Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 34. kapitola

13.08.2009 (13:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4874×

Edward Cullen

Na lov jeli všichni, kromě Alice a Esme. Ty dvě měly jakési tajemství, ale vůbec na to nemyslely a tak jsem na to nemohl přijít.

Vrátili jsem se o půl čtvrté. Chtěl jsem se jít převléknout a jít za Bellou. Scházel jsem schody, když se ozvala Esme.

„Všichni ke mně a to co nejrychleji, ano i ty Edwarde… Bella stejně není doma.“

Musel jsem žasnout, jak moc dobře mě zná, ale zároveň jsem bylo zklamán a zděšen – nesmím za Bellou a kde vůbec je, když není doma?

Všichni jsem si sesedali k jídelnímu stolu, který to vlastně byl jen kvůli našim poradám. Alice nebyla doma, což Jaspera hodně udivilo a pořád přemítal, kde asi je.

„Uvažuj Jaspere,“ poradil jsem mu a hned ho to napadlo – Nákupy. A já se zakřenil.

„Jsme tu všichni?“ zeptala se mě Esme, protože jsem přišel jako poslední.

„Jen Alice chybí,“ podotkl jsem.

„Ta to už ví,“ zavrtěla hlavou naše máma a pak se na každého koukla. Na tváři měla velký úsměv a v myšlenkách toho moc neprozradila.

"Mám pro vás překvapení,“ začala a my se na ni překvapeně podívali. Esme se ještě víc usmála.

„Budeme se stěhovat,“ dokončila nadšeně a nastalo ticho. Všichni jsem na ni vyjeveně koukali.

„Co-cože? Stěhovat? Ale proč? Vždyť Edward je s Bellou,“ namítl Emmett a já s ním souhlasil. S Bellou jsem naši krizi, tak to období nazvala, vyřešili a nebyl žádný důvod se stěhovat.

„Ráda bych vám to řekla, ale já to nechám na dotyčné osobě,“ zastavila naše protesty. Všichni jsme uslyšeli přijíždět auto.

„Skvělé, už jsou tady. Za chvíli dostanete vysvětlení,“ usmála se na nás Esme a šla přijíždějícímu naproti.

A my jsme zůstali překvapeně sedět.

Esme Cullenová

Bylo legrační se dívat do překvapených obličejů své rodiny.

Šla jsem Alici a Belle naproti. Bella vypadala šťastně. Alice byla jediná, komu to řekla.

„Gratuluji Bello!“ pevně jsem ji objala. „Alice mi to řekla a už jsme vše obstaraly,“ mrkla jsem na ni a ona se na mě usmála.

„Díky Esme a Alice. Neví o tom, že ne?“ kývla směrem k domu.

„Ví jen to, že se budeme stěhovat, neví však proč a kam,“ zavrtěla jsem hlavou.

„Ok, tak je asi na čase jim to říct, ne?“ mrkla na nás a my se na ni usmály a vyšli jsem společně k jídelně.

Bella Swanová

Hned, jak jsem vešla do jídelny, se na mě Edward vrhla.

„Bello, je mi to tak líto,“ začal a já se pobaveně a hlavně nenápadně podívala na Esme a Alici. I ty vypadali pobaveně. Rozhodla jsem se, že si s ním trochu pohraju.

„Tak tobě je to líto?“ Překvapeně se na mě podíval. „Já jsem šťastná a tobě je to líto… Myslela jsem si, že budeš taky šťastnej a tobě je to líto?“ vyjela jsem na něj a všichni, kromě Alice a Esme, se začali tvářit nechápavě.

Zamrkal, jakoby tomu nemohl uvěřit. Esmin pohled jasně říkal, ať ho netrápím a tak jsem se rozhodla říct pravdu.

„Tak tobě je líto to, že mě přijali na taneční školu ve Victorii?“ pokračovala jsem a usmála jsem se na svého anděla. Chvíli se tvářil překvapeně, až nechápavě, pak se však usmál a pevně mě objal, až mě zvedl ze země.

„Bello, to je úžasné! Kdy, jak?“

„Dnes mi přišel dopis s přijetím,“ vysvětlila jsem. Edward se najednou otočil na svou sestru.

„Proč si mi to neřekla?“

„Nebylo by to žádné překvapení,“ pokrčila rameny.

„Kdy nastupuješ?“ otočil se zpátky ke mně.

„Školní rok mi začíná normálně, 1. září, ale mám se hlásit už týden před tím, kvůli zápisu, potvrzení a stipendiu,“ odpověděla jsem a na všechny se usmála. Ti se na mě vrhli s gratulací a nadšením.

„Charlie a ani máma o tom ještě neví,“ přiznala jsem. Po chvíli si zase posedali na židle a Edward si mě posadil na klín. Řekla jsem jim vše, co stálo v dopise, který jsem se naučila nazpaměť.

...

Bohužel mě musela odvézt Alice, ale Edward slíbil, že přijde.

Teď mě čekala jedna povinnost – oznámit to Charliemu a napsat mámě. Věděla jsem, že máme bude šťastná, už si zvykla, že se toulám po celém světě, ale nevěděla jsem, jak zareaguje.

Utěšovala jsem se aspoň tím, že Kanada je, co by kamenem dohodil daleko. „Díky Alice za skvělý den,“ poděkovala jsem a začala brát svoje tašky. "Nemáš zač, já díky,“ usmála se na mě a odjela. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla k domu.

„Ahoj tati!“ pozdravila jsem nahlas, aby mě slyšel.

„Ahoj Bells, jaké byly nákupy?“

„Unavující, mám pro tebe dobtou možná i špatnou zprávu,“ řekla jsem opatrně a sedla si vedle něj na sedačku. Překvapeně se na mě koukl. „Víš tati, dnes mi přišel dopis s taneční školy v Kanadě, ve Victorii, přijali mě i přes mé zranění,“ oznámila jsem mu nadšeně a on se na mě díval překvapeně.

„To je úžasné Bello a Victorie není zas tak daleko, jestli ti jde o tohle, jsem tak rád Bello!“ vychrlil na mě Charlie a já se ještě víc usmála. Pak mě pevně objal.

Chvíli jsme tam takhle spolu seděli, pak jsem se však zvedla se převléknout vrhnout se na večeři. Popadla jsem tašky a vyběhla do svého pokoje – Edward tam ještě nebyl.

Převlékla jsem se do něčeho, co bylo více pohodlné a šla uvařit večeři.

...

Když jsem sklidila po večeři, šla jsem si zapnout notebook, abych mamce mohla napsat tu skvělou zprávu. „Dobrou Bells,“ houkl na mě Charlie a zmizel u sebe v ložnici. Křikla jsem na něj odpověď, říkal že je velmi unavený z práce a proto si šel brzo lehnout – ne že by mi to nějak vadilo.

Hned, jak se mi zapnul můj elektronický kamarád, jsem otevřela mail a začala psát. Po pár minutách jsem klikla na „Odeslat“ a, dnes už po sté, vzala dopis do ruky. Znovu jsem ho četla od začátku, až do konce a chtěla si lehnou na postel…

Místo toho jsem lehla na někoho…

Strašně jsem se lekla a trhla sebou. Edward se usmíval potěšeným úsměvem a ruce měl pod hlavou.

„Ty…ty jeden! Víš jak jsem se lekla?“ zašeptala jsem na něj a on se ještě víc usmál a udělal mi na posteli místo.

„Omlouvám se,“ koukl se na mě tím svým pohledem – no samozřejmě, že jsem mu odpustila, co jiného chcete udělat andělovi?

Lehla jsem si vedle něj a ukázala mu dopis. „Jsem hrdý na to, že chodím s tou největší hvězdou,“ zašeptal mi do ucha a políbil mě do vlasů. Jemně jsem se začervenala. „A já jsem hrdá na to, že chodím s klukem, po kterém letí všechny holky,“ zasmála jsme se potichu a cvrnkla ho do nosu.

„Bude skvělé, že budeš bydlet u nás.“

„Co-cože? Počkej, to nejde!“ vykrla jsem překvapeně a zamračila se.

„Proč ne?“ udivil se.

„Myslela jsem si, že si najdu pronájem, jako vždy… Nechci vás zatěžovat,“ vysvětlila jsem tiše. Edward se uchichtnul.

„Zatěžovat? Bello, budou skákat radostí a Esme už pro tebe navrhla dva pokoje, ukazovala mi je, jsou nádherné,“ zavrtěl hlavou a já se na něj koukla.

„Takže je čas to oznámit Charliemu, že?“

„Zřejmě ano,“ pousmál se a já si hlavu položila na jeho kamenou hruď.

„Bude to sranda,“ zamyslela jsem se nad svoji budoucností.

Edward se usmál a objal mě kolem pasu.

Doufám, že se kapitola líbila!

Děkuji za komentáře a pochvaly!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 34. kapitola: