Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 27. kapitola


Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 27. kapitolaDalší kapitola je tady! Někteří už odhadli, co se tam stane a teď to bude ještě více zamotanější a odehraje se velmi důležitá věc. Jaká? Se nechte překvapit! Děkuji za komentáře a pěkné počtení! Odehnalka

Edward Cullen

Byl jsem rád, že Bella bude tancovat na premiéře, protože ji to dělalo šťastnou.

To však znamenalo, že jsme se sotva vídali mimo školu a ve škole taky už moc nebývala, protože jezdila do Seattleu brzo ráno.

Často mi chyběla, ale co se dalo dělat?

Šla si za svým snem a já ji v tom plně podporoval. Říkal jsem si, že po premiéře, na kterou jsme byli pozváni, jako čestní hosté, bude mít více času. Nejhorší však bylo, že školní rok se blížil ke konci a já nevěděl, jestli tu Bella zůstane, nebo jestli se vrátí do Phoenixu. Smlouvu přeci měla jen na jeden rok a proč by zůstávala tak v malém městě? Jistě, pár lidí by řeklo, že jsem tu ještě já, ale jestli bych ji měl překážet, to radši budu bez ní, než aby se trápila.

Ta slova mě bolela, ale přál jsem si, aby si šla za vlastním snem. A já ji nechci překážet, opravdu nechci. Co by ji se mnou čekalo? Nic, absolutně nic. Zkazila by si život, kdybych ji přeměnil a slavnou baletkou by se stát nemohla, protože by nestárla a ani kdybych ji nepřeměnil, tak by to bylo divné – chodí s klukem, který nestárne…

Jestli to bude nutné, tak ji přemluvím, ať tu zůstane na prázdniny a pak se klidně může vrátit do Arizony.

Je přeci člověk, ne a lidi zapomínají…

...

Ten den, kdy se to stalo, jsme ve škole končili všichni brzo, kvůli tomu, že učitelé měli nějakou akci, sám ani nevím, co to bylo a ani mě to nějak nezajímalo.

Alice chtěla, abychom jeli do Seattleu nakupovat a i když jsem nesouhlasil, nakonec jsem jel – říkal jsem si, že bych se pak mohl podívat za Bellou…

Jenže jsem neměl jezdit, byla to velká chyba, které jsem litoval a stále lituji…

 


Bella Swanová

Jak jsem neustále chyběla ve škole, hodně jsem toho promeškala, ale moc mi to nevadilo, vždy jsem vše dobrala doma po večerech…

Byla jsem proto ráda, že jeden den budou končit brzo. Aspoň toho nebudu tolik dohánět.

Byla jsem příšerně unavená, ale na parketu či tréninku byste to neřekli – tam jsem totiž svoji únavu nenosila sebou, nechávala jsem ji před dveřmi do sálu…

Jenže pak na mě únava spadla a bylo to hrozné. Vždy jsem se divila, že jsem v autě neusnula.

Když jsem jela do Seattleu, musela jsem vždy stávat o půl paté, abych byla včas na tréninku.

Kruhy pod očima byly čím dál tím větší a tmavší a já je úspěšně kryla make upem.

...

S Katie a Annie jsem se rozhodla zajít do obchodního centra na oběd. Měly jsme hodinu čas a  v obchodním centru jsme byly hned. Všechny tři jsme si objednali vodu a nějaký lehký salát. Vypadal to jako každý normální den, strávený v Seattleu pracovně.

Po obědě jsme se ještě chvíli procházeli po centru, pak jsme už však museli jít.

Nedívala jsem se na cestu a do někoho vrazila, do něčeho tvrdého a velkého.

A pak se ozvalo „KŘACH“. Koukla jsem se na svůj batoh, který teď byl roztržený.

„Ale ne!“ „Bello! Jé, co tu děláš?“ ozval se nade mnou známý hlas. Rychle jsem se koukla nahoru. Zřejmě jsem vrazila do Emmetta a spadla jsem, Katie si toho nevšimla a zakopla o můj batoh.

„Byla jsem tu na obědě,“ vysvětlila jsem rychle a začala sbírat věci. Koukla jsem se na hodinky – deset minut.

„Nechceš jít s námi, aspoň na chvíli?“ uslyšela jsem Alici. „Nemůžu Alice, já jsem tu teď pracovně,“ zavrtěla jsem hlavou a házela věci do roztrženého batohu a rvala do kapec riflí.

„Vážně nemáš ani minutku?“ zeptal se zklamaně Edward.

„NEMÁM, SAKRA!“ rozčílila jsem se. Věděla jsem, že neprávem, on se jen zeptal, ale já mám tak málo času.

„Bello, musíme jít, jinak to nestihneme!“

„Já vím, katie, jděte napřed a omluvte mě,“ otočila jsem se na Katie a konečně stála na nohách. Edward se sehnul a začal mi pomáhat.

„Nech to bejt, Edwarde, nemám čas, sakra, nestihnu to,“ zamumlala jsem a vzala batoh do náruče.

„Odvezu tě,“ nabídl se Edward. „V pořádku, je to za rohem,“ zavrtěla jsem hlavou a dívala se na podlahu, jestli tam ještě není něco moje.

„Vážně ne?“

„NE EDWARDE! KOLIKRÁT TO MÁM ŘÍCT?“ zakřičela jsem na něj a on se na mě ublíženě podíval.

„Já…já jen, že se poslední dobou nevídáme,“ hlesl.

„Pokud si dobře pamatuji, když jsem spolu začali chodit, tak ti to vůbec navadilo! A najednou jo? Já ti Edwarde říkala, že to bude strašný před premiérou, ale ty si říkal, že to zvládneme!“ začala jsem.

„Já už toho mám taky dost, každé ráno vstávat brzo, abych buď byla včas tady, nebo abych se stihla naučit! A to, že si teď vzpomeneš na to, že se nevídáme mi moc nepomůže, Edwarde!

Premiéra je za týden a já se teď musím soustředit! Jdu si za svým snem a ta premiéra je velká šance, kdo ví, kdo tam bude, kdo z jaké taneční společnosti nebo taneční školy, to je moje velká šance pro můj sen a to ty na mě miluješ, ne, že jsi jdu za svým snem?!

Ale jestli ti to tak vadí…

Možná by bylo lepší Edwarde, abychom si dali pauzu v našem vztahu… nebo se možná i rozešli.

Sandra do mě vlkládá velké naděje a kdyby se mi to podařilo, mohla bych v září nastoupit na New Yorskou taneční školu, kdybych dostala stipendium…

Je mi to líto, Edwarde.“ Nemohla jsem se dívat do jeho krásných zlatavých očí, ve kterých byla bolest.

Rychle jsem se otočila a běžela na trénink. Cestou mi začaly téct slzy…

 


Edward Cullen

Nemohl jsem tomu uvěřit…

Tomu co se stalo…

To, že na mě křičela se dalo ještě snést, ale to, že se se mnou rozešla zabolelo…

A moc…

Všichni jsme tam ještě dlouho stáli a pak mě Alice objala. Vzlykala a kdyby mohla, brečela by. I mě by teď v tichosti tekly slzy, ale nemohou.

Rázem nikdo neměl chuť nakupovat.

Rychle jsem se rozeběhl do garáží a vyjel… sám ani nevím kam…

Někam hodně daleko, kde si můžu vyčistit hlavu… a tak mě napadlo Denali.

Naposled jsem tam byl o Vánocích. Ano, sice tam bude Tanya, ale před ní nesmím nic dát najevo…

A hlavně tam je klid, který teď potřebuji.

Měla pravdu, milujuji, ale zřejmě to nemělo žádnou budoucnost…

 

Líbilo? Snad ano!

Děkuji za komentáře!




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 27. kapitola:

 1
1. KOMAREK
07.03.2012 [18:02]

nelíbilo
jako je to dobry ale vhání mi to do očí slzy Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!