Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 5. kapitola - Edward

15.06.2011 (12:30) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 5701×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Nech to být, stejně musím pryč, když mě teď Michael našel…“ nešťastně si povzdechla… po kolikáté už? Najednou mě až neskutečně zajímalo, co se jí teď může honit hlavou. Jistě nějaké vzpomínky, ale jaké? Vypadala tak smutně…

„Co se děje?“ zeptala se pohotově stejně všímavá Alice.

Bella jen sklopila ramena a pozvedla koutky v naprosto falešném úsměvu, tedy mě přišel hranný, Alici zřejmě ošálila. Co před námi skrývá? A proč je najednou tak moc smutná? Tolik otázek které mi křižovaly hlavou a já nevěděl odpověď ani na jednu.

Jak moc to pro mě najednou bylo frustrující…

Každopádně moje střapatá sestřička se nedala a neustále Bellu přemlouvala. Nezajímalo jí, že Rosalie bude na beton protestovat, možná i na truc celé rodině Emmettovi zakáže sex, což by byl spíš dar z nebes, jak cokoliv jiného, ale nemění to nic na tom, že bude běsnit jak upíří saň. A nejen proto se mi tady Bellina prezence moc zamlouvala… Ne, bylo v tom daleko víc! Teď by totiž mohlo být snadnější, když ji budu mít tak na očích, aby propadla mému neodolatelnému upířímu kouzlu. Šarmu Edwarda Cullena.

Oči mi sklouzly na ten dáreček, který jsem jí nechal okolo krku, a nejraději bych si naliskal… A stejně to asi vidí i moje tělo, protože v hrudníku mi mravenčí, jako by se královna v mraveništi pomátla a hlavu mám plnou pochmurných myšlenek. Jenomže to ona mě vytočila, a to tak neuvěřitelným způsobem, až jsem si chvíli myslel, že to nejsem snad ani já, kdo ji držel přišpendlenou na zdi tím strašným způsobem.

A přestože jsem se neustále cítil tak zvláštně, jako by moje tělo procházelo jakousi citovou chřipkou, stejně moje hlavinka dál, v jedné větší části, spřádala plány, jak na Bellu. Vím, možná bych tomu měl dát trochu času, než znovu naplno rozjedu svoje balící taktiky…, ale nechtěně jsem si musel přiznat, že bude hodně těžké počkat. Bellinu novému tělu se dalo jen stěží odolat. Momentálně jsem si v mých pikantních představách nebral naprosto žádné servítky. Viděl a promítal jsem si všechno, co bych s touhle dračicí chtěl dělat…, co bych jí chtěl dělat. Vlastně všechno to, co jsem ještě nikdy s žádnou jinou nedělal… Už jen pouhá představa mě mírně rozechvívala a cítil jsem i lehké pnutí v rozkroku. Bože, ta se mnou ale dělala divy. Těšil jsem se jak nedočkavý capart na lízátko, a už teď tušil, že to co mi k ochutnání nabídne, bude jak jinak než dokonalý.

Takže moje veškeré mlsné plány jsem ještě nezahodil, jen si asi budu muset nějakou chvilinku navíc počkat, ale pod kalhotky se jí jednou stejně dostanu! To si myslíš, že tě nechá? Zaječel na mě Edward slušňák, který byl v mém nitru už delší dobu bezpečně zavřený v provizorní kleci, aby nenapáchal sáhodlouhé škody… a já se mu snažil naslouchat opravdu co možná nejméně. Všechny jeho blbý rady mi vždycky pořádně pochroumaly život. Byl moc na city! Co je na tom špatného? Kysele se na mě zašklebil. Buď ticho, ty už tady dávno nepřikazuješ! Vřískl jsem mu nazpět.

Jistěže mě později nechá, a ještě ráda! Nahodím očko, a díky mému sexy pohledu jde do kolen kdejaká a ona rozhodně nebude výjimka… Bella ale není jen tak obyčejná, ječelo na mě znovu moje rozumné já. Budeš už držet ten zobák? Koho to zajímá!? Stejně se pokusím! A basta! Správně! Mrkala na mě moje zkažená polovina.

„Jsi tu vítaná, Bello. Alice už tě má dávno ráda jako sestru,“ vložil se do konstruktivního přemlouvání i Carlisle. No, diplomat se pozná hned. „Esmé si tě taky okamžitě zamiluje, a pro mě budeš jako další milovaná dcera…“ pokračoval, a přitom nesnižoval ten vysoko nastavený kalibr. Zaútočit na Bellu skrz rodinu byla vážně trefa do černého. Ta holka neměla ani nejmenší páru o tom, co je to skutečné rodinné zázemí.

„Ne, není to jen ona, komu bych tady asi vadila,“ zašeptala a její vyčítavý pohled sklouznul mým směrem, což mi teda pořádně nadzvedlo mandle. Vždyť já vůbec neprotestuju, fajn možná ani nepřemlouvám, ale to jen z toho důvodu, že jisté představy, ve kterých figuruje právě ona, si momentálně zabírají celou moji upíří mysl. „A pak to není pro nikoho z vás dvakrát bezpečné.“

„To si nemyslím, je nás sedm a skoro polovina má vcelku užitečné dary… Teď, když mě tak napadá,“ vyhrkl a promnul si zadumaně bradu Carlisle, „ty máš taky nějakou zvláštní moc? Nevím, když jsi poloviční upír, jestli můžeš mít taky nějaký dar, ale…“

„Ne, asi nem…“ zablekotala, a tak jsem ji pohotově přerušil. Zřejmě neměla ani páru o tom, že já jí do hlavy nemůžu, Alice nevidí její budoucnost a jediný, kdo na ni má nějaký vliv je vlastně jen Jasper. Takže zřejmě všem, kteří mají nějaký psychický dar, Bella výborně a nezdolně odolávala.

„Podle mě má štít,“ vyřkl jsem nahlas svoji více méně správnou domněnku.

Carlisle chtěl okamžitě vědět, jak jsem na něco podobného mohl přijít. No, zapoj svoji upíří mysl, taťko! Ale raději jsem nečekal, než na cokoliv přijde sám a v krátkosti mu vysvětlil, proč usuzuju, že naše super sexy kost blokuje svoji hlavičku před mým myšlenkovým znásilněním. Ach, jak rád bych alespoň občas tušil, nad čím právě ta moje mrštná kočička uvažuje…

„Ufff,“ zaskučela naprosto úlevně ta potvora a prohloubila moji už tak hlubokou frustraci, která dosahovala opravdu gigantických rozměrů. Mariánský příkop oproti ní byl jen povrchová ďoura zalitá vodou. Potvora jedna zubatá, jak rád bych se do ní tentokrát zanořil pro změnu zase já, třebaže ne zuby… Přesto se na ni stočily pohledy všech, protože ta potvora z toho měla očividnou radost… a byla rozhodně jediná!

„Co je? To si nemůžu ani oddechnout z toho, že mi tady postelový velemistr nemůže lézt do hlavy?“ Cože?! Takže tenhle poloviční ‚hybridek‘ si mě bude dobírat, urážet…, a já nemám právo ani ceknout? Ne! Okřikl mě Edward taktik, který už delší dobu spřádal přímo nepřeberné množství plánů, jak tuhle cukrovou panenku zbavit cudnosti… No dobře, to byly možná až příliš silná slova, tahle holčička už dávno nebyla žádné neviňátko, ale stejně mi nějakým záhadným způsobem přímo šíleně vadilo, že se jejího těla přede mnou už dotýkal někdo jiný, že uvnitř ní jsem nebyl prvně já… Co to je za debilní pocity a myšlenky!?!

„Takže, ještě nějaké podobné dary?“ vylétlo jí z úst a hodila po nás pohled plný očekávání.

Carlisle se jen spokojeně pousmál a hned začal vysvětlovat naší malé princezně, kdo jaké dary u nás v rodině má. Jakmile se ale dostal až k Rosalii a vyblekotal ze sebe, že její dar je něco jako dokonalá krása, měl jsem neskutečné nutkání si vážně opovržlivě odfrknout. Kdo na tomhle světě si mohl dovolit ustanovit tuhle mizernou blondýnou tím nejkrásnějším na zemi? Já znal jednu, která byla jednoznačně daleko hezčí, a to na hlavě neměla jediný světlý vlas. Spokojeně jsem se na ni díval, když tak soustředěně poslouchala mého otce, který jí nadšeně vyprávěl o svých adoptivních dětech.

„A ty? Esmé?“ vyhrkla zvědavě ta malá rozumbrada.

„Já? No, dokážu naprosto perfektně odolávat krvi, a proto můžu celkem bez větších obtíží pracovat v nemocnici. A Esmé,“ vylezlo z něj sladce a hlavou se mu prohnaly obrázky zmiňované jen ve spodním prádle, pak se ale rychle utnul… asi věděl, že se taky koukám. A měl pravdu! Fuj! „Tak ta všechny své děti miluje jako opravdové, i tebe, kdybys nám dovolila přijmout tě do rodiny.“

Carlisleovi se momentálně v myšlenkách honily obrázky toho, až se Esmé vrátí… Bože, za co mě trestáš? Jestli jsem se pokoušel svoji touhu krotit, tak díky tomuhle nadrženýmu upírovi, jsem měl málem těsné kalhoty i já! Jenomže moje tělo bažilo po někom úplně jiném… Nemůže odejít! To prostě nedovolím…

„Jo,“ ubezpečil jsem Bellu o předchozích slovech mého otce, ale můj hlas byl jakýsi temnější… tak moc jsem ji chtěl, že se mi to promítalo snad všude, jen toho uvězněnýho v kalhotách jsem prozatím dokázal ukočírovat, a jakžtakž udržet na uzdě… Asi se mu moc nelíbilo v klidové poloze a chtěl co nejdřív pozdravit objekt mého toužení. Tohle jistojistě bude chtít jednu hódně studenou sprchu! I když ne že by mi to nějak závratně pomohlo. „A ostatní si časem zvyknou,“ nahodil jsem můj dokonale pokřivený a nehorázným způsobem sexy úsměv a vzrušeně přimhouřil oči. Zatraceně, jak jen mě tahle divoška zubatá rajcovala. Ale nevypadalo to, že můj svádivý pohled měl nějaký valný úspěch…

„Neboj, Bell, všichni se k tobě budou chovat slušně a nikdo ti neublíží!“ Blbče! Idiote! Kreténe! Ječela na mě ta malá černovlasá siréna. Zatraceně, co si o sobě tenhle prťavej generál myslí? Sem tady doma stejně jako ona, takže se můžu chovat, jak se mi zlíbí. Vím, že jsem udělal něco neodpustitelného, když jsem Bellu napadl, ale já už se postarám o to, aby mi co nejdřív zase všechno odpustila…

„Jenže já musím jíst, ale vy ne,“ vyprskla první námitku. Fajn, holka, klidně ti hned teď udělám palačinky nebo toasty, když tě to přinutí zůstat…, navíc Esmé, tak ta by byla v sedmém nebi, kdyby mohla o někoho tímhle způsobem pečovat. No, klidně bych jí kuchyň přenechal a postaral se o Bellu zase jiným způsobem, a to takovým, který mi jde ze všeho nejlíp. Každopádně mou myšlenku, tedy tu ohledně Esmé, potvrdil i Carlisle, přestože se tohle zvláštní a krásné stvoření i nadále bránilo. Tvrdila, že je to nebezpečné, ale i s námi není radno si zahrávat… Proč se na mě, k sakru, zase koukala?

„Nic ti neudělám. Opravdu,“ přesvědčoval jsem ji. Samozřejmě jsem tím myslel, že už ji nebudu škrtit nebo jinak fyzicky ubližovat. To, že bych si s ní nejraději v praxi nacvičil ‚kamasutru‘ na mojí velkoplošní možná spíš ‚letištní‘ posteli jsem raději nezmiňoval. Přece jen předmět mého sexuálního zájmu nevyděsím okamžitě, ještě dřív, než započnou moje plány…

„Nemluvím o tobě,“ štěkla na mě. Ta má ale náladu… Nemá snad svoje dny? No.… Může vlastně mít vůbec tenhle typ problému? Pohled mi v okamžiku sjel dolů, ale stejně rychle se zase vrátil nahoru, aby nedošlo k mylnému obvinění. Bylo tu tolik otázek, na které bych tak rád znal odpovědi.

Stejně mi to nedalo, a tak jsem se jí musel zeptat, proč teda koukala právě na mě, když mluvila o nebezpečí…, že by snad tušila, co s ní mám v plánu? To ale bude naprosto bezpečné, o to se bát nemusíš… No, musela by být asi naprosto blbá, kdyby alespoň malinko nevěděla, co s ní zamýšlím. Na mé tváři se na moment zaskvěl úplně skvostný úšklebek.

*

Když jsme si to mezi námi konečně tak hezky vyjasnili, neodolal jsem a přivítal ji u nás mým osobitým a jistě neodolatelným úsměvem… Ha! Její srdeční reakce mluvily naprosto jasně a nanejvýš výmluvně.

„Edwarde, k Belle se budeš chovat slušně, jasné?“ vyčinil mi můj adoptivní taťka.

„Rozkaz, šéfe!“ Zasalutoval jsem mu, a ještě přitom mrknul na tu tygřici jen pár kroků ode mě. Myslel jsem, že ji můj zájem malinko potěší, ale spíš vypadala, že za chvilku praskne a v zemi po ní zbude jen hluboký kráter. Možná bych jí neměl tak moc provokovat, nebo mi skutečně zdrhne…

„Fajn, takže tohle bychom měli vyřízeno?“ promluvil klidným a ubezpečujícím hlasem Carlisle a pozoroval u toho Bellu. Moje zkažená polovina si stejným způsobem mnula fiktivní ruce nad tím, jak nádherně se to všechno zařídilo. Tenhle dokonalý ‚hybridek‘ tu s námi na nějaký čas zůstane a to by bylo, abych se jí za tu dobu nedostal alespoň jednou jedinkrát do jejích nohaviček.

Můj otec se s Bellou ještě domlouval na nějaké prohlídce a dalších věcech, ze kterých by se mohl co nejlépe dozvědět něco dalšího o její zvláštní existenci. Faktem zůstává, že je to náš první poloupír v historii. Z Carlisleovy mysli jsem se dokonce dozvěděl, že ani on ještě nic podobného neviděl. Ale pravdou taky bylo, že tahle divoška byla vážně, zatraceně horká a tvrdohlavá.

Carlisle ještě poučoval ohledně nábytku, a dal tak nepřímý podnět k Aliciné mánii. Věděl, že ona jediná se tohoto úkolu dokáže zhostit nejlépe. Na Belle jí záleželo opravdu hodně, takže si v mysli okamžitě začala spřádat plány, co všechno jí nakoupí a nutno podotknout, že to nebyl jen nábytek, ale přímo celý nový šatník…

Asi jsem se skutečně až příliš spokojeně usmíval, protože můj adoptivní otec po mě házel naštvané obličeje. Bellu měl taky moc rád, třebaže ji ještě pořádně neznal, jenomže pro něj znamenala něco nového. Nudnou by se sice jeho existence nazvat nedala, to ani náhodou, ale byl to také vědec a miloval všechno nepoznané a Bella mu právě poskytla další důvod, proč se tak horečně těšit domů. Nejen kvůli Esmé a dětem, ale i za touhle zubatou potvůrkou, kterou už si stihla oblíbit skoro celá naše rodina. Mě k ní teď táhlo něco víc a Rosalii naopak naprosto nic. Bellu přímo bytostně nesnášela.

Rose mi často pomáhala se po Belle vozit a urážet ji, i když i ta nám to stejně nikdy nedarovala, přesto moje sestra stála pokaždé na mé straně. Dodnes netuším, proč jsme si k ní vypěstovali takovou averzi… Možná z části taky proto, že Alice s ní byla jedna ruka a brala ji daleko víc jako sestru, než právě Rosalii…, nebo mě jako bratra.

„Jo, a pokud se dneska rozhodneš jet do školy, jeď pro jistotu s Edwardem, musíme dbát na tvoje bezpečí,“ dodal s úsměvem na tváři, pak se jeho pohled zamračil a stočil mým směrem. Ach jo! „A ty, Edwarde, chovej se slušně a dávej na Bellu pozor,“ nakázal mi, což u mě neplatí a on to moc dobře ví. Netuším, co si tím chtěl dokazovat, ale nějaké rozkazy neberu vůbec v potaz. Nemohl však vědět, že bych se od tohohle sexy zubatého děvčete nehnul ani na půl metru…, ale jestli je to dané tím, jak moc po ní toužím nebo i něčím jiným, jsem neměl nejmenší ponětí. Z představy, že by jí někdo ublížil, mi nebylo zrovna dvakrát nejlíp… To ale nic neměnilo na tom, že příkazy nepřijímám od nikoho!

„Jsem snad nějaká chůva?“

„Nehádej se! Sakra, Edwarde, kdysi jsi byl úplně jiný…“ posteskl si můj otec nešťastně a do mysli se mu vrátily staré časy. A starý, hodný a sentimentální Edward… To už ale bylo nenávratně pryč.

Nakonec jsem teda souhlasil, že se o ni postarám. Nemusel vědět, že bych to udělal stejně, i kdyby mi to nenakázal. Mohla se snažit upláchnout, jak chtěla, pokaždé by mě měla za zadkem.

Carlisle se spokojeně usmál, v hlavě mi poslal dokonce pochvalné ódy na moje chování, a nakonec ještě popřemýšlel, jestli se přece jen ta hodná část nevrátila. Dokonce začal uvažovat i nad tím, jestli pro mě Bella nebude ta pravá… No nevím, kdo tady sledoval čistě sobecké zájmy. Chtěl mít atrakci svého života doma a okroužkovanou, schovanou pod příjmením Cullenová, a tak by ji nejraději uvázal na krk mě! Jo, tak na to ať teda rychle zapomene. Dál jak do postele s ní zajít nechci. A kostel, tak to už byla pořádná štreka, a taky přílišná rána pro můj staromládenecký život.

Na druhou stranu jsem si ale musel přiznat, že Bella naprosto do puntíku splňovala vše, co bych kdy po své polovičce vyžadoval. Teplá, krásná a možná že i nesmrtelná… Navíc jsem jí neviděl do hlavy, což kromě frustrace znamenalo i odpočinek. O povahových vlastnostech ani mluvit nebudu, protože takhle tvrdohlavé a nepoddajné stvoření až nehorázně podněcovalo můj chtíč, apetit po ní. Když mě tak tvrdošíjně odmítala, chtěl jsem ji o to víc. A v neposlední řadě taky věděla o naší existenci, protože sama byla poloviční upír, a to znamenalo, že bych se jí mohl dotýkat kdekoliv, kdykoliv a jakkoliv…, čímkoliv už jsem raději nezmiňoval, taky by to nemusely přežít švy na kalhotách.

„Edwarde,“ promluvila a upoutala tak moji pozornost Alice, „já skočím nakoupit ten nábytek, aby mi ho dovezli ještě dneska.“ Pak se podívala na tu užovku jen kousek ode mě a chtěla ji vzít sebou. To snad ne! Teď budu muset na nákupy taky… Hůř už to dopoledne dopadnout nemohlo…

„Ne a nikam jezdit nemusíš, protože ten nábytek, co tam je, mi úplně stačí…, navíc jsem tu jen dočasně!“ A to byla svatá pravda. Hned jak se mi ji podaří obrazit, už ji tu rozhodně držet nebudu. Nebo možná budu? Kdo ví…

Jenomže jestli jsem se znal dobře, tak jakmile jsem ženskou dostal, můj zájem opadl sotva na polovinu. Jess a Carly mám jen proto, že jsou, vlastně teď už spíš byly, to nejhezčí, co ten skromný ústav nabízel. Nálada se mi každopádně v okamžení zlepšila z poznání, že Bella zřejmě miluje nákupy stejným způsobem jako já. A to by ale nebyla moje sestra, kdyby se nepokoušela moji užovku přemluvit (tím jsem teď nemyslel tu v kalhotách…, protože to by mi Jasper dal)! Naštěstí se Bella taky nevzdávala, a tak jsem si mohl úlevně oddechnout. Moje sestra nebyla až tak oprsklá, aby svoji kamarádku odtáhla do auta silou. No, a nezbylo jí nic jiného, než ji tady nechat napospas… mě.

Pak mi stejně jako Carlisle nakázala, abych na Bellu dával pozor a v mysli ještě neskutečně řvala, ať na ni ani prstíčkem nešahám, jinak mi utrhne nejen uši, ale i jednu moji velice milovanou věc a Emmett jí prý ještě rád pomůže. Na to jsem se mohl jen posměšně pousmát. Já vám ještě ukážu! Pak už jen práskla dveřmi a nakonec jsme tedy osaměli.

Takhle brzo jsem v to opravdu nedoufal, a tak se ve mně svářely dvě poloviny, z nichž ta jakože škaredá chtěla, abych si Bellu okamžitě vzal. Ne samozřejmě na sílu, ale pomocí mých osvědčených sváděcích taktik. Ta druhá naopak bědovala, ať se neopovažuju, že za to jak jsem jí ubral kyslík, si to nezasloužím. A já netušil, na jakou stranu se přiklonit. Co dělat.

„Ahoj Alice,“ zašeptala nešťastně do prázdného pokoje, a pak se na mě vystrašeně otočila. Bože, to se mě jako vážně bojí? Začínal jsem být vzteklý, a raději poprvé poslechl Edwarda slušňáka. Chtěl jsem dát téhle kostičce nějaký ten čas na zotavenou (tak den, dva…), jenomže moje hloupá mysl si stejně pořád dělala svoje.

Bella se rozhlédla po pracovně, a pak ladně přešla k lenošce a položila se na ni. Obezřetně jsem všechno pozoroval a silou vůle se pokoušel udržet v provizorním klidu. Uvnitř mě ale všechno doutnalo… Ne, přímo hořelo touhou po té zubaté divošce, která se už tak perfektně připravila…

Pak se najednou podívala mým směrem.

„Nemáš co dělat? Běž si po svých!“ Rozkazovala mi už i ona? To si snad holčička dělá srandu…

„Mám na tebe dávat pozor, tak hlídám,“ dodal jsem bez špetky zájmu, ale tahle moje nezaujatá póza byla vážně jen na oko. Ta potvora mě svým tělem vystaveným na tom kousku nábytku doslova rozpalovala, a tak jsem se raději okamžitě pokusil z hlavy vytěsnit všechny její nahé a svíjející se obrázky. Marně. S knihou v ruce jsem se posadil do křesla a raději dělal, že čtu.

„Hele, Edwarde, prozraď mi jedno,“ promluvila a vyrušila tak moje snažení nemyslet na to, jak asi vypadá pod tím oblečením, a konečně taky nechat splasknout tu bouli v rozkroku. Mysl mi opět zahltilo její tělo.

„Co?“ ohnal jsem se vztekle. Nešlo to jinak, protože to děvče mě vzrušovalo už jen tím, že mluvilo… Jo, tak blbě jsem na tom byl.

„Proč nechodíš s holkami, které jsou jako ty? Tím myslím upírky…“ Upřela na mě svůj upřímný pohled, a to mě dorazilo. Takže tohle ji zajímá…

„Ts, to ti snad může být volný,“ vylétlo ze mě navztekaně i přesto, že jsem byl v nemalém pokušení jí povědět o tom, jak nenávidím chlad z upířího těla. Prostě to nešlo, navíc ona jistě věděla o čem je řeč. Byla tak nádherně teplá, že jsem měl strach, jestli ji můj chlad neodradí. Jenom já sám vím, jak odporné je dotýkat se někoho tak studeného, jako by byl jen kus kamene. Můj pohled zabrousil opět do knihy.

„Fajn, tak se hned nečerti, jen se ptám…“ mluvila pořád klidně, navíc způsobem, jako bych byl nějaký vyšinutý jedinec. Fakt mě štvala. „A můžu se alespoň zeptat na něco jiného?“

„Na co zase?“ zavrčel jsem podrážděně a znovu odtrhl pohled od knihy. Vypadala tak mile, až mě neskutečně mrzelo, že se chovám jak naprostý idiot, ale copak jsem to v sobě mohl zadusit? Ne, protože bych tak rád něco zkusil, ale přitom prostě nemůžu… tedy alespoň ne teď. Možná zítra nebo…

„Tak nic…“ vydechla zklamaně. Zato mě v hlavě začal červíček hlodat neviditelné cestičky. Co asi ještě chce vědět?

„Na co?“ promluvil jsem na ni úplně nejmileji, jak jsem to jen momentálně svedl. „Když to jednou nakousneš, tak to dořekni, ne?“

„Ne, když seš takhle nakrklej, nemám chuť se s tebou o čemkoliv bavit,“ odfoukla si, založila ruce na hrudi a otočila pohled k oknu. Takže se mě zase pokouší provokovat? Proč jen jí nemůžu vidět do hlavy! Jak jednodušší by všechno bylo. Věděl bych o ní první poslední, včetně velikosti spodního prádla…

Jako duch jsem se mojí rychlostí dostal až k lenošce, na které odpočívala, a znovu se šeptem zeptal na to, co před chvílí. Bella se mě přímo nehorázně lekla, a jakmile se ke mně otočila, moji pozornost k sobě přilákaly její rty. Ta dokonale vykrojená a plná ústa. Když si vzpomenu, jak si něco tak krásného hyzdila šeredným odstínem rtěnky… Bože, taková škoda! Její obličej bez všeho toho odporného líčení vypadal opravdu úžasně. Pleť měla dokonale světlou a bezchybnou, vypadala jako smetana. A dolehla na mě nutkavá touha se alespoň bříšky prstů dotknout těch, teď už jemně narůžovělých, tváří. Pocítit jaká skutečně je, jaká může být její kůže pod mými prsty…

Srdce se jí dočista rozbubnovalo na celý dům a mě se najednou chtělo tak moc tuhle bytost líbat… a to do té doby, dokud by jí stačil dech. Místo toho jsem se jen potěšeně usmíval. Líbilo se mi, jak na mě reaguje její tělo. Může se tvářit nejnasupeněji, jak jen jí to půjde, přesto pokaždé když jí vyskočí tep, budu vědět, že ze mě jde do kolen.

„Co je? Už máš dočteno?“ prskla naštvaně, a přitom její pohled klouzal po mé tváři. Od očí ke rtům a zase zpátky. Věděl jsem, co chce, třebaže ona sama by si to nikdy nepřipustila.

Než skončí tenhle den, bude moje! Fajn, fajn, možná ani tady to není až tak pravda, ale tajně doufat snad můžu, ne? Třeba kdyby se mi naskytl dostatek času a ta pravá příležitost ji někam bokem odtáhnout…, a dál jsem proud mých erotických myšlenek okamžitě utnul. Taky tu byla ta malá eskapáda s tím škrcení, jenomže za to mohla hlavně ona… neměla mě provokovat, kousat a nakopávat… Au! Zaječela moje mysl nad vzpomínkou Bellina ladného chodidla uprostřed mých nohou. Moje nádobíčko v ohrožení!

Jedno se jí ale musí nechat…, že má ale zatraceně přesnej a tvrdej výkop! Kdo by to do takový křehule řekl? Být pouhá lidská holka, zřejmě by teď měla holeň na dvakrát, kotník na kaši o zbytku nemluvě. Ještěže je neobyčejná…

„Ne, ale je tu něco daleko zajímavějšího, než četba,“ zapředl jsem tak sladce jak to jen šlo a všechno navíc podtrhnul mým typickým Edwardovským úsměvem, ze kterého se mi jak holky, tak dospělé ženské válejí u nohou. Takže když znovu protočila oči, nechápal jsem, jak je možné, že ona jediná odolává celkem obstojně. Přesto ale její srdeční činnost žádný klid nepředstírala.

„Nech mě,“ zavrčela mi skoro až do obličeje skrz zatnutou čelist.

„Nechceš vědět, co mám na mysli?“ škádlil jsem ji.

„Ne! Tuším, co by to tak mohlo být a musím říct, že mě to ani v nejmenším nezajímá! Na to máš úplně jiný lidi, tak mě laskavě nech na pokoji!“ téměř křičela, ale mě tím rozhodit nemohla. Slyšel jsem, jak na ni působím a věděl, že za vztek se jen schovává. Budu muset přitvrdit. Vím, že můj plán byl malinko jiný, chtěl jsem počkat…, jenomže to nejde. Byla tak neodolatelná a navíc kdo ví, kdy se mi zase naskytne další příležitost. A mohla by to být skvělá omluva…, když si dám záležet.

„Ale no tak, Bello, určitě to taky chceš,“ zaštěbetal jsem a tvář mi tentokrát ozdobil přidrzlý úsměv. Ten taky zabíral jedna radost, a ani tentokrát nezklamal, protože její pohled rozhodně přilákal. Oči jí sklouzly směrem dolů, na moje rty. „Vidíš?“ pošeptal jsem potěšeně a zadoufal, že už přestane tak hloupě vzdorovat, a konečně se poddá tomu, o co si říká její tělo…, ale ona zase nesouhlasně zavrtěla hlavou. Sakra práce!

„Co si myslíš, že děláš?“ zakřičela mi do obličeje, ale já už dávno tušil, proč se vzteká. Chtěla mě, jen se za tu svoji naštvanou pózu schovávala. „Ty to nepřestaneš zkoušet, co?“ povzdechla si tak nějak ztrápeně. To jako myslela skutečně vážně? No jistěže nepřestanu, musím ji dostat. Byla to moje studnice netušených možností. Někdo kdo je teplý, a přitom až neskutečně neodolatelný… Samozřejmě že se jen tak nevzdám.

„Ne!“ Zněla moje neochvějná odpověď a i to, jak jsem to vyslovil, ji mělo přimět k tomu, aby skutečně uvěřila. Opravdu to nepřestanu zkoušet.

V další sekundě se postavila a pokoušela se mi zdrhnout z dohledu. Tak to ani omylem, beruško! Nikam beze mě nepůjdeš. U dveří jsem ji dohonil a zastavil.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ Provrtával jsem ji naštvaným pohledem, i když jsem byl vytočený spíš sám ze sebe. Proč jen ta moje balící taktika selhala? Možná proto, že jsi ji škrtil, moulo! Vřísklo na mě moje hodná a citlivá část, a já měl sto chutí si Bellu přehodit přes rameno, odběhnout do mojí ložnice a tam jí dál přemlouvat…, ale tentokrát daleko efektivněji, a hlavně po mém.

„Cože?“ Nevěřícně si mě prohlížela.

„No, mám na tebe dávat pozor, takže… kam jdeš?“ Z očí by jí asi právě šlehaly blesky, kdyby dostala tenhle dar do vínku a já bych teď byl zase na uhel…

*

Pokoušela se na mě vyjíždět a hádat, ale neuspěla. Stál jsem si pevně za svým, že s ní půjdu až před záchod, a tam na ni klidně počkám. Sice to byl nesmysl, ale já jí prostě chtěl být co nejblíže. Klidně budu poslouchat i její cvrkot…

„To mě jako chceš přidržovat nad prkýnkem…“ vydechla nechápavě a přitom nevěřícně kroutila hlavou.

„Jasně že ne, počkám venku. Jen nechci překvapení!“ Vím, že by žádné nebylo, ale stejně… Moje tělo si vyžadovalo být Belle nablízku.

„Ty…“ prskla a snažila se mě uhodit, ale to si rozhodně nevybrala dobře. Pokoušet se polo-upíří rychlostí plesknout upíra, to se jí teda rozhodně nemohlo podařit. No, jedině v tom případě, že bych ji nechal.

Chytil jsem tu její drze ladnou ručku v letu a uvěznil společně s její sestrou v jedné mojí dlani. Nemohla mi vyklouznout, třebaže jimi horečně kroutila a snažila se vyprostit. Zbytečně. Byl jsem silnější.

Pohled mi znovu uvízl na její tváři a já opět doslova hltal její jemnou kůži, a nedokázal tak zkrotit moji touhu po doteku. Jednoduše jsem se natáhl a opatrně ji hřbety prstů přejel po té jemné pokožce. Ano nejenže vypadala naprosto neodolatelně, ale ona skutečně taková byla. Jemná, naprosto a dokonale hladká…, jako je ta naše, přitom však jemně obarvená do růžova a přímo neodolatelně teplá. Měl jsem chuť přitisknout svoji tvář k tvé její a zahřát se tak trochu. Stačil mi dotek jejích rukou a teplo, které jsem skrz tohle spojení cítil… nechtěl jsem si ani představovat, jaké by to bylo kdyby…

Vyděšeně se na mě podívala, ale rychle se zase opanovala a uklidnila. Tedy alespoň navenek, protože uvnitř jejího hrudníku se ta věc asi dočista zbláznila. Usmál jsem se jejímu počínání, ale docela rychle jsem se zase ovládnul. Bohužel si toho ale všimla, a zavrčela na mě. Ach, nikdy bych netušil, jak sexy může její vrčení znít. Jako povzbuzující melodie a balzám na to, co už sebou nedočkavě škublo v kalhotách.

„Víš, že jsi vážně sexy, když takhle vrčíš,“ konstatoval jsem zasněně. No, však to taky byla pravda, ale ta mrška na mě jen vyvalila oči a okamžitě s tím přestala, což mě trochu zamrzelo. S ní bych se porval docela rád, a ještě ji přitom připravil o veškeré oblečení.

Všiml jsem si hned, když se z jejího vystrašeného pohledu stal podezřívavý a pak ještě skrytě toužebný, a měl jsem tedy co dělat, abych se na ni skutečně nevrhl. Bože, vždyť já nikdy nikoho nepohladil po tváři, aniž bych nepředstíral omrzliny…, nebo když byla zima a já měl na rukou rukavice. Takhle otevřený a přímý dotek skoro nikdy, a na těle taky jen sporadicky…

Přitáhl jsem si Bellu blíž do náruče a její tělo jako by snad ještě zteplalo. Cítil jsem z ní takové horko, jako by doslova žhnula. Moje osobní kamínka. Taková, která mě mohla konečně pořádně zahřát. Rozehřát a prohřát moji zkřehlou duši někde uvnitř, teda za předpokladu, že tam skutečně byla.

Bella se doposud nepokoušela bránit, jak jsem očekával. Nic, naopak atmosféra mezi námi dvěma byla doslova na krájení. Hustá a možná i hmatatelná… Snad by se o ni někdo dokázal i opřít. Naprosto mi to z tváře vyhnalo veškeré žertování a trapné úsměvy. Tohle bylo najednou daleko víc. Už jen pouhá představa doteku na některém z jejích doposud zakrytých míst mě nutila k tomu, abych nasucho polkl. Tohle možná bude skutečně moje první milování…, protože to předchozí uspokojování se nikdy nedalo brát jako nic jiného, než obyčejný sex bez pořádného kontaktu. Tohle ale mělo být najednou jiné, a i proto jsem byl daleko serióznější…

Opatrně jsem se k ní nahnul a doufal, že ji nějak neodradím nebo nevystraším. Přemýšlel jsem, jak pokračovat, pokud by se znovu odtáhla. Jak to vysvětlit… Co když mě skutečně nebude chtít? Jenomže veškeré moje obavy se rozplynuly v momentě, kdy se ke mně i ona začala ochotně natahovat.

Ve chvíli, kdy se naše rty spojily, jsem na nich ucítil jemné elektrizování, což mě ale nemohlo vyvést z koncentrace, a já v další vteřině vklouznul jazykem do jejích pootevřených úst. Byla vážně dokonalá. Já se líbal jen párkrát, což bylo buď v zimě (a to i nejčastěji), nebo v létě, kdy jsem se pokoušel nahřát o nějaký ten spotřebič, a k tomu ještě vypil vařící čaj jen proto, aby dotyčná nepojala byť jen smítko podezření. Přesto jsem si to ale nikdy takhle neužil. Nemyslet na nic, a prostě se jen líbat. Fajn, měl jsem hlavu plnou Belly a jejího těla, vůně, chuti… všeho toho co souviselo s ní.

Tiskla se ke mně tak horečně, až jsem měl strach, aby si nějak neublížila…, ale byla poloviční upír, tak to snad ani nehrozilo. Naprosto jasné však bylo, že doslova doutnala. Z celého jejího nádherného těla se valilo teplo a já si ho s chutí bral, doslova jsem cítil, jak mi proniká do těla a vyhání z něj veškerý ten odporný chlad. A k mému překvapení to taky vypadalo, že jí moje teplota neodpuzuje, ani nevadí.

Další milé překvapení bylo, když mi vyskočila do klína. Bože, tak moc jsem zrovna po tomhle toužil! V rozkroku se mi okamžitě napnuly kalhoty, a když jsem ji čapl za zadek, dokonce se o mě dole začala smyslně otírat. Proudilo z ní tolik tepla, až jsem měl pocit, že už mám stejnou teplotu, jako ona. Nezadržitelně jsem zavrčel a odnesl si ji k té lenošce. Položil ji na ni, aniž bych přestal smlouvat s jejími rty. Tak neodolatelně chutnala. Její rty, kůže…

Najednou se ale z dost neznámých příčin dostal na svobodu Edward slušňák, který mi nakazoval, abych toho urychleně nechal. Nechtěl Bellu jen na jednu noc, navíc ne po tom všem, co jsem jí udělal. Ty otlačky mých prstů už celkem vybledly, přesto ale byly neustále vidět. Zvlášť upířímu zraku neuniklo nic… A tak jsem se od ní odtáhl a posunul až nakonec toho odpočívátka. Nemohl jsem ze sebe dostat tu touhu po té bytosti jen kousek ode mě, ale taky jsem najednou netušil, jestli je to správné. Poprvé jsem někoho nechtěl jen tak využít… Světlá chvilka, za pomoci toho citlivého bídáka uvnitř mě. Tak zase nic nebude!

Co jsem ale nečekal…, že sama Bella se vrátí tam, kde jsme před chvilkou skončili. Připloužila se až ke mně, přehodila si nohy přes ty moje a pak… si prostě sundala tričko. Můj pohled okamžitě našel ten správný směr, a nikdy bych nečekal, že bude tak zatraceně krásná. V tom kousku modré krajky, který všechno tak precizně obepínal, jsem i já měl momentálně naprosto napnuté kalhoty. Slušňáka Edwarda jsem urychleně strčil zpátky do klece, i když protestovat stejně nepřestal. Ale Bella už všechno brala hlavně do svojí režie, takže mi v dalším momentě rozervala košili… Bože, jak moc je ta holka žhavá!

Pasivita ze mě v mžiku opadla, z krku mi vylezlo jen jakési vzrušené zavrčení, sundal jsem ze sebe to nic a pak se okamžitě vrhnul na moji Bellu. Tělo se už konečně potřebovalo zahřát… Vklínil jsem se mezi její nohy, ale jeden pohled do jejího obličeje mě zase naprosto přimrazil. Chtěl jsem být hodný a… gentleman? Ale proč? Vždyť toho sentimentalistu držím pěkně zkrátka… Bella mě ale znovu vyvedla z mého tápaní nad čerstvě nabytou slušností a náruživě mě políbila. A to mělo za následek úplné gumování uvnitř mého mozku, nejednou jsem tam neměl absolutně nic, kromě plánů na to, jak tohle sexy stvoření pode mnou co nejlíp uspokojit.

Zrovna když si moje ruce pohrávaly se zapínáním těch otravných Belliných kalhot, ozval se můj mobil. Tahle melodie patřila speciálně Alici, takže nemohlo být pochyb o tom, kdo mi to volá. Pohled mi střelil mezi dveře a následně ke schodům… Mám, nemám? Co když to bude důležité? Pak se najednou Bella zapřela a nadzvedla zadek, abych ji mohl vysvléknout. A to, co momentálně provádíš, jako důležité není? Škemral ten zlejší Edward. A tak jsem ho poslechnul. Když bude mít něco závažného na srdci, může se vyzpovídat hlasové schránce, ta to pak přetlumočí mě.  Začal jsem se šinout dozadu a přitom z ní ty džíny stahoval. A její kalhotky byly úplně stejné, jako jejich kamarádka nahoře. Temně modrá krajka.

Bella se ale nečekaně odtáhla, a stáhla nohy k sobě. Teď ne, prosím! Nemůžeme to utnout právě teď… slintal jsem nad její skoro nahotou. Ještě jsem se pokusil dostat na svoje místo, ale Bella měla nohy pevně semknuté. Pak se najednou natáhla a sama si mě navedla do správné pozice. Tak přece jen to nechce ukončit, oddechl jsem si jen v duchu, ale zato pořádně…

Chvilku jsme se jen líbali a já si konečně dovolil poznávat její hebké tělo, když do mě z ničeho nic strčila a pokusila se mě zvednout, a tak jsem si klel. Taky se okamžitě posadila a hned si začala hrát se zipem mých už zatraceně těsných kalhot. Bože, zaskučel a doslova se svíjel ten nadrženec uvnitř mě. Hezky jsem ji oddělal prstíky a sám to ze sebe nedočkavě serval. Moje nervy opravdu zakoušely.

Zase se ode mě odploužila, tak jsem si to k ní namířil po čtyřech…, tentokrát už si Bellu nenechám uniknout. Žádná moje slušná část mě už nezastaví. Tohle by vlastně ani stopnout nešlo…

Všude okolo se vznášela přímo omamná vůně vzrušení. Bylo to tak silné, až jsem měl na malý moment pocit, že se mi snad zamotá hlava. Naštěstí se tak ale nestalo. Bella po mě opět hmátla a položila na sebe a její rty v okamžení znovu tancovaly tango s těmi mými. Byla tak moc dokonalá, až jsem najednou začínal sám uvažovat, jestli by ‚ona‘ skutečně nemohla být ta pravá. Proč by taky ne? Ale jedna jediná představa mě malinko děsila. Zvládl bych zbytek svojí věčnosti po boku jedné jediné ženy? Možná že i ano, přece jen všechny ty lidské holky nejsou nic jiného než takové uspokojení neuspokojení. Nemůžu si k nim skoro nic dovolit, nemůžu být svůj… To teď s touhle tygřicí neplatí.

Když mi zavzdychla do úst a ještě se tak neodolatelně prohnula, měl jsem co dělat, abych z ní ty kalhotky nesundal okamžitě. Byl jsem tak blízko mých snů… teda spíš představ, vzhledem k tomu, že snít nemůžu. Pak mi najednou stiskla boky svýma nohama, a to už jsem měl úplně vybíleno. Všechno funkční v té věci nahoře si bralo hromadnou dovolenou, a odjíždělo se pobavit dolů… na jih.

Rukou jsem se prosoukal až pod její zadeček a natiskl si její podbřišek k mojí už až bolestivě tvrdé bouli. No, neměl jsem to dělat, protože v okamžení jsem chtěl být uvnitř jejího teplého a měkkého centra. Bože, tak moc jsem to potřeboval, že jsem to vážně málem udělal, hlavně po tom, co tak smyslně zavrčela. Jenomže mi v hlavě taky vyvstaly obrázky jejího pošramoceného krku, a tak jsem se hnedle zase uklidnil. Moje ego tak moc toužilo po tom, aby si to užila! A ne abych si to užil jen já…

Započal jsem v mém plánu na místě činu, což byl právě onen hebký, ale pohmožděný krk. Jak moje prsty, tak rty se v každém doteku doslova omlouvaly, pak jsem to ze sebe vyloudil i slovně. Musela vědět, že mě to mrzí. Já nejsem až tak hrubý, jak vypadám… Teda někdy ano, když jsem ji urážel, ale normálně bych nikdy žádnou ženu nenapadl, pokud by ona sama prvně nezaútočila. Každopádně na Bellu jsem skočil první já, a to jen proto, že jsem ji jak nesnášel, tak strašlivě chtěl. Teď už ale jen to druhé.

Rukama jsem pomalu a jemně prozkoumával její nádherné tělo. Dlaněmi přejížděl po tenké krajce podprsenky a i přes ni cítil, jak ty drobné bradavky pod mým dotykem tvrdnou. I Belle se to zřejmě líbilo, soudě podle hlasitých projevů, které akorát znovu a znovu podněcovaly moji teď už neuhasitelnou touhu. Hlavně tu dole… Přestal jsem okupovat její rty a přemístil ty moje na její hrdlo. Zasloužilo si zvláštní pozornost a péči za to, co jsem mu tak idiotsky provedl. Naštěstí se zdálo, že ten dáreček, který se jí tak krásně skvěl na krku, každým okamžikem pomalu bledl, a tak jsem postupoval pořád níž a níž, až k jednomu z těch dvou dokonale stavěných kopečků neustále zakrytých tenkou látkou. Vršek, který z něj tak provokativně vykukoval, jsem zlíbal s důkladností mě vlastní a to samé zopakoval i u druhého, aby mu to náhodou nepřišlo líto. Mě by to rozhodně mrzelo.

Za okamžik už přede mnou Bella ležela jen v kalhotkách a podprsenka stylově zdobila podlahu kousek od nás. Byl jsem k tomu kousku prádla velkorysý jen proto, že na ní vypadal tak neodolatelně.

Doslova zbožně jsem si prohlížel obrázek pod sebou, a nemohl se dočkat, až se konečně podrobně seznámím úplně se vším, co mi může nabídnout. Tělem mi zmítala vášeň, a já toužil zkusit přejet jazykem alespoň po jedné z jejích ztvrdlých a prodloužených bradavek. Bože, tohle jsem vážně nikdy s žádnou nevyzkoušel. Najednou jsem si připadal jako obyčejný panic, protože sex byl pro mě vždy tak napolovic, kdežto s Bellou to je se vším všudy, bez ochran nebo obav…

„Můžu?“ zachroptěl jsem vzrušeně. Přišlo mi správné zeptat se na povolení, i když to Bellu dost překvapilo. Kývla mi, a tak jsem si konečně mohl začít hrát.

Jakmile jsem se jedné dotkl rty… nic dokonalejšího jsem prozatím nezažil. Nedokážu to ani slovy vysvětlit, protože to nejde. Hned jsem ji obkroužil jazykem, nedočkavě vtáhl do úst a zatahal. Bella se mi pod tělem vyklenula jak luk a začala mi vzrušeně tahat vlasy. Alespoň mě popoháněla, abych přitlačil, tak se moje ruka začala táhnout dolů a postupně za sebou zanechávala na rozpálené a voňavé pokožce husinu. Z jejího těla horko a nádherná vůně, motající smysly, doslova sálala. Moje rty se přesunuly na další ňadro, abych ho náhodou neošidil. Ruka mi momentálně zakotvila na podbřišku, když se Bella znovu vzepjala a chmátla mi do rozkroku. Blahem a překvapením jsem se lehce zajíknul a naprosto vzrušeně zavrčel, a kdyby se zase nerozhulákal ten zatracenej telefon, byla by ta princezna pode mnou už i bez kalhotek a já byl konečně uvnitř…

Co k sakru ta Alice chce? To bude asi něco důležitého… Svářel se ve mně zodpovědný Edward spolu s tím nadrženým, a až na hranici rozvášněným. Pomalu ale bitku vyhrávala moje rozumná část. Sestra by totiž nevolala tolikrát po sobě jen pro nic za nic…, ne? Co když se ale chce zeptat jen na barvu záclon? Sakra, sakra, sakra…

„Opovaž se!“ nakázala mi namíchnutě moje dračice. Sakra! Dokonce se mě pokoušela zastavit rukama, abych jí opravdu neutekl. Bylo to docela hezké zjištění, že mě chce stejně jako já ji…, jenomže ten prokletej krám neustále vyhrával.

„Co kdyby to je důležité?“ zachroptěl jsem. Zvláštní, že se mi to vzrušení tak moc promítá i do hlasu, normálně se mi tohle snad ještě nikdy nestalo. „Hned se vrátím,“ dodal jsem už zase téměř normálně.

„Jak chceš,“ vyhrkla téměř chladně, až to moje tělo přimrazilo na místě. To snad ne! Měl jsem takové hódně neblahé tušení, že když se teď zvednu, promrhal bych jedinou šanci dostat tuhle kost. Moje domněnky jistě byly správné, protože mě už ani nijak nezadržovala, prostě mě najednou pustila. To. Ne!

„Bello,“ zakňučel jsem a pohled mi sklouzl na ten stožár, který se mi tyčil v rozkroku. No ona mě neustále popouzela, abych šel… Zatracenej telefon. Ať ho vezme čert! Ať si zároveň odnese i tu otravnou Alici…

Vypadalo to, jako by mi Bella pomalu vychládala, a to jsem nemohl dopustit. Tak jsem s divokou zuřivostí a zavrčením opět spojil naše rty. Překvapeně vydechla, ale v okamžiku už se do hry zapojila společně se mnou. Nechtěla, abys odešel! Dmulo se pýchou moje ego. A to jsem nikdy ani v té nejdivočejší fantazii nedoufal, že bych Bellu dostal takhle brzo. Jenomže telefonát od Alice mě lehce děsil a okupoval i malinkou část mojí mysli,a já se chtěl na sto procent zabývat jen a pouze tou křehnou sexy dívkou pode mnou.

Co když nemáme tolik času, kolik by bylo třeba? Vyvstávalo mi v mysli. Chce to rozptýlit… Raději jsem v okamžiku zaútočil dole. Dlaní jsem sjel až k té nejžhavější části jejího dokonalého těla. Z toho místa, odkud jsem cítil to největší teplo. To ale nebylo jediné… Prsty jsem přitiskl na kalhotky v jejím klíně. Byla naprosto kluzká a vlhká. Další úplně nová a naprosto nádherná zkušenost. Přistihl jsem se, že už vzdychám i já, a to jsem se jejího místa dotýkal jen prsty a ještě k tomu přes látku, ale už teď jsem potřeboval skončit uvnitř. Momentálně mi bylo jedno čím, alespoň prsty…, a když mi znovu uvěznila boky svýma nohama, tohle bylo i na mě moc.

V další vteřině už se jednolitý cár temně modré krajky válel vedle svojí kamarádky podprsenky, jenomže na rozdíl od ní už nebyl použitelný. Nemá provokovat! Prsty mi samovolně vklouzly dovnitř, a že to šlo doslova jako po másle, protože už byla naprosto připravená… na všechno. No možná ne tak úplně. Moje taktické uspokojování podle mě asi nečekala…

Bella dýchala trhaně a občas vzdychla. Taky se prohýbala a roztahovala mi nohy tak moc, až jsem měl obavy, aby si je náhodou nějak nevykloubila. Doslova jimi šila okolo, a občas jí i spadly z lenošky dolů, pak už se ale prsty držela okraje a vycházela vstříc mým pohybům uvnitř jejího těla. Byla tak měkká a poddajná. O teplotě a o tom, jak nepřekonatelně vlhká byla, ani nemluvím. Vůně jejího vzrušení nás doslova obklopovala. Zkoumal a vstřebával jsem sice všechno to nové, ale přesto už jsem se nemohl dočkat, až se dovnitř dostanu i jinou částí mého těla. Momentálně mi v rozkroku nebezpečně pulzovalo, a jakoby se na mě můj kamarád zlobil, že ho tak trápím, ale já musel. Tohle byla totiž z části ta moje omluva. Bella si to musí maximálně užít, pak bude chtít znovu, ještě, vždycky… Sobecké, ale osvědčené!

Líbal jsem ji tak náruživě, jak jsem si mohl dovolit, a že to šlo… Nebyla tak křehká jako lidské holky. Byla odolnější, věděla, kdo a co jsem, a přesto mě teď její tělo tak dokonale zahřívalo a já jí mohl vést k vrcholu. Cítil jsem to z jejího dechu, prudkých pohybů a proseb abych s tím přestal. Tak to ani náhodou… Moje ústa si pohrávala s jejími ňadry, ruka dole…, a pak to přišlo, cítil jsem její výbuch. Její lůno se stahovalo a zase povolovalo kolem mých prstů, které byly ještě pořád uvnitř.

Slastně jsem přivřel oči a představil si, jaké by to bylo, kdybych tohle cítil naprosto jinou částí. V klíně mi znovu na protest zlostně zaškubalo, a já konečně rozlepil ty spokojeně přivřené oči. Pohledem jsem se přesunul do Bellina obličeje a všiml si…, že brečí? To mě v první chvíli vyděsilo, ale pak jsem si vzpomněl, že některé ženy u toho prostě pláčou a Bella k nim možná patřila.

Když už byla konečně znovu docela klidná, začal jsem se opět promyšleně mazlit s jejím tělem. Konečně jsem se měl dočkat uspokojení i já. Bylo to pro mě takové poprvé, i když vlastně nebylo. Bella nebyla studená upírka, ale ani obyčejná křehká holka, u které bych musel hrát divadlo, a pořád něco schovávat. Teď to neplatilo a já byl v tenhle moment tak nějak zvláště šťastný. Jako by snad konečně tohle všechno dávalo smysl. Znovu jsem popřemýšlel o Carlisleových slovech ohledně toho, jestli by pro mě Bella nebyla ta pravá… Možná že ano. Koukal jsem se na její obličej, a poprvé mi přišlo, že bych si i dokázal představit budoucnost po jejím boku… Ale prozatím jsem všechny tyhle otravné a příliš svazující myšlenky zahnal do provizorního mozkového trezoru, a raději se s čistou hlavou věnoval mojí užovce. Nejedovaté…

Hladil a líbal jsem ji všude. Ze začátku něžně, později moje mazlení získávalo na síle, stejně jako moje touha. Rostla a zvětšovala se, teď už možná sahala až k nebi. Bella byla zřejmě stejného názoru, protože se mi už zase natahovala do rozkroku. Když mi tam její horká dlaň přistála, málem bych to neustál, a to by byla ostuda… Jenomže pak jsem zaslechl myšlenku mojí vytočené sestry. Co tady, k čertu, zase chce ten malej Napoleon. To už má nakoupeno?

„Alice,“ vysoukal jsem ze sebe, i přes veškeré vzrušení, které se mi prolévalo mrtvými žilami. „Vrací se.“

„Cože? Už?“ Vytřeštila na mě oči moje kráska a vypadala stejně rozhozeně jako já, což mě opravdu nepochopitelně potěšilo. Chtěla by pokračovat. Chtivě jsem zhltl její nádherné tělo, a zatoužil mít dar neviditelnosti. Udělal bych si pro nás bublinu, kterou by ani Aliciny vize neprošly.

„Chceš pokračovat? Myslím u mě nebo u tebe v pokoji,“ vylétlo ze mě scestně, „když zamkneme, tak se neopováží nás vyrušovat… Teda, doufám…“ z úst mi vylezl jeden zmučený povzdech. Alice, a nedovolí si nás vyrušovat? Co za krávoviny mě to napadá? Jistě že by se přes to křehké dřevo probila, a nezajímalo by ji, že by nás třeba zrovna vyrušovala při něčem velmi intimním. Alice je prostě pohroma…

„Co třeba pokračovat později?“ zaculila se na mě a v mém hrudníku cosi poskočilo. Co to se mnou provádí? Naposledy jsem se vrhl na její lehce napuchlé rty a se vší vášní je naposledy zlíbal. Teda až do doby, než k tomu budu mít zase příležitost.

„Alice je tady do půl minuty,“ zamumlal jsem mezi polibky a Bella v momentě ztuhla jako dlouhodobě otevřený sekundový lepidlo, a pak mě ze sebe shodila jak špinavej hadr. Nezazlíval jsem jí to, protože já se k opuštění jejího zatraceně horkého těla rozhodně neměl, takže jsem potřeboval popostrčit.

Posbíral jsem veškerý nepořádek a pár kolečky kolem dokola, trochu rozvířil ten hutný vzduch. V mém pokoji jsem vyhodil všechen nepořádek a zbytky našeho oblečení. Kalhotky jsem si samozřejmě jako správnej bídák schoval, i když už nebyly k užitku… teda ne pro moji užovku.

Snad se Alice nebude divit, proč jsem se převlíkl, no ale Bella zase zůstala v tom, v čem byla, takže… Klid!

Doběhl jsem zpátky do pracovny mého otce, kde se to děvče pokoušelo rozklepanými prsty zapnout tu slušivou podprsenku. Moje ruka se natáhla po jejím tričku a já ho přetočil správně. Když se moje vysmátá silueta zjevila před Bellou, zlostně si mě přeměřila, přestože její srdce pádilo jako splašené stádo koní. Galantně jsem jí pomohl s tím zákeřným háčkem vzadu a oblékl tričko. To mi ale ani zdaleka nestačilo, chtěl, ne, musel jsem ji ještě políbit.

Vtáhl jsem si ji i přes její protesty do náruče, mimochodem pasovala tam naprosto dokonale, a pro teď naposledy žádostivě políbil. Byl to takový příslib, že v tom, co se tady dělo bude pokračovat. Doufal jsem v to…

„Edwarde!!!“ rozeřval se ječák mojí ‚milované‘ sestry po celém domě.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 5. kapitola - Edward: