Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Gomez aneb život ve stínu - 20. kapitola

21.11.2011 (17:30) • kajka007 • FanFiction na pokračování • komentováno 34× • zobrazeno 3552×

„Isabello, co se stalo?“ řval na mě nějaký černovlasý muž se zápisníkem v ruce. „Vaši rodiče prý nepřežili, je to pravda?“ Prorvala se dopředu drobná brunetka s kameramanem. „Jak je na tom Selena, bude vystupovat na zítřejším koncertě?“ ozval se další hlas.

Když jsem zde ještě bydlela, tak jsem se docela často stávala obětí novinářů. Neuměla jsem v tom chodit, vlastně jsem to ani nechtěla umět. Můj sen vždycky byl se odsud dostat. Teď to ale bylo ještě horší než předtím. Nebo jsem si jen odvykla a tohle všechno pro mě bylo dřív normální?

Slyšela jsem kolem sebe čím dál tím více otázek a neznámých hlasů. Už jsem si ani neuvědomovala, jestli mě Riley pořád drží kolem pasu. Připadalo mi, jako bych se začala vzdalovat. Všechny zvuky jsem slyšela jen tak napůl. Všechno jsem najednou viděla rozmazaně, a pak jsem upadla do sladkého nevědomí. Poslední, co si pamatuji, bylo, že mi někdo podrazil kolena a vzal mě do náruče.

***

„Edwarde, musíme něco udělat…“ zaslechla jsem známý hlas. Pro jistotu jsem nechala zavřené oči a dál pozorně poslouchala jejich rozhovor.

„A co jako? Co chceš dělat? Je z toho zničená… Nemůžeme ji tak nechat, musíme jí pomoct,“ řekl sametovým hlasem Edward. Nechtělo se mi uvěřit, že to opravdu vyslovil, a tak jsem opatrně otevřela oči a mírně nadzvedla hlavu.

Asi jsem to dělat neměla, protože jsem se samozřejmě prozradila. Oba se na mě překvapeně otočili. Jejich výrazy byly podivně strnulé a starostlivé, Edwardův se ale vmžiku změnil. Zničehonic se stal lhostejný a bezstarostný. Nechápala jsem to, ale nejpravděpodobnější mi přišlo, že asi přemýšlel o něčem jiném a já ho z jeho úvah vyrušila.

„Bello, jsi v pořádku?“ Riley stál najednou přede mnou. Leknutím jsem vyjekla, přece jen jsem nebyla ještě úplně zvyklá na jejich rychlost.

„Jo,“ vydechla jsem a chytla se na hrudník. „Co se stalo?“ zeptala jsem se radši rychle. Nechtěla jsem, aby na mě Riley něco poznal.

„Omdlela jsi,“ řekl jen, i když jsem měla pocit, že potom dodal něco jako: zase.

„Aha.“ Skousla jsem si spodní ret. „Kde to jsme?“

„V hotelu. Když jsme tě přes ty novináře dostali do auta, nebyli jsme si jistí, jestli tě vést do nemocnice, ale… Edward řekl,“ rozvyprávěl se Riley a škodolibě se ohlédl na Edwarda,  „že ty omdlíváš pravidelně, a tak jsme jeli rovnou na hotel.“ Sedl si vedle mě na gauč a objal mě okolo ramen.

„Jo, omdlívám pravidelně, to sedí,“ odfrkla jsem si ironicky a podívala se na Edwarda. Proč mě jen pohled na něj znovu překvapil? Seděl u stolu a vypadal, že nás naprosto ignoruje.

Bylo mi jasné, že se teď chovám jako hloupá puberťačka, která neví, co se sebou. Když o tom tak přemýšlím… Já jsem hloupá puberťačka. A ano, nevím, co se sebou, ale přijde mi, že na to mám snad i právo. Dnes jsem se dozvěděla, že mí rodiče jsou mrtví a moje sestra mě naprosto zazdila. Navíc, i když toto byla věc, kterou jsem si chtěla připustit snad ze všeho nejmíň, kluk, do kterého jsem zamilovaná, mě ignoruje. No může být něco lepšího?

Ne, a právě proto jsem se otočila k Rileymu a své suché rty přitiskla na ty jeho sladké a studené. Nevím, proč jsem to udělala. Snad protože chci, aby Edward žárlil? Nebo jen chci mít pocit, že o mě někdo má zájem? Bylo to vůči Rileymu nespravedlivé, ale momentálně jsem se uklidňovala myšlenkou, že ke mně byl svět celý můj život nespravedlivý.

Raději jsem opustila všechny tyto kajícné a obhajující se pochody mé mysli a naplno se položila do polibku. Ruce jsem mu omotala kolem krku a na zátylku je spojila. Riley byl první a zároveň jediný kluk, se kterým jsem se líbala. To on ve mně probudil touhu, nikdy předtím jsem si takového nezažila.

„Bude líp, Belli,“ zašeptal, když se odtáhl.

Opřela jsem se čelem o to jeho a podívala se do jeho očí. Byly černé jako uhel a mezi nimi se rýsovala bolestivá vráska. Nikdy dřív jsem si neuvědomila, jak to pro něj musí být těžké. Moc jsem sice s nikým o upírství nemluvila, ale pravděpodobně nebylo snadné líbat se s člověkem. Nechtěla jsem, aby kvůli mně trpěl, tak jsem se od něj odtáhla a přesunula se na druhou stranu pohovky.

Slyšela jsem, jak se Riley nadechl, aby něco řekl, ale Edward byl rychlejší. „Tak já radši půjdu, u tohohle fakt být nemusím.“ Přejel nás pohoršeným pohledem a opustil pokoj.

„Co máš za problém, Bell? Udělal jsem něco špatně?“ strachoval se a zase se nenápadně posunul ke mně.

„Ty?“ Vstala jsem a provrtávala ho pohledem. „To ty se kvůli mně trápíš, vidím, kolik sebeovládání tě stojí jen malý polibek. A nejhorší je, že mi ani to nestačí. Jsem sobecká, že jsem to dovolila,“ sypala jsem si popel na hlavu.

„Ale prosím tě, krásko. To je všechno? Nic víc? Jestli ne, tak na to, co jsi před chvíli řekla, rychle zapomeň a radši mě znovu polib,“ řekl provokativně a jeho ruce byly už sebe omotané kolem mého pasu.

Než jsem se nadávala, seděla jsem mu na klíně. Čekala jsem, až mě políbí, ale nic se nestalo. Už jsem mu chtěla vynadat za to, že mě tak mučí, ale pak jsem si uvědomila jeho slova: Radši mě znovu polib. On to opravdu nechává na mě, opravdu čeká, až to udělám já.

Jemně jsem se usmála a znovu se k němu nahnula. Tento polibek se nedal srovnat s tím předešlým. Připadalo mi, že mi chce dokázat, že mu to problémy nedělá a že já musím být ta, která to tentokrát přeruší. Byl tak náruživý, že jsem skoro ani neměla čas se nadechnout.

Po chvilce jsem se opravdu musela odpojit. Nejenom kvůli sobě, ale i kvůli němu. Věděla jsem, že jen předstírá, že je to pro něj snadné, ve skutečnosti si teď musel prožívat šílená muka.

„Vidíš… Jsem v pohodě,“ zašeptal a dal mi letmý polibek na špičku nosu. Bylo to hrozně roztomilé.

„No, vidím no,“ uznala jsem radši, i když jsem si stále myslela svoje.

Chvíli se místností vznášelo podivné ticho, ale Rileyho ho najednou přerušil. „Bello, no víš, já ti musím něco říct,“ začal a nervózně se ošil. Jen jsem pokývala hlavou, aby pokračoval. „Asi jsem se do tebe zamiloval, já… Nikdy jsem k nikomu nic takového necítil.“ Pevně semkl víčka.

Další kapitola

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella Gomez aneb život ve stínu - 20. kapitola: