Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Because it's fantastic! - 15. kapitola

23.09.2010 (14:15) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2270×

„Anabeth,“ vyslovila jsem s překvapením.

Anabeth, jak jsem na to mohla zapomenout? Jak jsem mohla zapomenout na ženu, která se jmenovala Anabeth. Na ženu, která patřila do mé rodiny. Díky ní mám své schopnosti, protože to ona byla moje příbuzná. Má prababička se jmenovala Anabeth Emersonová. Nikdy se neprovdala, ale přesto měla mou babičku. Já jsem ji nepoznala, ale ona mi nechala na sebe památku. Nechala mi tuhle truhlu, kterou jsem ještě neotevřela. Ale to se teď změní.

Nijak jsem se nezdržovala a rychle jsem se zaměřila na truhličku, na které se objevil zámek s otvíráním. S cvaknutím se truhla otevřela a já jsem se dívala na spoustu papírů, které v ní byly uschované po dlouhá léta. Roztřásla se mi kolena nad tím, co všechno bych v ní mohla najít. Jestli mám pravdu a Edward znal Anabeth, tak to znamená, že ví, kdo ve skutečnosti jsem. Musí to vědět, protože má prababička tuto moc měla také. Celý svůj život jsem si kladla otázky, na které nikdo neznal odpověď, a teď leží přede mnou. Zvědavost prostupovala celým mým tělem, ale cítila jsem i jiný pocit. Možná byl slabší, ale byl znatelný. Byl to strach.

Opatrně jsem vzala do rukou obálku, která ležela na vrchu, a otevřela jsem ji. Po rozložení staršího papíru jsem narazila na řádky, které byly psané trochu roztřeseným písmem. Musela jsem si to přečíst, musím zjistit vše. Úplně, možná mě to bude potom mrzet, ale nemůžu žít ve strachu z toho, co neznám. Nebudu obklopená tajemným oparem!

Milá,

Ponořila jsem se do prvních řádků dopisu, který psala má prababička.

dnes je den, kdy se dozvíš celou pravdu. Sužují tě otázky, že? Tvůj dar, který je i tvým prokletím, tě pohlcuje. Věřím, že jinak by se k tobě můj dopis nedostal. Důležité je, že umíš svou sílu používat, protože tě vždy ochrání. Měla bych začít od začátku.

Vpíjela jsem pohledem slova, která byla napsána, a zdálo se mi, že mi to někdo vypráví.

Už od dávných časů náš svět obývají lidé, ale vždy tu byly i jiné postavy. Byly tu tajemné a zrádné postavy, o kterých ostatní lidé nemají tušení. Bohužel ti nemohu prozradit přesně to, jak jsem svou sílu získala já, ale mohu ti popsat příběh, který ti vše osvětlí. Žila jsem poklidným životem, ale ten se změnil, když jsem potkala svou lásku. Našla jsem někoho, kdo mě miloval, koho jsem milovala já. Jmenoval se Edward Cullen, ale nebyl obyčejným člověkem, kterým jsem byla já. Svěřil mi své tajemství, byl upír. Neměla jsem z něj strach, milovala jsem ho a svou láskou jsem byla zaslepena.

Má matka se o mě bála. Nevím jak, ale zjistila, kdo je Edward, a aby mě ochránila, tak udělala jistou věc, díky níž jsem se stala tím, co jsem. Stala jsem se čarodějkou. Jsi jí i ty, dávej pozor na to, s kým se přátelíš.

Hltala jsem její dopis a nevnímala jsem nic z toho, co se dělo kolem mě. Zajímalo mne vše, co se dělo. Co se stalo. Co bylo… Jedno je jisté, Edward to skutečně byl!

Svou lásku jsem měla u sebe, i přestože jsem byla chráněna svou mocí tak silně, že jsem mu téměř vždy ublížila. Neuměla jsem ji ovládat. Byla jsem z toho zoufalá a přála jsem si být někým jiným. Chtěla jsem být též upírem, ale on mě nepřeměnil. Nechtěl poškodit mou duši, jak říkal.

S každým rokem, kdy jsem byla starší, jsem zoufala víc a víc. Toužila jsem po životě s ním, ale když jsem byla už o dost starší, tak na malou chvíli odešel. Odešel a já jsem propadla zoufalství. Došlo mi, že když jsem bez něj, tak mi na světě nezbývá nic než samota. A tak jsem počala dítě. Pokračovatele svého rodu, své moci. Když se Edward vrátil, byla jsem již těhotná, odehnala jsem ho od sebe. Nechtěla jsem ho ani vidět, protože se ukázal až po dlouhé době. Do dnešního dne jsem se s ním znovu nesetkala. Smutek, který jsem cítila tehdy, cítím stále. Je to bolestivé, ale je to tak. Jediné, co mi dělalo v životě radost, je, byla a bude má dcera. Ona bohužel nezdědila mou moc, ale má spoustu mých vlastností.

Chtěla bych ti dát několik rad, přijmi je, prosím. Jsou od staré ženy, která může poradit jen někomu, kdo rozumí tomu, co cítí. Ty rozumíš, protože vládneš mou mocí.

1) Nikdy nepřestaň dávat pozor na své blízké!

2) Tvé tělo i tvá mysl jsou chráněné proti všemu, proti každé nadpřirozené věci, kdyby ne hned, tak časem se účinek tvé síly objeví. Jediná věc však chráněná není, je to tvé srdce. Nesmíš se zamilovat do někoho, komu nemůžeš věřit. Nedělej stejnou chybu jako já.

3) To, co umíš, musí zůstat v tajnosti a to do doby, než tě tvé síly opustí. Může to trvat roky, ale i staletí.

4) Máš mou krev, když budeš cítit slabost, tak si vzpomeň na to, že jsem s tebou. Jsem ukrytá v tvé síle, tvé duši, ale především ve tvém srdci.

To, co jsem ti chtěla napsat, jsem ti řekla. Je na tobě, jak se bude vyvíjet tvůj osud, ale buď opatrná. Nepromarni život! Byla jsem nezodpovědná a moji rodiče zahynuli, dávej pozor na ty své, protože jsou to jediné, co tě dokáže udržet.

S láskou, Anabeth Emersonová

To je vše. Konec záhady, ona ho milovala a on ji zradil. Stala se kvůli němu čarodějkou, ale pak ho už nechtěla vidět i přesto, jak moc ho milovala. Cítila jsem mráz, který mi putoval po zádech, a snažila jsem se urovnat si vše ve své hlavě. Ona měla dítě s někým cizím jen proto, že on ji opustil a zapomněl na ni! Pak se vrátil a čekal, že ona mu padne kolem krku, čekal, že ho bude nadále milovat a dělat, že se nic nestalo! Další vlna emocí, která mnou prostoupila, byla zuřivá. Sáhla jsem opět do truhlice a vytáhla jsem nějaký tvrdší papír. Byla to fotografie, velmi stará a ohmataná. Byla několikrát přehnutá a hodně zmuchlaná, ale i přesto jsem poznala, co a hlavně kdo na ní je.

Mladá a krásná dívka, po jejímž boku stál krásný mladý muž. Byla neuvěřitelná ta podoba. Nemyslela jsem jen Edwardovu, který nešel přehlédnout, ale hlavně mou prababičku. Byla stejná jako já, tedy já jsem stejná, jako byla ona, ale to je jedno. Měla zvlněné kudrnaté vlasy a na tváři krásný úsměv. Viděla jsem zamilovaný výraz, který měla v očích, a stejný výraz měl i on. Přejela jsem si po tváři, abych se ujistila, že já jsem já. Začínám bláznit? Anabeth měla na sobě krásné dlouhé šaty, které se v té době nosily, a Edward byl oblečen v elegantním obleku. Nemožné, jak jsme si podobné, jsme jako dvojčata. Chápu, proč mě oslovil Anabeth. Co mám teď dělat? Ona mě varovala před ním i před vším nadpřirozeným, ale možná se pletla. Ublížil jí, to ano, ale mohla mít zkreslené představy. Přeci jen to psala v pokročilém věku. Omlouvám toho upíra snad?

Slyšela jsem hlasy, které přicházely z přízemí, a rychle jsem truhlu zavřela. Se zavřenou truhlou se trošku zklidnila i má lačnost po vzpomínkách a minulosti. Na další prozkoumání budu mít dostatek času. Truhlici jsem zapečetila a věděla jsem, že se do ní nikdo nedostane. Když jsem ji pokládala na stůl, tak jsem cítila nějakou prapodivnou sílu, která mě k ní táhla. Fotku i dopis od mé prababičky jsem schovala do jedné z knih, které jsem měla v knihovně. Sáhla jsem po Romeovi a Julii, jaká ironie! Byl to zvláštní pocit, chtěla jsem truhlu znovu otevřít. Nejspíš jen obyčejná zvědavost, ale stejně mě to za ní hrozně táhlo…

14. kapitola - Shrnutí - 16. kapitola