Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 17. kapitola

27.07.2009 (13:08) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4586×

Emmett Cullen

Edwarda jsem naposled viděl u oběda, pak se vypařil na svoje hodiny a pak někam jel… s Bellou, novou dívkou. Prve jsem si myslel, že ji někam vzal, jenže Alice mě zklamala. Vezl ji na trénink. Jinak jsem konečně věděl pravdu… Vlastně ji věděla už celá rodina…

A můžete vědět, kvůli komu! Jistě, díky mě! No a co? Stejně by to dřív nebo později dostalo ven, tak aspoň to už ví, ne? Chtěl jsem na něj hned vypálit, až přijde domů, jenže on nepřišel! Když jsem uslyšel jeho auto, jak jede domů, zaradoval jsem se, jenže on zřejmě šel na lov… Taky nás mohl vzít sebou!

Vrátil se až půl hodiny před tím, než byl čas vyrazit do školy. To však zalez do svého pokoje a něco řešil s Alicí… Tak budu muset počkat, no… Ale posmívat se můžu i v duchu, ne?

Edwarde Cullene, teš se!

Alice Cullenová

Bohužel jsem neměla pro Edwarda dobré zprávy. Jistě, byla jsem šťastná, viděla jsem, jak se líbali pod těmi hvězdami – vážně romantické – ale teď budeme muset na pár dní odjet. Bude svítit sluníčko – od čtvrtka ráno do pátku večer. Nebyl z toho zrovna dvakrát nadšený, ale nemohl nic udělat.

„Takže to vypadá, že ji budu muset to auto vrátit, že?“ „Vrátit?“ opakoval překvapeně Edward. Rychle jsem zablokovala svoje myšlení a překládala americkou hymnu do latiny. „Alice, vyklop to!“ „Dobře, dobře! Tomu autu už nic není, jen jsem je na chvíli nechala u nás… Neříkej, že ti to vadí, protože já vím, že ty víš, že ty jsi rád a že ti to nevadí!“ vyklopila jsem rychle a radovala se, že mu neřekla celou pravdu.

„Alice! Vyklop to všechno, nebo Bellu nikdy nevezmeš na nákupy!“ zavrčel Edward. To je nefér! Jseš zlej! Křičela jsem na něj v myšlenkách a víte, co udělal on?! Jen se usmál! Věděl, že jsem v pasti, protože by to bylo pro mě utrpení – nebrat moji novou sestřičku na nákupy! Bože, to je jako vražda!

„No dobrá, přemluvila jsem Rose, aby mu něco udělala, ale tak, aby se to dalo opravit. Myslím, že vám to neuškodilo, ne? Pak jsem je schovala tady,“ vysypala jsem ze sebe a Edward se jen usmál. Otočila jsem se k odchodu.

„Alice?“ otočila jsem se a koukla na svého bratra. „Díky,“ usmál se a já mu úsměv oplatila a objala jsem ho. „Jsem ráda, že jsi šťastný… Jinak, už to ví i zbytek… Emmett mě donutil, promiň,“ zašeptala jsem. „Nevadí, stejně by se to dozvěděli… Takže se můžu těšit na posmívání v myšlenkách, že?“ zabručel Edward a já se smíchem přikývla.

Musela jsem se nachystat do školy, a tak jsem Edwarda nechala o samotě. Opravdu jsem mu to musela říct, nevím proč, ale tady všichni vydírají přes nákupy! Teda, hlavně když jde o mě! A já vždy podlehnu, ale nemůžu za to, fakt ne! Oni prostě ví, jak na mě, no… Ale třeba Jaspera, mého miláčka, mi to zrovna nějak nevadí… Miluji ho a to na celou věčnost… Doufám, že to bude klapat stejně jako mě i Jasperovi…

Esme Cullenová

Nemohla jsem tomu uvěřit… Opravdu jsem si prve myslela, že si, jako vždy, když se jednalo o dívky kolem Edwarda, dělá legraci. Opravdu jsem váhala, jestli mu to mám uvěřit, pak to však potvrdila Alice… Konečně bude šťastný i Edward… Opravdu mi ho bylo líto… Už když jsem ho poprvé viděla byl sám a od té doby se nic nezměnilo.

Teď však konečně někoho našel… A jestli je Edward tak ochotný, že ji někam odveze, tak to musí hodně znamenat… Byla jsem šťastná, že konečně bude rodina plná… Už se těším, jak to řeknu Carlisleovi, který chudák dneska měl přes den službu… Nechci na Edwarda nijak spěchat, ale mohl by ji někdy sem přivést. Budu mu to muset nějak nenápadně naznačit, aby pochopil, ale hlavně na to nesmím moc myslet…

Jak se však znám, ani si to nebudu uvědomovat a myšlenkami budu u těch dvou…

Bella Swanová

Hned, jak mě Edward dovezl domů, jsem se navečeřela, osprchovala, na stůj jsem naházela učebnice a sešity potřebné na zítřek a ulehla do postele. Na víc jsem neměla sílu a ani náladu.

Stejně bych se nedokázala naučit, protože bych pořád myslela na Edwarda a na jeho úžasné rty… Bože, nevěděla jsem, že někdo může tak skvěle líbat…

...

Při těchto myšlenkách jsem usnula a bylo hned jasné, co se mi bude zdát… Bohužel jsem si sen pořádně nepamatovala, ale vím určitě, že jsem tam byla já a Edward a byli jsme, myslím, v mém pokoji… Dál si však nic nepamatuji, ale nějak mi to nevadilo…

Vždyť Edwarda dneska uvidím a budu s ním aspoň chvíli o samotě… Nevím, jak Edward, ale já zrovna nechci se promenádovat po škole po boku Edwarda, radši budu ráda, kdyby to zůstalo mezi námi… No, však ještě uvidíme…

...

Když jsem se probudila, rychle jsem naházela učení do batohu, jen sešit do dějin umění jsem si nechala venku, protože mají dneska zkoušet a já se vůbec, ale vůbec neučila. Charlie už doma nebyl a tak jsem se rychle sama nasnídala, oblékla jsem se, a ani jsem nevěděla co.

Zrovna jsem si čistila zuby, když se ozvalo zaklepání na dveře. I s kartáčkem v puse jsem seběhla schody a otevřela Edwardovi. Zahuhlala jsem pozdrav a on se jen krásně usmál. Vyběhla jsem do koupelny, vypláchla pusu, pročísla vlasy a valila zpátky za Edwardem. Cestou jsem popadla připravený batoh a sešit.

Když jsem zase stála před Edwardem, chtěl se otočit, ale já ho zastavila. Překvapeně se na mě podíval, já se však jen usmála a lehce políbila na rty. Pousmál se a pohladil mě po tváři. Jemně jsem se začervenala a zamknula za sebou.

„Mám pro tebe špatné zprávy,“ začal, když nastartoval a já se na něj zvědavě podívala. „Rose už tvoje auto opravila, takže ti je Alice dnes přiveze před školu,“ začal a já jsem byla hned smutnější. „A druhá zpráva je, že s celou rodinou chceme jet kempovat, má být hezky, tak toho chceme využít,“ dopověděl a to moje nálada padla na bod mrazu.

„Co se dá dělat,“ povzdechla jsem si. „Ale slyšela jsem, že má být hezky, tak si to užijte… Co bych dala za chvilku volna,“ dodala jsem a zabořila svůj pohled do sešitu. „Máte psát, že?“ usmál se Edward a já na něj smutně podívala. „Jo a neumím vůbec nic, protože jsem se neučila! Neměla jsem čas!“ vyhrkla jsem a začala se mlátit sešitem. Začal se smát.

„Pochybuji, že ti to takhle do té hlavy vleze,“ zasmál se a já musela souhlasit. „Tak co mám dělat?“ otočila jsem se na něj. „Poradím ti. Brownová je upovídaná žena, takže jestli tě bude zkoušet ústně, hodně mluv, i kdyby se to netýkalo tématu… A jestli budete psát, tak si hlavně zapamatuj data a jak to všechno vlastně skončilo,“ poradil mi.

„Teda…Díky…ještě že tě mám, nevím co bych si počala,“ usmála jsem se a než jsem se nadála, vystupovala jsem z auta.

Ještě jsem rychle chytla Edwarda za ruku, samo aby si toho nikdo nevšiml, a valila na hodinu… Ještě jsem se otočila, už tam stál s celou svou rodinou, ale on mě pozoroval.

Usmála jsem se a pak se rozeběhla na hodinu…

...

Docela mě mrzelo, že dnes už zase pojedu do Seattleu sama, ale nemůžu chtít, aby kvůli mně měnili svoje plány. Slíbil však, že v sobotu přijde, tak jsem zvědavá. Moje autíčko už bylo zaparkované na svém místě.

Alici jsem poděkovala a řekla jsem si, že holkám musím něco koupit, jako díky. Brownová nakonec zkoušela ústně a samo, že si musela vyvolat mě. A tak jsem se řídila Edwardovou radou – mluvila jsem a mluvila, až jsem nakonec do lavice odcházela s dvojkou.

Byla jsem spokojená, i když jsem musela uznat, že dějiny mě vždy šly, ale vždyť jsem se neučila, tak co bych chtěla, že?

...

Zbývající dny do víkendu utekly jako voda. Celý ty dva dny svítilo sluníčko a musela jsem přiznat, že to snad bylo poprvé, co jsem v tomto městečku viděla sluníčko. Využila jsem tepla a vzala jsem si sukni. Přece se nebudu potit v riflích, ne?

Charlie odjel už v pátek ráno a vracet se měl až v neděli večer. „Máš opravdu všechno?“ ptala jsem se ho, snad už po sté. „Opravdu mám,“ přikývl s úsměvem Charlie. „A běž taky někdy za zábavou,“ poradila jsem mu s úšklebkem. „To říká ta pravá.“ „Já někdy s partou po tréninku zajdu na minerálku do hospody, a nedávno, když jsem tam i přespávala byla na pivu, takže klid, tati,“ odpověděla jsem mu a Charlie se na mě překvapeně podíval.

Musela jsem se začít smát. Na rozloučenou jsem políbila Charlieho na tvář a slíbil mi, že mi něco přiveze…

Líbilo? Doufám, že ano!

Jinak, doufám, že se vám nový pohled líbil. Nevím, však, jestli bude tak často!

Jako vždy, děkuji za komentáře, které jste mi minule napsali! Strašně pomáhají při psaní!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 17. kapitola: