Je tu tady další díl. Monika se stává upírem se vším všudy a pomocí Demetriova talentu najde Cullenovi.
PS.: Další díl z pohledu Edwarda.
21.11.2009 (19:30) • AnneCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1351×
7. kapitola
Má téměř alabastrová pleť, jak jsem čekala, téměř nereagovala na sluneční záři. Získala jen jemně narůžovělý odstín, jež ji činil ještě méně nápadnou. Chtěla jsem se pochlubit a popřípadě balit kluky se svým novým cool vzhledem, a tak jsem v oblečení, které jsem si vzala v šatně doma a vyrazila do ulic. Nijak extra jsem neřešila, co si vzít na sebe. Mě sluší všechno…Nakonec jsem vybrala černé punčochy, černé kotníkové botky na podpatku, ostře červenou sukni do půli stehen, červený rolák a na to kožený kabát. Vlasy jsem si částečně sepnula vzadu. Nemusela jsem se malovat. Okolo mých očí byla černá linka, která nešla smazat a mé černé husté řasy již nepotřebovaly řasenku.
Kudy jsem šla, tam se za mnou otáčeli muži i ženy. Těšilo mě to. Div, že jsem nevrněla blahem. Vzpomněla jsem si ještě na jednu věc, a tak jsem se uprostřed ulice obrátila a šla až ke kraji města, kde se nacházel les.
Potřebovala jsem se ještě prozkoušet, aby mé plány vyšly. Rozběhla jsem se, až jsem asi po 10. kilometrech narazila na vůni krve. Nedokázala se ani zdaleka vyrovnat krvi člověka, ale aby mě Cullenovi přijali, musím se naučit pít krev zvířat a nešklebit se u toho.
To myslíš vážně? Ptala se znechuceně Ami, jak jsem zkrátila jméno Amonike. To jako FAKT myslíš vážně? Ty jako…jako…no FUJ! Že se nestydíš! Vždyť je to doslova urážka našeho způsobu života! Syčela na mně.
Sklapni! Pomyslela jsem si a znovu jsem se soustředila na tu „vůni“.
Zanedlouho jsem měla vypité dva jeleny. Nebylo ta tak hrozné, kdyby mi v hlavě nezněly zvuky, jako když někdo zvrací. Tohle jí oplatím!
Podívala jsem se na hodinky...bylo 7 hodin ráno….co já celou tu dobu dělala? Rozběhla jsem se do Prahy. Koupím si aspoň takový ty věci jako nový mobil či MP4. Za chvíli jsem už procházela Prahou a stavěla se na obdiv celému náměstí. Měla jsem sebou mnoho peněz. Nemusela jsem se bát, že by mě někdo okradl.
Zašla jsem do jednoho obchůdku s elektronikou.
„Dobrý den“ pozdravila jsem ženu, která stála za pultem. Byla hezká, něco kolem dvacítky, ale když mě zahlédla, byla její sebedůvěra náhle otřesena.
Pche, nějaká modelka se tady bude nakrucovat, zrovna, když za mnou má přijít můj Tomík. Je až moc hezká….vlastně jsem ještě nikoho tak dokonalého neviděla….takhle si asi představuji Rose ze Stmívání. Aj! Aby neuhádla neuhodla co jsem zač.Naštěstí se venku nebudu třpytit, takže v poho, ale i tak.
„Co si přejete?“ ptala se mile.
„Potřebuji mobilní telefon a mp4.“ Odvětila jsem jí.
„Dobrá tedy, mohu vám nabídnout některé z těchto?“ zeptala se
Nakonec jsem si vybrala tenhle Samsung Ultra Touch a tuhle rozkošnou MP4.
Zaplatila jsem a vydala se směrem do bytu té paní, kterou jsem včera zabila.. Procházela jsem náměstím, když se náhle bolest a pálení v mém těle změnilo. Začalo postupovat směrem od konečků prstů směrem do srdce. To naopak začalo pálit, že mě to málem skolilo. Bilo jako o život. Ne. Bilo o život. Zrychlila jsem krok. Nevěděla jsem co čekat, jestli se u mě po přeměně neobjeví neovladatelná žízeň. Přeměna měla být ukončena za dva dny po kousnutí, ale u mě bylo všechno jaksi rychlejší a méně bolestivé. Dostala jsem se až do ulice, kde se nacházel ten byt. Aby mě nikdo neviděl, pokusila jsem se zastavit čas. Bylo to divný, když najednou všechno okolo mě ztuhlo. Ptáci ve vzduchu, kapky vody padající z okapu, prostě všechno.
Vyskočila jsem do okna a čas znovu spustila. Bylo skoro osm ráno.
Všechno bylo tak, jak sem to nechala v noci. Náhle vize – rodiče čtou dopis a brečí. A hned druhá vize - Já skáču do otevřeného okna. To se dalo čekat, že mě budou chtít vidět.
Ta už tak šílená bolest na srdci se ještě zhoršila. Vykřikla jsem a sesunula se k podlaze.
Za jak dlouho tohle skončí? Ležela jsem na zemi a jen tak tak jsem nekřičela. Měla jsem už volné ruce k pažím, ale srdce bilo ještě bolestivěji. Nevím, jak dlouho jsem tam ležela…
….
Cítila jsem, jak moje srdce bojuje proti zrádným plamenům, které už opustily mé tělo a soustředily se na ten poslední orgán. Bilo, snažilo se bojovat, ale když začaly slábnout plameny, začalo slábnout i srdce. Najednou vydalo dutý zvuk a pak uhodilo ještě jednou. Bylo ticho. Nebylo slyšet ani mé dýchání. Jen lidi z ulice. V úžasu jsem zírala před sebe. Před tím jsem neviděla nic! Moje kůže byla dokonale bílá. Rozběhla jsem se do koupelny. Ta rychlost byla překvapivá, ale příjemná. Vykuleně jsem zůstala civět na osobu v zrcadle. Ta dokonalost byla tak…koncentrovaná, až to působilo nelidsky, až moc nelidsky. Oči jsem měla černé jako uhel. Rty bezbarvé, tmavě hnědé vlasy kontrastovaly s mým dokonalým bledým obličejem. Ještě chvíli jsem na sebe jen tak zírala a přemýšlela, jestli se mi to jen nezdá.
Mezec, co? Ptala se mě Amonike. To teda jo!
Zkusila jsem schopnost Demetriho a najít tak Cullenovi. Bylo to jednoduché, stačilo na ně pomyslet, zavřít oči a hned jsem je viděla. Byli všichni spolu, i Bellu jsem na tu dálku cítila. Očividně mám protilátku, proti jejímu štítu. Byli na Aljašce, předpokládám v Denali u Tanyi.
Už vím, kam za nimi mám jít!
Autor: AnneCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Bad girl 7. dil:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!