Ahoj, je tady další díleček! Já vím, že je krátký, ale víc času jsem na psani neměla! Už nebudu dál kecat a jen prosím o KOMENTY!
04.10.2009 (19:15) • MyLS • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1663×
„Ale to je přece jedno! Já budu taťka!“ Vykřikl a vrhl se na mě. Jeho reakcí jsem byla zaskočená – myslela jsem, že na mě bude křičet, že si to nemůžu nechat a podobně -, ale je to úplně jinak.
Zuřivě mě objímal a já myslela, že mě umačká.
„Edwarde.“ Vypadlo ze mě, když už mi docházel dech.
„Oh, promiň.“ Omlouval se.
Ještě ten den mě Carlisle pustil domů a všichni to vzaly víc dobře, především Esme. Zase jsem se asi stala nejopečovávanější ženou na světě – Edward mi zakazoval chodit na lovy ( zvířátka mi nosil až domů pod nos, nosil mě na rukách, každou chvíli se mě někdo ptal, jestli už nebudu rodit, nebo jestli mi je dobře a Emmet se v mém těhotenství náramně vyžíval, pořád si ze mě dělal srandu, ale nejvíc mě naštval, když mi říkal těhule (tohle pojmenování nesnáším).
Od té doby uběhly necelé 4 měsíce, vypadala jsem jako vzduchový balon a jako kdybych měla každou chvíli rodit.
Zrovna ležím v posteli a dívám se na televizi, nikdo není doma – všichni jely na lov, Edward sice nechtěl, ale po mém dlouhém přemlouvání jel. Carlisle všechny jistil – hlavně Rose, která u mě za každou cenu chtěla být, kdybych náhodou začala rodit - , že se ještě nechystám rodit a moje děťátko se na svět taky ještě nechystá. Ale kdyby to na mě jen náhodou přišlo, tak prý nepojedou daleko a když jim zavolám, tak tady budou do 5 minut.
Najednou se ale po celém domě otevřely všechny dveře a okna a vytvořil se velký průvan. Leknutím jsem nadskočila a vydala se hledat důvod té příčiny, když jsem přišla do Obýváku, dostala jsem strach. Stál tam někdo ke mně utočený zády, najednou se točil ke mně a já jsem myslela, že na místě omdlím, ale pořád jsem při sobě. Byl to upír, měl rudé oči a na tváři hrozivý výraz, jako by mě chtěl zabít. Kdyby neměl takový výraz, myslela bych si, že je to někdo z Arovi gardy, ale ten, kdo by z ní byl, by se ani neopovážil křivě na mě podívat.
„Kdo jste?“ hlas se mi třásl.
„Ale,ale, pořád tak stejně naivní. Nechápu, co na tobě Aro viděl, že tě proměnil.“ Řekl výsměšně.
„Kdo jste?“ zopakovala jsem otázku.
„Ale Isabello, nebuď tak zvědavá. Lidské vzpomínky rychle vyblednou viď- ještě jsi byla člověk a žila jsi u Ara.“ Pořád měl ten výsměšný ton.
Teď mi to docvaklo. Měl pravdu, lidské vzpomínky rychle vyblednou. Byl to jeden člen z mé gardy - Dereck -, když jsem ještě byla člověk a taky to byl Arův oblíbenec. Jenže se mě jednou pokusil zabít - vyděl ve mně konkurenci, měl strach, že bych se já stala Arovým ‚mazlíčkem‘ a měl pravdu – jen jsem se stala jeho dcerou.
Aro s ním jediným měl ale slitování a místo aby ho zabil, ho vyhnal.
„Co po mě chceš?“
„Chci to dítě, dej mi ho a už mě nikdy neuvidíš. To dítě je jedinečné a navíc má velmi talentované rodiče, bude to nejmocnější upír na světě.“ Řekl a snažil se mě obejít, ale já jsem ho svou mocí uvěznila v pomyslné kleci a tak se nemohl ani hnout. V tu chvíli se do domu vřítily ostatní členi mé rodiny.
Autor: MyLS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Beatenist, but weak 15. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!