Nevím, jestli to ještě někdo čte, ale máte tu další díl... Bella je zase na plese, tančí a užívá si. Odmítne Nikolaovu nabídku k odchodu.
10.02.2012 (13:00) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1125×
Den 9.
Procházela jsem se sálem s hlavou hrdě vztyčenou. Nehlásila jsem se ani k Nikolaemu, ani ke Stefanovi. Jak se zdálo, oba je to přivádělo k šílenství. Zato jsem tančila s Dimitrim, Alecem, Felixem a dalšími členy gardy. Dokonce mě k tanci vyzval i Carlisle.
„Dnes vám to mimořádně sluší, má drahá…“ usmál se, když mě při waltzu vedl do otočky.
„Vážně? A co se na mně přes den tolik změnilo?“
„Vaše tvář září nadějí a očekáváním, smím vědět, o co se jedná?“ zeptal se a lehce kroužil se mnou po parketu.
Prohlédla jsem si jeho masku. Byla tmavě modrá, skrývala mu polovinu obličeje a oči. Na tvářích byly posázeny malými safíry žluté barvy. Moc se mi líbila.
„Víte, raději bych si to nechala pro sebe…“
„A kdy bude vaše svatba, smím-li se ptát?“
„Jak to víte?“
„Vždyť celá tahle maškaráda je na oslavu vašich zásnub…“
Zarazila jsem se a přestala tančit. Vrazil do nás jeden pár, ale to mi bylo jedno.
„A smím se zeptat, koho si mám brát?“
„Stefana přece…“
„Ale Aro mi slíbil… Sakra, ten hnusnej podrazák! Omluvte mě, prosím…“ Uklonila jsem se mu, on mi pokynul hlavou a já zamířila ke krevnímu baru.
„Co se stalo?“ přidala se ke mně napůl cesty Jane.
„Aro…“ odpověděla jsem a sáhla pro první sklínku, kde byla krev smíchaná s whisky.
„Ano, na něm jsou založeny všechny tvoje problémy, ale co provedl teď?“ Opřela se loktem o pult.
„On mi ani nedal prostor najít si doopravdy vlastního manžela! Tohle…“ Mávla jsem rukou okolo sebe. „Tahle fraška kolem, to má být má oslava zásnub se Stefanem… Pobídl mě, ať si vyberu sama, ale konečné rozhodnutí už provedl sám…“
„Mluvíš, jako bys Ara neznala… Vždy je po jeho… Nikdy jinak. Stejně jako já. Taky nakonec budu s tím, koho mi vybere…“
„Tak počkat…“ Otočila jsem se k ní a položila poloprázdnou sklenku na pult. „Tak povídej, přeháněj, kdo to je?“
Kdyby to šlo, zčervenala by. Odvrátila se, abych neviděla její nesmělý úsměv.
„No tak Jane! Je hnědovlasý? Blonďák? Zrzek? Milý? Sukničkář?“
„To už stačí, Bello! Dobrá, povím ti to!“ Otočila se zpět ke mně a v rudých očích jí jiskřilo. „Je to blonďák, velice milý, rozumí mi a už se dva dny tajně scházíme v zahradách…“
„Vážně? Který to je?“ Začala jsem se rozhlížet po přeplněném sále. Blonďáků tu bylo dost.
„Před chvílí jsi s ním tančila…“
„Carlisle? Vážně?! No teda!“ vypískla jsem a nevšímala si káravých pohledů. Chytila jsem Jane za obě předloktí a naklonila se k ní. „A jakej je?“
Jane slastně přivřela oči. „Ani se to nedá popsat…“
„Sakra, a já už jsem 500 let panna!“ postěžovala jsem si tiše a otočila se k pultu. Požádala jsem Clarissu, která dnes sloužila u baru, o další sklenku. Hned jsem ji měla před sebou. Dopila jsem zbytek předchozí a podala jí ji. Pokud to půjde, tak se dneska opiji.
„Jednou na tebe taky dojde, neboj…“ ujistila mě a sundala mi zlatou škrabošku.
„Costoso, perché mi sta evitando?” (Drahá, proč se mi vyhýbáš?) ozvalo se za mnou a já sebou škubla.
„Teď ne, Nikolae, ani ty, ani Stefan, ani žádný další nápadník!” zavrčela jsem a sklenka v ruce se mi začala chvět, až vystříkla tekutina.
„Klid, costoso... Jen klid... Když ne tančit, co kdyby jsi se mnou šla na chvíli ven, do zahrad?”
„Nechci, Nikolae. Obzvlášť ne, když nemáme sebemenší naději...”
„Jak to myslíš, bellezza?”
„Tak, jak to říkám. Nemáme naději. Aro už mě zaprodal tvému pánovi... A navíc, ty na mě se Stefanem taky něco chystáš... Vím to!”
„Takže ty by sis vybrala mě, ne Stefana?” zeptal se s úsměvem.
„Ano, Nikolae. Vybrala bych si tebe za svého amante e il marito... Nikoho jiného.”
Usmál se, sklonil se ke mě a otevřeně přede všemi mi přitiskl ústa na rty v krátkém polibku.
Ucukla jsem. „Co to děláš?!”
„Uteč se mnou, costoso, uteč se mnou daleko ode všech... Budeme spolu a šťastní...”
Sklonila jsem hlavu a chvíli uvažovala o jeho návrhu. Pak jsem ho ale rychle zamítla. Přejela jsem si prstem po prstenu na mém levém prsteníčku. Nemohla jsem odjet, ne teď, když existovala možnost, že otec je živý a zdravý.
„Nemohu, Nikolae. Ani teď, ani nikdy jindy... A teď jdi...”
„Costoso...”
Zvedla jsem ruku a tím ho umlčela. „Ne, Nikolae, odejdi!”
Překvapený a zklamaný se otočil a odcházel skoro jako robot. Všimla jsem si, že míří za mračícím se Stefanem, ale to mi teď bylo jedno.
„To od tebe nebylo moc hezké, Bello...” pokárala mě Jane.
„Ne, nebylo, ale já jeho návrh nemohla přijmout. A teď, pokud mě omluvíš, jdu se bavit...” Otočila jsem se k prvnímu upírovi, který stál nejblíž a pozvala ho k tanci.
Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Beauty of masquerade 10. kapitola:
krása
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!