Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Gomez aneb život ve stínu - 28. kapitola

17.01.2012 (16:45) • kajka007 • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 2847×

Vůbec jsem nedokázala odhadnout, jak dlouho jsme se tam líbali, ale když se Edward najednou odtrhl, chtělo se mi brečet. Výborně, asi mu právě došlo, že mě políbil. A rozhodně to nebyla jen nějaká dětská pusinka, tohle byl polibek, který se mi zdál z jeho strany až moc vášnivý na to, jak se ke mně choval. I když to už se zase dostáváme k tomu, že za posledních pár dní se evidentně změnil. Tak co ho sakra donutilo, aby se tak rychle odtrhnul? Uvědomil si vůbec, že líbá mě? Co když si na mém místě představoval někoho jiného? Třeba Alice, vždyť to ještě není tak dlouho, co se s ním rozešla!

„Bello, já… Tohle jsem udělat neměl, omlouvám se,“ řekl po chvíli se svěšenou hlavou.

„Aha, tak neměl, fajn,“ řekla jsem potichu, ale v mém hlase se nebezpečně rýsoval hysterický podtón. Ne, nebudu vyvádět, nabádala jsem se, ale upřímně mi to bylo houby platné. To, co před chvílí řekl, mě ranilo téměř stejně jako nehoda mých rodičů. Kdybych řekla, že mě to neděsilo, tak bych si musela připsat další lež na seznam.

„Já ti to vysvětlím,“ zaslechla jsem, ale to už jsem byla skoro u dveří do pokoje a zdravou ruku natahovala po klice. Věděla jsem, že kdyby chtěl, tak by mě mohl s klidem zastavit. Doufala jsem v to, doufala jsem, že mě chytí za zápěstí tak, jak u něj bylo zvykem, a že mě políbí znovu, a už se neodpojí. Jenže tohle všechno byly jen sny a iluze, které jsem se snažila zprvu potlačovat a v posledních pár minutách vytvářet.

Jakmile se mi podařilo najít kartu od pokoje a otevřít s ní dveře, rychle jsem vlezla do pokoje a snažila se ubránit pohledu na Edwarda a nakonec se mi to s vypětím všech sil podařilo.

Lehla jsem si na čerstvě ustlanou postel a dala se do pláče. Bylo mi jedno, že Edward možná stojí za dveřmi s tím jeho „vysvětlením“. Prostě jsem se po dlouhé době poddala svým emocím, asi jsem si myslela, že mi to pomůže, ale i po půl hodině neustálého prolévání očí, jsem se cítila stejně špatně, jako když se mi za ten polibek omluvil.

Najednou mi zazvonil telefon. Byla jsem tak zoufalá, že jsem si ještě stále přála, aby to byl Edward. Na obrazovce ale bylo napsáno Alice. S tichým povzdechem jsem si utřela oči, párkrát se nadechla a vydechla, abych zněla alespoň trochu normálně, a konečně stiskla zelené tlačítko.

„Bello, zlatíčko, nic si z toho nedělej, ano?“ ozvalo se místo pozdravu. Alicin hlas byl sice konejšivý, ale psychologa by tedy rozhodně dělat nemohla. Zrovna teď bych potřebovala, aby mě radši zaplavovala nějakými „hrozně důležitými“ novinkami z Forks, a ne řeči o tom, jaký idiot je její bývalý.

„To je dobrý, Alice,“ překonala jsem se nakonec. „Chápu to, byla to jen náhoda, souhra okolností, nemohl vědět, že se mě to tak dotkne,“ omlouvala jsem ho těmi nejabsurdnějšími poznámkami, které mě právě napadly. Bohužel jsme měla pocit, že Al mým slovům nevěří o moc víc než já.

„Ty to vůbec nechápeš, Bello!“ Zvýšila trošku hlas, ale bylo to spíš jen rozrušením. „Tak ráda bych ti to vysvětlila, jenže…“ Nechala větu viset ve vzduchu, asi si myslela, že si to umím dopovědět sama, nebo co.

„Jenže co, Alice?“ vyjekla jsem zvýšeným hlasem pro změnu já. „Nebo vlastně víš co? Mě to nezajímá, je to vaše věc,“ dodala jsem roztřeseným hlasem a znovu se svalila na postel.

„Teď asi nemá cenu tě o něčem přesvědčovat,“ řekla zklamaně, ale mě to kupodivu vůbec neranilo. Bylo mi to úplně jedno. „Zavolám později a mimochodem, zkus to dát před Edwardem co nejméně najevo.“ Zavěsila.

Její rada mě překvapila, ale zároveň mi docházelo, že má naprostou pravdu. Neměla bych se chovat, jakože mi to ublížilo. Budu prostě v pohodě, tedy v rámci možností. Z jedné strany to bude dobré pro mé sebevědomí a z té druhé… Edwarda to minimálně překvapí.

Asi za půl hodiny jsem se znovu zvedla a šla do koupelny. Mezitím mi totiž zavolal Charlie, že Pete dorazil do města a že by s námi chtěl jít na večeři. Zvedlo mi to náladu, ale jakmile se zmínil to, že si s sebou mám klidně vzít i „toho kluka od Cullenů“, zase mi klesla na bod mrazu. Nechtěla jsem ho ale v takové těžké chvíli zatěžovat svými pubertálními a trapnými problémy. Tak jsem mu jednoduše všechno odsouhlasila. Sice nemám ani nejmenší ponětí, kde teď Edward je, ale třeba mi prokáže službu a pro jednou zvedne telefon.

Teď jsem se tím ale snažila co nejméně zatěžovat, protože jsem na té večeři chtěla vypadat dobře. Pokoušela jsem se namluvit si, že je to kvůli bratrovi, kterého jsem docela dlouho neviděla, ale veděla jsem svoje. Bohužel…

Dala jsem si krátkou sprchu a umyla si svou hnědou hřívu. Vlasy jsem si trošku prosušila a při pohledu do zrcadla se naprosto zděsila. Veškerý lesk, který někdy měly, byl ten tam. Byly splihlé a bez života. Chvíli jsem přemýšlela, co dělat, když vtom mě něco napadlo.

Rychle jsem vzala do ruky telefon a po pár vyzváněních se dovolala na recepci. „Dobrý den, tady Isabella Swan, ehm tedy Gomez,“ ozvala jsem se do sluchátka a doufala, že ví, kdo jsem.

„Co byste potřebovala, slečno?“ zeptal se mě ženský hlas. Výrazně jsem si oddychla, když jsem poznala, že tento hlas nepatří té otravné recepční, té by to zase všechno moc dlouho trvalo.

„Víte, tak mě napadlo, že jste asi velký hotel,“ začala jsem, „tak jsem se chtěla zeptat, jestli tu někde máte drogerii.“

„Ale samozřejmě, čím můžeme posloužit? Pokojová služba vám to donese na váš apartmán,“ odpověděla ochotně.

„No, já… Potřebovala bych nějakou barvu na vlasy,“ řekla jsem váhavě. Nebyla jsem si jistá, jestli je to obvyklý požadavek. Naštěstí to bylo naprosto v pořádku. Ještě jsem jí ujasnila pár podrobností a ona mě ujistila, že během pár minut mi to donesou. Byla jsem z toho celý vyjevená. Na takový luxus jsem rozhodně zvyklá nebyla, ale líbilo se mi to – komu taky ne.

Za chvíli mi na dveře opravdu zaťukal poslíček, který v ruce držel bílý igelitový pytlík. Poděkovala jsem mu a dala se do práce. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem pochopila návod – přece jen jsem to ještě nikdy nedělala -, ale nakonec se mi to podařilo docela dobře nanést. Zatímco mé vlasy chytaly havraní odstín, oholila jsem si nohy a pak se celá namazala krémem. Takovou péči jsem si nedopřála už dlouho, ale evidentně mi to chybělo.

Ještě chvíli jsem vyčkávala a pak si hlavu opatrně dala do vany a lehkým proudem sprchy barvu umyla. Byla jsem jako na jehlách, jak to bude vypadat, a tak jsem fén nastavila na nevyšší výkonnost i teplotu. Po pár minutách jsem je konečně usušila a nestačila se divit.

Vypadala jsem jinak, ale to se dalo očekávat. Jenomže jsem se nemohla ubránit pocitu, že mi to doopravdy sluší, a to se mi stávala opravdu jen zřídka. Šťastně jsem se usmála a párkrát je ještě projela kartáčem, protože zkrotit ty vlny byla někdy opravdová fuška.

Ještě než jsem se pustila do malování, zavolala jsem Edwardovi, abych mu sdělila jen pár těch nejdůležitějších informací. K mému překvapení zněl docela smutně a mně ten rozhovor taky rozhodně nepřidal…

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella Gomez aneb život ve stínu - 28. kapitola: