Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Gomez aneb život ve stínu - 31. kapitola

11.02.2012 (16:45) • kajka007 • FanFiction na pokračování • komentováno 34× • zobrazeno 3186×

Brzo ráno mi zazvonil budík. Trošku jsem zamručela a rukama si protřela ospalé oči. V noci jsem totiž spánku příliš nedala, protože jsem si neustále musela v hlavě přehrávat pohřeb rodičů. Nedalo se tomu zabránit, můj mozek si jednoduše dělal, co chtěl, a na to, že by si zbytek těla rád odpočinul, nějak pozapomněl.

Podívala jsem se na postel vedle sebe, kde už seděla Selena, ale se stále zavřenýma očima, které jí rámovaly fialové fleky. Hned mi bylo jasné, že noc trávila asi nějak podobně jako já.

„Dobré ráno,“ zamumlala a dlouze zívla.

„Tobě taky.“ Zopakovala jsem její gesto a vyšvihla se do sedu. Trošku se mi zamotala hlava, ale nebylo to nic strašného, takže jsem se překonala a vstala z postele.

Když jsme byly obě hotové s ranní hygienou, šla jsem probudit Charlieho. Pak jsem se zase vrátila za Sel a snažila se jí pomáhat s balením. Šlo nám to docela dobře, ale pomalu, protože energie jsme opravdu na rozdávání neměly a Selena měla snad tunu věcí, které si s sebou musela nutně vzít. Někdy jsem ji doopravdy nechápala ani já…

„Holky, opravdu vám nemám nějak pomoci?“ zeptal se Charlie vcházející do pokoje. Za poslední půl hodinu už tu byl třikrát. Asi se musel opravdu nudit, když chce pomáhat dvěma holkám s balením oblečení.

„To je v pohodě, Charlie, už to skoro bude, jen ještě chvilku vydrž,“ pronesla už trošku otráveně Selena, ale jinak nedala nic najevo. Nedůvěřivě jsem si ji začala měřit… To jsem tedy opravdu zvědavá, jak si ve Forks zvykne, když už má problém jen s tím, že na ni někdo trošku naléhá.

„Pardon.“ A odešel.

Měla jsem sto chutí něco jí říct, ale nakonec jsem všechny své poznámky a připomínky spolkla a upokojila se tím, že je určitě jen ještě stále špatná z toho včerejška.

***

„A je to tu, Ameriko! Okamžik, který jsme všichni očekávali, ale stejně jsme nepokrytě doufali, že to budou jen domněnky, které se nepotvrdí. Náš štáb právě stojí před domem zpěvačky Seleny Gomez, která předevčírem oznámila pauzu ve své kariéře. ,Je mi to líto, ani nevíte jak, ale mám pocit, že nemůžu jinak… Bylo by vůči mé rodině nefér, kdybych jen tak dál pokračovala ve svém životě. Navíc si potřebuju všechno srovnat v hlavě a se sestrou teď potřebujeme vzájemnou podporu.‘

Ano, tak to jsou její slova! Jeden by měl skoro slzu na krajíčku, že? A právě proto jsme tady dnes se speciálním pořadem. Naším cílem bylo zachytit Selenu ještě před odjezdem k rodině.“

Nechápavě jsem sledovala nějakou blondýnu, která se trapně usmívala do kamery. Hodila jsem po Seleně zmučený pohled. Jen se na mě omluvně podívala a udělala pár kroku směrem k ní.

„Zdravím vás, Susie,“ řekla vyrovnaně, ale v jejím hlase jsem slyšela potlačovaný vztek, ale zároveň i únavu. „Byla bych vám neskutečně vděčná, kdybyste mě nechali v klidu odjet. Teď laskavě vypněte tu kameru, ano?“ pronesla ledově a křečovitě se na ni pokusila usmát. Bylo zřejmé, že tuto redaktorku Sel nemusí, protože ona se k novinářům vždy chovala s respektem a snažila se jim vyjít vstříc. Za to měla můj obrovský obdiv, to já už bych je dávno všechny poslala do háje.

Ještě než jí Susie stačila odpovědět, vedle Seleny se objevil Charlie spolu s ochrankou a už se ji snažili dostat do auta. Nebránila se a ani nečekala, co jí blondýna odpoví. Postupně jsme si všichni posedali do prostorného auta, kde už na nás čekal Edward. Vůbec jsem netušila, jak se tam dostal, ale byla jsem z něho natolik vedle, že jsem nad tím nedokázala přemýšlet. Možná, že se nějak domluvil s Charliem…

„Bože, já se lekla. Kdo to je?“ vyjekla Selena, když si zapnula pás a všimla si Edwarda.

„Jej, pardon… Tohle je Edward, Edwarde, tohle je má sestra Selena,“ představila jsem je a počkala, až si podají ruce a pozdraví se.

„Teda, neřekla jsi mi, že… vypadá takhle,“ zašeptala mi Sel do ucha naštvaně, ale hned potom se uznale zasmála.

Rychle jsem na ni hodila výhružný pohled a doufala, že pochopí, že má být potichu. Po očku jsem mrkla na Edwarda, který se na mě zkoumavě díval. No výborně, tak teď si myslí, že jsem o něm bůhví jak dlouho, básnila!

Ruku jsem si dramaticky připlácla na čelo a snažila se dělat neviditelnou, ale pochybuju, že se mi to zrovna moc dařilo. Stále jsem na sobě totiž cítila Edwardův pátravý pohled.

„Takže, Edwarde,“ začala Sel a já už se nezmohla ani na další vyděšený pohled k její osobě. Jen jsem si ještě více natiskla do sedačky a snažila se splynout. „Ty chodíš s Bellou… na střední?“ V půlce věty se zasekla a mně se u toho málem zastavilo srdce.

„Jo, chodím. A co ty, do kterého nastoupíš ročníku?“ odvedl Edward konverzaci jinam. Úlevně jsem si oddychla a nenápadně se na něj podívala. Jeho oči teď skenovaly Selenu.

„Mm, já vlastně ani…“

„Nastoupí do druhého ročníku, stejně už moc dlouho do konce roku nezbývá,“ vložil se do jejich konverzace Charlie.

„Super, to budeme mít určitě nějakou hodinu společně,“ pronesl s dobře předstíraným nadšením Edward. Vůbec bych se nedivila, kdyby mě tímhle chtěl jenom naštvat. I když na druhou stranu, proč by to dělal? Už dostal, co chtěl. Já se do něj zamilovala a nechala si zlomit srdce. Pochybuju, že mu šlo někdy o něco jiného.

„To jo, viď, Bells?“ zakomponovala mě Selena do jejich debaty.

„Už se nemůžu dočkat,“ odvětila jsem ironicky a nezaujatě. Provokativně jsem se podívala Edwardovi přímo do očí a zvedla obočí.

„Co se mezi vámi stalo?“ zamumlala mi slabě sestra do ucha.

„Mezi námi? Jako…“ začala jsem nahlas a snažila se předstírat smích, „mezi mnou a Edwardem? Co by se, prosím tě, mělo stát, jeho rodina se o mě starala, ale co by se mezi námi mohlo asi tak jinak stát?!“ Můj hlas postupně přecházel do hysterie, ale podařilo se mi ho zvládnout.

V Edwardových očích se na chvíli zalesklo něco jako lítost a zklamání, ale když si všiml, že se na něj dívám, okamžitě nasadil svou neprostupnou masku a všechnu pozornost začal věnovat mé sestře. Ovládla jsem pohrdavé odfrknutí a podívala se z okna.

Až na letiště už jsem nepromluvila. Jen jsem poslouchala Edwarda, jak se snaží co nejvíce lichotit Seleně, ale ona k němu zatím zůstávala chladná, bylo to ale určitě jen špatným pocitem kvůli mně. Vsadím se, že z něj byla stejně vedle, jako on z ní.

Tak jsem tu zase... Cítím se trapně, když to tu pořád píšu, ale... Rozhodně nechci, abyste si myslely, že jsem nevděčná, ale psát povídku s tím, že vám u minulé kapitoly nechalo komentář 12 lidí, když ještě asi u 27. jich bylo okolo 30... Nevím, kde se stala chyba, a je dost možné, že už vás povídka přestala bavit a tohle si ani nepřečtete, ale stejně jsem vám to musela napsat. Opravdu mě to mrzí a bere mi to chuť do psaní, když už u přidávání se bojím, kolik bude komentářů. Budu vděčná za radu i za kritiku, za cokoliv. Myslím si ale, že kapitoly přibývají často a opravdu se snažím. Tak vás prosím, nechte mi aspoň smajlíka, abych věděla, že tuto povídku ještě někdo vůbec čte.

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella Gomez aneb život ve stínu - 31. kapitola: