Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 20. kapitola

30.07.2009 (09:30) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5087×

Edward Cullen

Bella měla na zítřek odjet do Seattleu. Prve jsem ji chtěl odvézt, jenže pak jsem zjistil, že je to na celý den… A nevím, jak bych to udělal s jídlem a tak dále… Kupodivu mě pustila hned a ještě mě sama doprovodila k autu… V tu chvíli jsem litoval, že jsem tak brzy odešel, ale musel jsem… nevím, jak dlouho bych ještě vydržel v její přítomnosti…tak blízko její lahodné a voňavé krvi…

...

Hned, jak jsem přijel domů, jsem našel Emmetta, abychom zašli na lov. Minule mi vyčítal (A vysmíval, samozřejmě), že jsem ho nevzal sebou a tak jsem si ho chtěl usmířit. Třeba dá konečně pokoj… No, ale v myšlenkách to tak nevypadalo… Spíše naopak…

Ale zklidnil se, když jsem mu začal vyhrožovat, že ho nikam nevezmu a že mu seberu všechny medvědy v širokém okolí… Mám ho až moc dobře přečteného… Nakonec se k nám ještě připojil Jasper, takže o srandu bylo postaráno… Nikdo z nás nevnímal čas, ale když začínalo vycházet slunce, přeci jsme si jen řekli, že bychom měli jít domů…

Bella Swanová

Celou neděli jsem byla mimo. Jako duchem nepřítomná, jak řekla Katie. Taky že jsem byla. Pořád dokola jsem přemýšlela, jak mu říct, že jeho tajemství vím…

...

Kostýmy na Smooth Criminal jsme už měli ušité a tak jsme si to zatancovali i v kostýmech. S Katie, Annie a Mary jsme po tréninku zamířili do obchodního centra, abychom si koupili taneční boty ke kostýmu. Lily nám poradila, kam máme zajít, sama měla boty koupené, tak abychom měli všichni stejné – tedy až na mě.

Moje taneční polobotky byly podobné těm co si koupily holky, jen byli jinak barevné. Holky měly botky celé černé, zatímco já bíločerné. Ale moc se mi líbily, to jsem musela uznat. Taky jsem si uvědomila, jak dlouho jsem nebyla nakupovat žádné oblečení a tak společně s Katie jsme obešly pár obchodů.

Koupila jsem si jedno tričko, pak jsme zašli do obchodu, kde prodávali věci pro baletky a ostatní tanečníky. Já si koupila do nových špiček hadrové vycpávky, protože jsem si říkala, že je čas zacvičit i ty nové. Věděla jsem, co mě čeká za bolest, protože vždy je trochu bolestivé, když použijete nové špičky…

Vybrala jsem si i nové návleky na nohy a na ruce… Katie si koupila novou síťku na drdol a chtěla mi taky jednu vecpat, ale já je nikdy nemusela. Zalíbil se mi jeden dres, ale nevěděla jsem, jestli si ho můžu koupit. Přeci jsem jen už utratila hodně peněz. Katie si mého váhání všimla a tak mi pomohla… Nakonec jsme si dres koupily obě dvě – já červenej a Katie růžový.

Chtěla jsem jet pomalu domů, ale Katie mě ještě zatáhla do kavárny na horkou čokoládu… A samozřejmě se ptala na Edwarda. Jako správná kamarádka jsem své kamarádce řekla a ona slíbila, že to nikomu neřekne. Jistě, vynechala jsem tu část, kdy jsem zjistila, že Edward je upír. Určitě by si myslela, že jsem cvok!

Katie mi poradila, ať to zkusím… Prý kdyby to nevycházelo, tak se můžeme rozejít…

Ale já se nechci s Edwardem rozejít… „Dávej si však pozor, aby tě moc nerozptyloval!“ křikla ještě, když jsem nastupovala do svého autíčka…

Jo, Katie, kdyby si jen věděla.

Toho se právě bojím nejvíce…

...

Charlie ještě nebyl doma, když jsem přijela domů a tak jsem si řekla, že trochu uklidím.

Dala jsem prát pračku, poklidila v obýváku a v kuchyni, kde jsem rovnou zjistila, jak jsme na tom ze zásobou jídla a pak se vrhla na svůj pokoj.

Měla jsem tu pořádný nepořádek. Po dlouhé době jsem si ustala postel, uklidila na stolku, ze země jsem posbírala kusy oblečení, které se tam válely a hlavně jsem uklidila ve skříni. Oblečení do baletu jsem měla dohromady s normálním oblečením a tak jsem všechno vyházela na postel a začala uklízet.

Měla jsem tu ještě staré kostýmy, které byly schované v bílých igelitových pytlích. Všechny jsem rozbalila a koukla jsem se na ně. Byly to něco jako fotky, taky vzpomínky…

Opatrně jsem je pověsila zpátky do skříně a pak se koukla na hromadu. Prve jsem to všechno přehrabala a zjistila, že většina půjde do pračky. Pak jsem zbytek poskládala a narovnala do skříně tak, abych vždy vše našla. Pěkně jsem si to rozdělila.

První dvě horní poličky byly plné věcí na balet a ostatní oblečení do těch ostatních. Zrovna jsem uklízela v koupelně, když jsem uslyšela, jak se otevírají dveře. Nechala jsem práci prací a valila za Charliem.

„Ahoj tati!“ křikla jsem na schodech, když jsem spatřila svého otce. Charlie vypadal unaveně, ale když mě spatřil, usmál. Na pozdrav jsem ho objala. „Ahoj Bells. Jak ses tu měla?“ pozdravil mě a společně jsme se vydali do jeho ložnice. „Šlo to, ale dneska jsem zase musela jet do Seattleu. Ukaž, já ti to vyperu, stejně chystám prát,“ nabídla se, když začal vybalovat. „Si hodná, děkuji, zlatíčko. Ale jak to, že jsi musela zase jet? Oni ti nenechají ani chvíli volno,“ zamračil se táta a já se jen usmála.

„Už jsem si zvykla… Jo a snad nevadí, ale s Katie jsem si šla koupit pár věcí a koupila jsem si nový dres… nevadí, že ne?“ zeptala jsem se nervózně. Charlie se jen usmál a zavrtěl hlavou. „Vidíš, úplně jsem na to zapomněl, pojď sem, něco jsem ti koupil,“ zavrtěl hlavou a začal něco hledat v kabeli.

Napjatě a v tichosti jsem čekala, co taťka vlastně vůbec vyndá. Po chvíli vyndal černé sametové a dlouhé pouzdro. „Tati, jestli je to další šperk, tak uvidíš,“ hrozila jsem a chytla jsem se řetízek, který jsem od něj dostala k sedmnáctým narozeninám. Nesundávala jsem ho…nikdy.

Charlie se jen usmál a podal mi pouzdro. Oblečení, které jsem držela v ruce jsem pustila na zem a vzala ho do ruky. Opatrně a pomalu jsem otevřela pouzdro.

Zůstala jsem vyjeveně koukat. V krabičce byly nádherné náramkové stříbrné hodinky. Byly spíše menší, ale i tak byly nádherné. „Teda tati!“ vydechla jsem a koukla na svého otce, který netrpělivě čekal. „Díky, jsou nádherné,“ poděkovala jssem a padla mu kolem krku. „Jsem rád, že se ti líbí, Bells… Ukaž, dám ti je,“ usmál se Charlie a pomohl mi nasadit si hodinky.

Opravdu nádherné. V tu chvíli mě napadlo, jak jsem si někdy mohla myslet, že žít ve Forks bude tak strašné… „Jestli tati dostanu nabídku, abych tu zůtala, nebudu váhat a přijmu ji,“ zašeptám, když se dívám na hodinky a pak se kouknu na svého otce. Ještě víc se usmál.

Byla jsem ten nejšťastnější človíček na celé planetě – nejen, že se mi plní sen se stát baletkou, ale mám i skvělou rodinu a milujícího otce…

a taky mám svého Edwarda…

...

V pondělí jsem vstávala s optimismem. Vše jsem řešila s úsměvem. Hlavně to, jak jsem se snažila narvat všechny věci na trénink do svého malého batohu.

Nakonec jsem si vzala svoji novou sportovní tašku (http://www.xmode.cz/photo/k_334-Tasky-kabelky-a-batohy-Sportovni-tasky/p_6703-Nike-sportovni-taska/fotka_6889 - tak nějak si ji představuji) a nacpala vše do ní. Těšila jsem se na dnešní trénink, protože jsme si dnes měli vzít svůj první kostým domů.

Někdy v tomto týdnu bychom měli začít s písničkou Thriller a tak jsem se těšila. Kupodivu jsem ani nevyjela pozdě… Vše mi vycházelo a to mi dodalo ještě víc optimismu a odvahy se na to dnes Edwarda zeptat.

Sice jsem nevymyslela jak se zeptám, ale ono to nějak půjde…

Snad…

...

Až do oběda jsem Cullenovi nespatřila a tak jsem se bála, že nejsou ve škole. Uklidnila jsem se hned, jak jsem vešla do jídelny s mírným zpožděním, jak jsem se zdržela na francouzštině. Spatřila jsem je u jejich stolu.

Snažila jsem i přes tu dálku zjistit, jestli doopravdy jí, ale moc mi to nešlo… Koupila jsem si oběd a sedla si k partě. Dnes tu seděla i Lauren. No, dvakrát nadšená jsem z toho nebyla, ale co se dalo dělat, že?

„Hele, slyšeli jste o té charitativní akci o Vánocích?“ zeptala se Jessica a všichni přikývli. „Půjdeme tam, ne? Mohla by bejt sranda. Má tam vystoupit nějaká taneční skupina Step up, nebo co,“ dodala Angela. „Něco jsem si o nich našla na internetu, jsou ze Seattleu a bude to jejich vystoupení udělaný do jednoho tématu,“ informovala Angela dál. „To by mohlo být zajímavý:“ Musela jsem se usmát. Tak Angelu láká tanec.

„To tam chceš jít jen kvůli tanci?“ zeptala se otráveně Lauren a mě bylo jasné, že ji spíše půjde o kluky, než o samotnou akci.

„Taky je to na dobrou věc… Maminka říkala, že peníze půjdou na dětské a onkologické oddělení,“ hájila se Angela. Slyšela jsem, že její maminka pracuje v nemocnici jako zdravotní sestřička…

Parta začala pomalu plánovat. Přeci jen na to měli ještě necelé dva měsíce. No jo no, dnes je prvního listopadu. Ale počasí vypadalo pořád stejně – vlastně ne, přes noc lilo jako z konve.

Do debaty jsem se moc nezapojovala a tak jsem jen mlčky poslouchala. Když konečně toto téma dobrali, byl čas vyrazit na další hodinu – biologie…

Snad se vám tato kapitola líbila!

Děkuji za komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 20. kapitola: