Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Gomez aneb život ve stínu - 38. kapitola

20.03.2012 (16:30) • kajka007 • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 2839×

Ani nevím, jak dlouho jsem tam tak seděla a koukala do zdi. Můj mozek byl jakoby ochromen něčím, co mu zabránilo normálně fungovat. Jediné, co mi v hlavě jelo pořád dokola, byly Charlieho slova o tom, že Selena zmizela a že o ní ochranka nemá zprávy. Nevěděla jsem sice ani přinejmenším, co to všechno znamená, ale podle toho, co Edward říkal do telefonu, pro to on má určitě nějaké vysvětlení. Možná, že tím jsem se o ni bála ještě více. Poslední, co by potřebovala, byly další pletky s upíry.

Můj líný proud myšlenek přerušilo až důrazné zaklepání na okno. Leknutím jsem nadskočila, ale na druhou stranu mě to alespoň probralo z mé letargie. Prudce jsem se otočila a za oknem spatřila Edwarda s netrpělivým výrazem. Zatnula jsem čelist a rychlým krokem se dostala až k němu. Na malilinkatý moment jsem ještě zaváhala, zda otevřít, ale jeho oči plné upřímnosti, které mě přes sklo hypnotizovaly, mě přesvědčily, abych kličkou povolila panty.

Než jsem stačila cokoliv jiného udělat, Edward už byl vevnitř. Založila jsem si ruce na hrudi a prudce se nadechla.

„Kde je, Edwarde?“ zavrčela jsem a odstoupila od něj pár kroků.

„Bello, prosím, nech si to vysvětlit,“ vrátil mi zoufalým tónem.

„Tuhle větu už jsem od tebe slyšela snad milionkrát. Ale teď mě vůbec nezajímá nějaké tvé vysvětlení, sakra! Já chci vědět, kde je má sestra! A varuju tě, že jestli se jí něco stalo, tak jde stranou vše, co k tobě cítím, a já tě zabiju!“ křičela jsem hystericky a snažila se ignorovat to, jak se mu každým mým slovem prohlubovala bolest vepsaná ve tváři.

„Co ke mně cítíš?“ Udělal krok směrem ke mně.

„Jako bys to nevěděl, ty… ty!“ Nemohla jsem pro něj najít žádné vhodné označení. „A vůbec, já se tě ptala, kde je má sestra, tvá přítelkyně - mimochodem!“

„Nevím, kde je,“ zašeptal a sklonil hlavu.

„Jak nevíš? Do prdele, vždyť jsi mi řekl, že mi všechno vysvětlíš,“ vyjekla jsem a pár kroky překonala vzdálenost mezi námi, abych mu mohla zapíchnout ukazováček do hrudi.

„Ublížíš si, Bells,“ řekl jemně, jako by mluvil s dítětem. Musela jsem zatřepat hlavou, abych se vzpamatovala.

„To je mi jedno,“ vzlykla jsem. „Tak fajn, máš pět minut, abys mi řekl, co chceš,“ dodala jsem a sedla si na postel. Čekala jsem, co udělá, ale on zůstal stát uprostřed pokoje a pevně semknul víčka, jako by očekával ránu.

„Díky,“ vydechl nakonec. „Ale ještě předtím mi, prosím tě, slib, že mě necháš domluvit.“ Kývla jsem hlavou a lehce mávla rukou, aby konečně pokračoval.

„Asi před třiceti lety, když jsem byl na návštěvě jedné upírské rodiny v Denali, jsem potkal nomády. Byl jsem už na cestě zpátky a co nejdříve jsem už chtěl být s Alice, a tak jsem se jim snažil vyhnout, ale oni mi šli vyloženě naproti. Byli dva – muž a žena. Zrovna šli z lovu a mysleli si tak, že když jsem vegetarián a ještě k tomu sám, tak proti nim nemám šanci, jenže to nevzali v potaz můj dar. A než jsem se z toho stačil nějak vyvléct, už na mě zaútočili,“ vyprávěl a já na něj jen nechápavě zírala. Edward už určitě viděl, že ho chci přerušit, a proto pokračoval.

„Nebyl to dlouhý boj, protože už po pár vteřinách se mi podařilo té ženě utrhnout… Tedy, povedlo se mi ji zneškodnit. Její druh sebral její tělo a s výhružkou, že mi to vrátí, utekl. Téměř jsem nad tím jen mávl rukou, jenže… Častokrát jsem od něj dostávat zprávy, kde mi sliboval, že až nadejde vhodná chvíle, tak zase vezme on mně to nejdražší… Oko za oko, zub za zub,“ hořce se zasmál.

„Nic jsem si z toho nedělal, přeci jen má přítelkyně byla upírka a byla chráněná celým naším klanem. Ale věděl jsem, že James – tak se ten upír jmenoval - mě sleduje a čeká na vhodnou příležitost. A pak jsi přišla na scénu ty, on o tobě moc dobře věděl, už několikrát tě chtěl zabít, ale vždy si to na poslední chvíli rozmyslel… To proto jsem se choval tak hnusně, Bello, chtěl jsem, aby ses ode mě držela dál a on, aby si myslel, že mi na tobě nezáleží.“ Přerývavě jsem dýchala a napjatě poslouchala jeho příběh. Pravděpodobně jsem měla i otevřenou pusu, ale to mě v této chvíli ani pramálo nezajímalo.

„Pak jsme spolu ale zůstali sami v LA a to už jsem jednoduše nevydržel. Potřeboval jsem tě cítit u sebe, chtěl jsem, abys byla jenom moje, ne Rileyho… Ach, Bell, ani si nedokážeš představit, jak moc jsem na něj žárlil. Potom jsem asi ale uvědomil, že tím polibkem jsem tě vystavil životnímu nebezpečí. A stejně tak dobře si to začal uvědomovat i James a já jsem nemohl riskovat, že se mi tě nepodaří uchránit. A tak jsem vymyslel, že se začnu zajímat o někoho jiného… A tvá sestra byla ideální.“ Hlavu si schoval do dlaní a všimla jsem si, že jeho ramena sebou nepatrně zacukala.

Jeho slova jsem chvíli musela zpracovávat, než mi došlo, co udělal.

„Ty jsi začal chodit se Selenou, aby radši zabil ten upír ji než mě?“ vypískla jsem asi o oktávu vyšším hlasem než normálně.

„Já vím, že je to neomluvitelné. Ale zároveň se za to ani omlouvat nechci a nebudu. To, co jsem udělal, bylo strašné a sobecké, ale nedokážu litovat, ne když jsem ti tím zachránil život,“ řekl a já zůstala jen tupě zírat.

Takže všechny ty narážky, všechno ignorování… To nebylo skutečné?! Edward, ten Edward, pro kterého jsem po nocích plakala, mě miluje? Samou radostí jsem chtěla začít skákat do vzduchu, jenže vtom mi došla jedna podstatná věc… Selena je mrtvá…? Je možné, aby byla, nebo spíše, aby nebyla?

„Zabil jsi mi sestru,“ konstatovala jsem po chvíli zpracovávání zničeně a začala brečet. Všechna ta bolest se hromadila u srdce a já myslela, že už to nevydržím a rozbiju se na tisíce malinkatých kousků.

Tohle bylo daleko horší než smrt rodičů…

„Prosím, odpusť mi, ale žádná oběť není dost velká, je-li pro tebe.“ 

Tak, tato kapitola je tu poměrně brzo... Hrozně mě totiž zajímají vaše reakce na to všechno. Přiznávám, že jsem z toho měla a mám velké obavy. Prostě doufám, že vás toto vysvětlení nezklamalo, i když o tom pochybuji. 

Chtěla jsem to napsat lépe, několikrát jsem si to v hlavě přehrávala, ale když jsem si pak k tomu sedla, tak to nebylo vůbec jednoduché. Nicméně se moc těším na vaše - tentokrát klidně i záporné - komentáře. :)

A abyste si nemyslely, že tohle je úplný konec povídky, tak vám prozradím, že v další kapitolce ještě naťuknu jednu věc. Tak uvidíme. ♥ :)

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella Gomez aneb život ve stínu - 38. kapitola: