Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella, dcera bohů - Prolog (Poslání)

28.12.2010 (19:00) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4127×

Demetri

„Už mě unavuje zůstávat ve stínech zdejšího hradu,“ zazněl místností hlas mého pána. Jako obvykle seděl na svém zlatém trůnu uprostřed kruhového stupínku. Vedle něj se leskly ještě další dva trůny, které obývali naši vládci, Caius a Marcus. Pohlédl jsem na svého bratra, který stál vedle mě a shlédl jsem jeho nezaujatý výraz.

„Můj pane, co pro vás mohu udělat?“ nabídl jsem se jako první. Arův obličej se poněkud rozsvítil a pohlédl na mě a na Edwarda. Přešli jsme blíž k němu a poklekli jsme.

„Moji věrní, zatoužil jsem po troše slunečního světla, na které nemůžeme vstoupit. Je tu ovšem jeden způsob, jak zařídit, aby tato nepříjemná věc skončila,“ vysvětlil a všichni v sále na něj překvapeně upřeli svůj zrak.

„Udělám cokoli, můj pane,“ nabídl jsem opět své služby a už teď jsem věděl, že jich využije. Musí využít mého dokonalého daru stopování pro dosažení svých účelů.

„Vím, Demetri, avšak nebudeš na tento úkol sám. Edward se na cestu vydá spolu s tebou. Nyní velmi dobře poslouchejte, existuje způsob, jak zrušit tuto kletbu naší rasy. Je ovšem poněkud komplikovaný, ale věřím, že vy mě nezklamete. V dávných dobách jsme se nemuseli schovávat před slunečními paprsky, ale bohyně Casidy se rozhněvala na několik členů naší rasy a uvalila kletbu na celé naše společenství.“ Pozorně jsem poslouchal hlas svého pána a přemýšlel jsem nad tím, proč jsme neznali tuto skutečnost. Všichni zde byli překvapení a šokovaní zároveň. Aro na malý okamžik utichl a po chvíli se opět dal do vyprávění.

„Bohyně se poté vytratila ze světa, ale zanechala tu své dítě. Nikdo neví kde, ani koho, ale jediná možnost, jak zrušit kletbu, je přinutit to udělat její dítě. Neb jako dítě bohyně má mnohem větší moc než Casidy. Děti bohů získávají jejich moc a zároveň i svou vlastní.

Jedinou nevýhodou ovšem je, že musí dobrovolně zrušit kletbu. A jak jistě chápete, tak to nebude vůbec lehké. Ale proč jsem se o tomto zmínil? Získali jsme zprávu o místě, kde by se potomek Casidy mohl nacházet, je to malé městečko, skvělé místo pro ukrytí. Potomci bohů se umí velmi dobře maskovat a je těžké rozeznat je od normálních lidí, dobře nás poznají. Náš přítel ztratil paměť a neví, co dělal v tom městě, což je právě naše stopa. Často se stává, že nám vymažou části paměti, abychom si je nepamatovali.“ To je vskutku neuvěřitelné. Takže je můj úkol jasný, najít, přinutit a přivést.

„Jistě, můj pane. Uděláme vše, co bude nutné,“ přislíbil jsem a Aro byl rád, když viděl mou odhodlanost. Pohlédl jsem do tváře Jane, kde se zračila nespokojenost. To ona se ráda vnucovala do Arovy přízně a on si jí náležitě vážil, ale nyní jsme to my, kdo je důležitější.

„Pane, nebylo by lepší, kdybych se na takovou cestu vydala s Alecem? Jsme přeci jen vybaveni dary, které nám mohou být užitečné,“ nabídla se a já jsem potlačil zavrčení. V tuhle chvíli by to bylo nevhodné, protože jsem to já, kdo chce tenhle úkol.

„Má drahá, vážím si tvého odhodlání, ale budou to právě tito dva bratři, kteří se vydají na tuto cestu,“ odpověděl směrem k Jane a opět se otočil k nám. Viděl jsem její rozčílený výraz a nesouhlas v očích, schválně jsem se musel usmát.

„Nyní se jděte připravit, Chelsea se postará o věci, které budete potřebovat na cestu,“ přikázal nám náš pán a my jsme vyšli z místnosti. Ani jsem se na Edwarda nepodíval, pohrdám jeho slabostí. Je slabý díky svému hloupému odhodlání pít zvířecí krev. Zvedá se mi žaludek jen při pomyšlení na to, že bych se měl vzdát té lahodné krve lidí.

Bella:

Když se zamyslím nad svým životem, tak mi dochází, že bude nekonečný. Je pravda, že si užívám každý okamžik se svými přáteli, každou vteřinu smíchu s nimi, současnou lásku, ale tohle všechno pro mě končí na konci střední školy – občas i v průběhu vysoké školy.

Je těžké neustále se stěhovat a loučit se s těmi, kteří vám tolik přirostli k srdci. V mém světě je to však nutností. Být dcerou bohyně se může jevit jako něco dokonalého a úžasného, ale není tomu tak ve všech ohledech. Jedna z největších nevýhod je v tom, že se musím neustále stěhovat, jelikož nestárnu. Mohla bych, když bych hodně chtěla, ale většinou skončím se svým stárnutím v době začátku vysoké školy. Je pro mě příliš nebezpečné zůstávat až do stáří na jednom místě, jelikož mě hledají. Hledají mě upíři, kteří si přejí mou pomoc a poté mě chtějí zabít. Pykám za prokletí, které matka snesla na upíry, ale většinou to nebývá tak hrozné.

Přijdou, a pokud se stane, že jim připadám nějak zvláštní, v té chvíli jim vymažu paměť a odešlu je na zcela jiné místo, než kde se nacházejí. Zapomenou, možná jsou trochu zmatení, ale nepátrají po tom, co se stalo, protože k tomu nemají důvod.

Dalším důvodem, proč nechci zestárnout, je ten, že bych se mohla do někoho zamilovat natolik, že bych ho již nechtěla opustit. A muselo by mi puknout srdce, když bych viděla, jak umírá, zatímco já budu věčně žít, protože nejsem normální člověk. S Mikem je to trochu jiné, nemiluji ho tak bláznivě, jako jsem se zamilovávala dřív, ale není mi lhostejný. Zkrátka je to příjemné rozptýlení z nekonečného života.

Zachumlala jsem se trochu víc do vyhřátých peřin a zamáčkla jsem otravný budík, který si nedal pokoj a neustále zvonil. Víkend mi utekl až příliš rychle, ještě teď mě bolí hlava z včerejšího malého popíjení v místní restauraci. No co, ve třetím ročníku si to můžu dovolit, vždyť je mi už víc než tisíc let. Má občanka sice ukazuje pouhých osmnáct, ale to je součást maskování.

Znovu se mi rozezvonil budík a já jsem s nekonečným zíváním vstala z vyhřáté postýlky, ze které se mi skutečně nechtělo. Prošla jsem svým malým bytečkem, který obývám sama, a dostala jsem se až do koupelny, kde jsem se upravila do přijatelné podoby. S vyčištěnými zuby a namalovaná jsem se přesunula před svou šatní skříň, která byla doslova přeplněná krásnými kousky. Sáhla jsem po bílých kalhotách, které zvýrazňují mou štíhlou postavu, a k nim jsem zvolila oranžové tričko s krátkými rukávy. Dekolt je chytře řešený, protože se rukávy sesunou pod ramena, čímž je odhalí a malá mašlička ve výstřihu dodá jakousi hravost.

Před velkým zrcadlem, které mám postavené v chodbě, jsem si vyčesala vysoký culík a musela jsem se na sebe usmát. Já zkrátka vypadám úžasně! Přelakovala jsem si své tmavě hnědé vlasy a zkontrolovala jsem, zda mám linky kolem očí stejné. S výsledkem jsem byla spokojená, takže mi nic nebránilo, abych si vzala bundu a sešla dolů ke svému autíčku. Pod kapotou mého sporťáčku se skrývá mnohem víc, než jak to na první pohled vypadá. Mám ho hlavně kvůli rychlosti, se kterou se můžu v případě nouze přesunout jinam.

Právě ve chvíli, kdy jsem nastoupila do auta, mi zazvonil telefon a já jsem ho začala hledat v tašce. Až trochu pozdě mi došlo, že ho v tašce vůbec nemám, ale zvoní mi celou dobu v kapse. Jasně, to jsi celá ty, Bello. Zakroutila jsem očima nad svou hloupostí a nedočkavě jsem rozklikla obálku na displeji.

Cekam na tebe, princezno. Kde se mi toulas? Usmála jsem se nad textovkou, která mi přišla od Mika, ale už jsem mu neodepisovala. Raději jsem nastartovala a v klidu jsem vyjela ke škole. Uviděla jsem ho hned, jakmile jsem zaparkovala, a on mi šel naproti.

„Ahoj, lásko,“ pozdravil mě, jakmile jsem vystoupila z auta, a objal mě, abychom mohli spojit naše rty ve vášnivém polibku. Když jsme se odtáhli, tak tragicky zavyl jako pes. Musela jsem se smát nad jeho reakcí.

„Ty mi tedy dáváš, takové přivítání…“

„Však já vím, ale ještě řekni, že nejsi rád,“ mrkla jsem na něj a on nemohl odporovat, protože jsem téměř hmatatelně cítila, že rád byl. Zamknula jsem si autíčko a ruku v ruce jsme se vydali za ostatními, kteří na nás mávali od školy. Zaujalo mě cizí auto, které parkovalo před školou a vybočovalo z řady ostatních. Tohle bylo na první pohled moderní a velmi drahé. Mike si všiml mého zaujetí a hned mi objasnil, že máme nové spolužáky. Nebyl z nich očividně nijak nadšený, ale zatím jsem nevěděla proč…

Shrnutí - 1. kapitola

Ocením každý komentář s názorem na tuto povídku, který tu zanecháte. A těším se i na kritiku. :-)

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella, dcera bohů - Prolog (Poslání):