Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Beast - 1. kapitola

05.01.2013 (09:00) • Kaliban • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1878×

1.  kapitola

Bella

Dvakrát týdně střelba a dvakrát sebeobrana. Pátek a víkend budu mít pro sebe. To byl nejlepší výsledek, jaký jsem byla schopna s Charliem vyhádat. Ne že bych byla typ, co o víkendech vymetá párty, ale už předem mi bylo jasné, že s takovým programem bude potřeba čas na regeneraci.

„Dnes tě vezmu do školy i ze školy autem. Koupi tvého vlastního mám sice rozjednanou, ale protáhla se víc, než jsem čekal. Takže to budeme muset, prozatím, vyřešit provizorně,“ volal na mě zmateně pobíhající táta z obýváku, zatímco já v kuchyni připravovala snídani i svačinu pro oba.

Kuchyně jsem se ujala hned po příjezdu a bez otcových protestů. Ještě jsem měla v živé paměti, jak mu to v ní šlo celé mé dětství, než se s mámou rozvedli.

„A je to nutné? Nechci začínat s pověstí devianta, kterého před školou vyzvedává policejní auto. Jsem si jistá, že autobus mi bude stačit,“ snažila jsem se oponovat.

„No, to by sice šlo, ale nezapomínej, že Forks je malé, opravdu malé městečko. Na autobusovou zastávku by jsi to měla stejně daleko jako do školy, jen na opačnou stranu. A jízdní řád je tu taky velmi pravidelný, jezdí to zhruba každé úterý a listopad,“ zasmál se Charlie při příchodu do kuchyně.

„Ber to z té lepší stránky, budeš mít pověst drsňáka, aniž bys někomu musela zlomit nos.“ Mlaskl mi zvesela pusu na tvář, sebral talíř se snídaní a žuchl na židli.

„No jasně, nebo protekční dcerunky. Obě možnosti jsou tak lákavé, že si prostě nemůžu vybrat,“ ušklíbla jsem se sarkasticky a přisedla si k němu.

Pomalu jsem začínala mít pocit, že soužití s Charliem nebude takový problém, jak mi ze začátku dělalo starosti.

*    *     *

„A pusa nebude?“ neodpustil si rýpnutí, když jsem před školou sbírala odvahu k vystoupení z policejního auta.

Zpražila jsem ho pohledem a soukala jsem se ze dveří doprovázena jeho smíchem.

Škola vypadala docela dobře. Zrenovovaná starší budova, která se tvářila celkem přívětivě. Možná tu před tím bývala knihovna, velikostně by to zhruba odpovídalo. Slova jako hlavní budova a křídla se tu dala použít jen symbolicky a roční přírust nováčků se pravděpodobně dá spočítat na prstech jedné ruky uťaté v lokti. Výborně, nejspíš vzbudím ještě větší pozornost, než jsem doufala ve svých nejdivočejších nočních můrách. Co takové dítě štěstěny jako já mohlo čekat?

Moje první cesta vedla na studijní oddělení. Jak jinak než skrz dav zírajících studentů. Snažila jsem se na všechny usmívat, ale není to zrovna dobrý nápad, když se snažíte dostat co nejrychleji jinam. Obzvláště jsou-li na té cestě schody. Ujela mi noha a já pár chodů popojela. Alespoň že jsem to zvládla ve stoje. Většina lidí se snažila své pobavení skrýt, několik slabších povah vyprsklo smíchy. Bomba, první den ve škole a už je ze mě místní Forrest Gump. Sklopila jsem oči a s pohledem pevně upřeným na cestu jsem zmizela ve dveřích studijního oddělení.

*    *     *

Ztratila jsem se. Opravdu, nežertuju. Ve škole tak malé, že i slepý by dostal klaustrofobii, jsem se dokázala ztratit. Nejsem úplný idiot, alespoň doufám, tohle je další ukázka mých „dech beroucích schopností.“ Orientačních i jakýchkoliv jiných.

A takovému člověku chce, prosím pěkně, můj otec, policista, svěřit zbraň. Na to, abych dokázala zlikvidovat sama sebe, ji nepotřebuji, na to mi stačí spínací špendlík. Fakt, že se ještě žiju, je jedna z největších záhad mého života.

Rezignovaně jsem zafuněla.

„Můžu ti nějak pomoct?“ zjevila se za mnou, jako zázrakem, sympatická bruneta.

Prakticky jen díky jí podobných lidí jsem se dožila sedmnácti let.

„Ano, prosím. Nemůžu najít učebnu angličtiny,“ svěřila jsem se.

Bylo vidět, že při slovech „nemůžu najít“ mírně zamrkala, ale rozhodla se to nekomentovat. Bod pro ni.

„Ukaž mi svůj rozvrh,“ vybídla mě a já jí s radostí podala cár špatně čitelného papíru, kterým jsem se měla řídit, aniž bych ho vůbec mohla přečíst.

„Pořídit novou tiskárnu by je nesjpíš zabilo, co?“ zasmála se krátce.

„Většinu hodin máme společných, alespoň myslím,“ zkoumala tenký papír proti světlu, „můžeme na ně chodit spolu. Na zbytek napoprvé tě doprovodím k učebnám, jestli budeš chtít,“ usmála se na mě široce.

„Nic si z toho nedělej, já tu první dny taky bloudila. Jsem Jessica.“ Byla to sice nestydatá lež, ale já za ni byla vděčná. Tady normální člověk bloudit nemohl, ani kdyby byl pod vlivem psychotropních látek a moc se snažil.

„Jsem Bella,“ představila jsem se svému strážnému andělovi a vydala se v jejích patách vstříc své první hodině angličtiny ve Forks.

*    *     *

„Jaký byl první den ve škole?“ zašvitořil Charlie, sotva jsem nasedla do auta.

Znechuceně jsem si odfrkla.

„Neptej se, prosím.“

„Našla sis nějaké kamarády?“ ignoroval nonšalantně mou odpověď.

„Spíš opatrovníka,“ upřesnila jsem.

„Opatrovníka?“ nechápal.

„Víš, jak jsem jako dítě bývala hrozně neohrabaná a vy jste s mámou doufali, že z toho vyrostu?“ připomněla jsem mu.

„Jasně,“ zasmál se a přivřel oči v přívalu nostalgických vzpomínek.

„No, tak ne všechny naděje se vyplní,“ ušklíbla jsem se.

„A sakra,“ kývl vážně hlavou.

„To je celkem trefný popis. Navíc to bývá horší, když jsem ve stresu. A co je víc stresujícího než první den v nové škole?“ schoulila jsem se na sedadle spolujezdce.

„Stavíme se cestou na zmrzlinu?“ vzpomněl si otec na nejpřesvědčivější úplatek mého dětství.

Musím přiznat, že mě to v ten moment docela dostalo.

„Ano, prosím. A pak vzhůru k vám na stanici, ať se můžu nechat konečně zastřelit,“ povzdechla jsem si.

Tuto kapitolku bychom chtěli věnovat těmto čtenářkám:

BabčaS

zuzicecckaa

mokasina

martty555

caroline

Autor: Kaliban (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beast - 1. kapitola: