Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 6. kapitola

13.07.2009 (10:35) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5816×

Edward Cullen

Rychlým ale stále lidským krokem, jsem zamířil do kanceláře v hlavní budově. Musím si vyměnit hodinu, ať je to jakákoliv. Další hodinu biologie bych zřejmě nevydržel. „Potřeboval bych vyměnit hodiny biologie,“ vyštěkl jsem na sekretářku rovnou, ani jsem nepozdravil. „J…jistě. A s čím?“ „S čímkoliv.“ Jen přikývla a v hlavě se ji opakoval stále jedna myšlenka – Tak mladý. Tak mladý…

Začala něco vyťukávat do počítače. Celou tu dobu bylo ticho. Pak zavrtěla hlavou. „Bohužel, vše je plné,“ zamumlala a stále se dívala do počítače. „Co třeba fyzika, chemie,…,“ začal jsem vyjmenovávat, hned jsem však přestal, protože mě přerušil krásný dívčí hlas. „Můžu?“ řekla rázně a podala sekretářce nějaký papír. Otočila se na podpatku a odešla z místnosti. „To se nedá nic dělat, zřejmě budu muset pokračovat v biologii,“ řekl jsem a i já opustil místnost.

Jako další hodinu jsem měl společně s Alicí a Jasperem, tělocvik. Vydal jsem se k tělocvičnám a před dveřmi do budovy jsem čekal na Alici a Jaspera. Po chvíli se však objeví jen Alice. „Jasper nemůže…nebo se spíš bojí, že by něco Belle udělal,“ zašeptala a kývla směrem k nějaké dívce, která šla naším směrem. Koukl jsem se na ni a zjistil, že je to Bella. Kývl jsem a ona se na mě koukla nenávistivým pohledem a prošla kolem mě do budovy. Koukl jsem se na Alici, ta jen pokrčila rameny a společně jsme vešli do budovy.

Bella Swanová

Cesta do Seattleu nebyla zas tak dlouhá. Zaparkovala jsem před divadlem a rychle běžela do šaten. „Čau! Nejdu pozdě?“ pozdravila jsem milého vrátného, kterého jsem tu viděla už minule, když jsem si šla pro smlouvu. „Jdeš akorát,“ křikne na mě a já mu zamávám. Musím zjistit, jak se jmenuje. Některé mé kolegy jsem už znala, psali jsme si e-maily a tak dále. „Ahoj Katie,“ pozdravila jsem holku, se kterou jsem se nejvíce skamarádila.

„Ahoj Bello. Tak co škola?“ „Pech a ty?“ „Hrůza,“ protočila oči. Katie se taky musela přestěhovat, ale na rozdíl ode mě ji rodiče platili pronájem nějakého bytu tady ve městě. Rychle jsme se převlékly, na nohy si obuly piškoty, učesaly si culíky, nebo drdoly, popadly batohy a vydaly se do baletního sálu, který byl nahoře v druhém patře.

Divadlo se na první pohled zdálo malé, ale vlastně bylo větší, než jste si mysleli – nebylo tu totiž jen divadelní sál, ale i speciální taneční sál, ve kterém se často konaly balety. Pak tu byly jak dva druhy šaten. Jeden, když jste se chystali na vystoupení a druhý na obyčejné zkoušky. A pak tu bylo několik tanečních sálů, pak i nějaké hudební sály a mnoho dalších. Alan, náš šéf a choreograf dohromady, tam už byl a čekal na poslední opozdilce. Sál byl velký a zařízený do světlých barev. Místo klavíru tu byla hi-fi věž. Sál byl hodně prosvětlený, protože tu byly velké okna. Naproti dveřím byla zeď zakrytá zrcadly a na zdi přibytá tyč.

Sesedali jsme se kolem Alana a čekali, až spustí. „Jak asi všichni víte, jsem Alan. Představovat se navzájem nebude, udělejte to až po zkoušce v nedaleké hospodě. Teď k naší práci. Sestavili jsme vás proto, aby jste udělali skvělé taneční představení. Se šéfem tohoto divadla se rozhodujeme, které dílo budeme hrát – vybrali jsme dvě díla. Giselle a Romeo a Julie. Ještě se neví, ale já se přikláním k Giselle. Chci říct, aby jste si nemysleli, že každá role je důležitá…i ta malá. Ale před tím než začneme trénovat na vystoupení, dostala naše taneční skupina vystupovat na jedné charitativní akci v nedalekém městě Forks v jejich nemocnici…,“ překvapeně se kouknu na Katie a ta úžasem protáhne obličej. Jen se usměji. No super, jestli budu vystupovat ve Forks, půjdou se tam  všichni kouknout… Zavrtěla jsem hlavou a dál poslouchala Alana. „…bylo by to za necelé dva měsíce, takže musíme začít makat i na tomto. Pak pro vybrané, které už jsou, by bylo ještě vystoupení na tamní střední škole, to by bylo někdy v dubnu na jejich plese…

To by bylo asi tak všechno a teď blíže k té charitativní akci. Bude se konat 19. prosince a všechny peníze půjdou na jejich nemocnici, takže z toho nečekejte ani floka. Chtěli bychom to udělat ve stylu Michaela Jacksona. Máte nějaký návrhy na písničky?“ chvíli bylo ticho, protože si nikdo neuvědomil, že Alan přestal povídat.

„Thiller, hodně známá písnička, pak bych dala i Smooth Criminal, měsíční chůze, pak klidně i They Don´t Care About Us, má dobrej rytmus,“ prolomila jsem ticho jako první. „Skvěle Bello, ty jsem měl na mysli, má ještě někdo nějakou?“ „You Are Not Alone, pomalá, byla by to odpočinková písnička, mezi některými písničkami,“ zamyslela se Jane. „Taky není špatný nápad,“ kývne Alan. „Zkuste každý doma něco vymyslet na tyto písničky, aspoň dvě osmičky. Já taky něco vymyslím a pak uvidíme… Tak… a teď jdeme pracovat, neplatí nás za kecaní,“ tleskne Alan a my všichni poslušně stoupneme, ale nejdeme k tyčím.

Dáme si pár koleček podél stěn sálu, pak se rozcvičíme a pak až jdeme k tyčím. Najednou se v sálu objevila žena. „Vážení, úplně jsem zapomněl. Tohle je Sandra, bude mi s vámi pomáhat. Je to choreografka, převážně baletní, že?“ představil Alan mladou ženu a ta se jen usmála. „Čau všichni,“ řekla jen, pak tleskla, začala hrát hudba. „Všechny plié, které znáte, od toho nejzákladnějšího,“ dodala a všichni na ni jen tupě zírali. Znovu tleskla a my se probudili k životu. Každý si našel místo u tyče a začali jsme. Katie stála za mnou a přede mnou stál nějaký kluk. Sice jsem jeho tvář viděla přes velké zrcadlo, které jsme teď měli po pravé ruce. Po půl hodině zavelela Sandra „Otočit!“ a my vše dělali znovu, ale na druhou stranu.

Po další půl hodině jsme se rozdělili na poloviny. Jedna trénovala u tyče výkopy, druhá trénovala skoky po celém sále. Až teď jsem pochopila, proč tu jsou na nás dva. Alan byl u skoků a Sandra zůstala u tyče. Celkem nás tu bylo dvacet – deset kluků a deset holek, aby vše šlo do páru. Po hodině jsme se vystřídali a takhle to šlo až do sedmi hodin. To trénink skončil a my mohli domů. Jako jediná jsem bydlela tak daleko a tak jsem se nemohla tak dlouho zdržet v hospůdce na seznamovacím posezení.

Hned jsem si své kolegy zapamatovala.

Prve vám vyjmenuji dívky – já, Katie, Jane, Susie, Annie, Daisy, Emma, Rachel, Mary a Lily.

A kluci – Alex, to byl ten sympatický kluk, který stál přede mnou, padl mi hned do oka, Daniel, Robert, Mark, David, John, James, Harry, Henry a Denis.

Celkem hned jsme se spřátelili. Asi tak šest lidí se zde narodilo a bydlí v centru města, sedm lidí si v tomto městě našlo nějaké bydlení, čtyři bydlí na kraji města, takže trochu dojíždí a nakonec tu jsem dva, kteří nebydlí ve městě vůbec a dojíždí – jsem to já a Alex. Zatímco já to mám na západ, on na jih. Oba vypadneme po půl hodině, protože oba to máme přece jen kus cesty. Domů jsem dorazila unavená, ale spokojená. I když se mi nechtělo, musela jsem se pustit do úkolů, nad kterými jsem nakonec usnula…

Edward Cullen

Rozhodl jsem se, že na pár dní zmizím, vyvětrám si hlavu. Bylo to hlavě kvůli tomu, jaké měla Alice vize. I když jsem se snažil nemyslet na její lahodnou krev, moje budoucnost vypadala docela hnusně. No moje by ještě ušla, ale její by byla horší. Proto jsem se spakoval a odjel. Prve jsem ani nevěděl, kam to vlastně jedu, ale nakonec mě napadlo Denali, menší město na Aljašce, kde máme upíří příbuzné. Na pár dní tam zůstanu a pak se uvidí, co bude dál.

Carlisle přišel s dobrým nápadem, a to, že bychom se odstěhovali. Byla proti tomu Rose, která se nechtěla znovu stěhovat. Moc dobře jsem ji chápal. Ale teď ona musí pochopit mě! Trpěl jsem… A nechtěl jsem, aby na to doplatila ta nevinná a nádherná lidská holka. To jsem dovolit nemohl, nemohl jsem ji zasáhnout do života, který nikdo z naší rodiny nemá. Ona žije jako člověk a vůbec nic netuší o nějakých upírech. A oni se o nich nedozví. Pokud se bude muset ve Forks zůstat, odejdu aspoň já… aby se nestalo nic hrozného…a abych ji nezkazil život…

Doufám, že se vám to líbilo! Tak napište do komentářů!

Jinak, děkuji za minulé komentáře!

PS: chtěla bych vědět, jestli byste chtěli Giselle nebo Romea a Julii. Já se přikláním k Giselle, i když skoro nic jsem o ni nenašla, ale i tak... Romeo a Julie je docela hodně známé a tak bych chtěla něco jiného. Napište, moc mě to zajímá!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 6. kapitola: