Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 22. kapitola

07.01.2012 (11:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 42× • zobrazeno 7353×

„Ne, kino nebo večeře zní dobře,“ řekla jsem právě v momentě, kdy se zdola ozval budík na troubě. Bylo upečeno… A to doslova na všech frontách!

Edward se napnul a začichal, pak mě políbil na čelo a s tím, že se hned vrátí, utekl dolů. Srdce mi momentálně tlouklo až v krku a já měla najednou jeden hodně špatný pocit.

Asi jsem se vážně zamilovala…

Celá příjemně utahaná jsem se zvedla a odkráčela si dopřát jednu rychlou sprchu. Potřebovala jsem v klidu porozmýšlet nad vším, co se právě odehrálo a taky nad tím, co mělo přijít. Pak taky nad tím, co jsem tomu moulovi naslibovala já, ale hlavně to, co on mně. Nejhorší asi bylo, že jsem si jako obyčejná naivka přála, aby všechny ty ubezpečující věty, které mu tak odhodlaně vylézaly z úst, byly pravdivé, a aby byl skutečně takový, jak se teď poslední den tvářil. Ale upřímně? Kdo se za jediný jeden den dokáže takhle radikálně změnit? Nikdo! A ten sukničkář už vůbec ne…

Edward se mi do koupelny nedobýval, za což jsem mu byla vděčná a přičetla mu tak navíc i bod k dobru. Už zabalená do nového županu jsem vylezla z koupelny. Společně se mnou se zevnitř vyvalila jemná mlha, která jakoby mě nechtěla propustit z jejích horkých spárů. A kde je ten chladný dotek, když po něm tak moc toužím?

V pokoji nikdo nebyl, a tak jsem okamžitě zalezla do šatny a převlékla se. Moje střízlivá mysl si ještě jednou procházela včerejší opilecké vzpomínky a tváře mi nad nimi nechtěně ztmavly. Jo, přehnala jsem to s alkoholem a teď budu muset nést následky. To jsem se vážně chovala tak… tak… divoce? Tuhle stránku mojí osobnosti jsem pohřbila a doufala, že se už neukáže. No, opak byl pravdou a mohl za to právě Edward! Teď už jsem na jisto věděla, že i já dokážu žárlit na někoho, na kom mi ale vůbec nesejde… Vlastně ne tak docela. Já už bohužel byla do Cullena zabouchlá až po uši a ten zmetek mě jistě chce jen na chvilku.

Co když se s někým jen přihlouple vsadil?

Rande, rezonovalo mi vyděšeně v hlavě. Jak to asi dopadne? Nějakou představu jsem ale měla. Během jídla bude pokukovat a sondovat nové sukně v okolí a to samý i v kině. Z Edwarda se věrný přítel nikdy nestane. Kéž bych mu tak mohla číst myšlenky! Nebo raději ne… Nechtěla jsem ho při první příležitosti zakousnout jak neopelichaný kuře.

Hned jakmile jsem seběhla schody do přízemí, ve dveřích do kuchyně se na mě přilepil on! A ke všemu byl jen v těch zpropadených černých boxerkách. Moje mysl začala mlsně vrnět a hned, co se jeho sladké rty opětovně přisály k těm mým, zase jsem mu bezmocně roztála v pažích. Chtíč ve mně montoval nebezpečné tornádo, ačkoliv žaludek si stejně nespokojeně zabručel.

Edward se ode mě odtrhnul, ale měla jsem pocit, jako bychom se od sebe snažili oddělit dva magnety. Moje tělo se nechtělo vzdálit z dosahu toho jeho. A ten zmetek se jen spokojeně zasmál, což mě automaticky vytočilo, přesto bylo pořád tak neskutečně těžký se od něj odtáhnout.

Jeho ústa si to něžně doputovala až k mému uchu. A polibky rozhodně nešetřil.

„Běž se najíst, Bell,“ špitl tak svůdně, až jsem se nedočkavě celá otřásla. Toužila jsem po něm až do morku kostí. Každá moje část lačnila po tom, aby jí věnoval alespoň maličký chladivý dotek. A má tělesná teplota neustále stoupala. No a s ní i vztek. Naštvaně jsem zavrčela, ačkoliv to spíš bylo na mé reakce, jak na něj. Co se to ksakru děje? Jsem po něm celá žhavá jak jedna z těch jeho pitomejch děveček. Takhle to být nesmí!

On si mé roztouženě vytočené nálady buď nevšimnul, nebo dělal, že ji nevidí.

„Půjdu si dát sprchu,“ promluvil opět tak toužebně, že jsem měla vážné nutkání ho odvléct do našeho dočasně společného pokoje a nepustit ho alespoň další hodinu. Ne-li víc…

„Fajn,“ vylezlo ze mě dost suše a o krok jsem se od něj vzdálila. Bylo to rozhodně bezpečnější.

„Doufám, že ti bude chutnat,“ pověděl spokojeně s jedním koutkem výš. „Vařil jsem myslím poprvé, i když podle Esméiných rad, přesto… No snad to bude k jídlu,“ dodal naprosto upřímně a mně v hrudníku nad tím jeho sladkým tónem zamilovaně poskočilo. Sakra! Přistoupil ke mně, políbil na čelo a upíří rychlostí se vypařil.

Konečně jsem byla sama a mohla zase zkrotit ty moje rozpálené hormony. Pohled mi sklouzl ke stolu, kde to spíš vypadlo jako někde v pětihvězdičkovém hotelu než u Cullenů doma. Prostírání, nespočet příborů, které stejně nepoužiju a stejně tak i skleničky. Na víno, vodu, šampaňské… Edward se snad zbláznil? Snaží se mě takhle snad oblbnout? Protože pokud ano, tak se mu to vážně daří! Zatraceně!

Posadila jsem se a pustila se prvně do předkrmu. Malá rajčátka se sýrem, posypaná bylinkami a trochu olivového oleje. Ten chlapec se vážně snažil, zatímco já byla nahoře a dopřávala si sprchu. No nechtěla jsem jeho snažení nechat ladem, a tak jsem se do toho pustila a… bylo to vážně vynikající.

Pak že nikdy nevařil!

Lhář jeden!

A třebaže jsem byla na vážkách ohledně jeho nového chování, jídlo do mě padalo jako do bezedný schránky.

Zrovna jsem polykala poslední sousto zapečených těstovin a čekal mě ještě ten skvostný zákusek, když se ozvalo hlasité bouchnutí dveří. Dovnitř jednovaječně naklusaly ty dvě odporný hysterky. A jakmile mě dole našly samotnou, malinko je to překvapilo, ale v zápětí už se na sebe potutelně usmály. Po páteři se mi přehnal chlad. Tentokrát ale ten nepříjemný. Špičáky mi výstražně brněly a… taky měly proč!

Tanya urychleně vystartovala, a jak už je asi v téhle rodině zvykem, její vychrtlé prsty se mi omotaly okolo krku. Panika mě naplnila až po okraj a já prosícím pohledem vyhledala Rosalii. Její chladná tvář mi ale okamžitě prozradila, že od ní se rozhodně žádné pomoci nedočkám. Naopak, výsměšně se na mě usmála. Bylo mi hned jasný, že budu muset použít moji polo-upíří sílu nebo to nedopadne dobře.

Už jsem byla připravená na výkop, který měl přistát v jejím břiše a následnému zakousnutí se jí do ruky. Chladně jsem kalkulovala, jak rychle to udělat a vzít nohy na ramena dřív, než se do mě pustí i ta druhá blond kráva. No k akci jsem se ale nedostala. Ve dveřích se najednou objevil už oblečený Edward a tvářil se doslova jak pořádně rozzuřená šelma. Takhle jsem ho opravdu ještě nikdy neviděla. Vypadal hůř, než když jsem mu nakopala ty jeho chráněné klenoty.

Rose jen víc zbledla, jinak se ale na nic dalšího nevzmohla, protože proletěla sklem takovou rychlostí, že si ani nestačila postěžovat. Zato Tanyiny prstíky mi naprosto připraveně odebraly další drahocenný kyslík.

„Ani se nehni, nebo jí zlomím vaz dřív, než mě stihneš zastavit!“ štěkla naštvaně. Já jen bezmocně poulila oči a snažila se nabrat vzduch. Marně. Hlavou mi proletělo jen jedno slovíčko. De javu.

„Okamžitě z ní sundej tu špinavou pracku!“ zařval tak vztekle, až se jeho hlas mohutně rozpínal i do okolí a jistě zaplašil i veškerou zvěř. Koutkem oka jsem zahlédla, že se blíží i druhá rozzuřená blondýna s oblečením, který bylo na cucky a špinavá jak prase, který se právě vyválelo v suchém bahně.

„Pořád to nechápeš?“ pokračovala ta psychopatka a já se rozhodla jednat. Protože jestli se Rose vrátí, pak už rozhodně nebudu mít žádnou valnou šanci. „My dva… Áááá!“ zaječela nelidsky, když se jí moje koleno zakouslo do těla. Uvolnila stisk a já dopadla na zem. Sekundu jsem lapala po dechu a stejně tak i ta zmije jedovatá.

Edward se však ve vteřině přemístil k ní, chytil ji pod krkem a stiskl tak silně, až jsem slyšela, jak to nechutně zapraskalo. Jakoby lámal kamení. Vytáhl Tanyu do vzduchu a v jeho tváři zářil tak mocný vztek, že jsem se ho na okamžik bála i já sama. Ta mrcha se snažila osvobodit, ale bezúčelně. Mezitím se mezi futry postavila rozdivočelá a vzteklá Rosalie.

„Jestli se k Belle ještě jednou přiblížíš, zabiju tenhle odpad tak rychle, že si ani nevšimneš, a tím to rozhodně neskončí!“ vrčel Edward běsně, zatímco ho jeho sestra nenávistně pozorovala. Ta druhá se svíjela jak kobra. No z jeho sevření se nedostala. Pokaždé, když se jí to téměř povedlo, jeho prsty ji zmáčkly tak silně, až se jí kolem krku rozlezla jedna hluboká prasklina, a Tanya jako by na okamžik padla do kómatu. Jakmile se ale zranění zacelilo, ihned začala s dalším bojem a následovala stejná procedura. Její umlčení.

A Edward pokračoval: „A pak půjdu i po tobě! Bohužel tě jistě bude chránit Emmett, což znamená, že se budu muset dostat i přes něj a věř mi, povede se mi to. Vidím mu do hlavy, takže nepotrvá dlouho, než ho zabiju a hned na to i tebe! Můžeš se pokusit zdrhnout tak daleko, jak jen budeš chtít, ale dřív nebo později tě dostanu…“

„A to všechno kvůli obyčejnému člověku?! Kvůli té špíně Isabelle?!“ vyštěkla zrazeně a provrtávala ho nasupeným pohledem. Edward ale ani nemrknul, jen zmáčknul Tanyin krk o něco silněji a ona okamžitě ochabla.

„Už jsem ti jednou říkal, ať o ní takhle nemluvíš!“ zavrčel tak hrozivě, až mi srdce poskočilo. Ovšem nedokázala jsem se ho bát, on mě tady tak chrabře bránil a já se nezmohla na nic víc, než ho jen paralyzovaně pozorovat. „A teď,“ pověděl už zase klidně, „můžeš mi otevřít vchodový dveře?“

Nečekala jsem to, ale bez pípnutí ho poslechla. No a já bych udělala to samé, kdyby se na mě Edward díval tímhle vražedným stylem. Nebylo radno si s ním zahrávat. Sice to nebyl takový svalouš jako Emmett, ale tak nějak jsem tušila, že díky jeho daru by z jeho bratra udělal dva menší. Dál už jsem neviděla, co se tam odehrává, protože já měla pořád strach se i pohnout, aby se na mě nesesypal vztek bohů. Slyšela jsem jen další běsné zavrčení a pak šílenou ránu. Rosaliin hlas, jak Edwardovi nadává do hajzlů a dál už nic.

Schoulila jsem se do klubíčka a čekala, co se bude dít dál. Oči se mi samovolně zavřely a já si konečně uvědomila, že se třepu jak osika. Předtím jsem byla připravená se porvat s celým světem a teď? Když se centrum nebezpečí přesunulo jinam, mohla jsem si konečně dovolit nechat trochu té paniky uniknout napovrch. Do uší se mi doplazily tiché kroky.

Vyděšeně jsem se vyšvihla a zády opřela o cosi tvrdého za mnou. Lednice. Oči okamžitě vyhledaly toho, kdo sem tak tiše vniknul. Myslela jsem si, že to je Tanya a její neustále hladová nálada po pomstě, ale naštěstí to byl jen Edward. Tvář měl svraštěnou v bolestné grimase, což jsem dost dobře nechápala. Zachránil mě, tak proč se tváří jak umučení?

Blížil se pomalu a s rukama nahoře. Dlaně byly otočeny směrem ke mně a mluvil. A já si až teprve teď uvědomila, že ke mně promlouvá uklidňující fráze. Že mi neublíží a podobně… Však taky ne, zachránil mě, tak co to tady hraje za divadlo?

Vyskočila jsem na nohy a pak se rozběhla jeho směrem. Obtočila jsem se kolem něj jak ještěrka a nos zabořila do toho voňavého krku. Bezradně jsem popotáhla, ale slzy prozatím poslušně držela na uzdě. Jen moje tělo se znovu začalo nekontrolovatelně třást. Během chvíle jsem se ocitla ve vzduchu a pak mě Edward položil do peřin.

„Už je to v pořádku,“ promlouval ke mně konejšivě, zatímco já se k němu tiskla jako k nějakému zatracenému záchrannému kruhu. Naprosto iracionálně jsem se u něj cítila v bezpečí. Edward mě sice zachránil, ale jeho aktivity měly pokaždé nějaký skrytý účel, který se následně rychle ukázal… Přesto jsem mu jaksi vnitřně věřila. Vím, že to jednou ořvu, ale teď to prostě nešlo jinak, než mu jednoduše důvěřovat.

„Už na tebe nešáhnou,“ brouknul tiše a zakončil to něžným polibkem do vlasů. Moje srdce právě myslím dostávalo zástavu. Takhle slaďounký Edward, to bylo snad i proti přírodě? „Ukaž,“ mluvil stále mírně a přitom si mě odtáhl jen na takovou dálku, aby si mohl pořádně prohlédnout můj krk.

„To je v pohodě, vždyť víš, že…“

„Nic není v pohodě!“ zvýšil hlas a v očích se mu nebezpečně blýsklo, pak ale jeho pohled z ničeho nic roztál a jeho chladná dlaň se objevila na mojí tváři. Vtiskla jsem se do ní silněji a zavřela přitom oči. Takovýhle okamžik klidu a míru byl k nezaplacení, i když v obležení toho náfuky, co si teď o sobě jistě myslel bůhví co…  Přejel mi opatrně od tváře až ke krku a tam se zastavil. A ačkoliv jsem se ho už vnitřně nebála, srdce si stejně spustilo svoji obvyklou zrychlenou písničku.

„Neboj se mě, Bello, neublížím ti,“ ubezpečoval mě mírně vyděšeně.

„Vždyť já vím,“ pípla jsem tiše a nakonec, když jeho všetečné prsty opustily moje jistě nově pohmožděné hrdlo, jsem se spánkem opřela o jeho tvrdý hrudník. Omotal kolem mě ruce a uvěznil mě tak v jeho náručí. Bylo to naprosto bezkonkurenční a konečně jsem se skutečně a úplně celá cítila v bezpečí. Jaká pošetilost. Taky mi bylo jasný, že mu dlužím za život, ačkoliv díky tomu, že mu tady hraju holku. Myslím, že jsme si kvit. A teď bych navíc vlastně měla být i jeho skutečná přítelkyně…

No to se ještě všechno uvidí.

„Tohle jim nedaruju,“ vibrovala mi celá hlava, jak z Edwarda ucházelo tiché vzteklé vrčení. „Už vážně nevím, co s tou psychopatkou dělat,“ povzdechl si zdrceně. „Když konečně najdu někoho, na kom mi skutečně záleží, přifaří se ta Denailijská kráva a snaží se všechno zničit.“ Další jemný polibek do vlasů a bezděčné povzdechnutí.

Řekl to? Slyšela jsem správně? Někoho na kom mi skutečně záleží? Tohle snad už ani sázka být nemůže… On to snad bere opravdu vážně. Nebo je to ten nejlepší herec pod sluncem. A pokud to pro něj je teď opravdový, tak jistě jen na chvilku, že? Dokud mu k hrátkám budu stačit, později stejně znovu přesedlá na nového koně. Takový už Edward bohužel je…

Trochu, ale opravdu jen trošku, mi ho bylo líto, a tak jsem nedočkavými prstíky vklouzla pod jeho košili a bříšky ho pohladila po jeho ledově jemné kůži. Alespoň mi tahle činnost dostatečně vymývala mozek a všechny ty hnusné vzpomínky. V kontaktu s jeho pokožkou jsem měla v hlavě zas a jenom mého hrdinu.

„To je v pořádku. Jsem zvyklá…“

„Nic není v pořádku!“ vyhrkl nahlas a mračil se přitom jak obloha těsně před sněhem. Co to pořád má. Přece on sám mě prve taky přiškrtil a teď kolem toho nadělá. Zlobit bych se tady spíš měla já než on! „Musí za to zaplatit!“

„Tys mi taky ublížil…“ zašeptala jsem tichounce. A dokonce víc jak ona, protože na tobě mi sakra záleží.

Zatvářil se, jako bych mu touhle větou znovu nakopala mezi nohy, a tentokrát opravdu pořádně. Nakonec si jen smutně povzdechl a pohladil mě po vlasech.

„Já vím,“ vydechl zdrceně, „a nikdy si to nepřestanu vyčítat!“

„Ale Edwarde, já už jsem ti to stejně odpustila,“ pověděla jsem pravdivě.

„Tohle se neodpouští…“

„Sakra, buď ticho!“ rozčílila jsem se. Tohle je opravdu mateřská školka. „Jak už jsem řekla, je ti odpuštěno a pak… Já ti přece taky ublížila, jestli si ještě pamatuješ,“ vypadlo ze mě stydlivě.

„To je možná pravda, ale ty seš zatraceně ženská! Neměl jsem na tebe vůbec šahat… už jen proto, že jsi nikoho nijak neohrožovala,“ zašeptal mi rozhozeně do ucha a moje poblázněné city k němu se jen víc a víc prohlubovaly. Což byla ta nejhorší možná varianta. Až ho najdu v posteli s nějakou jinou, nedej bože dokonce s Tanyou, tak to bude opravdu konec. Nebo se z něj vyklube něco podobného, jako byl Michael?

Možná bude nakonec nejlepší, když si tyhle katastrofický scénáře nechám na později.

„No teď už to stejně nezměníš, tak si vem moje odpuštění k srdci a nech to konečně plavat,“ vydechla jsem celá oblouzněná, ale když on se na mě koukal tak nějak zamilovaně, zatímco jsem mluvila. V krku se mi udělal obrovský knedlík a už se přes něj nedostalo žádné další slovo. Jen Edward mě neustále oddaně pozoroval.

„Dobře, pokusím se,“ pověděl nakonec. „Zítra bychom měli jít do školy, ale myslím, že už to necháme na pondělí,“ mluvil klidně a jedna jeho dlaň mi jemně kroužila po zádech. Souhlasně jsem mu to odkývala a dál spokojeně vrněla a choulila se v jeho studeném objetí.

„Říkal jsem si, že bychom mohli o víkendu do… kina? Teda pokud budeš chtít.“

„To zní dobře,“ zamručela jsem mu do košile a znovu prsty pohladila jeho vymodelované břicho. Bylo doslova pevné jako skála. Přála jsem si ho tam důkladně zlíbat. Každičké místečko, ale Edward najednou ztuhnul. Čte mi snad myšlenky?

Vypadal jako by byl duchem mimo a pak se z ničeho nic zvedl, přikryl mě peřinou a políbil na čelo.

„Hned jsem zpět,“ pověděl tiše a už se za ním potichu zavíraly dveře. Zahrabala jsem se víc do peřiny a potají doufala, že Tanya se sem nedostane oknem. Kdyby mě totiž chtěla zabít, stačilo by jí k tomu pár vteřin.

Dole bylo notnou chvíli ticho, ale nakonec se ozvalo pár děsivých ran a pak opět klid. Srdce mi sprintovalo až v krku a já civěla na dveře a očekávala vpád té blonďaté nány. No nic se nekonalo, jen dovnitř strčil hlavu můj rytíř, aby mě ubezpečil o tom, že se bát nemusím. I já slyšela Jaspera a Emmetta až sem. A tak jsem ho opravdu poslechla, což jsem snad neudělala nikdy, alespoň ne dobrovolně.

Všechen ten adrenalin, stres a strach ze mě v pár okamžicích vyvanuly a nahradila je nefalšovaná těžká únava. Byla jsem psychicky i fyzicky vyčerpaná. A ani ne tak kvůli milování se s Edwardem, jako díky Tanye a Rosalii a té jejich nikdy nekončící pomstychtivosti. Věděla jsem, proč mě Tanya nenávidí a chce mě sprovodit ze světa, ale Rosalie? Nedokázala jsem uvěřit tomu, že její averze pramení jen z toho, že mě Alice má raději jak ona. To by bylo příliš i na mě. Myslela jsem, že není až tak povrchní...

Ještě nějaký ten čas jsem věnovala rozebírání chování téhle blondýny a ani si téměř nevšimla, že se moje tělo i mysl odporoučely do říše snů. A i tady se mnou byl Edward. Tiskli jsme se k sobě úplně oblečení, přesto tak nedočkavě, až jsem měla pocit, že mě to napětí mezi námi odpálí k předčasnému vrchu. Pak mě najednou přestal líbat a odtáhl se jen tak, aby mi mohl vidět do očí. To temno se do mě vpíjelo jak inkoust do čistého papíru a nechávalo mě naprosto bez rozumu a bažící po dalších horkých polibcích. A nejen těch…

„Miluju tě,“ zašeptal láskyplně a já ucítila, jak se mi ten sval v hrudníku zastavil a hned na to spustil takovou triádu, až jsem měla pocit, že to se mnou na místě sekne.

Vymrštila jsem se do sedu a vyděšeně rozlepila ospalé oči. Všude byla tma jak o půlnoci a navíc i hrobové ticho. Naléhavě jsem si uvědomila, že se mi to všechno vlastně naštěstí jen zdálo. Můj mozek poslal impulz, aby srdce zpomalilo ve svém zběsilém běhu a možná by se mu to i povedlo, kdyby se vedle mě cosi pomalu nepohnulo.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 22. kapitola: