Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Gomez aneb život ve stínu - 19. kapitola

Alicesprej


Bella Gomez aneb život ve stínu - 19. kapitolaPokračování rozhovoru v nemocnici, slzy, řev a... Novináři?! Hezké počtení. :) K.

„Ty jsi to věděla, že?“ ozval se zklamaný hlas vedle mě.

Její otázka mě naprosto vyvedla z míry. Ano, měla jsem v plánu jí to říct, ale její reakci bych si prostě představila jinak. Čekala bych pláč, hysterii, řev… Ale to, že je ze mě zklamaná, to je snad to nejhorší co by se mi mohlo stát.

Hluboce jsem se nadechla a hlavu otočila na druhou stranu, aby mi neviděla do očí. „Ne všechno…“ zašeptala jsem sotva slyšitelně, ale i tak jsem věděla, že mi rozumí. Její vzlyk mi to potvrdil.

„Jak…“ začala, ale pokračovat se jí nedařilo.

„Omlouvám se, ale nemohla jsem… Já to slíbila a bylo to pro tebe lepší, nikdy by ses to nedozvěděla, kdyby…“ sypala jsem ze sebe a ani si neuvědomovala, že ji každým druhým slovem ještě více zraňuji.

„Jak dlouho? Jak dlouho to víš?“ Zatnula čelist a celá se napjala. Přístroje, na které byla napojena, začaly značit, že se její srdeční tep zrychlil. A to docela rapidně. Nevěděla jsem, jestli je to vztekem, nebo očekáváním.

„Dlouho ne.“ Vstala jsem z postele, protože jsem nechtěla, aby mě musela vyšoupnout. Být na jejím místě, už bych se z postele dávno vyhazovala. „Dozvěděla jsem se to před odjezdem do Forks.“

„Jak jsi mohla? Jak ses mohla nastěhovat k mému otci, aniž bys mi to řekla?“ začala pěnit.

Věděla jsem, že je zle. Zklamání přešlo v bezmoc a ta… V nepříčetnost? Opatrně jsem na ni pohlédla, protože předtím jsem se zuby nehty bránila jejímu pohledu. Vypadala pořád stejně zničeně, jen teď už její oči nebyly smutné, nýbrž vzteklé. Kdybych nevěděla, že je to nemožné, přísahala bych, že jí z nich šlehají rudé plameny zlosti.

„Odpověz, Bello!“ zvýšila na mě hlas. „Promiň, nechci se hádat…“ řekla najednou. Naprosto mě vyvedla z míry. „Jen potřebuji znát pravdu,“ povzdychla si.

„Já to nevěděla,“ přiznala jsem. Nebo se spíše obhajovala? Nevím, co bylo v této situaci lepší nebo vhodnější. Důležité prostě bylo, že jsem jí konečně nelhala.

„Cože? Jak jakože jsi to nevěděla? Před chvíli ses mi tady přiznala, tak proč si zase něco vymýšlíš? Nebylo toho už dost?“ chrlila na mě další otázky a v jejím hlase se zase rýsoval vztek.

„Věděla jsem, že jsi adoptovaná. Kdo je otcem… To mi neřekl.“ Zvedla jsem ruce v obranném gestu. Doufala jsem tak, že se zase uklidní. Bohužel se tak ale nestalo.

„Kdo on?“ zakřičela, až jsem poskočila.

Přesunula jsem se ke zdi a svezla se na zem. Mé ruce najednou svévolně objímaly kolena a já zase plakala. Nemohla jsem se rozhodnout. Ztratit sestru nebo ztratit bratra? Jednoho z nich budu muset zradit. Buď řeknu Seleně pravdu o Petovi, a nebo jí to neřeknu a ona už se mnou třeba nikdy nepromluví…? Je v takovém stavu, že by jí klidně mohlo něco přeskočit v hlavě a všechno by bylo špatně.

Než jsem stihla cokoliv říct, ve dveřích se objevila hlava sestřičky. Její káravý pohled mě ujistil o tom, že na mě Selena opravdu křičela. A to tak, že vyrušila celé oddělení.

„Co je to tu za rámus, slečny?“ Zvedla ukazováček, jako bychom byly malé děti. „A co děláš ty tam na té studené zemi? Na sezení tu máme židle,“ poučila mě a ukázala na židli. Sice ze mě udělala idiota, ale alespoň mě vysvobodila od Seleniných otázek.

Zvedla jsem se a pomalu přešla k židli u postele, když vtom mě vyrušil hlas Seleny.

„Stejně je na odchodu, viď, Bello?“ řekla sladce a hodila po mně nenávistný pohled.

Nevěřícně jsem se na ni podívala, nechtěla… Nemohla jsem uvěřit, že mě opravdu vyhazuje. Vzápětí mi ale došlo, že jsem to dělat neměla. Její pohled byl snad ještě horší, než ten předchozí. Bolelo to… Neuvěřitelně moc to bolelo. Dostala jsem další ránu. Tohle byl tedy rozhodně můj nejhorší den za celý život. A předpokládám, že ho jen tak něco nepředběhne.

Na její arogantní řečnickou otázku jsem raději neodpověděla a vyběhla z pokoje. Chtěla jsem odtamtud odejít, ale mé nohy mě neposlouchaly, tak jsem si sedla na nejbližší lavičku a koukala na bílý strop. Nebylo to sice nic moc zajímavého, ale když lavička zavrzala, docela jsem se lekla.

„Byla jste u sestry?“ zeptal se ten doktor, co mě k Seleně původně vedl.

„Ano, bohužel…“ zamumlala jsem a hlavu si raději schovala do dlaní. Čím méně lidí uvidí mou slabost, tím líp.

„Nevím, co se stalo, nebyl jsem tam,“ řekl moudře, ale upřímně mi to bylo celkem na nic. „Ale vím, že vaše sestra bere různé léky, na krev, sedativa proti bolesti a tak dále. A tyto léky můžou způsobit nepřiměřené či nezvyklé chování. Nedávejte jí to za vinu.“ Pohladil mě po rameni. Jeho dotyk mi nebyl zrovna dvakrát příjemný, a tak jsem se odtáhla co nejdál.

„Zasloužila jsem si to. Dávám si to za vinu,“ vysvětlila jsem mu a podívala se na něj uslzenýma očima, takže jsem stejně skoro nic neviděla. Jen rozmazané šmouhy.

„To nedělejte, nikdo nemůže za to, co se stalo vašim rodičům,“ povzdychl si. Přišlo mi, jako by měl tuto frázi naučenou a bral to jen jako lékařskou povinnost.

Nehodlala jsem poslouchat další rady a poučení, tak jsem vstala, poděkovala a s vynaložením veškerých sil se vydala k východu.

Za velkými skleněnými dveřmi jsem uviděla Edwarda s Rileym. Už jsem chtěla být u nich, a tak jsem z budovy málem vyběhla.

„Belli, co se stalo?“ zeptal se vyděšeně Riley, když jsem se mu vrhla do náruče a začala vzlykat.

„Nechci o tom mluvit,“ dostala jsem ze sebe.

Neodpověděl, jen mě podepřel a vedl k autu. Už jsem se nemohla dočkat, až si tam sednu a odjedeme někam na hotel. Až si budu moct konečně pořádně srovnat myšlenky. Jenže někdo tam nahoře mi prostě musel dokázat, že tento den může být ještě horší.

Kolem nás najednou začaly cvakat fotoaparáty a mě začala oslepovat záře s všech těch blesku. Novináři… Jeden z důvodů, proč jsem odešla z tohohle města snů. A oni si mě znova našli, a to v té nejhorší situaci. Jak jsem mohla být tak pitomá a nepomyslet na to. Mohla jsem vyjít nějakým jiným vchodem, ale ne… Proč já bych to dělala, když se můžu světu znova ukázat. Navíc zničená a uplakaná.

Další kapitola

 


 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bella Gomez aneb život ve stínu - 19. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
08.04.2012 [23:47]

kikuskaIdiotskí novinári! To je od nich vážne hnusné! Emoticon Emoticon Bože, ja som z tohto vážne trošičku mimo. Už neviem, čo od toho čakať, ale začína mi byť Edwarda aj trošičku ľúto, predsa len Bells sa k nemu správa... odmerane? Asi tak. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

33. Kika57
23.11.2011 [16:39]

Kika57Ace, vyděrač? Blázníš? Sama vím, jaké to mít u kapitoly málo komentářů. Pokud dobře čtu, tak kajka neřekla, že když tu komentáře nebudou, tak přestane psát. Jen prostě nemá tolik času, aby seděla celý den u počítače, aby vám udělala radost a nedostala „odměnu". Emoticon

32. Ace
22.11.2011 [16:56]

Ahoj, jsi vyděrač. Kapitola byla skvělá, jen ať si Bella užívá svou nechtěnou slávu, aspoň se zocelí.

31. TonQa
20.11.2011 [20:43]

TonQa Emoticon Emoticon Emoticon

30. niki
17.11.2011 [21:22]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29. Tess2
17.11.2011 [20:21]

Tess2Tak myslím, že by se tu měl někdo pustit do dalšího dílu a to rychle Emoticon , protože jestli umím počítak, je tu komentářů více než 27 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28. Vlaďka
17.11.2011 [20:05]

Velmi pěkné, jen tak dál prosím. Akorát Edward s Bellou by se už mohli trochu více sblížit. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27. BellaEdward
17.11.2011 [19:44]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.11.2011 [16:27]

DarkFirefliesPáni... To je síla. Emoticon Emoticon Emoticon
Kapitolka se ti i tentokrát mimořádně povedla, byla moc pěkná, skvělá, nádherná, navíc jedinečně a skvěle napsané. Prostě - byla to dokonalost sama, stejně jako vždy. Emoticon

Chudák Bella... A vlastně i Selena. Musel to být pro ni opravdový šok - jen krátce potom, co já zemřeli rodiče zjistí, že to vlastně ani její rodiče nebyli... Nejspíš asi sama netuší, co si o tom má myslet. Jako by toho snad nebylo dost. Emoticon Je mi líto Belly, Selena jí to vyčítat neměla. Přece jí to nemohla říct... Ale asi bych se na jejím místě chovala stejně. Tak brzy poté, co prožila takovou traumatizující událost zjistí ještě toto. Jsem si jistá, že tohle bude ještě opravdu hodně zajímavé! Emoticon Emoticon Doufám, že se nakonec holky udobří, protože teď budou obě dvě potřebovat někoho, o koho by se mohli opřít a tak by si mohli být navzájem oporou. Emoticon Uvidímě, jsem zvědavá, jak jsi to do budoucna vymyslela, ale něco mi říká, že to lehké mít nebudou. A ten konec... Škoda mluvit. Tohle celebritám a jejich rodinám a přátelům vážně nezávidím Emoticon Neustále mají za zády otravné paparazzi, nemají ani trochu soukromí... Tohle bylo opravdu to poslední, co Bella potřebovala. Emoticon

Kapitolka byla moc pěkná a já jsem velmi ráda, že se dosáhlo stanoveného počtu komentářů a že kapitola bude dvakrát týdně. Už tedˇse těším na další kapitolku.
Klobouk dolů, vážně nádhera. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25. Funny1
17.11.2011 [14:44]

Funny1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!