Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 8. kapitola

15.07.2009 (12:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 5421×

Bella Swanová

U oběda jsem nic moc nevnímala, protože jsem zase měla sluchátka v uších a při jídle se dívala na videoklip Smooth Criminal a pouštěla si ho pořád dokola. Málem jsem kvůli tomu přišla pozdě na hodinu francouzštiny. Učitelka celou hodinu vysvětlovala, jak rozpoznat dva různé časy, ale to už jsem uměla z Phoenixu, takže mi uběhla hned a po ní jsem měla mít zeměpis. Ten mě vždycky bavil i šel. Zrovna probírali největší města Ameriky.

Hned jak zazvonilo na konec mé poslední hodiny, rychle jsem se sbalila a valila k autu. Pršet sice přestalo po druhé vyučovací hodině, ale hned jak jsem vyšla ven zase začalo. No super… Rychle jsem běžela k autu, nastartovala a už jsem si to zase jela směrem k Seattleu. Koukla jsem se na hodinky – 13.55. Skvělé, jedu akorát. Tak za dvě hodinky bude snad tam. I když to možná teď bude znít fakt divně, těšila jsem se na další trénink.

Rosalie Cullenová

Jsou to oba blázni – jak Edward, tak Alice. O Alici to však všichni ví, jak je trhlá a je schopná všeho. I toho, že se začne bavit s tou novou holkou. Nevěděla jsem, co na ni všichni mají, ale aspoň byl klid kolem nás… I když jsem musela uznat, že zas tak hnusná není. Je docela i hezká…na člověka. Alice tvrdí, že milá a příjemná. To je možné, ale že nás ohrožuje ji zřejmě nezajímá.

Z nějakých nevysvětlených důvodů se od včerejší noci začala Alice chovat nějak divně – měla dobrou náladu (počkat, tu ona má snad pořád), na všechno se dívala až moc optimisticky (to taky dělá skoro pořád), ale jak podotkl Jasper, její milovaný, měla nějakou podivnou jiskru v očích. Kdo ví, co zase vymýšlí. Nebo třeba měla vizi a nikomu to neřekl, což mohla, aspoň jsme mohli vědět, co se bude dít. Ale ne, ona si to nechá pro sebe. Kdyby tu aspoň třeba byl Edward, ten by hned k tomu něco řekl a řešilo by se to. Jenže on musel odjet. Kulový musel. Chová se jak hlupák. Copak není vegetarián už hodně, aby odolal vůni nějaké obyčejné dívky…nějakého obyčejného člověka?

Pravda, její vůně byla tak nádherná a lahodná a šeptala Vem si mě! Pojď si pro mě! Ochutnej! Ale musí zatnout zuby a bojovat! Já odmítám se znovu stěhovat! Právě jsme nastoupili do posledního ročníku a nechci zase všechno začít od začátku a to docela zbytečně, protože náš Edward nemohl vydržet jednu vůni jedné obyčejné osoby! To fakt tedy ne!

A ani nemůže číst, nebo slyšet její myšlenky! Takže, kdo ví, co si myslí. Je to však divné, protože Alice prý vidí její budoucnost. Vždyť ji viděla i jak přijíždí… Tak proč ji nejdou slyšet myšlenky? (jednou mě i napadla myšlenky, že na nic prostě nemyslí, ale celý den? To mi přišlo trochu divné a taky vypadala na to, že měla všech pět pohromadě)

Pravda, možná je pro nás nebezpečná, ale když se na ni kouknete, tato myšlenka vás hned opustí. Její drobná postava vycvičená z baletu by těžko něco mohla udělat mému Emmettovi, mé lásce. Z té holky máte dojem, že neunese vůbec nic… A zase se dostáváme k tomu bodu, kde se prostě zaseknem. I když vypadá, jako by sotva vážila 40 kilo (a možná jich má tolik…i když ne, takových 45…sakra co to teď řeším?) je nebezpečná? A proč ji Edward, ten tupec jeden, nemůže číst myšlenky? Jak to, že Alice vidí vize týkající se jí? Ví vůbec, že existují upíři? To asi ne… Ale i tak…

Těch otázek, na které budeme těžko hledat odpovědi, je tu hodně. A máme dvě varianty, buď to zjistíme, nebo ji necháme plavat…možná by tu byla i třetí možnost, kvůli které Edward odjel, protože by byl schopen ji udělat a to, že se ji zbavíme. Ale proč vlastně? To, že u její osoby je hned několik otazníků? To radši zůstaneme jen u těch dvou. Vlastně je mi ta holka celkem ukradená, ale týká se to mé rodiny…

Jednu věc však vím určitě – odmítám se stěhovat!

Alice Cullenová

Od té chvíle, kdy jsem měla tu vizi, jsem byla šťastná. Myslím, že i rodina si něčeho všimli… Ale to není důležité. Důležité je to, že Edward se vrátí, zůstane tu a tím pádem i my a Bella mě bude brát jako kamarádku. Prostě super vize, ne? Já si myslím, že ano. Měla jsem možnost s ní mluvit, když mě (a Edwardovi a Jasperovi, ani o jednom však nevěděla), a jí odpadla hodina španělštiny. Jasper, chudáček můj, se radši šel projít do lesa, který byl hned u školy. Prve jsem chtěla jít s ním, jenže Jasper chtěl jít sám a taky jsem měla vizi, zase se týkající se Belly.

Byla na parkovišti a tancovala. Musela jsem uznat, že ji to šlo, ale nevypadalo to vůbec jako balet. Spíše to bylo ve stylu novějších tanců. Podle toho, jak mi popisovala její den, toho má opravdu hodně nad hlavu. Snažila jsem se do jejího programu nějak vmačkat Edwarda… Mary Alice Brandonová Cullenová…ty jsi ale hlavička. Budu potřebovat pomoc od Rosalie, která má posledních pár hodin náladu pod psa… Ale když se zmíním o autech, třeba trochu povolí a pomůže mi.

Něco málo jsem se dozvěděla od Carlislea, třeba to, že o Vánocích bude charitativní akce a na ní by měl vystupovat Step Up, což je jedno divadlo, které sponzorujeme a teď přijali nové tanečníky a mezi nimi i Bellu. Chudák každý den musí jezdit do Seattleu a zpátky. Možná by to nebylo tak strašné, kdyby neměla tak pomalé auto. Chtělo by to nějaké Porche nebo Ferrari… To by však tak brzo nedovolila a jak jsem se dozvěděla, to auto dostala k narozeninám. Měla je prý před necelým měsícem, takže se narodila v září, ještě musím zjistit kolikátého…

Ale třeba to ani nebudu muset zjišťovat já, ale někdo jiný…třeba takový Edward. V té chvíli jsem byla ráda, že Edward je někde daleko na Aljašce (ani se nemusel zmiňovat, viděla jsem ho, jak tam jede) a nemůže slyšet moje myšlenky. Zřejmě by mě seřval, na co to vlastně myslím a ať mě takové myšlenky okamžitě pustí.

Ale on tu nebyl, takže jsem mohla plánovat. Aneb jak bylo v jedné české pohádce (byste ani nevěřili, jak to Česko je malá zem! Ale pohádky mají hezký, to jo! A dobrý sportovce a vědce a podle Emmetta i hezké holky, musím dodat, že to řekl, když nebyla Rose v místnosti…), myslím, že se jmenovala Šíleně smutná princezna – Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé… Kujme pikle, kujme pikle, správná pikle lidi zvykle…Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme. Lepšího nic není nad pořádný piklení… Nebo tak nějak to tam bylo, ale je to pravdiví… Aspoň podle mě…

Povídali jsme si celou hodinu, seděli jsme na zídce a říkala mi, kde všude byla na angažmá atd. pak zazvonilo a já musela za Jasperem a zbytek rodiny. Ona šla zase za svými přáteli, ale myslím, že jediného člověka, kterého mohla považovat za přítele byla Angela. Nevýrazná dívka, za to milá… Ještě jednou jsem se koukla na Bellu… Doufám, že pikle začnou co nejdříve…

Bella Swanová

„Takže vážení! Mám pro vás novinku a důležité zprávy! Za prvé – budeme hrát Romea a Julii. Dělal jsem co jsem mohl, ale vedení rozhodlo jinak. A proto se budete muset ulít ze školy na dva dny. Na čtvrtek a pátek. Chceme udělat konkurzy na role. Takže se omluvte, budeme vás potřebovat. Jediné, co omlouváme jsou rodinné důvody – jako náhlý pohřeb a tak dále. Jinak jsem vám ještě nic nesdělil o víkendu. Jestli jste plánovali cestu domů, tak ji zrušte, od teďka až do odvolání, které zřejmě nikdy nebude se trénuje každou sobotu, od půl desáté ať jste tady. Nebojte se, budete mít volné neděle a jednou za čtrnáct dní i soboty, pokud si je zasloužíte…To by bylo tak trochu všechno… A teď k naší práci. Máte někdo něco? Nějaký návrh na to vánoční vystoupení?“ řekne Alan a ani jednou nemusí zvedat hlas, protože ho posloucháme v tichosti. Nikdo za celou dobu nepromluví.

„Já bych měl jeden návrh na Smooth Criminal,“ přihlásí se Alex, který sedí hned vedle mě z levé strany, z pravé sedí Katie. Alan zvědavě zvedne obočí. „Jedna dívka, a já bych už měl typ, by mohla hrát Annie,“ navrhne Alex. „To není špatný nápad…A kdo tě napadl?“ pochválí Alexe Alan. „Bella,“ řekne prostě. „Cože?“ vykřiknu a kouknu se na něj. Ostatní se rozesmějí. „Promiň, ale tu nevinnost máš prostě v sobě i ve tváři… Prostě skvělá oběť,“ hájí se Alex. Chci něco drzého odseknout, ale ozve se Alan. „Koukni na mě Bello,“ požádá mě a já se na něj nervózně kouknu. „Alex má pravdu. Tak vážení, máme Annie,“ hlásí Alan a ostatní začnou tleskat, já schovám tvář do dlaní.

„Já měla návrh na kostýmy a teď by to šlo ještě lépe,“ přihlásí se o slovo Annie. „Ona by ji mohla hrát,“ zamumlám, pár lidí to uslyší a jen se uchechtnou. Všichni o Annie ví, že strašně ráda šije a tak nás ani nepřekvapí, že ji napadly kostýmy. „Všichni by, kromě tedy Belly, byli oblečeni jako mafiáni. Převážně do černé barvy , nebo do šedé barvy, ale lepší by byla ta černá, protože černé obleky vypadají lépe, než šedé… A Bella…Bella by mohla bát oblečena jako Michael Jackson v tom videoklipu – modrá košile, bílá oblek, klobouk…však víte, co myslím,“ popsala Annie. „Skvělý nápad a dobrá připomínka…něco málo ty kostýmy stát budou, ale většinu zaplatíme my, budou se šít tady u nás, paní Stella nám je ušije,“ dodá Alan.

„Mohla bych ji někdy pomoct,“ nabídne se Annie. K ní se ještě přidá Lily a Mary. Já nemám čas a taky není dobrý nápad mě dávat k šití. I když se to nezdá, jsem přes ruční práce nešikovná… Chvíli jsme ještě kecali, pak však Alan zavelel a my se šli rozcvičit. Asi tak půl hodiny jsme byli u tyče, pak jsme šli vymýšlet choreografii.

Jako první na písničku Smooth Criminal, prý, když už jsou ty role. Nakonec ze začátku skoro vůbec netancuji, budu tam chvíli jen opřená, po straně, abych moc nepřekážela a budu čekat, až skončí první refrén, kdy se všichni začnou lepit na mě, protože jsem ta nevinná Annie. Pak se zase ztratím a vlétnu na druhý refrén, celá vyděšená, chvíli se tam jen motám, pak mě jakoby Dan chytne a já začnu tancovat… To bylo zatím vše, co se udělalo. Ale musíte uznat, že toho už máme docela hodně…Zítra je středa, to pokud si dobře pamatuji, budu mít dvě výtvarky, a taky mám mít jen šest hodin, takže v poho.

...

Domů jsem dorazila unavená, ale ne tak, jako včera. Nachytala jsem si věci do školy, navečeřela se společně s Charliem a pak se osprchovala. V Phoenixu jsem spíše milovala studenou sprchu, ale po tréninku, nebo když jsem byla unavená, jsem si musela vždy dát teplou. Pak jsem si vzala jablko a udělala si čaj a zalehla jsem do postele s dívčím románkem. Nevím, jestli za to mohl ten čaj a ta sprcha, ale na chvíli jsem usnula. Pak jsem se probudila a uklidila po sobě hrnek a knihu a zalehla do postele. Spala jsem necelých pět minut a hned se mi něco zdálo…No…něco…spíš o někom…o Edwardovi…ale proč, proboha? Když jsem usínala, pořád jsem ho měla v hlavě…a pak i ve snu…

Doufám, že líbilo!

Jinak jsem nakonec, jak jste si všimli, vybrala Romeo a Julie a vy můžete typnout, do jaké role naši Bellu vyberou!

Jinak děkuji moc za komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 8. kapitola: