Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 26. kapitola

05.08.2009 (16:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4072×

Bella Swanová

Byla jsem ráda, že se mu dárek líbil.

Když mi podal jeho dárek, opatrně jsem z něj strhla balící papír a zůstala koukat na modrou sametovou krabičku. Jen na chvíli se na něj koukla.

Neříkala jsem mu, aby mi nic drahého nekupoval? A teď mi koupí nějaký šperk…

Otevřela jsem krabičku a zůstala vyjeveně koukat…

V kravičce byl nádherný stříbrný řetízek na ruku a jako příběšek na něm bylo křišťálové srdce. Chvíli jsem na ně tupě zírala pak jsem se začala nadechovat.

„Patřil mé matce,“ vysvětlil a já odtrhla pohled z krásného řetízku a koukla se do jeho očí. „Jediné, co jsem koupil byla ta krabička,“ dodal a já se na něj usmála a pavně ho objala kolem krku.

„Děkuji, je nádherný,“ zašeptala jsem mu do ucha a uvelebila jsem se v jeho náručí.

„Připneš mi ho?“ nastavila jsem mu svoji levou ruku a on ochotně připnul řetízek na zápěstí.

„Aspoň ti mě bude připomínat – je trvdé, studené a na sluníčku dělá duhu,“ zašeptal mi do ucha a já se usmála. Tak moc mě fascinovalo, jak vypadal na sluníčku. Nemohla jsem tomu uvěřit.

„Zapomněl jsi na jednu důležitou věc, můj milý,“podotkla jsem a koukla se do jeho očí. „Je stejně krásné,“ dodala jsem potichu.

„Taky ti patří…stejně jako to mé,“ pokračoval on.

„Za obě moc děkuji,“ ještě víc se k němu přitiskla a on mě líbnul do vlasů.

„Hej! Co vy dva tam? Nerad vás ruším, ale je Silvestr, ne?“ vyrušil nás Emmett a já bych se vsadila o cokoliv, že je rád, že nás může vyrušit. Pomalu jsem se začali zvedat.

„Edwarde?“ oslovila jsem svoji lásku. Koukl se na mě na důkaz, že mě poslouchá.

„Že je rád, že nás může vyrušit?“ Zasmál se a přikývl. Jen jsem protočila oči a vydali se za rodinou, do které jsem patřila.

„Co nejčastěji děláš Bello o Silvestru?“ zeptal se nadšeně Emmett.

„No…do půlnoci se vždy díváme na televizi na všelijaké programy, které dávají v televizi, nebo se díváme na filmy, kde je hodně sněhu a nemůžeme tomu uvěřit. Po přípitku, který je je o půlnoci se oblékneme a jdeme se dívat na náměstí na ohňostroj, který je tam každoročně. Pak ještě vždy bloumáme městem, jednou jsme se málem ztratily, a pak se vydáme domů. Uděláme si kakao a pak jdeme spát,“ zavzpomínala jsem a při tom mě jemně bodlo u srdce.

„Sněhu jsi si užila dost, takže si pustíme film, kde není absolutně žádný sníh?“ zazubil se Emmett a já přikývla.

...

Ani sama nevím, v kolik jsem vlastně usnula, ale probudila jsem se o půl dvanácté.

„Dobré ráno Bells. Už jsem si myslel, že tě budu muset probudit, Esme nachytala snídani a teď aby už chystala oběd,“ uslyšela jsem jako první věc jeho nádherný hlas. Koukla jsem se na hodiny a zjistila jsem, že jsem v Edwardově pokoji. Protáhla jsem se.

„Dobré! Co mám vlastně na snídani?“

„Počkej, přinesu ti ji,“ zašeptal Edwarda a než jsem se nadála, byl v pokoji a držel podnos.

„No téda…to bych si nechala líbit každé ráno,“ usmála jsem se a vrhla se na snídani.

„Budeš vlastně ještě obědvat?“ zeptal se Edward, který mě pozoroval. „No jasně! Stále jsem hladová,“ mrkla jsem na něj a on se jen usmál tím úsměvem, který miluji.

Sebral podnos a lehl si vedle mě. Já si hlavu položila na jeho vypracovanou hruď a pozorovala jsem křišťálové srdce.

„Jsem rád, že se ti líbí,“ ozval se po chvíli ticha.

„Od tebe by se mi líbilo absolutně vše,“ odpověděla jsem a vykroutila jsem krk, abych ho mohla políbit.

Ochutnávala jsem jeho rty, i když jsem už dávno znala jejich chuť. Myslela jsem si, že se odtáhne, ale nic se nestalo.

Dodala jsem si odvahy a zapojila do naší líbací hry i jazyk. Vzdychl mi do úst a pootevřel mi rty. Než jsem se nadála, byla jsem pod ním a líbal mě na krk.

Uvědomovala jsem si, že takhle daleko jsme ještě nebyli, ale mě to nevadilo. Zvedla jsem ruce a objala ho kolem krku. Prsty jsem mu zapletla do vlasů. Po chvíli se vrátil k mým rtům, které ho vřele přijaly.

Musela jsem si stále připomínat, abych aspoň dýchala, když už mi blne srdce…

Dodala jsem si ještě více odvahy a začala jsem mu rozepínat horní kniflíčky jeho bílé košile.

Nezastavil mě a to bylo dobré znamení.

Jistě, už mockrát jsem přemýšlela, jestli náš…náš fyzický vztah pokročí o kousek dál, vždy jsme zůstali jen u jednoho polibku… A teď…

Tlak jeho těla byl čím dál tím větší a mě to pomalu začínalo být nepříjemné. Ale nic jsem neřekla a dál si vychutnávala jeho polibky.

Vzal jsi moje ruce za zápěstí a spojil je nad hlavou. Držel je pevně a mě ujelo tiché hlesnuté: „Au.“

Než jsem vůbec stačila se znovu nadechnout, už nade mnou nebyl…

Stál opřený o zeď díval se ven z okna. V obličeji mu šly vidět výčitky.

„Edwarde…,“ začala jsem pomalu, ale on mi skočil do řeči.

„Proč jsi to neřekla? Musel to na tebe být hrozný tlak,“ zašeptal jasně a zřetelně. Vyhrabala jsem se z postele a pomalým nejistým krokem šla za ním.

„Mohl jsem ti ublížit… myslel jsem si, že už to mám pod kontrolou,“ hlesl.

„Edwarde, teď co ti řeknu bude trochu zamotané…ty to však pochopíš,“ začala jsem a zezadu jsem si opřela hlavu o jeho rameno.

„Člověk má touhy…a ty jsi vlastně člověk…“ „Jsem monstrum, Bello,“ přerušil mě a já se naštvala. Obešla jsem ho, abych se mu mohla dívat do očí. Vzala jsem si jeho obličej do dlaní.

„A teď poslouchej ty mě, ano? Každý…tvor, ano to bude ono…každý tvor na této planetě, který žije…poslouchej mě Edwarde,“ požádala jsem ho, když se zase nadechoval, aby mě přerušil. Začínala jsem být na něj naštvaná – tyhle řeči nesmí říkat.

„…A ty žiješ, i když ty tvrdíš, že jsi mrtvý…to si ale vážně myslíš, že nemůžeš mít touhu? Cit?... Jestli si tohle Edwarde myslíš, je to s tebou hodně špatné,“ zavrtěla jsem hlavou, pustila jeho obličej, rychle popadla ručník se svým oblečením a utekla do koupelny.

Edward Cullen

Co jsem to, proboha, udělal? Jistě, podobné…řekněme hádky, jsme měli skoro pořád, většina se však týkala toho, jestli ji jednou přeměním nebo ne. Chtěla se stát tím, co jsem já a dobrovolně, ale já ji nedokážu vzít duši, její život.

Jenže tentokrát to bylo o úplně jiné věci… Ano, vždy jsme se lehcu usmířili, ale co když už toho má dost? Sedl jsem si na postel a schoval tvář do dlaní.

Sám nevím, jak dlouho jsem tam nehnutě seděl. Uslyšel jsem, jak se dveře do pokoje otevřely, ale moc jsem tomu nevěnoval pozornost.

„Ehm…Edwarde?“ ozvalo se a já se na ni otočil. Už byla osprchovaná a na sobě měla rifle, ve kterých přijela a nové triko od Alice.

„Už jsem po obědě a volali mi ze Seattleu, že zítra je trénink, musím už jet…Odvezeš mě?“ V ruce držela batoh a byla opřená o futra dveří.

„Jistě, Bells,“ přikývl jsem a ona se pousmála.

„Je mi to líto, Edwarde, nechtěla jsem…takhle vyjet,“ začala se omlouvat, ale já ji znovu přerušil. „Mě taky, Bells, odpustíš mi to?“ Nechápavě se na mě podívala.

„Zlato, ono není co odpuštět,“ usmála se a já ji lehce líbnul na čelo a vzal tašku.

...

Dole na ni čekala celá rodina. Samozřejmě slíbila, že co nejdřív přijede, že se bude snažit. Jel jsem pomalu, nikam jsem nespěchal a Bella taky ne.

„Odvezeš mě zítra do Seattleu?“ požádala mě a já přikývl. Usmála se a já ji úsměv oplatil…

Bella Swanová

Než jsem se stačila vzpamatovat z Vánoc, uběhlo několik měsíců a nastupovala jaro. Na trénincích jsme dřeli ještě víc, protože se premiéra blížila a stále nikdo nevěděl, kdo bude tančit na premiéře.

Stali se z nás takoví menší nepřátelé – jistě, všichni chtěli tančit premiéru.

Dnes, 25. března, jsme se to měli dozvědět. Svítilo sluníčko, takže Cullenovi jeli kempovat a tak jsem musela jet do Seattleu sama.

Včera jsme měli něco jako konkurz a tak jsme byli všichni napnutí. Ve škole jsem se vůbec nesoustředila a párkrát jsem na to doplatila. Při poslední hodině jsem neustále sledovala hodinky, kdy už konečně bude zvonit.

Konečně zazvonilo a já rychle peláčila k autu, které mi před týdnem Rose opravila. Nastartovala jsem a rychle vyjela…

...

Před divadlem na mě, jako vždy, Katie. Alex se se mnou bavil čím dál tím míň, hlavně, když jsem mu řekla, že jsem Silvestra slavila s Edwardem.

On totiž Edwarda zrovna nemusel a jak jsem se od Marka dozvěděla, líbila jsem se mu a možná chtěl se mnou i chodit. Musela jsem však přiznat, že Alex nebyl můj typ. Jistě byl sympatický, ale prostě to nebylo ono.

Edward je pro mě ten pravý.

Jak já, tak Katie jsme byly nervózní, protože obě jsme chtěly hrát premiéru. Rychle jsme se vydaly do naší šatny, převlékly se a pak pádily do horního patra, kde jsme měli všichni čekat.

Trénovali jsme totiž poslední dobou ve dvou tanečních studií – první skupina zůstala v našem studiu a ta druhá, do které jsem patřila já, jsme si našli větší a prostornější baletní sál na druhé straně patra. Všichni už byli nervózní a netrpělivě jsme čekali na Alana a Sandru.

Konečně se tu objevili, ale z jejich tváří nešlo nic poznat.

„Takže lidičky, vedení rozhodlo, že premiéru, která se bude konat 1. června, bude tancovat,“ odkašlal si a my se na něj dychtivě dívali.

„Bude tancovat druhá skupina!“ dopověděl a my jsme vyskočili radostí. Objala jsem nadšeně Katie a pak ostatní.

„To však neznamená, že vy se budete ulejvat, tančíte hned druhý den,“ ukázal Alan na svoji skupina a my se vrhli na Sandru, která se usmívala. Všichni jsem ji postupně objali. Pak jsem se vydali do našeho sálu a trénovali o sto šest.

Byla jsem spokojená a šťastná, vlastně my všichni, a tak nám nevadilo, že jsme dlouho strávili čas u tyče. Pak jsme si zkoušeli zvedačky a pak trénovali hru Romeo a Julie.

Po tréninku zašla naše skupina  - neboli já, Katie, Annie, Emma, Lily, Dan, James, Harry, David a Mark – do blízké hospůdku aspoň něčim nealkoholickém zapít naši premiéru. Edwardovi jsem poslala SMSku a hned mi odpověděl, že prý to musíme co nejdříve oslavit.

Rychle jsem naťukala odpověď a pak mobil uklidila.

Kdyby mi nezavolal Charlie, zřejmě bych tam zůstala, kdo ví jak dlouho. I když se mi moc nechtělo, musela jsem se rozloučit a vyrazit zpátky domů, do Forks.

...

Hned, jak jsem zaparkovala, jsem zjistila, že máme návštěvu – Blackovi. Popadla jsem všechny svoje batohy a unaveně, ale stále šťastně jsem vešla do domu.

„Ahoj tati! Představ si! Budu tancovat premiéru!“ zakřičela jsem, když jsem odemkla vchodové dveře. „To je skvělé, Bello!“ zaradoval se Charlie a pevně mě objal.

„Gratulujeme Bello!“ uslyšela jsem Billyho. „Díky,“ usmála jsem se na něj.

„Můžu s tebou mluvit?“ ozval se Jacob a já přikývla. Co mi chce? Vyšla jsem nahoru do svého pokoje a on za mnou. Batoh s učením jsem hodila na stůl a tašku s oblečením na trénink na postel. Sedla jsem si na židli a vysypala z batohu učení.

„Tak co potřebuješ, Jaku?“ otočila jsem se na něj, když jsem přehrabovala učení.

"Prý chodíš s Edwardem Cullene,“ řekl a já ztuhla. „Ano, chodím,“ přikývla jsem.

„Ale vždyť je to pijavice!“ začal se vztekat. Překvapila mě ta přezdívka.

„Jak si mu to řekl? Pijavice?“ opakovala jsem po něm. „To teď neřeš! Uvědomuješ si, jak je to nebezpečné?“ nevšímal si moji otázky a dál pokračoval.

„Já Edwardovi věřím… Věřím, že mi nic neudělá, Jaku. Já ho opravdu miluji,“ zašeptala jsem a koukla se do jeho očí. Udivilo mě, že v nich jde vidět bolest.

„A ano, uvědomuji si, že je to trochu nebezpečné… Promiň, ale musím se nachystat na zítřek,“ dodala jsem tiše a Jacob přikývl. Rychle jsem stoupla a objala ho.

„Jsi super kámoš, víš to? Nikdy jsem takového neměla,“ řekla jsem mu a on se pousmál a odešel.

...

S Edwardem jsem to doopravdy oslavila a nejen s ním – i s celou jeho rodinou. Mámě jsem zavolala a i tak byla celá šťastná a slíbila, že na moji premiéru tam i s Philem bude. Těšila jsem se na mámu a Phila.

Jak jsem se dozvěděla, oba teď plánovali, že se přestěhují na nějaký čas na Floridu a mamka chce adoptovat nějaké dítě z dětského domova. Bylo by super mít další nevlastní sourozence a ješt ke všemu mladší a klidnější, než jsou Edwardovi sourozenci.

I když jsem byla šťastná, musela jsem teď ještě více dřít – domů jsem jezdívala skoro k půlnoci, někdy jsem ani nešla do školy a jela brzo ráno na trénink. Nevadilo mi to, byla jsem zvyklá a kruhy pod očima jsem zakrývala make upem.

Ale co mi vadilo bylo to, že jsem neměla tolik času pro Edwarda. Jediné, co jsem ve svém volném času stíhala, byly úkoly. Jakoby toho nebylo málo, mě Sandra požádala, jestli bych ji já a Katie nepomohli s menšími dětmi, které taky měli mít jedno vystoupení.

To jsem už neměla žádný volný čas…

Jenže, mě to tolik nevadilo a myslela jsem si, že Edwardovi taky ne…

Nikdy jsem si nemyslela, že bych se mohla s Edwardem kvůli mému volnému času pohádat…

Doufám, že se kapitola zase líbila!

Děkuji za komentáře a pochvaly! Moc mě potěšili!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 26. kapitola: