Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Barevné prázdniny - Bílá sobota

09.05.2010 (15:00) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 918×

1. Bílá sobota

1. Část

Léto dunělo v plném proudu, třešně zrály, silnici lemovaly nekonečné šňůry stopařů a já se děsně těšila na sestřenice. Většinou mívám program prázdnin nabitý k prasknutí, ale vždycky se snažím, abych někde vyšetřila čtrnáct dní na chatu. Není totiž jednoduché skloubit plány tří holek z různých koutů vlasti, ale výsledek stojí za tu námahu.

Určitě si zase bezvadně užijeme. Jako loni, když jsme se vydaly k dolnímu rybníku, Angela zahučela do bažin a byla cítit žabincem ještě tři dny. Anebo Jessica! K vaření jsme ji pustily jen jednou a její ovocné knedlíky sice na pohled vypadaly dokonale, ovšem jednu vadu měly. Nedaly se pozřít. Kdyby nepřijela teta Iva s novou zásobou konzerv, nezbylo by nám, než jít na kořínky.

... tak mi to teda nandey, nandey...

Seděla jsem na zadním sedadle v tílku a šortkách, kolena u brady, na uších sluchátka a natřásala jsem se do rytmu hudby, dokud se na mě mamka neotočila a já z jejího sveřepého výrazu a pohybů rtů nevyčetla, abych walkmena umlčela.

„Co je?"

„Musíš si kazit prázdniny?"

„Čím? Hudbou? Ale, mami, tou si je vylepšuju."

„Já se ti divím, pouštět si rachot rovnou do uší. Jednou z toho ohluchneš."

„Když si nesmím pouštět kazeťák, abych tě nerušila, tak mi řekni, jak jinak."

„Nijak. Kazit si vkus... "

Zvedla jsem oči v sloup. Naše stará bolístka! Nechápu, jak můžu být její dcera, když se spolu neshodneme téměř v ničem. A přitom by mamka chtěla, abychom byly kamarádky, jak radil jeden chytrolín v televizi. Kamarádky se musí ovšem respektovat a ne vnucovat svůj  názor a tvrdit, že je nejlepší. Tohle máma nechápe, a proto bude vždycky až ta druhá. Skvěle si rozumím s tátou, čemuž se Iveta, kámoška ze školy, diví, a máma žárlí. Taťka je prima, můžu s ním mluvit úplně ovšem a on respektuje rovnoprávnost názorů. A já uznávám jeho. Nejsem rozmazlenej jedináček, táta jen podporuje můj způsob života. Ne, že by mi povolil všechno, jenže na druhou stranu jsem nikdy nic špatného neprovedla, v kritických situacích, do kterých se dostávám poslední dobou stále častěji, si v duchu představím tátu, co by tomu řekl. Iveta jednou po mém vzoru doma vybafla, jestli táta taky používá prezervativ, z otočky koupila jednu a druhou vzala o futra, takže týden chodila do školy celá modrá a nemluvila se mnou.

„Kdybys poslouchala něco hodnotného," pokračovala mamka ve výchovné lekci. Profesorku v sobě nezapře ani o prázdninách.

„Nech ji," položil táta ruku smířlivě na mámino koleno.

„Tahle hudba patří k její době."

Mrkla jsem na něho přes zrcátko.

Máma chtěla něco namítnout, ale dech jí vzaly dvě stopařky stojící u příkopu ve spodním díle plavek.

 „Podívej se na ty nestydy!"

„Měl jsem jim zastavit, ne?" přilil táta olej do ohně. „Aspoň by se od nich naše slečna něco přiučila."

Máma zalapala po dechu. Nikdy nepozná, kdy si z ní utahujeme.

„Charlie, nenacházím slov! Jak můžeš... před ní!"

„Holky, co s holkama," přisadila jsem si.

 „Tati, támhle ten! Tomu zastav! Ten je, tati, božskej!"

Taťka poznal, že míním vlasaté individuum v rozervaných džínech. Takového bych se bála potkat v parku i v pravé poledne!

„Charlie!" zhrozila se máma, když táta skutečně lehce přibrzdil. „Jestli zastavíš...!"

Samozřejmě nezastavil, jenže mámě jsme horko těžko další čtvrt hodinu vysvětlovali pointu.

„Hloupé vtipy! Kazíš ji! Vždyť dospívá, je v nejhorších letech! Mám obavy nechat je samotné na chatě, nikdy nevíš... !"

„Ale jdi," uklidňoval ji. „Vůbec nevíš, jak rozumnou máš dceru. Já se o ni nebojím. Věřím jí."

„Abys nelitoval," varovala ho máma.

Nakonec táta jednomu stopaři zastavil, abych se prý vzadu nenudila, a tak do mého soukromí vnikl vyplašený vojáček, bledý, poďobaný a absolutně nezajímavý, takže jsem si zase nasadila sluchátka na uši. Nechápu, proč se mamka tolik bojí kluků, kteří podle ní číhají na nestřežený okamžik, aby mě mohli zkazit. Kluci mi totiž nic neříkají. Občas se mi některý líbí a tím to hasne. Jsem docela ráda, že si na chatě odpočinu. Ten poslední rok ve škole byl k nevydržení, spolužačky se potutelně hihňaly, srdceryvně vzdychaly, psaly milostná psaníčka a ty nejodvážnější chodily na rande. Jako Iveta, jinak docela správná holka, ve společnosti kluků úplně vyměněná. Nechápu, proč bych se měla plašit například kvůli takovému ořechovi, jako je vojáček vedle mě. Ostatně, tvářil se, že neexistuju.

Vzajetí decibelů jsem postřehla mamku, teprve když mi stáhla sluchátka z uší.

„Izabelo, posloucháš mě vůbec?"

Teprve teď po mě hodil vojáček okem. Určitě kvůli jménu.

„Jasně, mami, patnáct let," ujistila jsem maminku.

„Nezdá se mi," zapochybovala. „Koukej, ať máš všechno v pořádku. A uklízej po sobě, ať teta neřekne, že jsi špína."

„Ale jo."

„Jen aby."

„Přesně tohle říkáš každej rok."

A teď navíc před tím ořechem v zeleným, který mi je naštěstí ukradený, neboť se mě ještě nechytil virus zvaný puberta. Myslím tu psychickou.

„Asi je to vždycky třeba."

„Tak už ji netrap," zasáhl táta.

Tajně jsem si nasadila sluchátka a Ján Ámos džínový naplnil mou dušičku příjemnou náladou.

„Chválovice!" vyhrkla jsem po další půl hodině. Nadšeně jsem natahovala krk, aby mi nic neuteklo z pohledu na malebné městečko ležící v dolíku pod námi.

Angela, sestřenice, tomu říká jinak. Díra po granátu. Na ulicích ani noha. Sluníčko tavilo asfalt, vzduch se mezi kamennými domky historického jádra jen tetelil. V tetině ulici se na zápraží jedné novější vilky vyhřívala kočičí rodina a táta jen tak tak nepřejel slepici, která pádila s vyděšeným kdákáním přes silnici jako při dostizích.

„Charlie," vzdychla máma unaveně.

„No co, byl by oběd."

„Hele, Vaňkovi jsou tady!" všimla jsem si zelené Sierry strýce Karla. Angela je domácí, Jessicu přivezlo metalízované fáro, náš trojlístek je kompletní.

Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet