Tááák, je tady další kapitola! Zase se projevila moje nespavost a tak jsem psala. Myslím, že tenhle dílek je celkem zajímavý! tak přeji hezké čtení a pls o KOMENTÁŘE!!
01.10.2009 (20:45) • MyLS • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1803×
Zrovna mi skončila hodina a byl čas na oběd. Edward na mě tentokrát nečekal jako vždy - asi se zpozdil. Neřešila jsem to a šla do jídelny, na druhé straně chodby jsem už viděla Edwarda, jak se ke mně prodívá davem lidí, jdoucích na oběd. Vydala jsem se za ním, ale asi po 10 krocích se mi udělalo špatně a já cítila, jak klesám k zemi. Asi jsem omdlela, ale hlasy jsem pořád vnímala.
„Ne!“ křikl Edward.
„Bello, co je ti?“ křičel, cítila jsem, jak se rozvířil vzduch, když ke mně Edward běžel a taky paniku lidí okolo mne.
„Jsem v pořádku, jen mi není moc dobře.“ Odpověděla jsem, ale bylo to, jako by mě nikdo neslyšel, vůbec nikdo na to nereagoval.
„Edward se nade mnou skláněl, vzlykal bez slz a prosit, ť otevřu či a vstanu.
„Co se děje? Já mám přece otevřené oči a taky stojím! Copak mě nikdo neslyší?“ křičela jsem, ale pořád nikdo neodpovídal, jenže pak jsem dostala šok. Uvědomila jsem si, že stojím nad vlastním tělem, ale jak je to možně, to přece nejde, já nemůžu být duch, nebo něco takového. Nebo snad ano?
Edward vzal moje tělo a rozběhl se na parkoviště – kašlal na lidskou rychlost, takže jsme společně proběhli celou školou asi za 3 sekundy.
Byli jsme asi 30metrů od auta a za námi jsem slyšela zvuky, otočila jsem se a viděla Alici, spolu s ní i Jaspera, Emmeta a Rose.
„Bello? Edwarde! Co se stalo? Co je s Bellou? Měla jsem vizi a….“ Křičela Alice.
No jasně! Alice! Ta může vidět mou budoucnost ne? I když jsem duch.
Jednou mi říkala, že viděla ducha její zemřelé sestry a komunikovaly spolu.( Samozřejmě, její sestra byla člověk – Alice ji našla, když se snažila zjistit něco o své minulosti.)
„Alice, já neví, vypadá to, že omdlela, odvezu ji k Carlisleovi.“ Odpověděl Edward.
Zkusila jsem se tedy pro něco rozhodnout – řeknu Alice, že s ní pořád mluvím a vidím ji.
Jakmile jsem se proto rozhodla, Alice ztuhla a měla ten skelný pohled, jako když má vizi – jo! Asi se to povedlo! - , všichni ostatní se zastavily a koukali na ni, co z ní vypadne.
„Bello? Kde jsi? Co se to děje?“ říkala zmateně a otáčela se dokola, jestli mě neuvidí.
‚Jo! Tvoje sestra. Vzpomínáš? Budeme komunikovat pomocí Jaspera. Budeš se mě na něco ptát a kdy to bude ano, tak Jasper pocítí radost a když to bude ne, tak nervozitu. Ano? Mimochodem, budu pořád stát vedle Edwarda, takže mě jinde nehledej a nikdo si vedle něho nesedejte.‘ Poslala jsem jí další vizi.
„Bella je tady.“ Oznámila Alice dívala se na mě, teda, ne na m ale dívala se na prázdné místo vedle Edwarda, teď si o ní každý asi myslí, že je blázen. Ale nikdo radši nic neřekl.
„Teď jedeme do nemocnice.“ Rozkázala a všichni si sedaly do aut. Já jsem prošla autem a sedla si vedle Edwarda(divím se, že když můžu projít třeba stěnou, tak že můžu na něčem sedět). Jasper si chtěl sednout vedle Edwarda (tudíž na mě), ale Alice ho pěkně rychle zastavila. Nechápavě se na ní podíval. „Tady sedí Bella.“ Odůvodnila to a teď už si určitě všichni myslí, že je Alice pošuk.
Vyjeli jsme do nemocnice a Rose s Emmetem jeli hned za námi.
„Jaspere? Když ucítíš radost, nebo nervozitu, tak mi řekni ano? Ale Když bude Edward nervózní, tak se to nepočítá.“ Řekla a Jasper hned přikývl. „Pak vám to vysvětlím.“ Dodala.
Přijely jsme do nemocnice za Carlislem a ten mě hned vzal na pokoj, řekl, že jsem jen omdlela a že se z toho brzo dostanu. Ale pro jistotu provedl nějaká (plno) vyšetření. Ale z jedné zprávy jsem měla šok!
To přece nejde! Jsem upír! Já nemůžu být….těhotná…a ještě k tomu ve třetím měsíci.
Naštěstí to ještě nikomu neřekl a před Edwardem se snažil chránit své myšlenky.
Celá nervózní jsem pořád přecházela po pokoji a Jasper pořád říkala Alici, že cítí nervozitu. Ale ona říkala, že se mě na nic neptala – očividně jim už vysvětlila co se děje.
Najednou jsem začala mizet. ‚Co je zase tohle?‘ ptala jsem se sama sebe, ale to už jsem byla zase ve svém těle a otevřela jsem oči.
„Bello.“ vydechli všichni a Edward mě objal. V tu chvíli do místnosti vpálil Carlisle.
„Potřebuji si s Bellou promluvit.“ Oznámil, všichni pochopili a odešly.
„Bello, jak ti je?“ Ptal se.
„Dobře.“
„Bello, já…nevím jak začít...“ začal ,ale já ho přemluvila.
„Carlisle, já vím, ale jak? To přece není možné, nebo ano?.“
„Belo, já opravdu nevím. Je mi trapné se ptát, ale..měla jsi i…no…styk s někým jiným, než s..Edwadem?“
„Cože? To ne! NIKDY!“ Vyhrkla jsem a do místnosti vpálil Edward.
„Cože? Jak je to možné? Caslisle? Jak se to stalo?.“ Skoro křičel. Carlisle už se nadechoval na odpověď, ale Edward byl rychlejší
Autor: MyLS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Beatenist, but weak 14. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!