Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bad girl 4. díl

10.11.2009 (19:30) • AnneCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1345×

4.kapitola

Utíkala směrem k městu, které leželo asi 3 km od nás. Sotva běžela, nohy se jí podlamovaly a z rány na boku nepřestávala téct krev. Konečně se dostala k bráně města, okolo kterého bylo mnoho povozů a stánků. Z jednoho nenápadně vzala šedý plášť a celá se do něj zakryla. Postupovala městem, kde, jak se zdálo byl jakýsi poplach. Ačkoli jsem neuměla egyptsky, rozuměla jsem jim každé slovo a zjistila jsem co se stalo. Neznámá žena v černém zabila jejich boha. Nejdřív jsem nechápala, co tím myslí, až jsem uslyšela jeho jméno. Tutanchamon. Tak jsem to tedy já - tedy vlastně Amonike, kdo zabil mladičkého egyptského faraona.

Amonike zpomalila a já konečně uviděla, kam míří. Byl to jakýsi chrám ve městě. Když se tam dostala, zavřela ze sebou velké dveře a bezmocně padla k zemi, kde se za chvíli začala objevovat červená louže. Už jsem myslela, že zemřela, když otevřela své černé oči.

„Anub!“ zvolala zlomeně.

छाप प्राचीन देवताओं, मुझे बचाओ!
छाप अंधेरे का देवता और सूर्य भगवान, मेरी मदद करो!
चलो चेहरे में बदल गया है एक सुंदर और मजबूत,
चलो सत्ता इतना शक्तिशाली है कि कोई भी दूर है.
जो कुछ भी शक्तिशाली जीव से उभर रहे हैं और यह मैं हूँ!

Začala říkat jakousi kletbu v řeči, která mi nebyla známá. Znal snad národ, kterému patřil ten jazyk způsob, jak stvořit mocnou bytost zla? Náhle se objevilo něco, co jsem nedokázala pochopit. Z nebe padala bílá záře přímo na Amoničino tělo a z druhé strany plynula černá záře. Obě se spojily a Amonike se prohnula v zádech. Proměna začala.

Probudila jsem se tak rychle, že mi to nepřipadalo možné. V jednu chvíli jsem prostě ležela a v druhou jsem už stála. Ale nic se mi nerozmazalo. Ba i ve tmě jsem viděla dobře,  ale ne tak jako upír. Má proměna ještě nebyla u konce. Uvědomila jsem si, že to byl můj poslední spánek.

Rychle (líbila se mi ta rychlost, ačkoli to bylo ještě na upíra pomalé) jsem rozsvítila a v úžasu se podívala do zrcadla. Kam se hrabe Amonike! Moje pleť byla čím dál bělejší, jak se z ní vytrácela krev. Naopak moje světle šedé oči už byly tmavě šedé a čím dál více se přibližovaly černé. Také moje postava byla vyváženější, už tak dokonalé rysy v obličeji ještě dokonalejší a mé zuby se odrážely ve světle osmibarevné duhy. Také jsem si všimla, že mé krásné vlasy se vlnily ještě ve větších vlnách než normálně, dál než do pasu. Už teď jsem byla krásnější, jež jakýkoli upír, tím jsem si byla jistá a to přeměna ještě neskončila.

Současně jsem si ale uvědomovala palčivou bolest v krku, která se dala přirovnávat k té, která řádila v celém mém těle. Už jen jeden den a budu vrah. Klid. Jak víš, budeš mít všechny schopnosti světa. I sebeovládání, ale pochybuji, že budeš tak nevkusná a budeš se živit zvířaty! Radil mi její hlas. Už fungují? Ty schopnosti? Zeptala jsem Amonike v mé hlavě.

Ano, ale jsou zatím moc slabé. Já zkoušela pohybování předměty. Odpověděla. Tak fajn. Do oka mi padl mobil, který ležel na mém stole. Jen na vteřinku jsem se na něj podívala a on se začal pohybovat. Zkusila jsem ho pomocí mysli zvednout do vzduchu. Poslouchal, jak pes na vodítku. Usmála jsem se, ale pak jsem zahlédla hodiny. Byly 2 v noci a ani nejsem unavená.

Už se nikdy unavená cítit nebudeš. Odpovídala na nevyřčenou otázku.

Nechtělo se mi být doma. Tady to bylo tak nudné a lehko zničitelné. Rozhodla jsem si trošku zahrát na jednu věc, kterou jsem si kdysi představovala v hodině chemie. Je možné, že to bylo včera? Šla jsem do šatny. Podlaha pode mnou ani nezaskřípala. Nebyly slyšet ničí kroky, jen pravidelné oddychování a bijící srdce mých rodičů, sestry a báby. Stále jsem na ni byla naštvaná.

Oblékla jsem si jedny šaty. Měla jsem je minulý rok na besídce, kde jsem hrála vílu.

Byly bílé jako sníh. Hluboký výstřih tvaru obdélníku, nabírané krátké rukávky s tyrkysovými mašličkami na konci. Pod ňadry byly utáhlé a volně splývaly až k zemi, takže když jsem se zatočila, sukně se roztáhla tak, že mi bylo vidět až nad kolena. Byly celé krajkové, prostě jak pro princeznu. Nemusela jsem se malovat. Byla jsem čistě krásná. Šla jsem zpět do mého pokoje a otevřela okno. Na chvíli jsem zaváhala a pak jsem udělala krok do prázdna.