ho, ale nevěděla jsem jak. Protože to nešlo. Musela bych vědět jak probudit Bellu z bezvědomí, ale to bylo nad mé síly.

Bella:

Bloudila jsem krásným lesíčkem, nic by mi tu nechybělo, kdyby nebylo té díry, co mi vyžírala hruď. Bylo to strašné. Nevědět co mi tu díru udělalo. Najednou se zablesklo a přede mnou stál muž s černými křídli.

,,Vítej v mém světě, Bello" uvítal mě a ledově se usmál.

,,Děkuji, ale jak myslíte ve Vašem světě?"

,,Ano v mém světě. Užívej si to tu dokuď ještě můžeš. Jdi si zaplavat či projít, zabav se jak nejlépe umíš a večer se ulož kde chceš. Nyní je tento svět tvůj." řekl a začal se hlasitě až děsivě smát. Poté co se dosmál zmizel s obrovskou ránou.

Nevěděla jsem co dělat. Nic jsem si nepamatovala. Bylo mi jasné. Že ten muž, tedy spíš padlý anděl nebyl dobrý, ale co proti mě má. Proč mě chce uvěznit v tomto na venek krásném světě? Proč se namáhá s obyčejným upírem jako jsem já? Nic neumím, nejsem ničím, tak proč?

Šla jsem kolem řeky až jsem došla k přenádhernému vodopádu, kde jsem se posadila a opět přemýšlela.

shrnutí

Autor: Lilienka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až za hranice fantasie 15: