Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Gomez aneb život ve stínu - 8. kapitola

16.08.2011 (15:00) • kajka007 • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 3542×

Přišla jsem na první hodinu prvního dne v druhém ročníku. Na fyziku jsem měla toho samého učitele jako na španělštinu, takže by to mělo být v pohodě.

„Třído, tohle je nová studentka - Isabella Swanová. Přijela k nám z Kalifornie a původně měla jít do prvního ročníku. Je ale tak chytrá, že všichni učitelé se včera shodli, že by měla jít k vám. Doufám, že ji všichni hezky přijmete,“ řekl a přísně se rozhlédl po třídě. Usmál se na mě a pokynul mi k poslednímu volnému místu.

Otočila jsem se a zamířila si to do poslední lavice. Zvedla jsem oči a téměř jsem se zasekla, protože v lavici seděl Emmett, ten, který včera v jídelně chytil hrozný záchvat smíchu. Potichu jsem dosedla a tentokrát se soustředila na splynutí s židlí.

„Já tě vidím,“ zašeptal můj soused a podle jeho tónu se výborně bavil. Podívala jsem se mu do tváře a chtěla jsem mu říct něco velmi urážlivého, ale na nic jsem se nezmohla. I on byl opravdu moc hezký a mě to úplně vyvedlo z rovnováhy.

„S dovolením,“ zasmál se a ukazováčkem mi zavřel pusu. Zčervenala jsem.

„Tss,“ procedila jsem mezi zuby a vražedným pohledem se mu snažila naznačit, že opravdu nemám zájem, aby si ze mě dělal srandu. Jeho to ale rozesmálo ještě víc.

„Tak promiň. Jsem Emmett,“ řekl a podal mi ruku.

„Já vím, Jessica mě poučila,“ řekla jsem a otočila se k učiteli, který právě se třídou opakoval pohybové zákony.

„To mě nepřekvapuje. A říkala ti taky, že většina holek ze školy by dala cokoliv za rande se mnou?“ zeptal se. Ten má ale ego, to se mu musí nechat, ale trošku ho pozlobím.

„To nevím, ona toho totiž říkala víc, než byla moje hlava ochotna strávit. Za to ale vím, že já jsem menšina,“ oznámila jsem mu mimochodem. Čekala jsem, kdy, nebo jestli vůbec, mu to docvakne.

„Tobě se nelíbím, jo? Víš co? Ty mně taky ne.“ Vyplázl jazyk a založil si ruce, přesně jako to dělají malí uražení kluci.

***

Emm na mě byl ještě pár dní naštvaný, ale potom to vzdal a začal se se mnou normálně bavit. K údivu všech ostatních jsme se stali kamarády. Seznámil mě se zbytkem rodiny. Moc jsem si nerozuměla s Rosalií a Edwardem, ale ostatní mě brali mezi sebe.

Jessica a její parta se se mnou přestaly bavit, ale mně to moc nevadilo. Štvalo je, že se Cullenovi nikdy s nikým nebavili a s takovou obyčejnou holkou jako já jsou velcí kamarádi. Upřímně řečeno jsem to nechápala o nic víc než oni, ale bylo mi s nimi dobře.

Půlka škola věří, že s Emmettem nebo Rileym něco mám. Nejdříve mě to rozčilovalo, ale za chvíli jsme se tomu s Cullenovými smáli. Druhá půlka se o to víc snaží kluky dostat. Riley si to docela užívá, ale Emma to dost štve. Každou přestávku za ním chodí minimálně deset holek s žádostí o schůzku. Kdybych ho neznala, tak by mě to možná i udivilo, ale já vím, proč mu to vadí. Je totiž zamilovaný, ale nemůže to nikomu říct. Vidím, jak se na Rose dívá a když je poblíž chová se mírně nervózně. To Jasper ji má rád, to je jasné, ale není to ono. Přijde mi, jako by ji bral spíš jako sestru, a že je s ní tak trochu jenom z povinnosti. Navíc mám podezření, že je zakoukaný do někoho jiného, ale zatím jsem na to nepřišla.

Když o tom tak přemýšlím, připadne mi, že oba páry, jak Rose s Japerem, tak Edward s Alice, jsou k sobě takoví chladní. Je evidentní, že se mají rádi, ale není to takové to bláznivé zamilování do konce života.

Asi se na to dnes večer Emma zeptám. Pozval mě na večeři a prý mi chce něco říct. Trošku mě to rozhodilo, ale nakonec jsem souhlasila. Horší to bylo s Charliem, ale Pete se mě zastal a ujistil Charlieho, že Emm mi nic neudělá.

Seděla jsem v pokoji a přemýšlela, co si obleču. Nepotřebovala jsem sice nic formálního, ale mé hnědé trička opravdu nestačily. Navíc, on bude určitě perfektně vystylovaný, protože Alice je na módu trošku citlivá. Emm tvrdí, že z ní má osypky, a že už ji několikrát museli přemlouvat, aby mi nevyházela šatník.

Najednou se otevřely dveře a v nich stála Alice s pytlem v ruce.

„Čauky, Bells. Předpokládám, že nemáš nic na sebe,“ zašvitořila Alice a hodila mi ten pytel.

Otevřela jsem jej a uviděla nádherné žluté šaty. Nebyly nějaké moc vyzývavé nebo křiklavé, přesně pro mě. Škoda, že si je nemůžu nechat.

„Bože, Alice, ty jsou opravdu nádherné. Promiň, ale nemůžu to přijmout,“ řekla jsem smutně a podávala jsem jí ty věci nazpět.

„Nečekaně,“ zamumlala. „Mě to ale nezajímá. Mazej do koupelny a opatrně si je obleč. Pak tě ještě trošku upravím,“ řekla rozhodně.

Už jsem chtěla protestovat, ale ona mě zpražila vraženým pohledem, který byl velmi nekompromisní.

Poraženě jsem odkráčela do koupelny a oblékla je. Jen letmo jsem se koukla do zrcadla a samotnou mě překvapilo, že jsem opravdu nevypadala špatně. Už dlouho jsem na sobě neměla šaty, naposledy mě do nich matka rvala, když jsem byla malá.

„Bello, co tam tak dlouho děláš?“ zakřičela Alice z pokoje.

Neodpověděla jsem jí a radši rychle opustila koupelnu.

„Přesně jak jsem čekala, vypadáš božsky,“ zasmála se Alice. „Ale bude to ještě lepší, až tě namaluji a nazdobím.“ Já se budu malovat? No co, všechno je jednou poprvé…

„Fajn,“ řekla jsem a nechala Alice, ať se vyřádí.

„Dobře,“ řekla asi za půl hodiny, „teď už jen dodělám vlasy a bude to.“

„Jo, Alice, mohla bych se tě na něco zeptat?“ řekla jsem váhavě.

„Právě jsi to udělala, ale můžeš ještě jednou,“ usmála se.

„Chci se na to zeptat i Emmetta, ale znáš ho, ze všeho si dělá srandu.“ Alice chápavě pokývala hlavou. „Zajímalo by mě, jak to u vás v rodině funguje. Myslím jako vztahy…“ řekla jsem opatrně.

„Jo, vím, co myslíš. Je to trošku složitější. Carlisle s Esme nás adoptovali a my se dali tak nějak dohromady, ale jak asi vidíš, není to úplně ideální. Já Edwarda nemiluji, mám ho ráda, ale není to ta láska,“ řekla smutně.

„Miluješ někoho jiného, že?“

„Jsi dost všímavá, Bells, ale neřeknu ti, komu patří mé srdce, promiň,“ oznámila mi.

„Chápu, a ani bych to po tobě nechtěla, nic mi do toho není.“

„Hotovo,“ odvedla řeč jinam a ukázala na mou hlavu.

Podívala jsem se do zrcadla a nemohla uvěřit vlastním očím, vypadala jsem opravdu překrásně. Vlasy jsem měla stažené do vysokého, složitého drdolu, namalovaná jsem byla jenom jemně a žluté šperky zdobily můj krk, uši, zápěstí i pravý ukazováček. Nakonec mi Alice podala stříbrné boty, které ladily se zdobením šatů.

„Al, díky moc. Já opravdu nevím, co říct,“ šeptla jsem.

„To nestojí za řeč. Už pojď dolů, Emm tu bude každou chvíli,“ rozkázala mi s úsměvem.

„Alice? A proč vlastně vypadám tak slavnostně?“

„Protože jdete do drahé restaurace a cítila by ses tam špatně v obyčejném oblečení,“ zašklebila se.

Zazvonil zvonek a než jsem tam stihla dojít, Charlie už s nepřátelským pohledem otvíral.

„Dobrý den, pane Swane. Jsem Emmett Cullen,“ řekl slušně, ale viděla jsem, jak mu cukají koutky.

„No nazdar. Tak už jděte, než si to rozmyslím,“ zadrmolil a vykázal mě z domu.

Emmett to nijak nekomentoval, ale jeho výraz mluvil za vše. Celou cestu se snažil udržet normální masku, ale třásla se mu ramena pod náporem smíchu. Jeli jsme docela dlouho a pořádně rychle, takže jsem ani nezaregistrovala, že už jsme vjeli do Seattlu, a že mi otevírá dveře od auta.

„Bells, hodláš večeřet v autě?“ zasmál se.

„No jo, už jdu.“ Vystoupila jsem z auta.

Vešli jsme dovnitř a usadili se k rezervovanému stolu. Bylo to tu opravdu nádherné, až jsem měla pocit, že sním. Bylo to sladěné do rudé barvy. Na dřevěných stolech byly rudé ubrusy, číšníci měli červené kravaty a na talířích byly pečlivě naaranžované ubrousky. Všemu ale domiloval obrovsky skleněný lustr.

Najednou mě Emmett vyrušil větou, která mě opravdu překvapila.

„Bello, musím se tě na něco zeptat. Budeš moje holka?“

Další kapitola

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella Gomez aneb život ve stínu - 8. kapitola: