Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 29. kapitola

26.04.2012 (19:15) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 36× • zobrazeno 7015×

 „Můžeš na chvilku stát?“ zeptal se starostlivě a zkoumavě si mě prohlížel.

„Asi jo,“ odvětila jsem usměvavě.

Tohle musel být sen…

Krásná, dokonalá pohádka a ne moje skutečnost nebo dokonce budoucnost.

Co když jsem mrtvá a tohle všechno jsou jen moje posmrtné představy?

Pokud ano, nezasloužím si je…

Postavil mě na vratké nohy, které se mi ihned lehce zaviklaly, a tak jsem se raději posadila na roh té obří věci nazývané vana. Tohle byl spíš menší bazének, a té vyplýtvané vody… No, ale nebudeš se přece koupat pokaždé, napomínala mě moje egoistická polovina a já jí zbrkle přikyvovala.

Edward mi rozepnul knoflíčky u jeho košile, na můj vkus až příliš pomalu, a nakonec mi ji i stejně zdrženlivě sundal. Už jsem se ale nestyděla. Ani trošičku. I když jsem na sobě pořád měla kousíčky toho bílého marastu po sádrovém obvazu. A soudě podle toho černého pohledu, kterým se mi rozhodně nekoukal do očí, bych si dovolila tvrdit, že to bylo jedno i jemu.

Vytáhl si mě k sobě do stoje a volnou rukou, která mě nepodepírala, mi stáhnul ty jeho boxerky. A mně to bylo iracionálně líto, už jen proto, že to byl kus jeho oblečení a já si ho na sobě chtěla ještě chvíli ponechat, jenomže už po mých nohách chvatně klouzaly směrem k podlaze.

Uchem natištěná k jeho hrudníku jsem poslouchala tu slabě vibrující sonátu. Vrněl nebo vrčel, to jsem si nebyla úplně jistá, ale... Ať už to bylo, jak chtělo, bylo to strašně sexy! A v mém těle opět začala stoupat teplota, která mě pokaždé prozradila. Hned mu muselo být jasný, na co zase myslím.

Nenapravitelná a pořád nadržená Bella…

Netrvalo dlouho a vyhoupnul si mě znovu do náručí a v dalším okamžiku už jsem seděla v příjemně teplé lázni. Voda mi prozatím sahala jen k pasu, ale to bylo úplně jedno. Úlevně jsem si vydechla, jak zatraceně příjemné to bylo, a málem jsem ani nepostřehla, že už si za mnou vlezl i nahatý Edward.

Posadil se mi za záda, objal mě nohama a já chtě nechtě na spodku zad ucítila, jak moc mě právě chce. A že jsem po něm toužila úplně stejně. Stačilo by, kdyby si šáhnul…

„Můžeš se předklonit?“ požádal mě mile. Nemohla jsem než mu tu jeho prosbu splnit, ačkoliv mi nebylo jasné, co se mnou zamýšlí, a pokud chtěl to co já… Tak jak se zatraceně budeme v téhle pozici milovat?

Edward však žádnou peprnou akci, jakou jsem z jeho strany nedočkavě očekávala, nerozjel. Protáhl si lýtka pod mýma nohama a donutil mě tak ty moje pokrčit. Alespoň jsem se měla o co opřít. Vytočila jsem hlavu a položila si ji na kolena, které jsem ještě předtím vypolstrovala dlaněmi.

Nic moc, ale ušlo to…

„Namasíruju ti záda,“ broukl klidně a začal s čímsi manipulovat. Bylo mi to srdečně jedno, ať si se mou dělá, co chce...

Ozvalo se cinknutí, jak sklo jemně bouchlo o vanu, následované mazlavým šelestěním jeho dlaní, které ve mně probouzelo jen samé pikantní představy. Bože, jak jen jsem po něm toužila, ale bylo mi i naprosto jasný, že on se prvně musí smířit s tím, co viděl v Michaelově hlavě… Jestli to teda vůbec dokáže. Moji nadrženou náladu kvapem vystřídala melancholická, která se tam ale naštěstí taky moc dlouho neudržela, protože ji ve vteřině vystrnadila totálně blažená…

Edwardovy dlouhé a štíhlé prsty teď něžně masírovaly moje svalstvo na zádech. Po týdnu samého ležení to snad bylo lepší jak všechen sex světa dohromady. Cítila jsem to měkké, hřejivé teplo, které se mi tímhle laskavým gestem rozlévalo do všech mých částí a útrob. Byla to láska, tím jsem si byla zatraceně jistá.

Rozkošnicky jsem přivřela víčka a tichounce zavrněla. Tohle byl dokonalý servis. Žádné špatné vzpomínky nebo sebedestruktivní myšlenky. Všechno negativní jsem nechala odplout a oddávala se jen cíleným dotekům mého upíra.

„Tohle mi dal Carlisle,“ dodal po chvilce na objasněnou. „Je to regenerační léčivý olejíček,“ vysvětloval důležitě. Vrrr… předlo si spokojeně moje podvědomí a já málem nahlas s ním. Bylo mi srdečně jedno, co na mě používal, hlavně že mi tím působil tu nádhernou slast. Pokud by mi právě teď chtěl nafackovat tou jeho zatraceně vyvinutou pátou končetinou, asi bych se ani trošinku nebránila. Tak spokojená jsem byla.

„Příjemný?“ optal se zbytečně a sám to i věděl. Slyšela jsem ten úsměvný podtón v jeho hlase.

„Hm...“ zavrněla jsem.

„To jsem rád,“ brouknul něžně a lehce se ke mně nahnul. Jeho rty se mi nalepily na krk a dlaně drze proklouzly skulinkou mezi trupem a rukama dopředu. Prsty se pohyboval kousíček pod mými prsy, na místě, kde jsem měla polámaná žebra. Mazlivě ta místa třel a já měla neodbytný pocit, že ačkoliv mi vlastně nesahá na žádné příliš intimní místo, budu za okamžik stejně nezastavitelná jako ten kohoutek, ze kterého se v proudech do vany valila horká voda.

„Tohle není masáž ale mučení,“ postěžovala jsem si udýchaně, takže to asi nemělo tu správnou váhu…

„A to proč?“ zavrněl mi rozpustile do ucha, ale moje mysl se právě soustředila jen na jedno jediné místo. Na spodek mých zad, kde se na mě tak nestydatě tisklo i něco jiného než jeho ploché břicho. Přesně to, po čem jsem prahla. Spojit to i s Edwardovou něžností, to by teprve byla rehabilitace. Fajn, možná že i malinko gymnastická, ale proč ne… Nějak ty svaly přece rozpohybovat musím.

Celá kůže mi tak divně mravenčila, to ale nebylo zdaleka nic proti tomu, jaké napětí jsem cítila dole. Jako naplněná přehrada. Ještě chvilku bude přilívat olej do ohně a bude mít po srandě, protože se zažehnu.

Posadila jsem se vzpřímeně a on se narovnal společně se mnou, aniž by mě jeho rty přestaly laskat a prsty sladce masírovat. Zmetek jeden úžasnej!

„Edwarde!“ zavrčela jsem roztouženě. „Přestaň!“

Jen se hrdelně zasmál a jedna dlaň se sprostě doplížila až k mému prsu. Tentokrát jsem už nezadržitelně vzdychla, zatímco mi jeho ostré zuby přejížděly po celé délce ucha. Promnul už tvrdý vrcholek a hlasitě zapředl.

Nevydržela jsem to, vytočila hlavu a vyhledala jeho rty. Okamžitě mi jazykem vklouzl dovnitř a já byla před výbuchem. Rukou mi bez přestání laskal ňadra a ta druhá pomaloučku doplula až k pupíku, kde se ale zastavila. Naštvalo mě to. Chtěla jsem víc, zatraceně víc. Všechno.

Potřebovala jsem, aby tu jeho pouť zakončil o dost níž.

Pravou dlaní jsem si dál přidržovala jeho tvář, ale levá teď chvatně překrývala tu, která dole tak nezodpovědně zamrzla. Hladila jsem ji a přitom i nenápadně popostrkávala. Asi ne dost, protože Edwardovy koutky se jemně vyšplhaly do úsměvu.

Holomek jeden!

Zavrčela jsem.

„Nějaká nedočkavá,“ zamumlal v polibku. Tohle už jsem od něj jednou slyšela…

„Prosím,“ pokusila jsem se ho obměkčit a trochu se zavrtěla, tak, aby mě vzadu cítil i někdo jiný. Úspěšně. Edward zavrčel a trochu polevil v opatrnosti, takže jsem si jeho dlaň pohotově strčila přesně tam, kde jsem ji potřebovala. Na pokraji šílenství... Kdyby s ní hned pohnul, udělala bych se. Jenomže on jen ztuhnul a pak ruku opatrně a hlavně rychle stáhnul.

U srdce mě tak divně zabolelo.

Jsem mu odporná?

„Bello!“ zavrčel hlasitě na protest. „Nejde to!“

„Proč?“ zakňourala jsem naštvaně. „Vlastě… Mlč. Neříkej mi to. Chápu -“

„Houby víš! Sakra, vždyť je to teprve půl hodina, co ti Carlisle sundal sádry. Celý týden jsi byla připoutaná na lůžku bez toho, abys používala svaly, a teď? Už se chceš -“

„Milovat? Nebo sexovat? Jo!“ stála jsem si pevně na svém. Edward se tak podivně zamračil.

„Nechci ti ublížit,“ obhajoval se dál. Automaticky jsem se od něj odtáhla a on mě bez řečí nechal. Přetočila jsem se ve vaně tak, abych na něj mohla pořádně vidět.

Prohlížel si mě těma jeho temnýma očima a já pro jednou netušila, jestli je vzrušený nebo naštvaný. Možná nakonec oboje. Pohled pod vodu mi osvětlil, že v té první variantě jsem se jistojistě nesekla. Přesto jsem byla na vážkách. Netušila jsem, jak se k němu chovat.

A tak jsem se rozhodla se ho zeptat přímo. Žádné vytáčky nebo obcházení argumentu, ne. Pěkně na rovinu.

„Opravdu je to jen tím?“ vyhrkla jsem rozrušeně. „Nebo se mě třeba...“ hlas se mi na okamžik vytratil, „štítíš?“ pípla jsem roztřeseně.

Tak a bylo to venku!

Z očí se mi znovu spustily potoky, ale byla jsem ráda, že toho upíra přede mnou právě teď nevidím. Nechtěla jsem zjistit, že jsem se nemýlila. Nedokázala jsem se podívat do jeho očí a najít tam, že všechno, co jsem právě pověděla, byla čistá pravda.

Že to tak skutečně je.

„Miláčku,“ vypadl z něj jakýsi přiškrcený zvuk a pak si mě pohotově přitáhl k sobě. Vysadil na sebe, obkročmo, a zabalil do náruče. „Tak to ale není. Jak tě mohlo něco takovýho vůbec napadnout?“ dostal ze sebe nevěřícně.

„Já bych se tak viděla,“ zamumlala jsem mu do krku a zhluboka dál vdechovala uklidňující ‚Eau-de-Edward‘. Byl to balzám na nervy. Jak zvláštní… Už jsem nebrečela, ale jen trhaně dýchala a snažila se konečně opravdu uklidnit. Tolik k mému předsevzetí, že už se před ním nebudu chovat labilně!

„Ty seš ale trdlo,“ brouknul sladce a jeho paže se kolem mě ještě víc stáhly. Jak dva ochranní hadi. Tichounce a nanejvýš spokojeně jsem si povzdychla a raději se oddávala téhle překrásné blízkosti. Něčemu, co jsem v životě ještě nikdy neochutnala. No, a tu peprnou poznámku o tom, kam si to trdlo může strčit, jsem raději spolkla. Myslel to přece dobře a já se nechtěla zbytečně pošťuchovat. Alespoň ne teď.

Jeho dlaně mi opatrně přejížděly po zádech, páteři a pažích, ale nakonec jedna z nich přece jen drze sklouzla až k mému pozadí. Jemně tu půlku hnětl a při tom mi u hlavy zase tak potichu, zato ale žádostivě vrčel. Srdce se mi překvapeně roztlouklo.

„A teď bychom mohli popojet, co říkáš? Když už se na to cítíš,“ vydechl mi vzrušeně do vlasů, načež je ještě políbil. Do břicha se mi zarýval důkaz o tom, že to myslí opravdu vážně.

Tak prvně nechce a najednou změní názor?

To si se mnou jen přihlouple hraje?

Trochu jsem se od něj odtáhla, abych si ho mohla svým nedůvěřivým a trochu naštvaným pohledem přeměřit.

„Co tak najednou?“ odfrkla jsem podezřívavě. Znovu si mě přitáhl k sobě.

„Ach, zlato, musíš pořád tolik mluvit?“ zavrněl chtivě a otíral mi ty studené rty o čelo. „A přemýšlet?“ dodal svůdně a přitáhl si mě do polibku, zatímco jsem rádoby navztekaně zavrčela. Nevydrželo mi to však dlouho a za chvíli už ze mě vycházelo jen tiché, spokojené předení. Jeho ten můj povolný projev utvrdil v tom, že už se mu znovu neodtáhnu, a tak mi jeho dlaně přestaly věznit tváře a přemístily se na moje boky. Pevným, přesto něžným stiskem, je sevřel a vytáhl si mě výš.

Dýchala jsem jak o překot a nenasytně plenila jeho medová ústa. Okusovala a sála je, ačkoliv to byla pořádná fuška. Byla vážně tvrdá, stejně jako jeho ostatní části. On se pro změnu celý třásl a hrudník mu bez přestání vibroval. Teď už dokonce nahlas vrčel.

Necítila jsem se ani malinko unavená. Svaly taky nijak neprotestovaly po tom týdenním zahálení. Spíš mi přišlo, že zničehonic překypuju energií, kterou prostě potřebuju ventilovat. Dokonale ventilovat. Nejlepším možným způsobem – s ním.

Jednu ruku jsem prostrčila mezi námi, aby se tak dobrala toho jeho klenotu, tvrdšího než diamant a konečně ho pevně sevřela v mé horké, roztoužené dlani. Ten pocit byl prostě jedinečný… Po pár dráždivých tazích jsem ho nakonec pustila, jen abych mohla sjet víc dolů a polaskat i ty dvě ozdoby zavěšené pod ním.

Edward vzdychal a prokládal to vrčením. Myslela jsem, že už jen tím, jak zvířecky se chová, se můžu rozletět na prach. Byla jsem vzrušená téměř k nepříčetnosti, když jsem pozorovala jeho zvrácenou hlavu a tvář, ze které mě zpod přivřených víček sledovaly dvě bezedně temné propasti.

Tohle byl konec. Na kolenou jsem se opatrně vzepřela a pomalu na něj nasedala. Cítila jsem, jak se do mě ta jeho tvrdá část zasouvá a plní mě téměř po okraj. Bezmocně jsem zalapala po dechu, ale nepomohlo to. Zalykala jsem se totiž veškerou tou nepopsatelnou rozkoší, kterou mi právě poskytoval, až jsem chvílemi měla pocit, že to ani nemůže být realita. Propínala jsem hrudník a už nedokázala ty hlasité steny držet uvnitř. Tak jsem je pustila ven.

Jedno, kdo všechno mě nakonec uslyší.

Vážně! Strašně moc jsem se za sebe styděla, ale už po čtvrtém, a dokonce dost pomalém vniknutí, které jsem navíc korigovala jen já sama, to na mě prostě přišlo a smetlo z povrchu zemského. Hotové tsunami. Převalilo se to přese mě a úplně zaplavilo. Bez možnosti bezpečného návratu. Ty stahy, které se mi snad ozývaly po celém těle, mě donutily k hlasitému výkřiku, který naštěstí zadusil Edward a jeho náruživé rty. Samozřejmě mě ihned následoval.

Celá roztřesená jsem mu ochabla do náruče a pokoušela se vydýchat doznívající zbytky orgasmu. Docela to pomáhalo. Tiše jsem mu funěla na rameni a hlava si teď se mnou dělala, co chtěla. Přemýšlela o naší budoucnosti. Jestli spolu nakonec opravdu zůstaneme...

Jak to bude dál?

Nevěděla jsem, ale taky jsem si právě teď nechtěla kazit tuhle nádhernou společnou chvilku nesmyslnými spekulacemi.

„Promiň,“ kuňkla jsem nesměle. „Takhle rychle jsem to vážně neplánovala.“ Jeho ruce si mě odtáhly jen na takovou vzdálenost, aby ta jeho sladká pusa opět vyhledala tu mou, která pro něj jistě nebyla tak cukrová, ale nestěžoval si.

„To jsme snad už skončili?“ dobíral si mě.

„Ne?“ odpověděla jsem otázkou a vyčkávala, co se bude dít. Nic. Odpovědí mi byly jen bloudící rty v mých vlasech.

Natáhl se pro sprchu, na které bylo… ovládání? Něco zmáčkl a z ní okamžitě začala téct teplá voda. Zavrněla jsem jak koťátko, když mě tím slabým gejzírem začal omývat. A aniž by to zařízení vypnul, odložil ji do vany a natáhl se pro sprchový gel. Trochu si ho vymáčkl na ruce a pořádně ho po nich rozetřel. Hypnoticky jsem to počínání pozorovala a nemohla se dočkat okamžiku, kdy se mě konečně dotkne. On si k mé smůle toho vroucího a nedočkavého pohledu samozřejmě všimnul a škodolibě se uculil, čímž mi jen v podbřišku chtivě zacukalo.

Znovu jsem hořela.

A jen pro něj.

Aniž bych si to uvědomila, instinktivně jsem se na něm nadzvedla a znovu přirazila. Edward jak na zavolání ztuhnul a vzrušeně zavrčel. Propaloval mě černým pohledem a já jen nedočkavě zopakovala moje předchozí počínání. Nemusím dodávat, že se žádné umývání nekonalo, ačkoliv ty jeho nenasytné, namydlené ruce mi stejně jezdily naprosto všude. A to se počítalo…

Tentokrát jsem to vydržela podstatně dýl. Naštěstí. Nechtěla jsem, aby si mě pak třeba ještě začal dobírat.

Rychlovka Bella…

Po mém druhém vrcholu, kdy jsem se kolem něj obepínala jak liána a snažila se posbírat do původní podoby, mi bez přestávky tiše vrčel do vlasů. Nebezpečná, divoká kočka. Cítila jsem, jak se kolem něj dole ještě pořád svírám, a naprosto jsem si v tom lebedila. Jako zbloudilec v poušti, co konečně našel nebeskou manu. Tou mou byl Edward a… Fajn! I ta část Edwarda, která byla neustále připravená jít do další akce. A sotva jsem na to jen pomyslela, jeho rty se mi objevily u ucha.

Trhaně dýchal, i kdyby nemusel.

„A teď tě chci mít pod sebou,“ zapředl tak náruživě a temně, až mi ten už rozdivočelý srdeční rytmus ještě víc zešílel. Moje hlava ihned začala hledat všechny možné způsoby, jak to tady ve vaně udělat, abych se já neutopila a on byl na mně. No, nepřišla jsem na to. Teda možná i jo, ale ty pozice byly vážně krkolomný…

„Ale -“ Chtěla jsem namítat, že to možná není nejlepší nápad, ale to už jsem se nějakým zázračným upířím způsobem ocitla v posteli. V okamžiku, kdy mi došlo, že tu ležíme úplně mokří, jsem zděšeně vykulila oči. Sakra!

„Edwarde!“ oslovila jsem toho lumpa nade mnou. „Vždyť to tu bude celý mokrý!“ V očích mu viditelně zaplálo, a tak jsem další námitky a protesty pěkně umlčela. No a co, když si chce hrát… Jeden koutek se mu vyhoupl vzhůru a ten mlsný pohled, kterým sjel celé moje tělo, mě donutil jen na sucho polknout. Zatraceně…

Tady je fakt vážně pořádný horko…

„O to už se postarám, abys to tu pořádně promočila,“ šeptl s jakousi smyslnou zkažeností a v očích mu zaplálo. Dlouho neotálel, nalehl mě a znovu doširoka roztáhl moje hořící centrum rozkoše.

≈ 

Probudila jsem se mírně dezorientovaná a zmatená. Nikde mě nic netížilo a končetiny se mohly volně pohybovat. Tělo jsem měla příjemně uvolněné a svaly trochu pobolívaly. Hlavně na stehnech. Namalovalo mi to na tváři spokojený úsměv, když jsem se konečně dokázala protáhnout, aniž by mě cokoliv svazovalo.

„Byl jsem až tak dobrej, jo?“ ozval se mi u ucha Edwardův škádlivý hlas. Takže to nebyl sen…

„Zas tak moc si nefandi,“ srazila jsem pohotově jeho narůstající ego. Mohly by z toho být později problémy.

„Ne?“ Studené konečky prstů se mi rozběhly po páteři až k zadečku a až teprve tam mi došlo, že tu ležím nahá. Vypískla jsem, nahmatala deku a provizorně se jí přikryla.

„Jsem nahá,“ vypadlo ze mě jednoduché konstatování.

„No, jo. Jenomže ono by se nám těžko dělalo to, co před chvílí, kdybys byla oblečená,“ utahoval si ze mě a tentokrát se mi jeho ruce zapletly do vlasů. Nakrkle jsem zavrčela, otočila se a konečně ho uviděla.

Sledoval mě takovým zbožným pohledem, až se mi další pichlavé poznámky a nemístné komenty k jeho výkonu zasekly někde na půli cesty ven. Nezasloužil si to. Ne tenhle nový Edward.

Můj Edward.

A pak mi docvakla ještě jedna věc, na kterou jsem se celý týden nezeptala, ale jednoduše mě to ani nenapadlo.

„Jak jste v nemocnici vysvětlili, co se mi stalo?“ zeptala jsem se nanejvýš zvědavě a on se jen zamračil.

„Autonehoda,“ doplnil jednoduše.

„Vždyť jste neměli žádnej vrak a -“

„O to se postaral Jasper a mělas vidět, jak se na tom vyřádil,“ povídal a už se zase mírně culil, zato mně úsměv v momentě zamrzl. „Vážně se činil. Z auta toho nakonec moc nezůstalo,“ dodal. „Škoda,“ zakončil nostalgicky.

„Čí auto jste zničili?“ dotázala jsem se suše, ačkoliv mi bylo více méně jasný, že to odnesl Bentley. Můj nádherný mazlíček, který je už zřejmě pěkně pod drnem. No, alespoň bych si měla zjistit kde, abych mu mohla na hrobeček donést kytky. To by si zasloužil… Byla to moje jediná luxusní věc, kterou jsem si kdy za toho půl století koupila, a teď… už asi není.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 29. kapitola: