Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Gomez aneb život ve stínu - 39. kapitola

23.03.2012 (16:15) • kajka007 • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 3056×

„Prosím, odpusť mi, ale žádná oběť není dost velká, je-li pro tebe.“ Pohladil mě po zádech. Bylo to neskutečně příjemné a uklidňující, ale věděla jsem, že si to nemůžu nechat líbit. Proto jsem ucukla a ohnala se po něm.

„Nech mě být,“ zakřičela jsem. „A jak se ti vůbec podařilo Sel přimět, aby byla s tebou, mm? Ještě den předtím se mi svěřovala, že je zamilovaná do Rileyho, tak jak je, sakra, možné, že ti podlehla? Máš ještě nějaký dar, o kterém nevím?“ Upírala jsem na něj své uplakané oči a zoufale si přála, aby mi řekl, že tohle všechno je jen hloupý vtip, nebo že se mi to jen zdá.

„Věděl jsem, že je zamilovaná do Rileyho. Vše jsem jí o nás řekl, že jsme upíři, že máme dary… Jednoduše věděla vše, co víš ty, jenže jsem jí řekl i to, co jsem před chvíli řekl tobě. A ona souhlasila, byla ochotná pro tebe riskovat život, Bells, věděla to. Navíc chtěla uchránit Rileyho před novináři, takže měla hned dva důvody, proč být se mnou. Byla to oboustranná dohoda, do ničeho jsem ji nenutil,“ odpovídal pomalu, abych mohla všechno dobře zpracovat.

„Tohle nebylo fér, Edwarde, já jsem měla umřít, ne ona!“ zavzlykala jsem a hlavu mu nevědomky položila na rameno.

„Nemohl bych žít ve světě, kde ty nejsi,“ zašeptal mi do ucha a můj krk ovál jeho ledový dech. Otočila jsem hlavu tak, abych mu viděla do očí. Chtěla jsem z nich vyčíst něco, co bych mu mohla vyčítat nebo něco, co by mi alespoň pomohlo k tomu ho nenávidět. Jenže tam nebylo nic krom lásky upřímnosti a lítosti.

„Alice to věděla, že?“

„Samozřejmě… To díky její vizi jsem se přinutil k tomu, abych si něco začal se Selenou,“ řekl tiše.

„Jaké vizi?“ zeptala jsem se se zvednutým obočím.

„Že zemřeš. Kdybych nic neudělal, stalo by se tak. To proto ona jediná nic nenamítala, na to tě měla moc ráda,“ vysvětlil a tím ještě posílil můj pláč.

Chvíli jsme oba dva mlčeli, až jsem se odhodlala a znovu se začala ptát.

„A proč jste něco neudělali? Proč jste ho nezastavili? Nebo proč ho teď nehledáte?“ Žmoulala jsem rožek od jeho košile a napjatě čekala na odpověď.

„První jsem to rodině musel vysvětlit, protože oni taky nic nevěděli. Myslel jsem, že mě Riley zabije, ale nakonec usoudil, že první by se měl pokusit ji najít. Takže on, Carlisle, Emmett a Jasper je hledají, ale… No víš, není moc velká pravděpodobnost, že ji najdou živou. Je mi to líto,“ odpověděl.

Nevěděla jsem, co na to říct. Chtěla jsem křičet, nadávat, rozbíjet věci, ale nešlo to. Byla jsem jako paralyzována vlastní bolestí a bohužel taky láskou.

„Charlieho to zničí,“ zašeptala jsem nakonec zlomeně.

„Zvládne to. Počkej,“ zasekl se, protože mu v kapse začal vibrovat telefon.

„Ano, Alice?“ Chvíle ticha. „Jakou?“ Další. „Vezmu Bellu a jedeme k nám,“ řekl a ukončil hovor.

„Co se stalo? Už ji našli?“ ptala jsem se horlivě.

„Alice dostala vizi. Možná, že ještě není vše ztraceno. Jamese někdo vyrušil.“

Z toho jsem teda nebyla o moc moudřejší než předtím, nicméně jsem rychle vstala z postele a rukávem si začala otírat mokré oči. Byla tu naděje, alespoň nějaká.

„Bello, poslouchej mě,“ vyzval mě Edward a otočil si mě k sobě, když už jsem chtěla co nejrychleji vypálit z pokoje a dozvědět se od Alice víc.

Netrpělivě jsem se na něj podívala a čekala, co řekne. „Ať se stane cokoliv, prosím tě, pamatuj si, že tě miluju víc než vlastní život, víc než cokoliv na světě.“

„Já tebe taky, ale nevím, jestli ti někdy odpustím,“ řekla jsem a otočila se k němu zády, aby neviděl, jak moc mě bolelo mu to říct.

„Vlez mi na záda.“ Nechápavě jsme se na něj otočila. „Doopravdy,“ vysvětlil a natočil se ke mně bokem.

Nevěřícně jsem pokývala hlavou, ale nakonec jsem mu zezadu omotala ruce kolem krku a nohy kolem pasu. Ještě jsem zaslechla krátké „drž se pevně“ a potom už jsem kolem sebe vnímala jen rozmazané čáry. Na chvíli se mi udělalo nevolno, a tak jsem raději zavřela oči, a když je pak znovu otevřela, už jsme stáli uprostřed obývacího pokoje v domě Cullenových.

„Bello,“ zaječela Alice a s rozpřaženýma rukama se ke mně řítila ze schodů. Při nárazu do jejího těla jsem se lehce zapotácela, ale ona mě přidržela. „Moc se omlouvám, je mi to líto,“ řekla smutně a pohladila mě po ruce.

Záporně jsem zakývala hlavou, aby už nic neříkala.

„Co bylo v té vizi?“ spustila jsem hned.

„Bello, klid, hlavně si nesmíš dělat plané naděje. James unesl Selenu, a protože se bál, že ho brzy chytíme, tak ji už za Forks chtěl zabít. Jenže… když se z ní krmil - “ zasekla se a hodila po mně omluvný pohled. Sice jsem jen pokývala hlavou, ale málem jsem se v tu chvíli pozvracela. „Když se z ní krmil, tak ho něco vyrušilo a donutilo ho to přestat.“

„A co to jako znamená?“ zeptala jsem se hned nechápavě a přerušila tím její řeč.

„Je ve fázi přeměny, Bells. Utekl s ní neznámo kam. Ví o mém daru, a proto se ještě nerozhodl. Navíc je stopař a má tak obrovskou výhodu.“ Alice se na mě soucitně podívala a pak očima zavítala k Edwardovi. Už zase mezi sebou měli nějakou neverbální komunikaci.

„Takže co? Z mé sestry jako bude upír?“ vyjekla jsem vyděšeně a vysloužila si tak ublížený pohled od Edwarda.

„Pravděpodobně, ale vize se mohou mýlit,“ promluvil Edward.

„To přece není možné,“ zašeptala jsem a svezla se na pohovku.

„Edwarde, pojď se mnou,“ rozkázala Alice.

„Musím zůstat s Bellou,“ bránil se on.

„Musí se jenom zemřít, Edwarde,“ pronesla jsem ironicky, ale nepodívala jsem se na něj. Hlavu jsem měla složenou v dlaních.

„Já se o ni postarám, běžte,“ poznala jsem Esménin medový hlas.

Uslyšela jsem nesouhlasné zavrčení a následné kroky směřující ke mně. Tentokrát jsem už oči zvedla a uviděla Edwarda, jak přede mnou dřepí. Vzal mé ruce do svých.

„Pamatuj si, co jsem říkal, ano?“ ujistil se. Nejistě jsem pokývala hlavou na souhlas a čekala, až odejde.

„Všechno bude dobré, zlato, neboj,“ řekla Esmé, když jsme osaměly. Věnovala jsem jí smutný úsměv a zavrtěla hlavou. Po tom všem se v nic dobrého věřit nedá… 

Zlatíčka, hrozně moc děkuji za komentáře u minulé kapitoly. Těší mě, že má povídka i po téměř čtyřiceti kapitolách stále nějaké čtenáře. Doufám, že nějaké písmenko najdu i u této kapitolky. Mockrát dík. ♥

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella Gomez aneb život ve stínu - 39. kapitola: