Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bad girl 11. díl

21.12.2009 (16:30) • AnneCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1199×

Kapitola 11

V šatně jsem moc na výběr neměla. Budu jí muset doplnit, mám na to celý den. Zítra jdu do školy. Jako puberťákovi se mi to ani trochu nelíbí, ale jako krásné upírce… už se nemůžu dočkat. Vzala jsem si na sebe bílé těsné rifle, zlaté botky na vysokém podpatku, zlatý top a zlatou lesklou bundu. Jako doplňky jsem si vybrala bílý pásek, zlatobílý náhrdelník a do vlasů bílou čelenku se zlatou mašličkou. Aby to ladilo, schopností měnit vzhled jsem si udělala zlaté oči a vlasy po zadek si zkrátila do půle zad. Do zadní kapsy jsem si strčila kreditku a běžela nakupovat.

Moje viditelná postava vyšla z uličky, která byla vedle prodejny aut. Hned jak jsem uviděla TOHLE nádherné Porshátko Carrera GT, musela jsem ho mít. No drahé bylo hodně, ale za tu jeho nablýskanou karoserii to stálo. To budou Cullenovi koukat, jakou mají konkurenci!

Když už bylo vše vyřízeno, seděla jsem za volantem mé Carrery, a stavěla se na obdiv celému Anchorage. Nakonec jsem narazila na slibně vypadající nákupní středisko. Reklamy se pyšnily nápisy, jako Versace, Gucci, i můj oblíbený New Yorker tu byl. Zaparkovala jsem na parkovišti a vystoupila z auta. Pokud teď jenom koukali na auto, teď už čuměli na jeho majitele. S nosánkem nahoru jsem odkráčela do budovy a pustila se do nákupů – byla jsem ve svém živlu.

Popisovat mé nákupy je zbytečné – a zdlouhavé. Končila jsem něco kolem půlnoci. Mé auto téměř praskalo pod náporem přeplněných tašek. V obchodním domě už moc lidí nebylo, tak jsem nemusela snášet příliš pohledů na mě, mé super auto a jeho monstrózní náklad. Nakoupila jsem i takové ty věci pro hru na lidi. Pastu, kartáček, mýdla, šampóny, kondicionéry, sprchové gely, ručníky, malování. Do kuchyně hrnce, příbory, talíře, misky, nože a nakonec i jídlo.

Bylo toho tolik, že jsem tam půlku musela nechat a jet 2x. Když jsem konečně byla doma, mohla jsem se pustit do „dokončování“. Věci do koupelny jsem rozdělila do tří koupelen a věci do kuchyně naskládala na své místo. Hotovo bylo okolo druhé hodiny v noci. Ještě jsem si připravila oblečení na druhý den do školy – byla jsem maximálně spokojená – a lehla jsem si na postel, kde jsem pustila mysl na volno.

Ráno jsem „vstala“ 2 hodiny před odjezdem do školy. Oblékla jsem si: hnědé punčochy, hnědou sukni, krátké hnědé tričko s bílými proužky, přes to jsem si vzala hráškový svetr na knoflíky, který jsem nechala rozepnutý. Nakonec jsem si nasadila hnědý kostkovaný kabát pod zadek, nechala jsem ho rozepnutý též. Ještě jsem si okolo krku omotala mohutnou khaki šálu a vše doplnila hráškovou velkou kabelou přes rameno a hráškovými polobotkami na podpatku.Vlasy jsem si změnila na délku do pasu a silně navlněné. Moc mi to  seklo!

Nasedla jsem do svého miláška a uháněla nepovolenou rychlostí ke škole. Svůj příjezd jsem naplánovala tak, aby tam Cullenovi byli, ale neviděli mě. Když jsem zaparkovala na parkovišti před velkou bílou školou, několik kluků hvízdlo.

Jeden dokonce strčil kamaráda loktem do žeber a pověděl mu:

„Cullenovi mají pěknou konkurenci!“

V tu chvíli jsem vystoupila z auta já. Ozvalo se ještě víc hvízdnutí a druhý kluk se naklonil ke klukovi, který ho před chvílí dloubl do žeber.

„To máš recht!“ zamumlal a při tom na mě visel očima.

Obdařila jsem je zářivým úsměvem a rozešla se k přímací kanceláři. Ohlásila jsem své jméno a ta dáma mi už podávala plánek školy a rozvrh. Popřála mi hodně štěstí a já konečně vyšla vstříc novému osudu.

Ve třídě ještě Edward s Bellou nebili, tak jsem si to namířila do poslední lavice, kde seděla hezká blondýnka.

„Ahoj, máš tu volno?“ zeptala jsem se.

„Jasně, mimochodem jsem Caroline, pro tebe Cary.“ Usmála se.

„Amonike, ale pro tebe Ami.“ Usmála jsem se já.

„Ty jsi teda pro zdejší kluky událost. Ještě větší než Cullenovi.“

Rozhodla jsem se hrát blbou. „Cullenovi?“

„Jedna rodina, co tu žije. Adoptovaný děti doktora Culena a jeho ženy. Všichni spolu chodí. Jako spolu spolu, chápeš?“ ptala se v hlase měla to odsouzení.

„Chápu…to je divný.“ Zamumlala jsem.

„Hele, nechceš si při obědě sednout k nám? Jsme takový ty nej společnost ve škole. VIP!“ ptala se.

„Moc ráda.“usmála jsem se a byla ráda, že to šlo tak snadno.

V tu chvíli ale vstoupili oni. Vedli se za ruku a dívali si do očí. Jen malinko se Edward nadechl a ztuhl na místě. Jeho oči střelili ke mně se zjevným šokem. Bella následovala jeho pohled a její zlaté oči se střetly s míma. Odvrátila pohled a táhla Edwarda sebou. Ten ze mě nespouštěl oči. To je ona!   Křičely jeho myšlenky.

Cary vedle mě se zachichotala.

„Edward Culen je z tebe blázen!“ smála se. Edwardovi oči střelili k ní a hned odvrátil pohled. Zbytek hodiny se mě snažil nevnímat. Já naopak kecala se svojí novou kamarádkou a blokovala myšlenky ostatních. Jen jednou se mě učitel zeptal na jednu věc a já si v jeho hlavě přečetla správnou odpověď. Edward Culen se na mě už nepodíval.

Jen co zazvonilo, Edward s Bellou rychle odcházeli z místnosti. Já zůstala a čekala na Cary, až si posbírá věci. U dveří už stepovali 3 pěkné holky, pravděpodobně ty VIP. Cary se mnou k nim zamířila.

„Holky, tohle je Ami. Ami, tohle jsou Lili, Sue a Nina.“ Představila nás a ukazovala na dívky podle jména. Lili měla světle hnědé vlasy a zelené oči. Sue byla blondýnka jako Cary, ale měla oči světle hnědé a ne modré a Nina měla rudé vlasy a čokoládové oči. Všechny byla moc pěkné, ale vedle mě? Ne!

„Nabídla jsem Ami, aby si sedla s námi při obědě a stala se jednou z nás. Souhlasíte?“

„Jasně, hezký holky patří k nám!“Řekla Sue.

„Jo, teda až na ty Cullenovic kravičky.“odporovala jí Lili.

„Pravda, ale Ami je hravě zaskočí všechny dohromady. I Rosalii!“ nedala se Sue.

„Vítěz!“ řekla Lili pisklavým hláskem. Koukala jsem na ně vykuleně, když se ke mně naklonila Cary.

„Toho si nevšímej. Oni si jen takhle pořád vyměňují názory:“

„Aha“ zamumlala jsem.

„No, za 2 minutky zvoní, měly by jsme na hodinu.“přerušila pokračující hádku Lili.

„Já mám teď biologii, nevíte, kde je učebna?“ zeptala jsem se jich.

„Já ji teď taky mám, dovedu tě tam.“ Pípla Nina a už mě chytala za ruku.

„Jé, není ti zima?“ ptala se, když se dotkla mé ledové kůže.

„Ne, já to mám tak pořád.“ Odpověděla jsem jí s klidem.

„Tak, my s Lili a Sue mám tělák, takže se 2 hodiny neuvidíme. Postaráš se o Ami Nino?“ ptala se Cary.

„Jasně, pá holky!“ zamávala z nimi.

„Ahoj.“ Usmála jsem se.

Holky nám ještě zamávaly a my už spěchaly do učebny biologie. Všichni se za námi otáčeli a kluci na mě pořád visely pohledem.

„Máš pěkné oblečení.“ Pochválila mě Nina.

„Díky.“ Poděkovala jsem jí za poklonu.

„Škoda, že už mám partnera na biošku, budeš muset sedět s Cullenem.“ Řekla lítostivě, ale bylo vidět, že by si nejradši za ním sedla sama.

„Jo no, no se dá dělat.“ Zamumlala jsem.

To už jsme ale vstupovali do učebny. Položila jsem papíry na stůl učiteli, který tam ještě nebyl a šla dál. Edward seděl v Poslední lavici a nedíval se na nikoho. Jeho pohled byl stočená k oknu. Rozloučila jsem se s Ninou u její lavice a pokračovala na své místo. Když jsem odsunula židli, konečně se na mě podíval. Přes obličej mu přeběhlo tucet emocí. Omluvně jsem se na něj usmála a vytahovala jsem si věci z kabele.

„Proč jsi tu?“ zeptal se nakonec.

„Ahoj, taky mě moc těší!“ odpověděla jsem sarkasticky.

„Ahoj.“ Zamumlal potichu. „Tak proč?“

„Nechci zabíjet lidi.“ Řekla jsem a byla ráda, že mi nemůže číst myšlenky. V tuto chvíli bych si nějaký dezert ráda dala.

„Takže chceš zůstat s námi?“ ptal se.

„Jo.“ V tu chvíli přišel učitel do třídy a okřikl nás, ať jsme potichu. Podíval se na papíry, co jsem mu tam dala.

„Slečna Amonike, mohla by se nám přijít představit?“ zeptal se nakonec.

Neochotně jsem se zvedla a pružným krokem tanečnice přišla před tabuli.

„No, takže jmenuji se Amonike Volturi,“ při tom jméně sebou Edward škubl. Nevím, co mu vadilo víc, jestli jméno nejsilnějšího upíra, nebo nejsilnější rodiny. „ ale všichni mi říkají Ami. Je mi 18 let . Studovala jsem v Londýně, ale pocházím z kontinentu. Konkrétně z malé země jménem Česká republika. Jsem tu sama. Doma mám rodiče a dvě sestry.“ Ukončila jsem svůj proslov a doufala jsem, že to učiteli stačilo. Vděčná, že nechce i podrobný popis mého pokoje jsem se vydala na své místo.

„Volturi jo?“ ptal se Edward.

„Jo, máš strach?“zeptala jsem se a zákeřně se zachechtala.

„Vlastně jo. Nevypadáš jako mírumilovný upírek. Obzvlášť ty černý oči nepomáhají.“ Zamumlal.

Zářivě jsem se na něj usmála a proměnila své oči na ledově modré. Vykuleně na mě hleděl.

„Lepší?“ zeptala jsem se.

„Ani ne.“ S povzdechem jsem vrátila svoji původní barvu. Proč si neudělat z něho ještě srandu že? Začala jsem si prodlužovat špičáky, až jsem je měla jako komixový upír. Zářivě jsem se na Edwarda usmála. Chvíli si na mě koukal a a pak se začal hrozně smát. Každá ve třídě se na nás otočil, to jsem však už měla chrup normální, jako každý upír. Tedy skutečný upír. Tohle bude zajímavý den.

http://www.stmivani.eu/37-shrnuti-povidek/povidky-od-annecullen/

Autor: AnneCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bad girl 11. díl: