Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella celebritou - 12. kapitola

17.03.2011 (20:15) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2731×

12. kapitola

„No, ráda bych, ale nechtěla jsem do nemocnice, takže tu musím ještě den zůstat pod dohledem,“ řekla jsem jim.

„Dobře, tak my už půjdeme a přijď domů, co nejdřív to půjde, ano?“ řekla mamka.

Přikývla jsem.

Rozloučila jsem se s nimi a oni odjeli.

Vyšla jsem zase schody nahoru a zalezla do pokoje. Edward tam na mě čekal a seděl na posteli.

„Dopadlo to lépe, než bych čekala,“ přiznala jsem a sedla si vedle něj.

„Takže to dopadlo dobře?“ zeptal se.

„No, v rámci možností, asi ano,“ řekla jsem mu.

„Tys tu na mě čekal?“ zeptala jsem se.

„Ano,“ potvrdil mi mou domněnku.

„Je tu ticho. Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se.

„Carlisle jel do nemocnice a Esmé do nějakého domu, který předělává. Alice s Rosalie jely do Port Angeles, protože ti Alice chtěla koupit něco na sebe, a Jasper s Emmettem jeli s nimi, protože jim Esmé dala za úkol, aby koupili něco k jídlu,“ dopověděl.

„Takže jsme tu sami?“ zeptala jsem se ho a pousmála se.

„Úplně,“ odpověděl mi.

Přesedla jsem si z postele na něj a spojila si ruce za jeho krkem. Dlouze jsem ho políbila.

„Bello, měla jsi nehodu. Nemyslím si, že je dobrý nápad, aby…,“ chtěl ještě něco říct, ale já mu dala jeden prst přes pusu.

„Ano, měla jsem nehodu, ale myslím, že právě proto bys mi měl udělat radost, abych nebyla smutná.“ Udělala jsem na něj psí oči a znovu jsem ho políbila.

Vstala jsem a donutila ho, aby se postavil taky. Sundala jsem mu tričko, i když mě při tom trochu zabolelo v ruce, a znovu jsem ho políbila. Začali jsme se líbat už více vášnivě. Měla jsem na sobě nějakou košili. Edward mi rychle rozepnul všechny knoflíčky a potom mi ji stáhl z rukou. Po celou dobu jsme se ale líbali. Rozepnul mi podprsenku a sundal mi ji. Rychle jsem mu jednou rukou rozepnula kalhoty a stáhla dolů. On zase moje volné kalhoty, které mi nejspíš dala Alice po té nehodě, rychle sundal ze mě dolů.

Edward byl už jen v boxerkách a já v kalhotkách. Sebrala jsem všechnu odvahu a zdravou rukou mu zajela do boxerek. V polibku se mu zatajil dech. Začala jsem rukou dráždit jeho nástroj lásky a on mi vzdychal do úst. Přestala jsem ho líbat a věnovala se jen tomu, jak mu darovat tu největší rozkoš. Dovedla jsem ho k vrcholu a on se pak ke mně sklonil.

„Chci tě,“ zašeptal mi do ucha.

„Tak, na co čekáš,“ řekla jsem mu já do jeho ucha, které jsem pak políbila.

Sobě sundal boxerky a mně stáhl kalhotky. Stále jsme stáli. Popošli jsme ke komodě a Edward si mě vyhoupl na boky. Posadil mě na komodu a vnikl do mě. Vzdychli jsme. Nechtěla jsem, aby bylo zase vše jen na Edwardovi, a tak jsem se na něm začala pohybovat. Pohupovala jsem pánví proti jeho tělu. Dala jsem si ruce na jeho zadek a začala k němu přirážet pánví. Zaklonila jsem hlavu a začala sténat. Zrychlila jsem tempo a po chvíli Edward dosáhl svého vrcholu a já o jeden příraz déle.

Položila jsem si hlavu na jeho rameno a vydýchávala se. Edward se posadil i se mnou na postel. Když jsem to vydýchala, vstala jsem.

„Dám si sprchu,“ zašeptala jsem Edwardovi do ucha a políbila ho.

Byla jsem ve sprše dlouho. Nemůžu tomu uvěřit, že právě tenhle skvělý kluk chce mě a miluje mě. Osprchovala jsem se a potom se zabalila do ručníku. Vyšla jsem z koupelny.

„Půjčil bys mi, prosím, od Alice něco na sebe?“ zeptala jsem se už oblečeného Edwarda.

„Jistě, hned se vrátím,“ oznámil mi a odběhl.

Přinesl mi tričko a nějaké kalhoty. Oblékla jsem se.

„Víš, chtěl bych s tebou o něčem mluvit,“ přiznal a sedli jsme si na postel.

Podíval se mi do očí.

„Víš, mluvil jsem už s rodinou a řekl jsem jim o nás. Jsou rádi. Vážně tě miluji, a proto bych ti měl něco říct. Právě o tom jsem s nimi potřeboval mluvit. Víš, celá naše rodina, my máme tajemství. Je to tajemství, které ti chci teď říct, ale ty mi musíš slíbit, že to nikomu nepovíš,“ řekl naléhavě.

Koukala jsem na něj trochu nechápavě.

„Slibuji,“ řekla jsem.

„Asi sis všimla, že jsme jiní, než ostatní lidé, že ano?“ zeptal se.

„Jo, jste bledí a máš chladnou kůži. Všichni máte stejné oči, které nemá nikdo jiný. Jste adoptovaní, ale všichni jste si tak podobní a zároveň jste jiní. Myslím, že jste všichni krásnější víc, než ostatní lidé. Nikdy jsem vás neviděla něco jíst ani pít, i když ve škole to předstíráte,“ přiznala jsem to, čeho jsem si všimla.

„Jsi vážně všímavá,“ uznal.

„No dobře. Skoro se všemi jsem se shodl, že ti řeknu pravdu o tom, kdo doopravdy jsme,“ řekl a díval se na mě.

„Doufám, že víš, že mi můžeš říct cokoliv,“ řekla jsem mu.

„Právě proto ti to chci říct a taky proto, co k tobě cítím, a nechci ti nic zamlčovat,“ řekl a políbil mi ruku.

„Možná, že hned, jak ti to řeknu, se lekneš a utečeš, ale nemůžu ti to zamlčovat,“ řekl naléhavě.

„Tak už mluv,“ řekla jsem trochu více nahlas.

„Víš, já a celá rodina jsme…,“ odmlčel se.

Visela jsem mu pohledem na rtech.

„Jsme upíři,“ přiznal.

Dál jsem na něj zírala.

„To jako vážně?“

Přikývl.

„Dobře, m…, jsem ráda, žes mi řekl pravdu,“ řekla jsem mu.

„To je jako všechno? Měla by ses bát, nebo utéct.“ Díval se zaraženě.

„Nebojím se tě. Vím, že mi neublížíš,“ usmála jsem se na něj.

„Já to nechápu,“ vstal.

Zaraženě jsem na něj koukala, jak přechází po místnosti.

„Nezajímá tě ani to nejdůležitější?“

Koukala jsem nechápavě.

„Nezeptáš se, co vlastně jím?“ zeptal se.

„No, upíři pijí krev, ne?“ zeptala jsem se úplně normálně.

„Nepřestáváš mě divit.“ Zasmál se ironicky.

„Já ti řeknu, že jsem upír a ty jsi úplně v klidu.“ Kroutil nad tím hlavou.

„Takže ty piješ lidskou krev?“ zamračila jsem se trochu.

„Ne, my mluvíme o sobě jako o vegetariánech, protože žijeme jen z krve zvířat. Není mnoho upírů, co pijí krev zvířat. Pijeme ji jen my a jedna rodina v Denali. Ostatní upíři to nedokážou pochopit a berou to jako odepírání, ale já nechtěl být zrůda,“ řekl mi.

„Takže jsou ještě jiní upíři?“ zeptala jsem se.

„Jo, ani nevíš, jak moc. Všichni upíři jsou silní, rychlí a mají bystřejší smysly,“ přiznal.

„A člověk musí umřít, aby byl jako ty?“ zeptala jsem se na otázku, která mě napadala už hodně dlouho.

„Ne, mě stvořil Carlisle, ale on by to nikdy neudělal nikomu, kdo by měl na výběr.“

Byla jsem docela překvapená ze všech těch informací.

„A jak dlouho už takhle jsi?“ zeptala jsem se.

„Od roku 1918. Tehdy mě Carlisle našel umírat na španělskou chřipku,“ odpověděl mi hned.

Vstala jsem a podívala se na něj.

„Vážně sis myslel, že když mi to řekneš, tak uteču, budu se tě bát a už tě nebudu chtít vidět?“ zeptala jsem se ho.

„Je tak hrozné myslet si to?“ zeptal se úplně normálně.

Přistoupila jsem k němu a vzala si jeho hlavu do dlaní. Zavřela jsem oči a naléhavě ho políbila. Usykla jsem, protože mě zabolelo v ruce.

„Bolí tě to hodně?“ zeptal se mě.

„Ne, ale vím, jak bys to mohl spravit,“ usmála jsem se na něj a nastavila mu ruku.

Pochopil to a dal mi na ni pusu.

Sledovala jsem ho při tom a řekla:

„Nemohla bych už bez tebe být. Miluji tě a vážně nechápu, jak sis to mohl myslet.“

Řekla jsem to trochu zklamaně.

Podíval se na mě.

„Taky tě miluji a nevím, co bych bez tebe dělal. Tak dlouho jsem na tebe čekal,“ řekl a políbil svými chladnými ústy ta má.

„Tak a teď se půjdeš hezky najíst, protože jsi ještě nic nejedla a máš určitě hlad,“ oznámil mi.

11. kapitola | Shrnutí | 13. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella celebritou - 12. kapitola: