Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bad girl 2. díl

06.11.2009 (21:00) • AnneCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1529×

2.Kapitola

Byl to sen, to jsem poznala okamžitě. Začínal vždycky stejně.

Do očí mě udeřilo téměř oslepující světlo. Automaticky jsem sklopila pohled od zářivého slunce v nadhlavníku a podívala se na písčitou zem. Zaslechla jsem kroky. Okamžitě jsem vzhlédla. Okolo mě stálo 6 mužů v černých rouších. Okolo krku měli krásné stejné náhrdelníky. Nemusela jsem se rozhlédnout a vidět pyramidy, jak se tyčí asi kilometr od nás, abych poznala, že jsem v Egyptě.

To, co udělal jeden muž mě zaskočilo a ještě víc má reakce. V ruce měl zlaté kopí. Zvedl ho a trefil mě do levého boku těsně pod žebro. Čekala bych, že se svezu k zemi a budu škemrat o život, ale já místo toho bolestivě zamručela, když jsem si z těla to kopí vytáhla a hodila ho přesně do středu čela onoho muže. Ten spadl mrtvý k zemi. Ostatní byli během chvíle po smrti, když jsem je naprosto profesionálním způsobem zabila. Pak jsem se teprve prohlédla. Měla jsem světlou kůži, téměř bílou, ale nezářila jsem na slunci, takže upír asi nejsem.

Na zemi jsem uviděla rozbité zrcadlo. Kde s v poušti kruci vzalo rozbité zrcadlo?

Vzala jsem ho a zalapala jsem po dechu. Byla jsem překrásná. Bílý, naprosto symetrický obličej obklopovaly havraní vlasy, které mi do tváře vanul teplý vítr. Oči byly tmavé, téměř se zdálo, že mám v každém oku jen obrovskou panenku. Pak jsem se podívala na své tělo. Naprosto bezchybnou postavu obepínaly černé „šaty“. Měly hluboký výstřih,tenká ramínka, odhalená ramena, ale volné rukávy nad loket. Pod a mezi ňadry byla zlatá brož, která asi bránila, aby se ten oděv nerozpadl. Dále jsem měla odhalené boky, ale přes pupík byla látka napnutá.

Měla jsem zlatý pásek, od kterého volně vysela černá sukně s rozparkem na jednom stehně až k pásku. Látka byla téměř průhledná. Boty jsem  neměla žádné. Náhle jsem si připadala necudná. A bylo mi okamžitě jasné, že jsem nebyla dobrý člověk.

S křikem jsem se probudila. Ani jsem nechápala, proč křičím. Podívala jsem se na budík. „Kruci“ zanaříkala jsem, když jsem zjistila, že je 7:15. V rychlosti jsem vyhodila učení z tašky a nacpala tam páteční. Seběhla jsem ze schodů a valila jsem do koupelny. Rychle jsem se učesala, sepnula jsem si ofinu nahoře a udělala vysoký culík. Pak jsem sáhla pro tužku na oči, rychle si udělala horní i dolní tlusté linky a zvýraznila si řasy řasenkou.

V šatně jsem byla za pár sekund. Nacpala jsem se do šedých riflí a černého trička. Ještě jsem šáhla pro bílý rolák, obula se, vzala si vestu a valila jsem do školy.

Přišla jsem 5 minut před zvoněním, takže jsem si v klidu zvládla přichystat matiku. Samozřejmě se na mě všichni dívali jak na magora.

„Hele, co se včera dělo? Si nic nepamatuji“ zeptala jsem se Káči. „Ale Moni, nehraj to tady. My všichni víme, že si to pamatuješ“ odporovala mi Dany a zvadla ruku. „Jo, a díky za ty škrábance!“ dodala a dál si připravovala na hodinu. Zaraženě jsem si sedla a dál to radši neřešila.

Škola utekla rychle. Nešla jsem na oběd a radši spěchala domů. Sedla jsem si k počítači

Objela jsem své oblíbené stránky, jestli nejsou nové díly povídek. Nic tam nebylo a já nevěděla co dělat. Tak jsem vytáhla semináře (poprvé v pátek, normálně je dělám v neděli) a pustila se do toho.

Bylo půl 4 když jsem dopočítala poslední nepřímou úměrnost. Ségra přijede v 6 a táta ještě dýl, ale i přes to jsem se pustila do úklidu, aby mě nemusel zase někdo deptat. Tenhle týden jsem toho měla dost. Když jsem skončila bylo tři čtvrtě na 6 a tak jsem se oblékla a vydala se na zastávku. Občas sestře chodím naproti.

„Ahoj“ pozdravila jsem ji a dali jsem si pusu na tvář. „Ahoj prďo“zakřenila se na mě. Zaskřípala jsem zuby.Nesnáším, když mi takhle říká.Cestou jsme si s Pájou povídali co je nového a tak, až jsem zastavili před naším domem.

„Eh… já půjdu ven jo?“ zeptala jsem se sestry. „OK, ale do 12. jsi doma jasný?!“odvětila mi a já se rozešla po ulici. Do 10 jsem jen tak bloumala a přemýšlela, venku už byla dost velká tma a mlha. Nikdy jsem se nebála, ale tohle bylo jako scéna z hororu. Ještě tady chyběla nějaká temná postava. Zasmála jsem se v myšlenkách a rozešla se po ulici. Málem jsem sebou švihla, když jsem ho uviděla. Krásný, tmavé oči…takže žíznivý, tmavé vlasy, černé oblečení. "Moje" tmavá postava stála přede mnou a po tváři se jí mihl zlomyslný úsměv.