Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 32. kapitola

11.09.2012 (15:45) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 6144×

To jsem teda zvědavá, jak tohle všechno zvládnu. A jestli to zvládnu… Můžu mít tohohle sexy, provokativního upíra pořád vedle sebe a vydržet během studia jeho neustálé nájezdy ve zdraví?

Hm, myslím, že to nebude až tak složité… Nebo snad ano?

Následující dva týdny, ačkoliv bych to nikdy nečekala, byly doslova jako procházka tím nejrozkvetlejším a nejrůžovějším sadem, který jsem si kdy v mé hlavě dokázala vysadit. Připadala jsem si jako ten nejšťastnější tvor na planetě a myslím, že jsem jím v téhle chvíli i skutečně byla. Šťastlivec na entou! Teoreticky jsem měla na očích čtyřiadvacet hodin denně pevně usazené ulítlé lenonky v té různě naivní a zamilované barvě, kterou mohli skutečně nosit jen ti, co ve jménu lásky ztratili rozum a nevadilo jim to. Mně teda rozhodně ne. Navíc jsem právě teď – stále pouze v duchu – s kvítky heřmánku složitě zapletenými ve vlasech poskakovala po fiktivní louce stejné barvy, jako byly moje brýle.

Nebo za to snad mohly ta bláznivá sklíčka?

Jo, tak přesně tohle se mi stalo! Srdce převzalo úplnou vládu nad mým rozumem a rozhodlo se nastolit despocii. Okamžitě ho taky nakazilo tou stejnou nemocí, kterou už nějaký ten čas samo trpělo, což byla právě láska, a následně nato byla okamžitě vyhlášena absolutní závislost na tomhle, pro mě celkem novém citu, a tím pádem i na Edwardovi.

Ale i přesto jsem si to nehorázně užívala.

Mohla jsem mu dělat nebo provést cokoliv, zavařit mu jakkoliv... A on se na mě skoro nedokázal naštvat… Jestli tohle nebylo nebe, pak už nevím, co jiného to mohlo být!

Ráj na zemi?

Přesto mi v hlavě pořád ležely některé myšlenky ohledně věcí, které jsem už sice stihla vyřídit, ale nedokázala jsem je z hlavy jen tak vypudit.

Včera jsem se konečně odhodlala zavolat Bábi, abych u ní zrušila můj letní pobyt. Nebyla z toho vůbec nadšená a svým způsobem ani já, protože mi moc chyběla, ale… I když ona byla člověk, který pro mě byl jako vlastní rodina a měl jasně limitované dny, nechtěla jsem, nebo spíš nedokázala jsem se od Edwarda vzdálit ani na pár centimetrů, ačkoliv on tu měl být navždy.

Ale kdoví jestli pro mě?

Úplně mě opředl svými upířími vábidly a já teď byla v jeho chladných a neustále nadržených spárech naprosto bezmocná, třebaže taky absolutně šťastná. A vzhledem k tomu, jak jsem žila do doby, než jsem poznala Cullenovy, jsem si své navždy chtěla prožít už teď.

Okusit štěstí, dokud tu je.

Už jsem nebyla ta hloupá, malá holka, co naletěla na všechno. A jak už jsem jednou říkala, tak i na pohádky jsem přestala věřit dávno, přesto… Edward tu byl v tenhle okamžik a já ho právě teď chtěla. Vlastně neustále… Všemi možnými i nemožnými způsoby, i když se mi v jednom zasutém kousku mého mozku neustále ozývaly ty dotěrné pesimistické hlasy, které bez ustání tvrdily, že mě beztak jednou vymění za jinou. A ať se mi to líbí nebo ne, tak bych si ho měla užít, co nejvíc to jde, protože to nebude trvat ani moc dlouho a zůstanu opět sama.

Nechtěla jsem jim věřit, ale… Smítko pochybností tu bylo neustále.

A šíleným způsobem mě tahle představa děsila.

„Miláčku,“ oslovil mě znenadání známý sladký hlas kousek od mého ucha, zatímco moje tělo v mysli přestalo poskakovat po růžové louce a vzdávat hold slunci, které spíš vypadalo jako nádherná hlava jednoho stejně dokonalého upíra, a pokusilo se posbírat ztracenou koncentraci. „Děje se něco?“ zeptal se s jemným náznakem obav v hlase.

„Ne,“ pověděla jsem tiše a maličko se k němu natočila. Ležela jsem na boku na naší společné posteli a koukala ven. Skrze prosklenou stěnu jsem sice mohla zahlédnout jen záplavu stromů, ale i tak to byl dokonalý pohled a zároveň i moment k vyprázdnění hlavy.

Dopřávala jsem si odpočinek.

V soužití s tímhle upírem jsem ho opravdu potřebovala…

Blížil se konec školy a tenhle týden měl být poslední. Stihla jsem i zrušit tu moji návštěvu v Itálii. Původně jsem s těžkým srdcem Edwardovi nabulíkovala, že si stojím za svým a rozhodně pojedu, i když by pro mě bylo naprosto nemyslitelné ho tady nechat samotného už jen proto, že jsem naprosto šílená žárlivka, ale naštěstí nadhodil svůj nejsladší pohled raněného upíra a já s už odlehčeným srdcem a hraně nakvašeným výrazem ve tváři tehdy blahosklonně souhlasila, že tu zůstanu… s ním.

„Chtěla bys jet?“ nadhodil znovu tenhle už dávno uzavřený argument. Fajn, možná zas tak dlouho ne, ale byla to ta poslední věc, kterou jsem s ním právě v tomhle okamžiku chtěla znovu řešit. „Nechci, abys trpěla,“ dodal provinile a mě malinko píchlo u srdce.

Instinktivně jsem se přetočila, abychom byli naproti sobě.

Okamžitě mě však lapily dva opravdu horké medové kroužky, které byly orámované dlouhými a hustými řasami. Edward opět nasadil svou andělskou tvář s výrazem mučedníka, pro něj poslední dobou tak typickou. Holomek jeden nepoučitelnej! Kolikrát mu ještě musím zopakovat, že bez něj se mi nikam nechce?

Naštvaně jsem se zamračila.

„Ano, samozřejmě, že bych chtěla jet, je to má rodina, ale… víc chci být s tebou,“ objasnila jsem prostě a natáhla k němu ruku. Moje nedočkavé prsty mu opatrně obkroužily tvář až k bradě a nakonec jsem jimi přejela po jeho plných rtech. Byla to ta nejsmyslnější věc na jeho obličeji. Tak plné a červené. Naprostý kontrast k jeho bledé pleti. Milovala jsem, když je na mě používal… A čím víc, tím spokojeněji jsem se cítila.

Pak tu samozřejmě byla ještě jedna část, která byla hodna zbožňování, a na kterou taky nesmím zapomenout, ačkoliv… On sám o sobě úplně celý byl něčím perfektním. Můj božský upír. A já si pokaždé hořce uvědomila, že jsem v tom vážně až po uši! Kdybych alespoň dokázala být nad věcí, tak by to později tolik nebolelo, ale…

Dost těchhle pesimistických myšlenek! okřiklo mě moje podrážděné nitro, které nepřestávalo zamilovaně pomrkávat po upírovi naproti.

Edward se pomaloučku připloužil až ke mně, a tím mě vytrhl z mého neustálého rozmýšlení. Chystal se mě políbit, jak jsem okamžitě pochopila, a oči mu přitom tak smyslně potemněly. Už jsem si sice zvykla na jeho neustále nadrženou stránku a jeden by se toho možná i časem přejedl, no… já ne! Nikdy! Podbřišek se mi pokaždé nedočkavostí sevřel, aby pak odtamtud následně vyšlehla vlna tepla a rozlila se mi do celého těla. Dech mi zhrubnul a ztěžknul, tep zrychlil, ale jakmile se naše rty konečně spojily, neměla jsem už pochyb o tom, co bude následovat.

Tohle byl pokaždé ten moment, kdy byla moje hlava úplně vyprázdněná…

Lenivě mi sundal jeho triko, které měl naposledy na sobě před tím, než skončilo zmuchlané na opěrce židle, a hodil ho na zem. Byl dnes na lovu s jeho bratry. A mně se po něm iracionálně stýskalo, přestože byl pryč teprve dvě hodiny, a tak jsem to alespoň vyřešila tím, že jsem se zachumlala do jeho vůně a odmítla Aliciny návrhy jít nakupovat.

V sobotu? A bez Edwarda? Nikdy…

Byla jsem totálně ztracená! Co byla… Jsem!

„Takhle je to rozhodně lepší,“ zavrněl spokojeně, když mi konečky prstů zavadil o jeden už tuhý vrcholek. Vzrušeně jsem si skousla spodní ret. „Kdybychom bydleli sami a nehrozilo by, že nám sem každou chvílí někdo vpálí, zakázal bych ti nosit oblečení,“ povídal smyslně a jeho pohled mě doslova zhýrale mlsal.

„Myslíš si, že bych tě poslechla?“ dobírala jsem si ho stejně zhrublým hlasem, ale kočkování s mým Edwardem, zvlášť pak v těchhle situacích, bylo neskutečně rajcovní. Nahnul se nade mě a výhružně zúžil oči.

„Jo, tím jsem si naprosto jistý,“ dodal arogantně, a to mě nejenže ještě vzrušilo, ale taky trochu nakrklo. Můj pohled ztěžknul a já si ho poměřila ze stejně zúžených víček.

Kdo s koho?

„Tak to ani omylem,“ zapředla jsem zkaženě a ještě se u toho uculila jako zlobivá holka. „To já bych donutila tebe!“ Moje ruce se omotaly okolo jeho krku, abych si ho mohla přitáhnout co nejblíže, a prsty jsem se spokojeně probírala jeho vlasy.

Edward se otevřeně a nahlas zasmál, div, že si přitom neroztrhl koutky, a pak po mně znovu hodil ten jeho náruživě temný pohled. Olízl si vrchní ret a já se zmohla jen na to ho fascinovaně pozorovat. Mysl byla momentálně fuč a nechala po sobě jen rudě blikající nápis offline.

Nebyla tam ani pro mě, potvora jedna!

„A jak bys mě chtěla donutit?“ zamručel šeptem, zatímco se mi jeho studená dlaň přilepila k prsu. Jemně si s ním pohrával a špička jeho ledového jazyka mi přeběhla po hraně čelisti. „No?“ špitnul hravě, ačkoliv já ho právě teď moc nevnímala. Vlastně jsem vůbec nechápala, co že to po mně chce…

Tohle mi ten holomek dělal naschvál! Využíval svých skrytých i viditelných upířích zbraní a já se nedokázala bránit. Bezmocná a vydaná mu na milost. Ne, že by mi to snad nějak moc vadilo, to opravdu ne, ale…

Byla jsem velmi soutěživý typ.

A tohle kolo vyhraju!

„Nechala bych tě bez sexu!“ ozvalo se zničehonic smíchem z vedlejšího pokoje. Emmett se opět bavil na náš účet. Nutno ale dodat, že se i Edward často posmíval jemu a Rosalii. Já pokaždé mlčela jako pěna. Nechtěla jsem si znovu znepřátelit miss Ledovou mrchu, která mě prozatím začala zdravit a chovat se ke mně v rámci možností slušně. Tedy hlavně poté, kdy zjistila, že nejsem až tak lidská, jak se ona původně domnívala.

Byl nastolen mír a já se ho snažila udržet!

Trochu jsem se díky tomuhle vyrušení zkoncentrovala a zapřemýšlela, co by tak na toho mizeru mohlo zabrat. A chvíli mi to sice trvalo, ale důležitější byl nápad! Uvidíme, jak mistr Macho, momentálně vztekle vrčící na stěnu, za níž měl pokoj Emmett s Rosalií, zareaguje.

A jakmile se obrátil zpátky ke mně, podívala jsem se na něj tím nejsladším a zároveň i nejpokornějším pohledem skrze řasy a ještě si u toho nechala tváře mírně obarvit červenou. Opravdu jen jemný purpurový nádech…

„Neudělal bys to pro mě?“ zavrněla jsem posmutněle a naprosto ignorovala pochechtávajícího se Emmetta odvedle, kterému stejnak do pár vteřin zavřela papulu právě Rosalie. Rožkem přikrývky jsem si ještě stydlivě zakrývala prsa, špatně, samozřejmě, aby se měl stále na co koukat a moc u toho nepřemýšlel.

Edward sykavě protáhl vzduch mezi jeho ostrými zuby a přimhouřil oči. Hrudník mu mocně zavibroval, jako by oznamoval jednu novou příchozí zprávu, což byla zřejmě ta moje, která mu právě došla. Doufejme, že ne jen do spodních, ale i horních partií…

„Nehraješ fér,“ konstatoval s hraným naštváním, ale nevydržel to dlouho a jeho tvář byla po chvíli opět jak nebe bez mráčku.

„A ty snad jo?“ dodala jsem nevinně a svůdně na něj zamrkala. Nahodil ten svůj dechberoucí úsměv, rychle ze mě stáhl přikrývku a hned potom i kalhotky. Nebránila jsem se. Milovala jsem mého nenasytného upíra takového, jaký byl, i když jsem mu to prozatím nahlas ještě neřekla. Jednoduše jsem se bála z pusy vypustit ta dvě slůvka naplno, protože jsem očekávala, že jakmile to udělám, něco se zákonitě pokazí. Všechno nemůže být vždy a hlavně navždy dokonalé…

To se mi prostě nestává.

Edwardův koutek se vyhoupl ještě výš, než byl předtím a hladově se na mě podíval.

„Ne,“ vydechl zkaženě, a pak už jsem ho měla zase nastěhovanýho mezi mýma nohama. Normálně by mě to nenaštvalo, spíš naopak, kdyby však nebyl pořád ještě úplně oblečený. A tak jsem s tím musela ihned něco udělat já sama. Košili jsem z něj ještě servat dokázala, i když mě jeden letící knoflík střelil do čela a druhý málem oslepil, ale ty jeho protivné kalhoty? To už bylo těžší.

„Bello, miláčku, tahle cudná povaha ti vážně vůbec nesluší,“ pronesl hravě, zatímco si polibky klestil cestičku napříč mým trupem.

„Přestaň už konečně mluvit, sakra,“ napomenula jsem ho chvatně, ale nechtěla jsem znovu přijít o ten preciózní kontakt s jeho rty, který se přerušil v momentech, kdy mi Edward něco nedůležitého povídal.

Cítila jsem, jak se rošťácky usmívá, zatímco se z vedlejšího pokoje ozval přímo hurónský smích. Můj upír však nehnul brvou, jen si dál tichounce vrněl a já vlastně s ním. Srdce mi splašeně rozhánělo krev do všech částí těla. A já přímo hořela…

Nakonec tenhle náš slovní souboj nevyhrál nikdo. No, i kdybych prohrála, bylo mi to v tenhle okamžik jedno. Edward mi všechno kompenzoval naprosto královsky. A to i teď, kdy se jeho ústa konečně pomalým tempem, zato však dokonale tyranským způsobem, doploužila k místu, kde se koncentrovalo veškeré moje potěšení. Nedočkavě a zároveň lehce vystrašeně jsem se nadechla. Jeho oči v okamžení vyhledaly ty mé.

„Můžu?“ zeptal se znenadání rozechvěle. Souhlasně jsem mu to odkývala, ačkoliv mi mozek vyzváněl poplašné fanfáry. Ano, tohle bylo poprvé, kdy jsem Edwardovu hlavu pustila mezi moje nohy, ale zlé vzpomínky mi pokaždé bránily překročit tuhle pomyslnou hranici a myslím, že i on s tím čekal na tu nejvhodnější chvíli. Jen nevím, jestli jí byla právě tahle…

Vrškem ukazováčku mi přejel po tom nejrozpálenějším místě. V mém středu.

Sykavě jsem se nadechla, když se mi i přes můj strach do celého těla vyslaly impulsy slasti. A poslední, co jsem ještě stihla zahlédnout, než se mi hlava zvrátila dozadu, byl jeho jazyk, kterým si navlhčil - nebo možná spíš najedovatěl - rty, zatímco mě nepřestávaly pozorovat dva páry těch nejtemnějších uhlíků. Pak se sklonil a v ten okamžik jsem přestala vnímat úplně.

Ano! vzdychlo si v duchu moje podvědomí a já mu sekundovala pěkně nahlas. Dokonce mě nijak netížilo, že nás tenhle barák poslouchá. Jen ať se něčemu přiučí!

„Ach, můj Bože,“ vypadlo ze mě rozvášněně, když mi dovnitř vplul tím svým dlouhým ukazováčkem. V dlaních jsem už prostěradlo rvala na kousky. Edward jen blaženě zamručel a pokračoval dál, přesto mi ten jeho předchozí projev vyslal chvění snad úplně všude.

Hrudník mi splašeně poskakoval a vzduch naplňovaly moje hlasité steny, když jsem zaslechla další trhání látky. Ložní to být nemohlo, protože o to jsem se už postarala já sama… Z posledních sil, které mi teda ještě zbývaly, jsem vytočila hlavu bokem, abych se ujistila, že se mi to jen nezdálo. To, co tam však moje oči zahlédly, už bylo moc i na mě.

Edwardova hlava byla pořád mezi mými stehny, on byl sice úplně nahý, teď však klečel. Vypadalo to opravdu krkolomně, ale to nebylo to, co mě tak zaujalo. Spíš to byla jeho dlaň, ve které teď pevně svíral ten svůj dokonalý nástroj a běhal s ní nahoru a dolů, přitom se dva prsty na jeho druhé ruce nepřestávaly pohybovat uvnitř mě.

A pak že chlapi nezvládnou víc věcí naráz…

Cítila jsem, že se opět blížím k mému osobnímu a chvilkovému ráji.

Vypnula jsem pánev vzhůru a málem mu ji nacpala do obličeje úplně celou, když to na mě skutečně přišlo. Pořád ještě držel můj vrcholek mezi jeho chladnými a tvrdými rty, přesto byl naprosto něžný. Trup se mi slastí vyklenul vzhůru a chtěla jsem k sobě stáhnout i nohy, ale mezi nimi byl pořád ještě on.

A zatímco jsem si užívala mého vzletu ke hvězdám, moje podvědomí na mě začalo vyděšeně ječet, když mi Edward jemně líbal pokousaná místa na vnitřní straně stehen. Nedokázala jsem však zmobilizovat moji vyděšenou stránku dostatečně pohotově, takže když skončil, pořád jsem ještě zbrkle vydýchávala rozkoš, kterou mi způsobil před chvílí.

Bylo to vážně tak rychlé, že jsem se nestačila ani malinko vyděsit… A když se pak po mém těle pomalu vracel vzhůru, na tváři mu pohrával ten nejspokojenější a nejsamolibější úsměv, jaký jsem u něj kdy viděla a… bylo to tak zatraceně sexy. Ne, to bylo vlastně až poté, co si olízl jeho ještě pořád vlhké rty.

Všechno uvnitř mě se znovu natěšeně sevřelo a ústa se mi nedočkavě pootevřela. Vklouznul do mě společně s jeho jazykem, na kterém bylo ještě možné ochutnat zbytky mě samotné.

Teď už jsem zase nahlas vzdychla a občas mi uteklo i tiché zapředení.

Edward se pohyboval opravdu pomalinku a přitom mě hladil, kam se jen ty jeho všetečné ruce dostaly. Moje nehty ho pro změnu škrábaly po zádech, ale ani to mi nestačilo, a tak jsem dlaněmi sjela až k jeho dokonalému pozadí a náruživě ho zmáčkla.  

U ucha se mi v momentě ozvalo hrdelní zavrčení, zatímco proti mně jeho pánev začala podnikat stále rychlejší a rychlejší výpady. Pak mi rukama nadzvedl boky tak, že se do mě zasunul úplně celý a ještě ke všemu jemně zakroužil. A to bylo opravdu to poslední, co se ještě vešlo do mého už přeplněného vínku potěšení… S křikem, který naštěstí z velké části utlumil svými ústy, jsem se myslím dokonce rozletěla na ty nejdrobnější molekuly.

≈

Jo, tenhle upír by měl být zakázaný, protože něco tak prudce návykového, jako byl on… by nemělo být vůbec nikde dostupné. Nikomu!

Chtě nechtě jsem teď dokázala pochopit ty dvě krávy, které se během těch dvou týdnů nemínily vzdát. Teda Carly jakžtakž, ale na Jessicu nezabíraly ani výhružky toho typu, že její otec přijde o práci, pokud mě bude i nadále otravovat. Prostě to neúčinkovalo a… Chápala jsem, proč ho tak zoufale moc chce zpátky, třebaže pochybuju, že s ní někdy prováděl i jen zlomek toho, co dělá běžně se mnou.

Rosalie se mě dokonce taky několikrát zastala. Tehdy mi div nevypadly oči z důlků, ale Edward mě pak ujistil, že to dělá hlavně sama pro sebe. Byla spokojenější, když byl její sukničkářský bratr, který svými avantýrami ohrožoval celou rodinu, konečně pod pantoflem. S tím bych sice moc nesouhlasila, ale ona si na tom stála. To by mě vážně zajímalo, kde to vzala…

Navíc byla spokojená, že jsem poloupír, a tak o jejich existenci nejenže vím, ale zároveň jsem i jednou z nich. Teda alespoň z poloviny… A to bylo přesně to, co prý na mně Edward tolik zbožňoval. Miloval.

Já na něm pro změnu milovala naprosto všechno!

„Takže, co dneska budeme dělat?“ probudil mě jeho sladký hlas. Chtěla jsem být protivná, protože jsem těžce snášela jakékoliv buzení, ale pokud to byl on s tím jeho medovým slaďáčkem, dokázala jsem se opanovat. Klíče od klece uvnitř mě, kde jsem nechala zavřenou tu divokou a kousající Bellu, visely daleko z jejího dosahu, bezpečně přikované ke zdi láskou.

„Nevím,“ zavrněla jsem, zatímco jsem si protahovala moje příjemně rozbolavělé tělo. Vzpomínky na včerejší odpoledne a to, co jsem Edwarda nechala poprvé udělat, se mi vrátily takovou rychlostí, jako se obvykle vrací bumerang.

„Já bych věděl,“ zabručel smyslně.

„Edwarde!“ napomenula jsem ho káravě. „Dneska bych se už z postele chtěla dostat ven!“

„Říkáš to tak, jako by sis stěžovala,“ ohradil se dotčeně. Povzdechla jsem si. „Je tu snad něco, co bych měl vědět?“

„Jo!“ křikl Emmett. „Že zřejmě stojíš za úplné hovno, brácha!“

Edward se vztekle napnul a z postele vyletěl takovou rychlostí, že jsem to ani nestihla postřehnout. Koutky mi vyskočily vzhůru a v duchu jsem chudáčka Emmetta litovala. Podle těch šílených ran, co se teď ozývaly celým domem, možná právě dostával na prdel. O Edwarda jsem se už nebála, protože i když nevypadal jako upír na steroidech, byl skoro stejně silný a s jeho sviňáckým darem by mně vůbec nepřekvapilo, kdyby byl dokonce nepřemožitelný.

S tichým zívnutím jsem se postavila na nohy a zabalila se do té rozervané deky, protože můj upír samozřejmě nechal dveře dokořán. V tichosti jsem docapkala až do koupelny a zavřela se tam. Mohla bych se na Emmetta zlobit, že furt takhle prudil, ale alespoň jsem si mohla dát v klidu - a hlavně o samotě - sprchu.

Ještě než jsem však vlezla pod ten dokonale horký proud, z domu se ozvalo hrozivé Esméino zavrčení.

„Okamžitě odsud vypadněte!“ rozeřvala se na její vykutálené synátory.

Tiše jako myška jsem se zasmála a natáhla se po sprchovém gelu. Nebylo nic dokonalejšího, než mít alespoň deset minut jen sama pro sebe.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 32. kapitola: