Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 7. kapitola

14.07.2009 (17:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5221×

Bella Swanová

Probudil mě Charlie. Ležela jsem ve své posteli, ale nějak jsem si nepamatovala, jak jsem se v ní ocitla. „Bello, vstávej,“ zašeptal táta a poklepal mě na rameno. „Kolik je?“ „Sedm, ale měla by ses nachystat do školy, usnula si nad úkoly.“ „Jo, to si pamatuji… Jedeš do práce?“ zeptala jsem se, když jsem si všimla, že je Charlie oblečený do policejní uniformy. Přikývl a tak jsem se s ním rozloučila, vylezla z postele a vrhla se naučení. Zřejmě se teď budu muset učit ráno. Po úkolech jsem valila se osprchovat a převléknout. Ještě před tím, než jsem seběhla do prvního patra, jsem popadla svůj notebook a malou MP4.

Odepsala jsem na e-maily, které mi napsala máma, která byla strašně vyděšená, jak to, že jsem ji neodepsala… Někdy si říkám, že se mamka zbytečně strachuje. Pak jsem si do MP4 dala pár písniček od Michaela Jacksona a videoklip Smooth Criminal a Thiller, protože jsem zjistila, že mi odpadne jedna hodina před obědem. Aspoň budu moct něco vymyslet. Pak jsem se rychle nasnídala a než jsem se nadála, bylo půl deváté a já musela do školy. (Pozn.: ve většině amerických či anglických škol začíná škola trochu později než nám, tady jim začíná v 9.00) Rychle jsem po sobě uklidila a už jsem seděla v autě a jela směr škola.

Měla jsem v plánu, si to vyříkat s Edwardem Cullenem, ale do školy nedorazil. To bylo zvláštní, protože jeho nevlastní sourozenci byli. Zavrtěla jsem hlavou a spěchala na první hodinu. Když jsem přecházela parkoviště, abych se dostala do budovy A, která je zároveň i hlavní, začalo pršet. No super… Ale co jsem vlastně čekala, že? Žiji ve městě, kde prší pořád, takže mě to ani nemusí nijak překvapovat. Třeba za chvíli přestane a já nebudu muset jet do Seattleu za deště.

První hodinu, chemii, jsem měla společně s Angelou. Hodně jsme se spolu skamarádily. Byla jsem ráda, že se neptala, jaký byl trénink. Zjistila jsem, že jsem jediná z lidí, které znám, které odpadne hodina před obědem. Aspoň, že tak. Měla to být moje první hodina španělštiny tady ve Forks, ale co se dá dělat? Španělštinu jsem měla ráda, líbil se mi ten jazyk. Před necelými dvě roky jsem ho studovala v Mexiku, protože jsem tam měla na tři měsíce angažmá. Hodně jsem si to tam užila. Bohužel těch jazyků se učím trochu víc než ostatní – samozřejmě mám povinně angličtinu, a pak tři nepovinné – francouzštinu, španělštinu a italštinu. Mamka kdysi dávno chtěla, abych ještě měla němčinu, ale už jsem byla proti. Jako jedinou výhodu angličtiny beru to, že se sní domluvíte snad všude. Pravda, že já jazyky hodně potřebuji, protože angažmá dostávám po celém světě. Od svých čtrnácti jsem navštívila pěknou řádku zemí v Evropě. Nikdy jsem se však nezdržela na více než na dva měsíce, jen to Mexiko byla výjimka.

Po chemii jsem měla s Mikem hodinu matematiky. Tu jsem nikdy nemusela a taky jsem ji měla jen třikrát do týdne. Po matematice jsem si to zamířila s Jessicou a Angelou na hodinu angličtiny. Docela pohoda, měli jsme psát o nej místu, kde jsme kdy byli. Dlouho jsem váhala, co napsat, nakonec jsem se však rozhodla pro Paříž. „Ty jsi byla v Paříži?“ udivila se Jessica, která si můj nadpis přečetla přes rameno. „Ano, před rokem jsem tam měla angažmá, byla jsem tam jen necelé dva měsíce, ale Eiffelovka byla nádherná,“ přikývla jsem a dala se do práce. Mě osobně se nejvíce líbila práce Angely, která popisovala, jak o minulých prázdninách s rodinou navštívili Kanadské chráněné parky. Nemyslete si, že jsem ji to četla přes rameno, to ne. Když jsme obě dokončily, vyměnily jsme si práce a přečetly jsme si to.

„Máš nějakou památku na Paříž?“ zeptala se, když jsme odevzdávaly. „Ano mám, nádherný plakát Eiffelovky, vážně nádhera. I tak mám památku na Itálii, Anglii, Austrálii a Španělsko,“ přikývla jsem znovu. „Páni, hodně jsi toho navštívila.“ „To ano, ale nebylo to nějak úžasné. Studovala jsem vždy na dálku, v divadle jsem byla od rána do večera a volno jsem měla jen v neděli, někdy ani tu ne. Prostě si musela dřít,“ přikývnu. „Nevydržela bych to,“ zavrtí hlavou Angela. „To si jen myslíš, ale když si jdeš za svým snem, tak vydržíš všechno,“ usmála jsem se na svou novou kamarádku, rozloučila jsem se s ní a spěchala najít nějaké místo, kde budu aspoň na chvíli sama.

Nakonec mi stačilo parkoviště. Ve třídě nás je totiž devatenáct, pár děcek se rozhodlo zajít do blízké kavárny a tak jsem na parkovišti téměř sama. U velkého drahého Jeepu, který patřil Cullenovým stála Alice a něco ťukala do mobilu. Jen jsem ji na pozdrav zamávala, to bylo vše. Batoh jsem si dala do auta a vytáhla jsem MP4. Jako první písničku, kterou jsem si pustím písničku Thriller a snažím se něco kloudného vymyslet. Chvíli se jen dívám na videoklip a snažím se udělat stejné pohyby. Někdo mi poklepe na rameno a já se tak leknu, až nadskočím. Rychle si sundám sluchátka a otočím se. Oddychnu si, protože to byla jen Alice. „Ahoj Alice, ani nevíš, jak si mě vylekala,“ oddychnu si a Alice se ještě víc usměje.

„Ty chodíš na španělštinu?“ „Jo, plus k tomu ještě francouzština a italština, těch jazyků mám až nad hlavu,“ přikývnu a vypnu MP4. „Děláš choreografii na ten vánoční charitativní večer?“ zeptá se Alice. „Jak…jak to víš? Skoro nikdo o tom neví!“ vykoktám překvapeně. „Carlisle je doktor a tak ví, co se kde děje a taky…naše rodina hodně sponzoruje to vaše divadlo…Step Up, že?“ „Jo, správně…to jsem ani nevěděla…to všechno,“ dodám a začnu se smát. „Ale, abych všechnu slávu nehodila na sebe, choreografie bude společná a máme něco vymyslet a já nemám nic, protože jsem včera usnula nad úkoly, ještě abych něco vymýšlela a…mám toho prostě ze začátku nad hlavu, ale musím si zvyknout,“ vychrlím ze sebe rychle a unaveně si sednu na nízkou zídku, která je nedaleko od mého autíčka. „Dostaneš se do toho,“ povzbudí mě Alice. „Ještě aby ne,“ zamumlám a začneme se společně smát. Alice si sedne vedle mě a my si začneme povídat. Bez zábran, beze všeho.

Když zazvoní, ani se mi nechce rozhovor s Alicí končit, ale musíme. Ona jde za svou rodinou a já za svými kamarády. Tak nějak začínám nechápat, co vlastně ostatní proti nim mají.

Ano, já mám co povídat, když jsem naštvaná na Edwarda, ale když se kouknu na Alici, tak si musím říct, že tu musí všichni milovat…

Doufám, že líbilo! Tak napište svůj názor!

Ještě chci říci, že bych možná dlala pohled i Alice či jiných členů rodiny Cullenovi. Tak napište, jestli jo nebo ne!

Jinak vám odpovím na nějaké otázky, které byly u 4. kapitoly. Chtěla jsem je dát už k páté, ale úplně jsem na to zapomněla.

Takže pro WeRč@ - balet nedělám, ale strašně ráda tancuji a mám ráda modernu. A taky se mi strašně líbí balet jako celkově taneční styl a je skvělé, co někteří baletky či baleťáci dokážou.

Pro NatynQa - ano i ne. Hodně jsem toho četla o baletu a hodně takových těch příběhů o tanci. Bylo toho hodně. Nejvíce snad doporučuji Taneční střevíčky, která má myslím osm dílů. Všechny jsem je přečetla několikrát. Pak už i jednou zmiňované Baletní střevíčky, které jsem měla přečtené hned. Pak jsem četla krásnou knížku od české spisovatelky Jany Dědkové Popelčin valčík. taky pěkná kniha...mylím však, že toho bylo ještě víc, ale já si už nemohu vzpomenout.

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 7. kapitola: