Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 9. kapitola - Edward

21.03.2012 (13:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 5380×

EDIT: Článek neprošel korekcí

Vždycky jsem si myslel, že Alice je víc rozumná. No budiž…

Ničím jsem se už nezabýval a rozběhl se mojí normální rychlostí nahoru. Nač ztrácet drahocenný čas? Doma prozatím byli jen ti dva, a to bylo prostě úplně skvělý! Dveře našeho pokoje jsem nedočkavostí téměř rozrazil a hned na to musel i zavřít a zamknout… Jen pro jistotu. Tady jeden nikdy neví! Bellu jsem postavil na zem a dál už neotálel. Moje ruce se ve vteřině rozběhly po celém tom božském těle.

Bella se na mě pověsila jak na věšák a okamžitě mě strhla do víru spalující vášně. Vlastně, ani tak moc nemusela, protože teď už bych ji nedokázal odstrčit. Už nikdy to neudělám, když se mnou bude chtít zůstat.

Alice mi skrze myšlenky neustále sprostě nadávala a Emmett se snažil pochopit, co je vlastně ta moje divoká kočka vůbec zač. Kdo by to byl řekl, že mě ti nahoře opravdu jednou vyslyší a pošlou mi do cesty tu, po které jsem během své dlouhé existence prahl? Teplou nesmrtelnost… Cit, který se ve mně začínal probouzet, a já se mu ani nehodlal bránit, mě přiváděl do extáze a to jsme se prozatím jen dotýkali.

 Zbavila mě veškerýho oblečení a pohledem doslova mlsně hltala můj vyboulenej rozkrok.

„Jsi si jistá, že tohle chceš?“ zeptal jsem se mezi polibky a můj mozek byl momentálně pořádně odkrvenej. Občas jsem se divil, že se mi při té velikosti neodkrvily třeba i ruce…

„Vypadám snad, že jsem si to rozmyslela?“ broukla naštvaně. Chytila mi ruku a zamířila si s ní rozhodně dolů. Ztuhnul jsem na místě a čekal, jestli to vážně udělá. Takovouhle odvázanou Bellu jsem neznal. Divokou, neřízenou střelu, a to všechno jen díky alkoholu. Koho by napadlo, že se poloupír může takhle zřídit? Mě rozhodně ne.

Možná bych se mohl pokusit opít ji častěji?

Jenomže jakmile se moje prsty dotkly těch už zatraceně mokrých kalhotek, nevnímal jsem víc nikoho a nic. Bella mi ještě něco povídala, ale byl jsem úplně mimo. Zalezl jsem si pod tu provlhlou látku a ta moje dračice mi v náručí okamžitě ochabla. Nohy jí vypověděly poslušnost, a tak jsem ji pohotově zachytil. Od čeho tu taky jsem, ne?

„Bože, tohohle se nikdy nenabažím…“ zavrněl jsem jí u ucha a ona, naprosto neočekávaně, si mě za vlasy odtáhla dál, aby se mi hned nato mohla přisát na rty. Ty polibky byly tak vášnivý, jako celá tahle nadrátovaná Bella. Řádila jak hurikán a já se, společně s mými prsty, opět topil v tom oceánu kluzkého štěstí.

Její dlaň se přilepila na můj už výstražně blikající stožár a boky automaticky vyrazily kupředu. Tělo mi vibrovalo neskutečnou rozkoší spolčenou s city, kterým jsem dříve nerozuměl, no teď už ano. Bella byla jen má. A tak to mělo i zůstat. Ona v mojí náruči – tam, kam vlastně vždycky patřila a prozatím jako moje přítelkyně. Oficiálně samozřejmě. Nechtěl jsem, aby ji všichni okolo brali jen jako jednu z mých chvilkových známostí.

Než jsem ale stihl dál uvažovat nad naší společnou budoucností, ona mě dole sevřela tak pevně, že se mi z hrdla vydralo nedočkavé zavrčení. Bože, byl jsem vážně v sedmým nebi, protože jsem mohl jak vrčet, tak jsem nemusel hlídat tu proklatou teplotu těla, jeho odpornou tvrdost a ani měnící se barvu očí. Nemluvě o mých zubních žiletkách…

Bella už se obratným a rozhodným pohybem dostala pod moje boxerky. Jenomže to bych pak byl nahej jen já, takže jsem z ní v další vteřině pěkně stáhnul tu její krátkou, ale přesto otravnou druhou kůži. Budu si s mojí praštěnou sestrou vážně muset promluvit o výběru oblečení mojí smyslné dračice. Tohle přece nemůžu nechat jen tak.

Hned, jak jsem si to moje jedinečné Ferrari odstrojil, vypadalo teď ještě líp. Pusa se mi naplnila sladkým jedem, jak nehoráznou chuť jsem na ni momentálně měl. A pak že upíři nemůžou slintat. Stál jsem tam jak přimraženej a pozoroval tu dokonalost. Byla perfektní a já měl tu čest se s ní teď… milovat? Nebo mít jen divoký sex bez zábran?

Přitáhla si mě k sobě, protože, jak správně vytušila, k ničemu jsem se neměl. Neustále mě nahlodával červíček pochybnosti, jestli je to správný, vzít si opilou ženu, kterou teda nehorázně chci a ona zřejmě mě. Jenomže jak to bude po vyprchání toho kouzelného lektvaru z jejího žhavého oběhu?

A co když to jen hraje? Co když mě celou dobu chce, a aby se nemusela za svou touhu stydět, hraje tady na mě tuhle habaďúru o tom, jak strašně se ztřískala…?

Jo, to by mohlo být ono!

„To se budeš jenom koukat? Nebo máš někdy v brzké budoucnosti v plánu mě -“

Umlčel jsem to její opilecký žvatlání dravými polibky a mezitím už z ní serval to přebytečný spodní prádlo. Stejně tak ten kus bavlny na mně. Nechtěl jsem, aby nás cokoliv oddělovalo. Její horkost jsem si bral plnými doušky, a že doslova plála jak otevřený oheň. Cítil jsem dokonce, že moje ruce jsou daleko teplejší, než kdy v minulosti byly.

Hicovala a tiskla si mě k sobě tak náruživě, jako bych ji mohl zchladit jen já a ten odpornej chlad, který ze mě bezustání vylízal, nevnímala. Samotnýmu mi z toho zůstával rozum stát. Jak někoho mohla vzrušit tahle odporná zima? Jako objímat ledový kry na Aljašce. No, jen se s nimi zkuste pomazlit a myslím, že vás omrzliny rozhodně neminou. Za to Bella, ta se nějakého chladu rozhodně nebála. Spíš ji to snad k mýmu údivu i vzrušovalo?

Jemně jsem ji natlačil až doprostřed té obrovské matrace. Pro mě bude jako moje první a rozhodně jí prvenství náleželo úplně ve všem. Ta obrovská postel, po které jsme se právě váleli, byla taky panna. No, ale ne nadlouho. Nepokrytě jsem si prohlížel ty dokonalý křivky toho nejkrásnějšího těla, jaký jsem kdy spatřil, a že já toho už viděl… Nevnímal jsem vůbec nic, jen Bellu, mě mezi jejíma nohama a to, kam tohle všechno směřovalo. Bude jen a jen moje!

„Dneska už nemíním -“

Ťuk, ťuk, ťuk… Dopadaly v rytmickém klepání Aliciny klouby na dveře mojí ložnice. Žeby se mi zase ta malá proradná mrcha pokoušela odloudit Bellu? Možná bych měl Emmetta požádat, aby ji držel od mého pokoje co nejdál. Tvář mi zkřivil mohutně vzplanutý vztek.

„Co chceš, Alice?“ zařval jsem zuřivě na toho otravnýho elfa za dveřmi. Vážně jí chyběly jen ty uši do špiček.

„Promiň, že ruším, ale máš dole návštěvu a nedokážu se jí zbavit…“ vypadlo z ní nadneseně a pokoušela se udusit to trapný hihňání. Ne, ona opravdu nebyla Bella. Její rádoby dívčí smích mi byl příjemný asi tak, jako bych si nechal tchořem ofouknout obličej. Pak mi do hlavy dopluly ty další myšlenky.

Jessica!

Co tady do prdele ta kráva dělá? Aha, beru zpět! Když teď najednou zapřemýšlela nad tím, jestli bylo správné poslouchat Rosalii a přijet sem, hned mi došlo, odkud ten arktický vítr fouká. Netušil jsem co dělat, ale Alice mě beztak nenechá na pokoji, dokud tu nánu dole nevyhodím. Proč já si s ní jen začínal? No jo no, věděl jsem proč… O to víc mě právě vytočilo to Bellino trapné maskování. Kdyby totiž do školy přišla normálně, musel bych si snad zákonitě všimnout, co to mám přímo pod nosem.

Naposledy jsem se na ni vrhnul tak lačně, až jsem měl sám pochyby, jestli se dokážu odtrhnout, když se ale ta pipka dole dožadovala neprodleně mojí společnosti, hněv se kolem mě opětovně omotal. Nasraně jsem se zvednul a oblíknul. Snad to bude rychlý.

 „Hned jsem zpátky,“ pověděl jsem přesvědčivě a doufal, že mi z postele nezmizí. „Ani se odtamtud nehni!“ nakázal jsem výhružně s ukazováčkem nebezpečně vzpřímeným a byl přesně tak v pozoru, jako můj kamarád odspodu.

„Nikam neuteču,“ zapředla svůdně, až se mi z kalhot na světlo opět málem probila ta tvrdá raketa. Prosila mě o to, abych ji už konečně odpálil směrem, kde se na posteli nedočkavě propínala ta moje amazonka. A to doslova. Vážně jsem nevěděl co dělat. Dveře nebo postel a Bella?

‚Tak kde teda je?!‘ rozezněl se mi hlavou ten nesnesitelně nedočkavý Jessičin soprán. Vnitřně jsem si jen povzdechl, poupravil si toho nadrženýho v mých kalhotách a vyrazil do boje. Sotva se za mnou zavřely dveře pokoje, už jsem toho litoval. Alice mi to udělala naschvál a z jejích myšlenek mi bylo jasné, proč. Udržet mě daleko, dokud její kamarádka nevystřízliví.

Sešel jsem pomaloučku po schodech, beztak jsem už neomylně věděl, že sex je pro dnešní noc minulostí. Alice se o to jistě postará. Pozapínal jsem si knoflíky u košile, mezitím co mě moje nohy s jasnou nechutí dotáhly až ke vchodovým dveřím. Emmett s Alicí seděli svorně na pohovce a nepokrytě se mi posmívali. Neovladatelnou zuřivostí jsem zběsile zavrčel. Na okamžik se naštěstí zarazili, tak jsem alespoň posbíral střepy mojí ztracené sebekontroly a s maskou pokerového hráče otevřel dveře.

„A-ahoj, vy máte psa?“ vybrblala ustrašeně a pohledem přeskakovala ze mě na místo za mýma zádama. Emmett se už zase rozchechtal na celý kolo a já asi za chvíli dostanu nervózní tik. Pohledem jsem ho ještě přišpendlil ke zdi, ale bohužel jen v mojí mysli. Škoda!

„Ne,“ odfrknul jsem ostře, chytil tu nánu za paži a odvedl kus od domu. Takže jen pod schody, beztak nás ti dva uslyší… „Co tady zatraceně děláš?“ obořil jsem se na ni hnusně. Ztěžka polkla a pak přemýšlela, jak mi to co nejšetrněji vysvětlit.

„Byla u mě doma Rosalie,“ pověděla najednou s nově nalezenou drzostí, „a dala mi tohle!“ Mezi ukazováčkem a palcem držela ve vzduchu svazek klíčů a hlasitě jimi cinkala. „Měla jsem na tebe počkat v posteli!“

Moje čelist si v tu ránu podávala ruku se zemí. Takže ona jí dala nejen klíče? A při pohledu na auto před domem mi došlo, že jí ta pomstychtivá mrcha půjčila i to.

„Jako bych tě kdy zval prostřednictvím mojí sestry k nám domů, nehledě na to, že jsem tě k nám nikdy nepozval a neměl jsem to vlastně ani v plánu!“ obeznamoval jsem ji chladně s nebezpečně přivřenýma očima. Podle klidného dechu, který jsem měl možnost slyšet až sem, mi Bella už usnula, což mě nejenže pořádně nasralo, ale na druhou stranu jsem pocítil snad i úlevu. Alespoň si zítra nebude myslet, že jsem ji zneužil…

Jenomže ta štětka přede mnou mi právě lezla na moje těžce zkoušené nervy. Dveře u vchodu se jak na zavolání otevřely a ven vykoukl rozjařený Emmett.

„Edwarde, Bella na tebe nahoře pořád čeká,“ zachichotal se můj pomatenej bratr a znovu zmizel uvnitř. Teď se tam s Alicí div neváleli po zemi, jak se na mně bavili. Přilívat olej do ohně jim vážně šlo!

„Cože?“ prskla ihned podrážděně Jessica. „Bella? J-jako ta obludná Isabella?“ vykoktala ze sebe nevěřícně a ještě ke všemu zběsile mrkala. Mně však momentálně utkvělo v hlavě jedno jediné slovíčko. Obludná?

Hladově jsem se podíval na sloup hrdla téhle coury, co by pro trochu mojí pozornosti udělala téměř cokoliv. Možná že jeden lidský život bych vzít mohl…, to už se ale na schodech zjevila Alice s vědoucíma očima.

„Edwarde, uklidni se!“ nakázala mi ostře. Co je zase téhle do toho? To její nejlepší kamarádku nazvala obludou a moje praštěná sestra s tím nic nedělá? Není nad přátelství…

„No jo, tak už můžeš zase vypadnout, neboj,“ odsekl jsem jí jedním doutnavým pohledem a ona si výhružně poklepala na hlavu. A pak mi poslala tu nejúděsnější myšlenku, jakou jsem si nedokázal představit ani v nočních můrách. Jessica jako upír.

‚Jo, takhle to dopadne, když se neovládneš! Nenecháme tě ji zabít a ty si s ní pak budeš užívat do konce života…‘ Hlavou mi ještě proletěl obludný smích a já raději od té potencionální hrozby velmi rychle ucouvl. Alice se zasmála i nahlas a pak opět zmizela v domě.

„Takže Isabella je tady s tebou?“ prskala naštvaně s rukama výhružně založenýma v bok. Přemýšlela nad tím, kde udělala chybu, že ji jsem si nikdy domů nepřivedl.

„Jo,“ dodal jsem klidně a z rukou jí vyrval ten štůsek klíčů.

„Počkat, jak se dostanu zpátky?“ zaplakala zničehonic vyděšeně. Její mozek se snažil určit, jak daleko je to od našeho domu až k tomu jejich. Hodně, děvenko! Napadlo mě spokojeně.

„Asi pěško-busem, kočičko,“ uchechtl jsem se vítězně a zamával jí klíčky před čumákem.

„No tak, Edwarde, přece mě tady nenecháš!“ rozkřičela se. „Budu vám klidně spát přede dveřmi!“ pohrozila mi. Jako by mě to snad vyděsilo. Koutek mi vyskočil vzhůru a já si na vteřinku liboval v té nepokryté panice téhle nicky. A tu celulitidu na prdeli měla jistě pořád… Jako by mě to ale ještě zajímalo.

Zavěsila se mi na paži, když jsem se rozešel zpátky k domu. Téměř spustila štkavý pláč, prozatím jí však jen tiché slzy brázdily ty vztekem nafouklé rudé tváře.

„Nešahej na mě,“ zavrčel jsem po lidsku a zbavil se jejího dotěrného stisku.

„Promiň,“ špitla. „Prosím, nenechávej mě tady,“ kvíkala zničeně a já jen zády k ní bezmocně protočil panenky. Ach jo! Kdy už se z toho milosrdenství vyléčím?

„Tak fajn,“ vyštěknul jsem a odmontoval klíček od Rosaliina auta. Když jsem jí ho podával, téměř mi vděčností skočila do náruče. Znechuceně jsem se odtáhl a tehdy mě napadlo, jak se Rosalii za tenhle tah znamenitě odvděčím. „Jo a to auto si klidně nech, Rose beztak říkala, že si chce koupit nový!“

„Fakt?“ vypískla nadšeně, jako by právě vyhrála milion a na povrchní lásku, co ke mně vždycky cítila, v okamžiku zapomněla. „Díky,“ broukla s očima pořád rozzářenýma úžasem a pevně v ruce svírala klíček od jejího novýho auta, a já jsem tušil, že Rosalie bude zářit úplně stejně, ale rozhodně ne úžasem. Pak se jí ale čelo nechápavě zkrabatilo a byla zpátky všetečná a majetnická Jess.

„A jak to teda je mezi námi?“ optala se s nosánkem už opět vzhůru. Zaskřípal jsem zubama a s vražedným pohledem ji sjel od shora až dolů. Nenechala se však vyděsit. „Takže už jako chceš, abychom byly tři a ne dvě? Pochybuju, že ti to Carly odkývne a ani mně se to teda dvakrát nelíbí.“ Jela si tu svou.

„Vypadá to snad,“ vyštěkl jsem arogantně, „že mě zajímá tvůj názor?“ Chňapl jsem ji znovu za paži a dostrkal až k autu, přičemž ještě tiše poslouchal její blekotání. Gentlemansky jsem otevřel dveře, a jakmile už seděla vevnitř, výhružně jsem je za ní zabouchl a taky malinko zdeformoval… Pochybuju, že tenhle vrak bude chtít ta blonďatá zmije zpátky.

Stáhla okýnko a já už opravdu drtil zubní sklovinu… Povzdechla si a přemýšlela, proč jsem nebyl ve škole a jestli jsem si to rozdával celou dobu s tou hnusnou Swanovou.

„Stavíš se zítra?“ nadhodila úlisně.

„Ne,“ odsekl jsem nakvašeně a propíchl ji naštvaným pohledem.

„Tak kdy?“ stála si za svým a pořád do mě šila. Možná ještě nepochopila, že už o ni dávno nemám zájem. Vlastně jsem ho nikdy doopravdy neměl…

„Už nikdy a teď odsud laskavě vypadni!“ vyjel jsem na ni tak odporně, až Jessice vystrašeně poskočilo u srdce a automaticky otočila klíčem v zapalování.

„Edwarde,“ zakňourala a mě už opravdu pumpovala sanice. „Vykašli se na ni. Ona za to nestojí…“ zakňučela a pak se nahnula tak, abych měl pořádný výhled do jejího bujného výstřihu a… nic. Absolutně to se mnou nehnulo, teda ano, ale myslel jsem, že jako upír bych už žluč mít neměl. Že bych se zase spletl?

„Okamžitě odsud zmiz a zapomeň na mě,“ pověděl jsem studeně a ona fňukla. Bože! Mám tohle vůbec zapotřebí?

„T-ty už mě nechceš?“ fňukla a já doufal, že neuvidím, jak jí teče z očí a nosu…

„Ne,“ vypadlo ze mě klidně.

„Vyměnils mě za Isabellu? No dobrá!“ odfrkla uraženě.

„Nikoho jsem nevyměnil. My jsme spolu nikdy nic neměli a pak, odteď už chci jen Bellu!“ dodal jsem na objasněnou a její navlhlé oči začaly zběsile pomrkávat.

„Cože? Takže už nechceš ani Carly?“ vypískla překvapeně. Odsouhlasil jsem její domněnku a pohled mi na okamžik utekl k domu. Čekal tam na mě někdo, na kom mi teď záleželo tolik, že tenhle lidskej odpad neměl ani nejmenší ponětí.

Měl jsem už všechno.

„Fajn,“ vybafla povýšeně a konečně se mi ve výhledu objevil zadek auta a ne ten její uraženej obličej. V dalším momentě jsem přímo světelnou rychlostí zaběhl zpátky domů, do mého pokoje, kde na posteli spala úplně nahá Bella.

Zaslechl jsem ještě, jak Alice vysvětluje Emmettovi daleko podrobněji celý stav věcí, a jak se moje rozčepýřená sestra na celé situaci otevřeně baví. A to včetně darovanýho auta.

Porozepínal jsem si knoflíky u košile a vysvlékl ji. Ta moje tygřice tu milostivě ležela na boku, do půl těla přikrytá a vlasy divoce rozházené po polštáři. Prostě obrázek pro bohy. Nebylo možné, aby byla skutečná a přitom tak pokojně spala právě v mojí posteli.

Něco se jí zdálo, protože potichu cosi zamumlala, čemuž jsem teda nerozuměl ani já a pak se jedním rychlým pohybem přetočila na záda. V tu chvíli všechny moje zábrany, tím jsem měl na mysli kalhoty a boxerky, povolily, a to doslova. Musel jsem vypadat vážně směšně. Zadek jsem měl nahý, protože tam látka byla nejkřehčí a vepředu to vypadalo, jako by si tam právě někdo postavil stan. Tiše jsem zaúpěl a okamžitě to ze sebe serval dřív, než by třeba nějakýho blbečka, například mýho mírně retardovanýho bratra, napadlo sem vtrhnout bez zaklepání.

Sakra!

Okamžitě jsem se začal činit. Moje tělo mě samo dovedlo k objektu mého zájmu a předtím, než jsem ji navlíknul do mojí košile, dovolil jsem si pár letmých doteků. No a co? Ona o tom stejně neví, teda možná...

„Edwarde,“ zasténala tichounce a Alici dole na okamžik zatrnulo. To ještě ale nevěděla, že to bylo jen ze spaní. Tolik k tomu, že o tom asi neví. Nervózně jsem se podíval do jejího obličeje, ale i když jsem ji soukal do mojí košile, neprobudila se. Věčná škoda!

Už dostatečně oblečenou jsem ji zachumlal do peřiny a pak se do šatny odskočil převlíknout. Jenom v triku a spodním prádle jsem se vrátil zpátky do pokoje, kde na mě čekalo menší překvapení. Bella se totiž tak nějak vymotala a teď měla zadek venku a nohu přehozenou přes vrch deky. A jakmile jsem si uvědomil, že mám dokonce možnost vidět na její nejsladší místečko, další trenky byly na výhoz. Teď mi však nevykukoval zadek, ale ten syčák se v klidu proboural předkem.

Zopakoval jsem převlíkací proceduru a pak jsem s dlaněmi pečlivě připlácnutými tam, kde tomu bylo potřeba, lehnul za Bellu do postele. Cestou jsem ještě zhasnul a pak už se mi ten anděl vedle rozložil po hrudi a jednu nohu přehodila tentokrát přes ty moje. Naštěstí byla zakrytá na všech potřebných místech a já se mohl konečně začít uklidňovat.

Ležela na mě a prohřívala nejen moje tělo, ale i úplně jinou část, o které jsem si myslel, že ji ani nemám. Vlastně pořád jsem úplně nevěřil, že bytost jako já by mohla mít duši. Přesto jsem byl na vrcholu blaha jen proto, že jsem v náručí držel střed mého nového vesmíru. Bella dokonce neměla ani husí kůži. Nebyl jsem jí odpornej, nebo to tak alespoň nevypadalo.

Spokojeně jsem si ji přitáhl ještě blíž tak, abych mohl nos zabořit do té mahagonové záplavy. Povzdechla si a její prsty mě polechtaly na krku. Cítil jsem, jak se mi rty roztahují do pořádně širokýho úsměvu a myslí jsem si nechal proplouvat všechny budoucí plány a naděje.

≈

Celou noc jsem přemýšlel nad mým nočním chováním a najednou jsem byl Jessice a jejímu vyrušení doslova vděčnej. Jak by to asi dopadlo? Pokud jsem teď měl málo nadějí, po včerejšku bych jich měl jistě mnohem méně. Bloumal jsem všude možně, ale vždycky se moje mysl vrátila k Belle. Byla nádherná. Její klidná tvář s mírným úsměvem byla k nezaplacení. Občas se pohnula, a to mi pak spodní prádlo bylo znovu na chvíli těsný, ale stihl jsem toho neřáda uklidnit včas.

Dole to kolem čtvrté ráno ožilo, když se prvně vrátil Jasper s Esmé a Carlislem a hned do půl hodiny nato i ty dvě peroxidový nádhery. Zalezly do hostinského pokoje nešťastné, že to s Jessicou dopadlo tak, že to vůbec nedopadlo a kuly další pikle. Naštěstí jsem těm semetrikám do těch jejich odporných hlav viděl.

Kolem půl desáté se Bella začínala vrtět, což asi znamenalo, že se brzy vzbudí, tak jsem se z toho jejího teplého obležení opatrně dostal a dooblíknul se. V kuchyni už mi Esmé s tajemně potutelným úsměvem nachystala veškeré potřebné věci a byl tu i čerstvý náklad pečiva. Perfektní!

V okamžení jsem to všechno naskládal na tác a chytil ho do rukou, když mi na tvář přiletěla jedna letmá pusa. Alice se na mě spokojeně koukala.

‚Já věděla, že nejsi až tak špatný, na jakýho si hraješ, ‘ poslala mi rozněžněle svou spokojenou myšlenku. Zaškaredil jsem se na ni, ale koutek mi samovolně vyskočil vzhůru. Byl jsem vážně šťastnej. ‚Jo a nezapomeň na aspirin. Když se může opít, mohla by ji i bolet hlava…‘

„Díky, Al,“ dodal jsem vděčně a pak už moje sestra zmizela pryč. Pochopil jsem, že místo školy bere Tanyu a Rosalii na nákupy. Kupodivu se ty dvě vůbec nebránily a bez keců vypadly. Díky za ty dary, v opačném případě bych Bellu samotnou v pokoji nenechal.

Kolem se prohnala i Esmé, která mě po vzoru Alice taky nezapomněla políbit na tvář, kterou mi ještě mezi prsty spokojeně a něžně zmáčkla. Tak, jak se to dělá malým dětem… To bych si vyprosil!

„Děláš mi radost, Edwarde,“ sdělila mi plna mateřské hrdosti, sebrala svoji pracovní brašnu, pár výkresů a hned jsem tu s mojí dračicí a bratry osaměl. Carlisle už byl taky od sedmi v práci, takže barák je opět poloprázdný. Snad mi sem ty dvě proradný hardeburdy nepošlou i Carly. Ačkoliv bych se tak zbavil hned posledního problémku…

Emmett seděl smutně před televizí, pozoroval sportovní kanál a hlavu měl plnou Rosalie. Tanya ho štvala sama o sobě, ale víc mu vadilo přátelství mezi těma dvěma. A komu ne? Taky rozmýšlel nad Bellou a těma jejíma vysouvacíma zoubkama. Nepotřeboval jsem se jím dál zabývat a upíří rychlostí jsem doběhl zpátky do pokoje. Bella ještě spala, ale její srdce pomalu zrychlovalo. Položil jsem všechno na noční stolek a sledoval, jak se budí… princezny.

Zamrkala a hned na to i roztrpčeně zanaříkala.

„Dobré ráno, Růženko,“ zavolal jsem na ni měkce, přesto se vyděsila tak moc, až málem vypadla z postele. No, byl jsem připravený ji chytit, ale k mojí smůle to nepotřebovala. Zmateně pokukovala po košili, do které jsem ji oblékl a ten její nechápavý pohled byl prostě rozkošný.

„Donesl jsem ti něco k snídani a jo, oblíkl jsem tě já. Aby ti nebyla zima, nebo víš… kdyby sem někdo vtrhnul bez zaklepání,“ vysvětlil jsem, jak se vlastně do mého svršku dostala.

Můj hlas byl tak milý, až to vypadalo, jako bych byl stydlín. Možná trošku jo, za ten včerejšek, kdy jsem si ji málem vzal, zatímco ona byla namol. Na druhou stranu jsem neměl skoro možnost ji ze sebe setřást. Takhle nadrženou Bellu jsem vážně nedával.

Popadl jsem tác a jakmile se posadila, položil jsem jí ho na nohy. Na tváři se jí míhalo bezpočet různých emocí a Jasper, který právě přišel, mi ihned v mysli poslal, že se Bella za něco stydí a má bolesti. Přesně jsem věděl za co a proč… Takže Alice měla nakonec pravdu!

„Díky,“ broukla tiše, vzala si pilulku a zapila to vodou. Hlavu si opřela o stěnu a zavřela oči. Dýchala klidně a já bych dal cokoliv, kdybych mohl alespoň občas do té její uzavřené hlavinky vidět.

„Kdo to za tebou vlastně včera přišel?“ vypadlo z ní nezaujatě a dokonce se na mě ani nekoukla. Mrzelo mě to.

„Opravdu to chceš vědět?“ optal jsem se nervózně. Přikývla, že jo, takže… když to chce, fajn. „Jessica,“ zabručel jsem a z úst mi unikl i jeden povzdechl.

„Aha,“ vyšlo z ní tak smutně, jak se cítila, což mi ihned prozradil Jasper. Žárlila? Nahnul jsem se blíž a osvětlil jí, proč se tu večer stavila a čí nápad to byl. Nemusel bych šeptat, ale takhle jsem si alespoň užíval její blízkost.

„Tak proto ti to trvalo tak dlouho,“ pověděla jako by nic, ale můj pohotový bratr mi okamžitě poslal jedno jediné slůvko. Žárlí! Tak že by přece? Podle něj ji bolelo poslouchat, jak jsem si včera večer promlouval s Jessicou. Kdo ví, co si asi myslela? Že když mi usnula, odskočil jsem si jinam? Na Jessicu ani na jí podobné jsem nehodlal vyplýtvat už ani vteřinu své věčnosti.

„Jo, nemohl jsem ji odeslat zpět řádně mířeným kopancem do zadku, takže po dlouhých deseti minutách jsem se jí konečně zbavil… nadobro!“ poslední slůvko jsem sladce šeptl těsně u jejího ucha. Srdce se jí v okamžiku rozběhlo kupředu a možná konečně vstříc mně. „Bello,“ oslovil jsem ji zmámeně a mému pobláznění nepomáhal ani fakt, že na sobě měla jen tu zatracenou košili. „Chtěl bych si s tebou promluvit o…“

Přerušilo mě rázné klepání na dveře. Deja vú! Poškleboval jsem se sám sobě a na radosti mi nepřidával ani fakt, že tahle dračice nečekala a Emmetta pozvala dovnitř. Jasper mi myšlenkově oznámil, že se právě cítí vyděšená. No, to by mě teda zajímalo proč!

„Co tady chceš?“ vyjel jsem naštvaně na toho valibuka, ačkoliv mi bylo naprosto jasný, proč tu teď oxiduje.

„Bell!“ vykřikl radostně, a aniž by mi věnoval pozornost, hupnul na postel a už se spokojeně uveleboval vedle mojí holky. Dobrá, až tak moje prozatím nebyla, ačkoliv… Pro mě už to tak bylo, teď o tom ještě přesvědčit ji. Výhružně jsem na něj zavrčel, aby si dal pozor. Kdyby se mu totiž podařilo nějakým nedopatřením z mojí tygřice sundat peřinu, asi bych mu v momentě byl nucen urvat ten jeho zvědavej kokos.

„Klídek, Edwarde, chtěl jsem jen vidět ty Belliny zuby! Prosím, ukaž mi je…“ zapěl nedočkavě a já se nezmohl než na soucitné protočení očí. Ten obr byl vážně ještě kluk. Někdy jsem tu blonďatou čůzu opravdu nechápal, ale neměl jsem v plánu se tím zabývat, protože podle myšlenek jsem věděl, jak moc dospělej Emmett uměl být, když právě potřeboval.

Bella ho pozorovala a ten vyděšenej obličej se jí pomalu vyměnil za hodně navztekanej.

„Pst,“ štěkla po něm hněvivě.

„Neboj, Alice vzala ty dvě hned brzo ráno na nákupy a Carlisle s Esmé už jsou v práci. Zůstal tu jen Jasper a ten už ví všechno,“ ohradil se Emmett a dál naprosto nedočkavě skenoval Belliny rty.

Když se konečně uvolnila a následně i ukázala to, po čem to přerostlý dítě toužilo, Emmett prostě nedokázal odolat a musel si šáhnout. V tu chvíli jsem nevěděl, co se děje, ale uvnitř mě se rozpoutala divoká bouře. S totálně vytočeným obličejem jsem na toho idiota divoce zavrčel.

Ona byla moje a ty její špičáky taky!

„Mohl bys Bellu nechat nasnídat? Navíc jsme tady něco probírali, takže pokud už jsi viděl všechno, můžeš zase stejně rychle vypadnout?“ nadával jsem jak špaček, co právě zešílel a bylo mi úplně volný, že se chovám jako majetnickej magor, jak mě právě v myšlenkách pojmenoval Jasper a ještě se na mně královsky bavil. Ještě že se nepřidal k téhle ranní sešlosti…

„Jo, jasně,“ brouknul se štěněčím kukučem Emmett a konečně se trochu odtáhl. Vnitřně se mi ulevilo. „Promiň, Bell,“ dodal tiše.

„To nic,“ přesvědčovala ho vlídně a dokonce i pohladila po tváři. To něžné gesto u mě opět vyvolalo takovou škálu emocí, že jsem měl problém je všechny uhlídat a udržet uvnitř. Nakonec se mi to stejně nepodařilo. Tušil jsem, že moje tvář je v tenhle okamžik stažená do děsivé lovecké grimasy, ale ona… patří jen mně! Její prsty se takhle neměly dotýkat nikoho jiného kromě mě!

Tentokrát jsem už nevrčel do větru, a tak vzal Emmett nohy na ramena. Jasper se o kus dál smál tak, že se div udržel na nohách. Blbec!

Bella mě periferně pozorovala a já si momentálně prohlížel vlákna na mým povlečení. Začínalo vypadat trochu opotřebovaně, i když jsem ho vlastně ani moc nepoužíval… Třeba, když na to nebudu myslet, i ona zapomene na to, jak hloupě jsem se právě choval. Jak posesivní idiot…

A můžu klidně vsadit Astona, že to při první příležitosti zopakuju!

„Jdu se osprchovat,“ oznámila mi zhurta, až mi tělem v okamžiku projela tak žhavá vlna chtíče, že jsem myslel, že ji prostě povalím na postel a nebudu se ptát na povolení. Nebo se do té sprchy nastěhuju společně s ní. „A sama,“ dodala chladně. Tak jsem nakonec tu sprchu dostal a pořádně studenou...

Zvedla se, téměř plný tác znovu položila na noční stolek, a s hlavou vzhůru rychle odcupitala do koupelny. Nezapomněla se zamknout. Zoufale jsem si prohrábnul vlasy a měl chuť nešťastně zavýt. Nevěděl jsem jak na ni a začínal jsem ztrácet naději, že to ještě kdy pochopím.

Po chvíli jsem se tím ale přestal zabývat a odnesl zpátky do kuchyně tu téměř netknutou snídani. Jasper mě soucitně praštil do zad. Znovu ze mě vylezlo výhružné zavrčení.

„Prosím tě, uklidni se!“ napomenul mě můj vychechtaný bratr.

„Tak neprovokuj,“ ohnal jsem se po něm.

„Edwarde, vezmu Emmetta na lov, beztak je bez Rose jak hromádka neštěstí a ty… Vy si můžete alespoň promluvit beze svědků,“ ušklíbl se vědoucně, až se mi pod jeho horkýma myšlenkama jen zamlžilo před očima.

„Díky, ale myslím, že to moc nepomůže…“ zakňoural jsem zničeně jak nějakej usmrkanec, když mi následně došlo, že Bella je skutečně tvrdej oříšek. Tvrdší než ten můj dole…

„Tohle nejsi ty! Ten hrdý, sebevědomý a arogantní upír. Vypadáš jak pes, kterýho zbili srolovanýma novinama, a ten teď utíká s ocasem mezi nohama,“ posmíval se mi a já na tu jeho dvojsmyslnou narážku temně zavrčel. Dneska jsem byl víc zvíře než… „Musíš změnit taktiku,“ dodal přemýšlivě Jasper, pak se otočil, sebral Emmetta, který si pofňukával před televizí a odlákal ho na lov.

Byli jsme to ale dvojka.

Bella se sprchovala přes hodinu a pomalu se blížil čas oběda. Esmé mi nechala nějaké instrukce, a tak jsem se dal do jejich plnění. Vytáhl jsem pekáč a veškeré ingredience a pustil se směle do díla. Nebylo to tak hrozný, teda až na ten smrad, který se z toho bez ustání linul. Fuj, jak ty blafy může Bella vůbec jíst, když je vlastně i poloviční upírka?

Zaslechl jsem, jak vypnula vodu, pak šustění froté a tiché pohyby. Dveře od koupelny zavrzaly a ona se na okamžik zastavila, asi mě hledala? Skoro jsem končil, a tak jsem se znovu plně věnoval práci přede mnou. Šlo mi to vážně na jedničku, ale uvidíme, jak to nakonec bude chutnat. Podle vůně to pro mě byl jen obyčejnej odpad. Blaf.

„Co to -“

„Připravuju oběd,“ odpověděl jsem pohotově, aniž bych ji nechal domluvit.

„Kolik je hodin?“ vypadlo z ní překvapeně.

„Bude dvanáct,“ dodal jsem užasle. Copak neví, jak dlouho strávila sprchováním? Vždyť by s tou vodou, co vyplácala, vyžil na jeden den celý Africký kontinent…

„A co to tam kuchtíš?“ Postavila se za mě a zvědavě vykukovala. Do nosu mi opět dorazila ta nádherná vůně. Málem to se mnou seklo, když se její prsa otřela o moji paži. Ztěžka jsem polknul a snažil se na to nemyslet.

„Esmé mi dala pokyny jak na to,“ vylezlo ze mě tak jaksi ostýchavě. No, nechtěl jsem se moc zaobírat mýma podivnýma reakcema na tuhle tygřici a raději dokončil ty zapékané těstoviny. Ještě posypat sýrem a je to! Teď už stačilo šupnout to do trouby a za hodinku je to hotový!

„Proč ses nepřevlíkla?“ vyjel jsem na ni ve chvíli, kdy jsem si konečně všimnul, že tu stojí jen v županu. Tohle mi teda dělat nemůže. Co kdyby tu někdo byl? Nějakej chlap… některej z mých bratrů!

„A musím?“ zapěla svádivě a mně dole doslova zatrnulo. Byla to zas nějaká její hra? Myslela si, že tu někdo je a tak předstírá? Byl jsem úplně mimo a čím dál víc frustrovanej z toho jejího nepochopitelnýho chování.

„Jo, co kdyby tady byl Emmett nebo Jasper?“ vybouchl jsem v záchvatu přivlastňovacího instinktu, který mě naplnil od konečků prstů na noze až po konce mých rozdrbaných vlasů. Vytočeně jsem si založil ruce na prsou a na okamžik si doslova připadal jak uražená ženská. Co to se mnou ke všem ďasům jen je?

„Tak o nich nemluv, ať sem nepřijdou,“ utahovala si ze mě.

„Neboj, jsou na… lovu,“ poslední slůvko ze mě už vylezlo v celkem relativním klidu.

„Nebyli včera?“ optala se zvědavě.

„Hm… jo, ale asi nám chtěli dát soukromí,“ dodal jsem odhodlaně a uvolnil můj nakvašenej postoj. Belle se ale najednou doslova blýsklo v očích. Spokojeností a neskrývaným chtíčem. Malinko jsem ucukl, protože jsem netušil, co to tady zase šije za boudu. Vítězně se na mě usmála a já ztěžka polkl.

„Ale, snad se mě teď nebojíš?“ rýpnula si do mě a tím skopala do kuličky moje najednou dotčený ego, který si právě v koutě foukalo tu novou bolístku.

„No dovol,“ obořil jsem se na ni uraženě.

„Tak to bychom mohli dokončit to, co jsme začali včera v noci, ne? Mezitím se ti to tady upeče…“

„Bello,“ oslovil jsem ji pevně. Ona mě pořád chtěla? To bylo sice hezký a já jí v momentě odpustil i to dobírání, jenomže… Měl jsem plán, nad kterým jsem přemýšlel celou noc. Věděl jsem už od včera, jak moc jsem teď byl do téhle dračice totální blázen, takže jsem se rozhodl nic neuspěchat. Můj úmysl byl vedle ní cudně spát, i když podle mě budu nucenej si v brzké době pořídit další várku spodního prádla. Přece jen to dnešní toho moc nevydrží… „Chci si s tebou prvně promluvit,“ zopakoval jsem opět to, co už bylo jednou načatý u mě v pokoji.

„Můžeš mi to říct potom,“ žádala po mě tak nějak zarmouceně nebo se mi to zdálo? Vůbec se v ní nevyznám…

„Já nevím,“ dodal jsem sklíčeně, ale ten parchant v kalhotách se tristně vůbec necítil. Spíš se div radostí nestavěl do pozoru.

„No tak, Edwarde,“ broukla svůdně a opřela se o mě celým tělem. Na protesty jsem se vážně nezmohl. Za chvíli jsem byl bez trika a Bella mě právě zbavovala i kalhot. Na nic dalšího jsem nečekal a přenesl nás co nejrychleji do ložnice. Byl jsem bez zábran, takže jakmile dopadla na postel a župan ji odhalil před mým planoucím pohledem, okamžitě jsem se zbavil i mého spodního prádla. Ležela tam jak svůdná Venuše a její chamtivý pohled mezi moje kyčle mi dával tiché požehnání.

Vymrštil jsem se jako na lovu a s ladností lovce přistál mezi jejíma hladkýma a vábivýma nohama. Voněla nádherně a svazovala mě svým opět horkým pohledem, až jsem měl pocit, že mi v hrudním koši snad splašeně bije. Cítil jsem se neskutečně žíznivý… po jejím těle. Všechno bylo jednou poprvé a pro mě to mělo být teď. Každou částečkou jsem do sebe přijímal to horko, které v takové hojnosti vycházelo z jejího překrásného těla, a na okamžik jsem měl dojem, že se blížím k branám ráje. Jak bláhové…

Tohle byl ale můj osobní upíří ráj.

Rty se mi po jejím těle pohybovaly s naprostou přirozeností, sám jsem netušil kde se to ve mně vzalo. S ní to vlastně bylo poprvé, kdy jsem podobně laskal ženské tělo. Chuť té horké kůže se nedala nahradit ničím na světě. Jednoduše jsem si nemohl pomoct a podléhal jsem svým dlouho potačovaným touhám. S prsy si moje ústa pohrávala obzvlášť precizně a Bella se pode mnou svíjela, jako bych ji snad mučil.

Mezi prsty jsem promnul jeden tuhý vrcholek a druhý právě vtáhl mezi rty a olízl. Bella se stehny tiskla k mým bokům a já konečně tušil, jaké je cítit. Na všech rovinách. Byla vším, co jsem potřeboval a plnila moje sny. Uvědomoval jsem si, že je to první teplá bytost, která navíc dokáže odolat mojí síle. Jakoby ji stvořili speciálně pro mě. Co už jsem ale netušil, proč jsem byl prve tak hloupej, nedotáhl ji k nám domů rovnou pod sprchu a ta by z ní už to nechutný maskování opláchla. Nemuseli jsme na sebe totiž čekat tak dlouho.

Když se její ruka rozhodně protáhla mezi námi a uvěznila mě v tom nejsladším sevření, myslel jsem, že vyletím z kůže. Vlastně… Prozatím to byla pouze Bella, kdo mohl vztáhnout ruku na moje chladné spodní partie, a tak jsem si to pokaždé užíval plnými doušky. Horká dlaň se mi obemkla okolo a pomalu mě naváděla tam, kam jsem se chtěl dostat už nevím kolikrát.

V momentě jsem ji přetočil tak, že teď byla nahoře ona sama. Nechtěl jsem tohle rozhodnutí udělat sám, takže jsem to nechal na ní. Pokud mě chce, může to dokončit, pokud ne… Budu trpět jako zvíře, kterýmu právě přiskřípli kulky. Přesto jsem tu jedinečnou bytost pozoroval se vším, co jsem uvnitř měl. Cítil jsem ten sladký, hřejivý pocit na hrudi, lásku. A já ani nedoufal, že bych něco podobného kdy mohl zažít.

Chvilku mě pozorovala, pak ale pohledem uhnula a následně i úplně zavřela oči. Hladil jsem ji na bocích a čekal na její rozhodnutí, když to konečně skutečně přišlo. Ponořil jsem se do ní až na dno a zcela se ztratil. A ten slastný pocit, co se mi rozléval útrobami, se nedal popsat.

Žádný zbytečný ochrany, jen tělo na tělo. Kůže na kůži…

Byla tak neskutečně těsná, až jsem měl na okamžik strach, abych jí třeba neublížil. Zůstala na mně nehybně sedět a já ji mezitím hladil všude, všude! Ramena, paže, ta dokonalá prsa a pak se z ničeho nic pohnula. Ten úzký, měkký a vlhký prostor mě dostával do extáze. Poprvé jsem měl strach, že to jednoduše nevydržím dost dlouho. Dřív by mi to bylo jedno, ale ne s Bellou. Chtěl jsem jí dát všechno.

Takhle jsem se nikdy nemiloval, ačkoliv já měl vždycky jen sex. Bez citů a vážnýho zájmu o moji partnerku. Jediné, co mě skutečně zajímalo, bylo, abych si ulevil a jim při tom neublížil. Aby necítily tu příliš podezřelou zimu. Teď jsem mohl být jen sám sebou, a tak se moje dlaně nezastavovaly a dál hladily tu jemnou a rozehřátou kůži.

Zbožňoval jsem každý její smyslný pohyb, každý nádech, každý pohyb jejích ňader… Jo, byl jsem v tom vážně až po uši. Všechny, co jsem kdy měl, přestaly existovat, jednoduše je vymazala.

Poté, co se mi konečně odevzdala, se uvnitř mě vzbudil daleko silnější majetnický pud. Tahle brunetka, kterou jsem ještě před pár dny celkem hodně nesnášel, se teď stala mým světem. A to doslova.

Bella po chvíli zrychlila a já mohl jen zmámeně polknout. Byl jsem jí naprosto okouzlenej a v její moci. Mohla po mně teď žádat cokoliv. Udělal bych vše. Znovu jsem chytil její boky a pomáhal v těch rytmických přírazech, ale ani vzdáleně mi to nestačilo. Vymrštil jsem se, prohlédnul tu skvostnou tvářičku a lapil ji do spalujícího polibku. Prsty se jí zapletly do mých vlasů a najednou se ke mně tiskla tak pevně jako k záchrannému kruhu nebo k někomu, koho už nebude chtít nikdy pustit. Kéž by!

A ona opět přidala na tempu, až jsem myslel, že ve mně předčasně vybouchne ta nálož vášně, co jsem už stěží krotil. Vzdychal jsem a šeptal pořád dokola její jméno. Moje ruce chtěly každičký kousek její pokožky, ale pomalu netušily kam dřív… Zato jsem ale přesně věděl, že to nebude dlouho trvat a tuhle nádherně sladkou torturu skutečně nevydržím.

Přetočil jsem si ji pode mě a pokračoval daleko rychlejšími a ráznějšími pohyby. Moje boky hbitě pumpovaly ve svém vlastním zběsilém rytmu. Tiskl jsem si ji k sobě tak pevně, jak jsem si to jaktěživ s žádnou nedovolil, vlastně jsem ani nemohl... No, teď jo.

Vzdychala moje jméno a já se díky ní bezhlavě řítil k vrcholu.

„No tak, Bello,“ vydechl jsem jí do té voňavé kůže krku, kam jsem ji ještě před chvílí líbal. „Poddej se tomu, já už…“ Další slova se mi zašprajcovala někde na cestě ven a dokázal ze mě vylézt už jen tichý sten. Následovaný dalšími. Nadzvedla mírně pánev a já dovnitř najednou vklouzl až na doraz. Ruce si ji okamžitě vytáhly výš a my proti sobě nedočkavě vyráželi v tom nejsladším celkovém spojení, které jsem nakonec ještě zrychlil.

Bella se pode mnou svíjela, propínala a vzdychala na celé kolo mé jméno, což jen čechralo moje do nebes rostoucí samčí ego. Ještě v ní spustit tu dokonalou lavinu sladkých pocitů a už mě z mýho božího piedestalu nesundá nikdo a nic. Jedině tahle divoška, ta bude vždycky výš než já.

V jedné chvíli se naše těla bouřlivě pohybovala, v dalším jsme naprosto zamrzli. Nedovedu si představit, co cítila Bella, ale pro mě to bylo něco absolutně novýho a nepoznanýho. Ten těsný prostor mě najednou začal v intervalech svírat a já poprvé v existenci pochopil a ochutnal, jak totálně perfektní zážitek to může být. Cítil jsem to, už jen samotný fakt by mi mohl zastavit srdce. Sto let… Bože, jak dlouhou dobu jsme bez sebe promeškali? A naprosto zbytečně.

Bylo to asi nejdelší a nejkrásnější vyvrcholení v mým dlouhým životě. Nesmrtelnost nakonec nebyla až tak špatná, když jsem konečně přijal fakt, že nebudu moct mít děti, manželku a stálou ženu. Upírky se mi hnusily už z principu a ty lidské o nás nesměly vědět, tak co jsem měl dělat? Ale ona tu byla Bella, výjimečná a zároveň ta pravá. Přesně pro mě. Po tomhle zážitku už jsem nepochyboval, že mi musela být předurčena.

„Bože to bylo…“ zavrněl jsem jí do vlasů.

„Skvělý,“ dokončila pobaveně. Tak moc se mi z ní nechtělo ven, a tak jsem to zkusil risknout a zůstal pěkně uvnitř. V tom přívětivě teplým místečku… Byl jsem naprosto mimo a uvnitř mě se zrodila touha se jí něžně dotýkat a já ji hodlal uposlechnout. Mísilo se ve mně tolik pocitů, kolik ne za celý můj nekonečný život. Ty její vlasy voněly tak zatraceně dobře a ta jejich jemnost…

Byl jsem ztracenej. A jak se mi to líbilo. Vítal jsem to s otevřenou náručí.

Vždyť já Bellu miloval a stačilo mi k tomu zjištění pár hodin, možná den.

Za ten nápad se sem přestěhovat, budu Alici denně děkovat. No, možná trochu míň častěji, každopádně to zase byla ona, kdo si tuhle dračici zvolil za kamarádku. Zatraceně, jen kdybych nebyl takovej vůl!

Mou roztěkanou a naprosto uspokojenou mysl zničehonic zaujalo něco úplně jiného. Natáhl jsem se k jednomu z jejích prsou a mezi prsty lehce promnul tu dokonale tuhou bradavku. Zacloumala mnou chuť ji ochutnat. Strčit si ji mezi rty a pohrávat si tak dlouho, dokud by mě Bella nezačala prosit, abych si ji vzal znovu a znovu. A že mi to nedělalo žádný problém.

Byl jsem vždy připraven…

Mlsně jsem si olíznul rty a ona se pohnula proti mojí funkční erekci. Tělo se mi v okamžení toužebně probudilo, ale neměl jsem v plánu ho ihned uspokojit. Prvně jsem musel ochutnat něco jinýho. Zvedl jsem k ní hlavu a šťastně se na ni usmál. Jo, cítil jsem se nepopsatelně úžasně. Konečně jsem ji našel a už mi snad neunikne. Tenhle klenot si mezi prsty proklouznout nenechám. To ani náhodou. S netrpělivostí hodnou jedině upíra jsem nás spojil v polibku a opatrně z ní vyklouzl.

Nemohl jsem odolat a pomalu si prolíbal cestičku k těm dvěma dokonalým kopečkům. Pohrával jsem si s nima bez jakýchkoli zábran. Prsty, ústy, jazykem, občas si svou část odehrály i zuby nebo špička nosu, a taky tváře. Dýchal jsem na ně můj chladný dech a Bella pokaždé neudržitelně sténala. Vypínala mi hrudník tak vysoko, že jsem ji musel krotit.

Tak lahodná…

„Jsi perfektní,“ zamumlalo moje omámené nitro, když mi její horké dlaně bloudily po zádech. „Ach Bože, Bello, já jsem do tebe totální blázen,“ dodal jsem naprosto ztracený. Všechno, co jsem právě řekl, jsem myslel smrtelně vážně. Ještě mi chybělo, abych jí řekl, že ji miluju, což byla taky pravda, ale pochyboval jsem, že by mi mohla uvěřit. Zatím asi ne…

Však já si počkám!

Každopádně ani moje slabé vyznání nepřineslo očekávané uspokojení. Bella pode mnou naprosto ztuhla, a jakmile jsem konečně spatřil její pohled, ranil mě. Byla zděšená? Tak divně mi to sevřelo hrudník a společně s tím se objevila i neznámá a odporná bolest.

„Co se děje?“ optal jsem se naprosto vykolejeně. Každá by dala cokoliv, kdybych jí řekl i jen desetinu toho, co právě Belle… Tak kde je sakra problém?

„Nic, jen že bych se teď ráda osprchovala,“ vyhrkala v rychlosti a už si sedala. „Myslím, že ostatní se za chvíli vrátí…“

„Neboj, slyšel bych je,“ pověděl jsem zase spokojeně, protože jestli má strach jen z tohohle, tak to nemusí. Můj dar se v podobných situacích zatraceně hodil! Natáhl jsem se k ní, že navážu tam, kde jsem skočil, ale mezi naše rty pohotově vrazila dlaň. Teď už jsem byl vážně stoprocentně zmatenej.

„Udělal jsem něco špatně?“ vypadlo ze mě nechápavě s mírným přídavkem strachu. Co jsem tak asi podělal?

Neodpověděla a moje frustrace a obavy už narostly do přímo gigantických rozměrů. A galaktických ihned potom, co se ode mě oprostila, slezla z postele a stoupla si na zem. Koukal jsem na ni, jako by mi právě pořádně nafackovala a já neměl nejmenší ponětí proč.

„Bello?“ zakňoural jsem naprosto rozhozeně, ale netušil jsem ani malinko, za co mě vůbec trestá. Nelíbilo se jí to se mnou snad? Ale tak to rozhodně nevypadalo. Moje tvář právě musela vypadat jako boží umučení a Belle se tváře pomalu, ale jistě barvily doruda. Ne studem…

„Co je, Edwarde? Nedostal jsi snad to, co jsi tak moc chtěl?“ prskla po mně vytočeně a ještě si ruce opřela v pase. Nahá a naštvaná byla naprosto sexy, ale pořád ne moje.

„Ne,“ hlesl jsem. „Já tě chtěl…“

„Mlč!“ křikla pobouřeně. „Vím, co bys ze mě chtěl, a odpověď zní ne!“

„Ale...“

„Ale? Copak ty si vážně myslíš, že bych ti ráda dělala jednu z těch tvých chvilkových holek? Tak jako Jessica nebo Carly… Ne! Nikdy bych se takhle nesnížila!“ ječela jako nějaká praštěná hysterka a já na ni jen bezbranně zíral. „Doufala jsem, že když ti dám, uděláš si čárečku a půjdeme každý svojí cestou,“ dodala rozladěně s podtónem smutku.

„Cože?“ zajíkl jsem se zděšeně. Ženský a ty jejich divně přemýšlející mozky. Měl jsem to vždycky jednoduchý, protože jsem s jistotou věděl, na co ta či ona myslí, ale Bella? Naprostá záhada. Teď bych i řekl praštěná záhada. Ani neví, co po ní chci a už si dělá vlastní závěry. Proč mě zatraceně nenechá domluvit? A kde takovouhle koninu vzala? Jako bych ji neznal dostatečně na to, abych věděl, co by mi na podobnou blbost řekla… Vztek ve mně bouchnul jak odjištěná nálož a já najednou stál naproti tomuhle trdlu.

„Takže tys se mnou vlezla do postele jen proto, abych kolem tebe přestal brousit?“ vyzvídal jsem zuřivě. Jo, soptil jsem nad její snad neexistující logikou. Jak ji to zatraceně mohlo jen napadnout?! Copak se k ní chovám jako k jedné z těch, co jsem měl jen na chvíli? Ne! Tak co to sem tahá?

Samozřejmě mi to pozitivně odkývala.

„Bože, ty jsi taková husa!“ dodal jsem s mírným protočením očí a pokusil se ji přitáhnout do náruče. Přece jen nějak jsem ji přesvědčit musel, ale nenechala se. V očích jí vzplál hněv a já věděl proč. Žeby to bylo tím netaktním oslovením?

„Jakže jsi mi to řekl? Husa?“ zařvala bojovně a pak mi jednu pořádnou vrazila. Podruhé si tohle ke mně někdo dovolil a navíc slabší pohlaví. A znova ona. Nikdo mě ještě podobně neuhodil. Nějaký holky se o to samozřejmě pokusily, no, nenechal jsem je. Od čeho bych pak měl moji upíří rychlost?

Ta facka mě teda pořádně rozladila a vytočila, a tím víc, že jsem nechápal, proč se najednou chová takhle podivně. V jednom mrknutí oka jsem ji přemístil na postel a položil se na ni. Ruce jsem jí prozřetelně zablokoval nad hlavou, protože bylo naprosto jasný, že pokud je nechám volný, přiletí mi tucet dalších průplesků… A to ani náhodou!

„Jo, řekl jsem ti „huso“ ale jen proto, že tady děláš zbytečně unáhlené závěry, aniž bys mě vyslechla…“

„Nechci!“ vybouchla navztekaně, ale v jejím hlase byla slyšet i stopa strachu. Spokojeně jsem si prohlížel tu rádoby naštvanou tvář, za kterou špatně skrývala obavy. Bála se… mě?

„No, budeš muset, protože já tě nepustím dřív, než si mě poslechneš,“ pohrozil jsem s lehce se třepotajícím hlasem.

„Nikdy!“ vyjela po mě slovně tak rázně, jak to fyzicky dokáže jen Tanya. „Nikdy ti nebudu dělat jednu z tvých holek a…“

„Ani kdybys byla jediná? Já… Chtěl jsem tě pozvat na skutečné rande. Ještě jsem na žádném opravdovém nebyl, ale nemůžu si pomoct… Bello, ale ty jsi to jediné, co chci,“ špital jsem rozechvěle se všemi emocemi, co jsem uvnitř ukrýval.

„Lháři! Pusť mě!“ zavrčela na mě rozběsněně, až mě tahle reakce opětovně totálně překvapila a rozhodila. Dokonce na mě cenila najednou vysunuté špičáky, a že to byla podívaná. Stěží jsem se udržel, hlavně proto, že jsme na sobě leželi úplně nazí. Perfektní dokonalost a ty její zuby, to mě dokázalo šíleně vzrušit a ona o tom neměla ani páru.

„Sakra, uklidni se,“ dostal jsem ze sebe rozčíleně, ale ještě sebou bude chvíli mrskat a okamžitě ucítí, jak moc se to tomu dole líbí. No, jen ať pokračuje! A jakoby mě poslechla, nechtěla se vzdát…

Právě znovu otvírala pusu, asi chtěla ještě něco peprného dodat, tak jsem ji naprosto sprostě políbil. Hm… Tohle nemělo chybu. Stihl jsem sotva jazykem přejet po jednom z těch jejích speciálních špičáčků a už zas mizely v dásni. Škoda…

Konečně přestala bojovat a spíš se opět začínala angažovat tím správným, pozitivním způsobem.

„Bello, prosím! Pojď se mnou na rande,“ brouknul jsem tiše, ale její rty neopouštěl. Byla jako nejnávykovější droga, u které jsem ochutnal a chtěl pořád víc…

„Dobře,“ zamručela vášnivě a já konečně pomaloučku pustil její uvězněné ruce. Nečekala ani vteřinu a už jimi bloudila po mém těle. Byl jsem znovu naprosto blažený.

Konečně jsem se mohl pustit do dalšího mazlení a z její teplé blízkosti mě hřálo u srdce tak silně, jako ještě nikdy. Možná to bylo jen mojí spokojeností nad tím, že mi kývla na to rande a já tajně doufal, že jakmile se z toho oparu vášně probere, znovu mě neodmítne.

Prsty se vnořily tam, kam jsem chtěl strčit i něco úplně jinýho, ale musel jsem všechno pořádně prozkoumat a přitom ještě moji Bellu uspokojit. Přimlouvaly se za mě nejen moje zručné ruce, ale i rty a celkově moje nedočkavé tělo. Přitáhl jsem si ji k sobě tak blízko, až jsem měl na okamžik strach, jestli jí tím neublížím, ale nestěžovala si. Uváděla mě do stavu tak nesnesitelné toužebnosti, až jsem měl pocit, že si snad vyrvu všechny vlasy, jestli se co nejdřív nedostanu dovnitř. Do té úchvatně temné a vroucí propasti...

Ponořil jsem se až na dno a pomaloučku se s ní miloval. Nechtěl jsem nikam spěchat. Pokud se mělo opakovat to, co před chvílí, raději si tyhle sladké chvíle prodloužím. Nikdo mě za to přece nemůže odsuzovat. Beztak jsem věděl, že udělám cokoliv, jen když se mnou už zůstane.

Zase jsem jí nadzvednul pánev a provedl cílené a hluboké nájezdy, až se mi Bella rozkoší málem zalkla. Rozhodl jsem se ji zničit, a tak jsem ještě zakroužil boky. A nepřestával. Tentokrát se propnula tak vysoko, že jsem měl obavy o její páteř, ale s jedním divokým výkřikem, který musel být slyšet i na Aljašce, se odporoučela přímo ke hvězdám. To její slastné ždímání vykouzlilo hvězdičky i před mýma očima a vystřelilo k vytouženému cíli i mě.

„Překrásný…“ zamumlal jsem tiše skrze pevně sevřenou čelist. Tohle byl s jistotou ráj! A pak že je upírům zakázaný… Já do něj právě opět nahlídnul, a že to byla jízda! Tvář jsem automaticky zabořil do té husté čokoládové záplavy, která se tak smyslně vlnila a vábila mě.

„Mám strach cokoliv říct, abych zase něco nepokazil,“ zabroukal jsem šeptem hned, jakmile jsem se trochu vzpamatoval. Bella zas ztuhla a tím pádem i já. Dlouho mlčela a to teda nebylo dvakrát dobrý…

„Tak jak máš naplánované to rande?“ zeptala se tak nějak kysele, ale bylo mi to jedno. Hlavní bylo, že nezměnila rozhodnutí a dala mi šanci o ni bojovat. A já se rozhodně porvu s kýmkoliv! A vyhraju!

„Takže sis to nerozmyslela?“ můj hlas odrážel všechno to štěstí, co jsem v tuhle chvíli pociťoval a vůbec jsem se za to nestyděl. Poprvé v životě jsem se cítil tak zvláštně plný. Jako bych snad měl všechno, co jsem mohl kdy chtít. Ano, byla tu ona a pro mě už jediná, moje. I když jsem teď věděl, že s lidskými ženami bych mohl zplodit potomky, tak mě to ani malinko nelákalo. Samozřejmě musí být úžasné koukat se do očí prckovi, který se na svět dostal jen díky mně, ale popravdě? Raději navždy Bells.

„Řekněme, že pokud se z tebe vyklube slušný, věrný a přítulný přítel, tak na to rande s tebou ráda půjdu,“ říkala tak jaksi podrážděně, ale ten tón jsem jí nežral ani náhodou. To nemohla všechno takhle souhlasně odkývnout už před chvílí a nedělat zbytečné scény? Ačkoliv takhle to mělo svoje usmiřovací výhody.

„Pro tebe všechno, Bellinko,“ špitl jsem oddaně a naléhavě ji políbil. Musel jsem se přesvědčit, že se mi to třeba jen nezdá, ale koneckonců jsem přece upír, tak jaképak snění? Jen sladká realita. A upřímně byla sladší jak á bé negativní… „Už navždy… ty budeš moje jediná,“ vypadlo ze mě naprosto vážně a tak to i bylo myšleno. No, Bella si to asi nemyslela, protože mi zase zamrzla. Ach jo! Copak se to nikdy nezlepší? Vyděšeně jsem k ní pozvedl pohled. „Zase jsem něco podělal?“ Jak to asi bude vypadat, až jí budu vyznávat lásku? S křikem uteče?

„Ne,“ dodala mile a konečně jsem se dočkal i pohlazení. Jak jen jsem ho Emmettovi dneska záviděl a pokaždé, když na to jen pomyslím, zvedá se ve mně hladina vzteku, naštěstí už daleko mírnější než poprvé. Víčka se mi samovolně přivřela a já se právě cítil naprosto spokojeně. Bylo toho hodně, co mě teď ještě čekalo, ale když už na to nikdy nebudu sám… Otevřel jsem oči a všiml si, jak se na mě Bella srdečně usmívá. Překypovala štěstím, nebo to tak alespoň vypadalo a při úsměvu i odhalovala ty její bělounké perličky. A ty rty…

„Miluju, když se takhle usmíváš,“ vyklouzlo mi úplně okouzleně. Dostala mě! Úplně první ženská, která si mě kdy opravdu podmanila. Svářelo se toho ve mně tolik, až jsem z toho byl zas úplně mimo. Co už jsem ale věděl s jistotou, že tohle mistrovské poloupíří dílko chci jen a jen pro sebe. Byla prostě můj splněný sen.

„Jak takhle?“ optala se nechápavě.

„Od srdce,“ osvětlil jsem euforicky. Moje tělo se skoro vznášelo a ta neuvěřitelná lehkost bytí mě naplňovala do každé částečky mýho nemrtvýho těla. Zlíbal jsem jí dlaň a pak i každý prst zvlášť a vůbec mě tohle divný chování nezaráželo. Musel jsem holt ochutnat všechny části její horoucí a jemné kůže.

Tichounce zavrněla a já netušil, jestli si to vůbec uvědomila, tak jsem ty drobné polštářky začal mlsně okusovat. Nikdy bych pokožku neporušil, ale líbilo se mi podkopávat její právě možná slušné myšlení.

„A kamže to půjdeme?“ zavrněla vzrušeně. „Myslím na to rande,“ dodala už zase kontrolovaně. Jaká škoda!

„Kam jen budeš chtít,“ zaševelil jsem vesele a moje prsty si neustále pohrávaly s těma jejíma. „Do kina, na večeři nebo bys raději něco nezvyklejšího?“ ptal jsem se pořád tak optimisticky, jak mi uvnitř bylo. Ty nezlomný naděje, co se mi uvnitř nahromadily, nešly jen tak udolat. Prosakovalo to ze mě ve velkých a nezastavitelných vlnách.

„Ne, kino nebo večeře zní dobře,“ odsouhlasila mi okamžitě a já stejně pohotově začal plánovat. Víkend by se na tuhle událost perfektně hodil. Bella už zůstane bydlet u nás, beztak ji už všichni, teda kromě Rosalie, berou jako součást rodiny. Musel jsem se s Alicí domluvit na nezbytných změnách mého dříve staromládeneckého pokoje.

Jaké barvy by se asi mohly líbit Belle?

Ozval se časovač na troubě a tím mě vytrhl z mého horlivého uvažování. Začichal jsem a zjistil, že jídlo už je hotový. A stejným způsobem jsem byl hotovej i já. Miloval jsem tuhle měkkou bytost pode mnou a nedokázal si představit budoucnost bez ní.

Vtiskl jsem mojí malé dračici pusu na čelo a pak šel vytáhnout ten můj pokus o vytvoření něčeho jedlýho. Snad nezklame. Téměř jsem se tou dobrou a nadějnou náladou nedotýkal země, jak lehce mi právě bylo. A moji hlavu okupovala jedna jediná věc.

Postarám se o moji Bellinku. To bylo teď číslo jedna na mém seznamu priorit.

A třeba ji ještě zastihnu ve sprše?

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 9. kapitola - Edward: