Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Blacková 17. kapitola - Katarin příběh

22.11.2010 (11:30) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 994×

Seth vrčel čím dál víc. Když jsem ho okřikla, podíval se na mě s nechápajícím pohledem. V tu chvíli jsme neměla tušení co dělat. V mojích dveřích stála stará kamarádka a byla upír. Takže mně v hlavě probíhaly otázky typu: jak je to možné? Jak se to stalo? Jak mě našla? Jak to, že to o mně ví?

„Katrin, uhni, prosím, kousek stranou. A ty, běž ven. Neboj, budu v pořádku. Nic mi nehrozí.“ Seth se rozběhl a vytratil se v tajemném lese.

„Můžu dovnitř, nebo na mě budeš civět přes dveře?“ Chvíli mi trvalo, než jsem se probudila z myšlenek.

„Jo, pojď dovnitř.“

„Už na mě nečum! Copak nejsi ráda, že tvoje nejlepší kamarádka bude žít navždy?“ Vedla jsem ji ke mně do pokoje. Když jsme tam přišly, uvelebila se pokojně na posteli. Já si sedla na židli u stolu a začala klást otázky, který by mně nedaly spát.

„Jak si tak dlouho? Myslím... jak dlouho jsi upír? Jak jsi na to přišla a kdo tě přemněnil?“

„Tomuhle výslechu se nevyhnu, že? Takže zaprvé. Něco jsem tušila, už když jsme se potkaly. Připadala si mně taková jiná než ostatní. Nechodila jsi ven, když moc svítilo slunce. Když jsem se tě nechtěně dotkla, tvoje kůže byla studená. Odpovídala jsi na to, co mi probíhalo hlavou, bez ohledu na to, jestli jsem se tě ptala nebo ne. Jednou ses řízla, ale rána se ti okamžitě zahojila. Potom jsem se dívala na jeden film o upírech a tam se dělo něco podobného. Řekla jsem si, že je to nesmysl, ale nemohla jsem to dostat z hlavy. Tak jsem sedla k internetu a začla hledat. Postupně jsem nacházela celkem pravdivé věci. A nakonec jsem tomu uvěřila,“ pozorně jsem poslouchala, aby mi nic neuteklo.

„A proč si mně to proboha neřekla?“ zněla moje otázka.

„Než jsem sebrala odvahu, byla jsi pryč. Bála jsem se, že mě potom vysaješ, abych nevykecala tvoje – vaše tajemství.“

„Ale my se neživíme lidskou krví, ale zvířecí. Nic by se ti nestalo.“

„A to jsem jako měla vědět jak? Ale když jsi zmizela, jako by zmizela půlka mě. Připadala jsem si opuštěná, nechápavá a zranitelná. Proto jsem se rozhodla, že si najdu upíra, který mě přemění. Koupila jsem si knihu s legendami o upírech a tam jsem zjistila, že dřív bývala jedna královská rodina upírů v Itálii. Při mém štěstí jsem myslela, že tam pojedu zbytečně, naštěstí se to nestalo. Aro přijal mou žádost. Řekl, že budu mít neobyčejný dar. Pár let  jsem žila ve Volteře, a potom jsem se tě vydala hledat. Aro a jeho bratři mi dali svolení. A mám pozdravovat tvoji mámu. Jak ji znají?“

Seděla jsem vedle ní na posteli a posluchala její příběh. Nevím proč, ale bylo příjemné ji mít znova u sebe. Jako by se vrátily staré časy.

„Jednou s nimi měla malou rozmíšku. Takže ty jsi byla spřáhnutá s Volturiovými? To mě překvapuje, že tě přijali. Oni neberou jen tak někoho na potkání. Proč ses nevrátila zpátky, když jsi věděla, že tě tady všichni hledají, proto aby tě zabili?“ Takže ona se vzdala svého života kvůli mně? To jsem po ní nikdy nechtěla. Po nikom bych to nechtěla.

„Myslíš tvého tátu a ty psy? To mi nezabránilo, abych splnila svůj cíl – najít tebe,“ dokončila svoje vypravování. Já jsem seděla jak přimrzlá s pusou do kořán. Katrin se zvedla a kráčela po mém pokoji.

„Co to bylo za kluka u vás? Byl roztomileeej do té doby, než po mně chtěl vystartovat. Ale ten jeho kožich, hmm..., taky by nebyl k zahození. Vyrušila jsem v nesprávnou dobu?“

„Ehm... to byl Seth, můj kamarád. Právě jsem se dívali na film, když si zazvonila. Když jsi mluvila o svém daru. Co to je?“

„Umím ovlivňovat lidi a vcházet jim, i upírům, do snů.“ Super, za hnusný sen, který jsem měla, mohla ona. Paráda.

„A co máš ty za dar?“ přisedla si zpátky ke mně.

„Umím číst myšlenky, a taky... ,“ přiložila jsem ji ruce na tvář. Teď po tom všem, jsem se s ní cítila o dost líp. Všimla jsem si, jak se usmívá při tom, co jsem jí ukazovala. Vzpomínky, které byly o našem přátelství.

Bella:

Na bowlingu jsem se pořádně pobavila. Už dlouho jsem se necítila tak odreagovaná. Jasně, že mi sem tam myšlenka zabrousila k Renesmé. Jake mě však uklidnil tím, že je s ní Seth, takže jsem byli informování, co se právě odehrává v našem domě.

„To si dělá...,“ nedořekl.

„Co se děje?“ zareagovala jsem okamžitě. Můj manžel byl chvíli mimo (nic nového), ale pak se vrátil zpět do vědomí.

„Ale nic, vše je v pořádku, lásko,“ políbil mě a potom mrkl na Sama. To znamenalo, že v pořádku není nic.

Dohráli jsem poslední kolo a já navrhla jít domů. Když auto zastavilo před domem, ucítila jsem neznámý pach.

„To bylo to, na co jsi řekl, že je vše v pohodě? Zbláznil ses? To jsi snad snědl zblázněnou veverku nebo co?!!!“ Vyrazila jsem ke dveřím a ze dveří rovnou do pokoje, do kterého pach upíra vedl.

„Bells, počkej,“ slyšela jsem, jak na mě volal, ve snaze mě zastavit. Když jsem přiletěla nahoru, dostala jsem se do šoku. Viděla jsem, jak Renesmé pokojně sedí na posteli s tou neznámou. Teď už známou.

„Mami, pamatuješ si na Katrin?“ vytřeštila jsem oči.

„Dobrý večer. Je mi líto, co jsem ve vašem městě napáchala,“ omluvila se. Už vím, odkud ji Jake znal. Ten právě přiletěl nahoru za námi. Začal se třepat, ale nakonec to zklidnil.

„Dobrý večer, pane Blacku.“

„Tebe znám, ty jsi byla kamarádka mé dcery.“

„Pořád je,“ opravila ho.

„Vždyť jsi byla člověk, jak je to možné?“ vydala jsem ze sebe.

„To je na dlouho. Renesmé vám to povykládá. A já abych šla. Žízeň volá. Mějte se hezky. Můžu zítra zase doletět na pokec?“

„Sam...,“ přerušil Renesmé Jacob.

„Chceš říct, že se chystáš zabíjet?“

„Fuj, jen to ne. To bych nedokázala. Já jsem hodná holčička, která vykrádá krevní banky.“

„Jasně, že můžeš přijít. A  kam jdeš? Kde bydlíš?“ vyptávala se moje dcera. A mě to taky zajímalo, kde sehnala tady bydlení.

„Našla jsem si jednu malou chaloupku a tam přebývám. Nic velkého, ale bydlet se tam dá! Tak nashle,“ a vyletěla ven ze dveří. Náš nepřítel – přítel – byl odhalen. Tím bylo naše pátrání u konce.

Tohle je předposlední kapitola. Další bude epilog. Jak se vám moje povídka líbila? Chtěla jsem se zeptat, jestli si přejete poslední kapitou z pohledu Renesmé nebo Belly?

Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella Blacková 17. kapitola - Katarin příběh: