Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bad girl 13. díl

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bad girl 13. dílUž je to docela dlouho, co byl předchozí díl, ale můza mě přešla. V tomhle dílu se děj pomalu, ale jistě urychluje. Zatím přeskakuju zhruba měsíc a né století, jak tomu bude v budoucnu. Taky je tu pohled Amonike, jako vypravěče příběhu. Z doby, kdy Monika nenávidí Amonike, z roku 2984... ;)

21.02.2010 (08:45) • AnneCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1206×

Kapitola 13

 

Doma jsem byla rychle, už jsem se k nim těšila, až přijdu na oficiální návštěvu. Kabelu jsem si hodila do ložnice a už skákala z okna. Během deseti vteřin jsem stála před jejich domem. Sourozenci akorát vystupovali z aut.

„To je rychlost,“ poznamenal Emmett, když jsem se před nimi zastavila.

„Viděl jsem tě rozmazaně!"

„Jo, to se o mě říká…,“ přiznala jsem. Oni ví o Amonike určitě víc než já. Tak to si nemyslím! Odpověděl mi její hlas. Už dlouho mi nic neříkala, tak jsem se docela lekla.

„Co se děje? Cukla jsi sebou,“ ptal se Edward.

„Už ke mně zase mluví,“ odvětila jsem prostě. Naše povídání přilákalo zvědavce. Před dveřmi se objevili Carlisle, Esme a Jacob. Carlisle si mě prohlížel se zájmem, Esme starostlivě, možná trošku mateřsky a Jakob zhnuseně. Podívala jsem se do jeho myšlenek.

Pche! Další pijavice. Jako by nestačily ty tři blondcky odvedle.

„Mami, tati, Jacobe, tohle je Amonike,“ představil nás Edward.

Přišla jsem k nim a podala jim ruku.

„Ami,“ řekla jsem s úsměvem.

 

Carlisla velmi zajímaly mé dary. Nutil mě zkoušet, co všechno dokážu. I já sama byla překvapená, kolik toho umím. K mému největšímu překvapení umím i létat. Můžu se proměnit ve zvíře, můžu přinutit všechny meteory ve vesmíru, aby letěli na zemi. Byla jsem mocná. Velice mocná. Všichni Cullenovi byli unešení, až na dva. Bella s Jacobem seděli na ploché střeše domu jako dva netopýři a nenávistně, možná i trochu žárlivě si mě měřili. Nebyli šťastní z toho, že mě tu mají. Cullenovým jsem nechávala soukromí, jak nejvíc to šlo. Vysvětlovala jsem Edwardovi, jak jdou potlačit cizí myšlenky. Nakonec jsem se k nim přestěhovala. Lidi ve škole měli sice nějakou dobu řeči, než se rozneslo, že Alice je moje pravá sestra. Adoptovali nás akorát jiní rodiče. Všichni, až na dvě vyčnívající vyjimky, mi pomáhali se zvládáním darů. Někdy se stalo, že jsem chtěla, aby se mnou a Alicí šel na nákupy i Edward a nějakým svým darem jsem ho přinutila. Došlo mu to až v autě. Byl potom nabručený a to se mi nelíbilo. Měla jsem ho moc ráda. Víc než to.

 

Zrovna začínaly prázdniny a pro mě doba velkého darového vypětí. Ne proto, že se mnou Carlisle bude trénovat. Bylo to proto, že jsem jim něco slíbila.  Je to jako včera, když se mi to povedlo poprvé.

 

„Podívejte!“ zavolala jsem do domu. Všichni vešli do obýváku a vyjeveně zírali na člověka za mnou.

„Edwarde!“ vykřikla Bella. „Ty jsi člověk? Jak?“ ptala se.

„S Mončou jsme zkoušeli změnu vzhledu. Ukázal jsem jí v mysli, jak jsem vypadal jako člověk a najednou jsem jím i byl!“ vysvětloval. Bylo to zvláštní, jak se změnil i jeho hlas. Pořád byl krásný, ale spíš brokát než samet. Najednou ke mně přišla vize.

Rosalie sedí Emmetovi na klíně, v náručí má blonďatou modrookou holčičku a vedle nich Carlisle s Esme. I oni mají dítko. Je to chlapec s karamelovými vlasy a hnědýma očima.

„Jde to,“ řekla jsem Rose. To díky ní přišla ta vize, začala doufat.

 „Vidím to, ty i Esme budete mít dítě. Rose dívku a Esme chlapce,“ usmála jsem se na ně.

„Díky!“ vyvýskla Rose a hnala se ke mně, aby mě objala.

„Není zač. Ale radši to necháme až na prázdniny. Lidem ve škole by bylo divné, kdyby jste najednou vypadali jinak,“ ojsem.

„Děkuji zlatíčko,“ přišla mě obejmout Esme. Byla jsem ráda, že jim mohu pomoct s tím, co chtěli nejvíc. Připadalo mi, jako by na mě měli vliv. Že jsem se zajímala i ostatní. Dřív jsem byla prostě jenom já, ale když jsem poznala Cullenovi, chci štěstí i pro ně. Tedy pro skoro všechny. Bella mi nesedí a Jacoba nesnáším už z knížky. Občas si říkám, jestli s ním nemám něco udělat, třeba vlézt Renesmee do mysli a „odmilovat ji“. Nechci, ale riskovat, že by na to přišli a ztratit jejich důvěru.

 

„Tak tohle bylo fakt nepříjemný!“ zabručel Edward, když jsme zkoušeli Janeinu schopnost na „nízký“ výkon. Chtěla jsem, aby ta bolest šla na mě ale už po druhé se to prostě odrazilo od mého štítu a skočilo na nejbližšího – Edwarda.

„Sorry,“ zamumlala jsem. Tohle jenom podporovalo Carlislovu teorii. Jsem nezničitelná. Nepůsobí na mě žádné dary. Mohu stáhnout štít aby Edward například slyšel moje myšlenky, ale pod větším nátlakem se moje hlava „ zabalí“ do štítu ještě pevněji. Navíc jsem byla moc tvrdá, aby mě upíři roztrhali a oheň mi taky neděla starosti. Říkala jsem si, jak se to tenkrát Amonike podařilo, že se zničila. Musela být pěkně levá. V mé hlavě se ozvalo zasyčení.

 

*Přítomnost Amonike, píše se rok 2984*

Jak se krásně vzpomínalo na doby, když jsem byla šťastná. Odejít od nich byla ta největší pitomost… teda až ta druhá. Největší bylo to, že jsem se nechala proměnit. Udeřila jsem pěstí do náhrobku na mém hrobě – ten se s kvičivým zvukem rozlomil. Perfektní, teď už ani nemám kde sedět! Do nosu mě udeřila vůně člověka. Už je to skoro měsíc, co jsem se naposledy krmila. Se zapjatými pěstmi jsem zůstala sedět na místě. Už mě nebaví být na světě. Kolikrát jsem se zkoušela zničit, kolikrát jsem o to žádala jiné upíry… nakonec to dopadlo tak, že to zničilo je. A dostat z Amonike jak se zničila je nemyslitelné.

Přesně tak, to se nikdy nedozvíš! Vysmívala se.

Sklapni! Ty staletí tvého věčného rozumování mi už lezou krkem! Zavrčela jsem na ni.

Jsi první upír! První co jistým kouzlem vznikl, tak se s tím konečně smiř a běž do Volterry zmlátit Ara. To, že jsi mu před pár staletími dala milost se mi opravdu nelíbí! Zavrčela.

O tom ale neměla mluvit. Kouzlo! To je ten klič!

Opovaž se! My jsme dvě, nebude to fungovat!Navíc… mě se to povedlo trochu… jinak.

Uvidíme! Usmála jsem se a začala odříkávat kouzlo. To kouzlo, které říkala Amonike před čtyřmi a půl tisícem let ve starém chrámu v Egyptě. Kouzlo, které z ní udělalo upíra.

Moje povídky

Autor: AnneCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bad girl 13. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře