Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Gomez aneb život ve stínu - 36. kapitola

15.03.2012 (16:45) • kajka007 • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 2812×

Ze začátku jsem si myslela, že znovu bydlet se svou sestrou, kterou jsem vždy tak milovala, bude skvělé. Že nám to pomůže dostat se z těžké situace, kterou nám všem život připravil. Jenže každým dalším dnem jsem měla pocit, že by mi bylo úplně nejlépe někde uprostřed lesa, někde, kde bych mohla být úplně sama. Jen já a můj zármutek…

Nechtěla jsem to Seleně dávat za vinu, nic jsem jí nechtěla dávat za vinu, ale přece jen ty malé červíčky, které tam občas někdo nějakou poznámkou nasadil, ne a ne zmizet… A přece jen to, že jsem se musel každý den dívat na to, jak se ji muž, do kterého jsem bezmezně zamilovaná, snaží dostat, nebylo zrovna nejjednodušší. A nebyl sám. Ani Riley se jakousi nákloností k mé sestřičce netajil.

Co bych za tuhle situaci před několika týdny dala. Mít pokoj od všech Cullenových bratrů, kteří se mě snažili rozhodit všemi možnými způsoby. A teď? Nic. A místo toho, abych byla spokojená, že mám hlavu konečně jen sama pro sebe, jsem začala žárlit, i když jsem si to nechtěla přiznat. Já byla před ostatními jednoduše nad věcí.

Ignorovala jsem lítostivé pohledy Alice, vlastně jsem ji ignorovala celou, protože kdykoliv se mnou začala mluvit, tak se to točilo kolem toho, že se moc omlouvá, že je to ale složitější – že to nemůžu pochopit, že se mám od něj raději držet dál a snažit se zapomenout… Stejnými kecy mě krmil i Edward, tedy do té doby, co si mě ještě všímal.

Teď se mnou mluvil jen ve vypjatých situacích, kdy se většinou stejně jednalo o Selenu. Občas jsem zachytila jeho skenující pohled, ale nikdy jsem nedokázala identifikovat, co přesně v těch očích měl. Jedno jsem ale věděla jistě – odpor to nebyl. Ale na druhou stranu, na mou sestru se takhle nikdy nedíval. A že z ní byl patřičně vedle, až mi to přišlo nepřirozené – jako nějaká láska na první pohled z jedné z těch romantických komedií.

„Och,“ zaslechla jsem ode dveří pokoje. Zatřepala jsem hlavou, abych zahnala sebelítostivé myšlenky, které na mě každou volnou chvíli útočily, a otočila se na Selenu. Kdo jiný by to taky mohl být, když máme společný pokoj – mimochodem úžasná věc.

„Co se stalo tentokrát?“ Poslední slovo jsem jen tiše zašeptala. Byla jsem sice neskutečně podrážděná, ale ať to vidět chtěla nebo ne, ona mi nic neudělala. Zatím.

„Já nevím, jak dál, Bell,“ zašeptala zlomeně a zády se svezla po stěně. Zvědavě jsem nakrabatila čelo a vstala. Nevím, jestli jsem ji chtěla jít utěšovat nebo se prostě jen protáhnout. Poslední dny můj mozek občas vynechával.

„Budu hádat,“ začala jsem, ale byla jsem přerušena naštvaným zamručením a rázným gestem ruky. No a? Copak já můžu za to, že to probíráme pořád dokola?

„Jo, zase oni… Ale tak mi řekni, co mám dělat. Oba dva se o mě pořád snaží, když tam není ten druhej, tak se pomlouvají, několikrát jsem slyšela, jak se hádají – kvůli mně, jenom čekám, kdy si dají do zubů. Ničím jim bratrské vztahy,“ vyprávěla nešťastně pořád tu samou písničku.

„Tak s tím něco dělej, nesmíš je oba trápit,“ řekla jsem rázně, protože jsem si moc dobře uvědomovala, že přesně tohle jsem jim předtím dělala já. A jestli jsem něco věděla dobře, tak to, že ani jeden z nich si to nezaslouží.

„Asi jsem se zamilovala,“ vzlykla a hlavu si schovala do dlaní.

Tak tohle tu ještě nebylo, to jsem musela uznat.

„Do koho?“ zeptala jsem se, tentokrát už s nehraným zájmem. Bolestivě mi u toho poskočilo srdce. Už jsem nedoufala, že by mě Edward vůbec chtěl, ale přeci jen, kdyby to měl být on, do koho by se zamilovala, tak… Tak prostě nevím.

„Do Rileyho,“ řekla sotva slyšitelně.

Málem jsem se neubránila šťastnému vyjeknutí. Už kvůli Rileymu jsem byla ráda, po tom všem, co jsem mu prováděla já, si zaslouží někoho lepšího. Jenže najednou se mi v hlavě zjevila i druhá strana mince, o které jsem vůbec nevěděla. Bylo mi smutno z toho, že… Že Edward nenašel tu pravou, že nebude žít po boku někoho milovaného. Já jej milovala natolik, že bych v tu chvíli byla snad i radši, kdyby řekla jeho. Jen kdyby ho to mělo udělat šťastným.

Sama jsem nad svými úvahami a myšlenkami musela zakroutit hlavou.

„A v čem je problém?“ Přešla jsem až k ní a dřepla si tak, abych jí mohla zvednout hlavu a vidět jí tak do očí.

„Edward je problém. Bello on mi málem řekl, že mě miluje, jenom se prostě nějak zasekl… Ale sama víš, že Cullenovi občas dělají takové ty divné věci.“ Po tom všem už jsem si téměř ani neuvědomovala další bolest, která se mi usadila na hrudi.

Cullenovi občas dělávají takové ty divné věci – kdybys jen tak věděla, sestřičko, s kým ses to právě zapletla. Plus sice bylo, že asi po týdnu, co si jí Cullenovi přestali všímat, tedy krom těch dvou, se přestala vyptávat a pátrání po pravdě skončilo. Divné na tom všem ale bylo, že i přes to, že jsem věděla, čeho je Riley schopný, mimochodem sama jsem byla svědkem toho, když se přestal ovládat, jsem neměla potřebu ji chránit. Ani v nejmenším…

„Je mi to líto, Sel, ale tohle je život, musíš si vybrat – a myslím, že už sis vybrala,“ usmála jsem se na ni, nebo jsem se o to spíše jen pokusila.

„Promiň, Bello,“ řekla a objala mě. Vůbec jsem sice nechápala, co právě dělá, ale objetí jsem jí lehce zdráhavě opětovala.

Alice:

Zrovna jsem byla zakousnutá do krku malé srnky, když jsem dostala vizi. Selena si vybrala…

Vyděšeně jsem se otočila na patě, a co nejrychleji to šlo, jsem vyrazila zpět k domu. Cestou jsem ještě trhnutím ruky přinutila Jaspera, aby přerušil lov a následoval mě. Na jeho naléhavou otázku, co se stalo, jsem odpověděla jen záporným pokýváním hlavou. Tohle bylo jen mezi mnou a Edwardem a můj milovaný to věděl.

„Edwarde!“ zakřičela jsem do útrob domu a počkala pár sekund, než upíří rychlostí seběhl schody. Ještě než se stačil zeptat, co se děje, tak jsem mu přehrála svou kratičkou vizi.

Riley držel Selenu za ruku, povzbudivě ji občas líbnul do vlasu a vzlykal, stejně jako ona… Vlastně celá rodina, Charlie, i všichni její kamarádi vzlykali… Bella tu už nebyla.

„Ne, do prdele, všechno, jen tohle ne!“ zakřičel Edward na celý dům a vysloužil si tak zvědavé pohledy celé rodiny. Hlavě od Rileyho, protože ti dva spolu byly poslední dva týdny na nože ještě více než předtím. Jenže on jim to nemohl říct a já taky ne, na to jsem ji příliš milovala. 

S touhle kapitolou jsem v mezích spokojená. Doufám, že vám nevadil pohled Alice, ale já už se dál nemohla dívat na ty vaše nechápavé komentáře, co ten Edward vyvádí. :D Doufám, že tohle jej trošku omluvilo, no však uvidíme. :) Těším se na vaše komentáře a zároveň děkuji za ty, co jste nechaly u minulé kapitoly. ♥

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella Gomez aneb život ve stínu - 36. kapitola: