Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Salvatore - 1. kapitola

28.06.2010 (10:30) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 5866×

Cullenovi mě pořád zaraženě sledovali. Dodala jsem si odvahy a šla si pro lidské jídlo, které mi smrdělo už od vchodu do jídelny. Sedla jsem si ke stolu v odlehlé části jídelny a nenápadně pozorovala Cullenovi, vypadalo to, že je moc nezajímám, a tak jsem se nakonec rozhodla hledět si svého, asi nestojí o to, aby se s nimi někdo bavil, ať už je to upír vegetarián nebo ne, možná jsem si neuvědomila, že oni se třeba nemají potřebu seznámit. Bylo mi to trochu líto, konečně jsem mohla mít přátele, ale nakonec to dopadne takhle. Koukala jsem do stolu a snažila se nevnímat okolní svět. Ozval se nade mnou hlas, který zněl jako zvonečky.

„Ahoj, já jsem Alice Cullenová. Nechceš si k nám sednout?“

Otočila jsem se na ni. Měla černé, krátké, rozježené vlasy, byla malá a celkově vzhledem připomínala elfa. Usmála jsem se. Takže jim přece jen nejsem úplně lhostejná.

„Jmenuji se Bella Salvatore a ráda si k vám sednu.“

Alice se usmála. A šla se mnou k jejich stolu, cítila jsem na sobě pohledy lidí v jídelně. Asi se nestávalo moc často, že by Cullenovi přizvali k sobě ke stolu někoho, koho vidí poprvé v životě. Sedla jsem si k jejich stolu a usmála se.

„Tohle je můj manžel Jasper,“ ozvala se Alice a ukázala na upíra s blonďatými vlasy.

„Já jsem Rosalie,“ představila se mi blonďatá upírka, která byla hezčí než všechny upírky, které jsem kdy viděla.

„Jmenuji se Emmett a Rosalie je moje manželka!“ zvolal poměrně nahlas mohutný upír s černými vlasy, podle toho jak vypadal, to byl asi nejsilnější upír v rodině.

„A já jsem Edward.“ Podívala jsem se na nejkrásnějšího upíra, kterého jsem kdy viděla. Měl krátké bronzové vlasy. Usmála jsem se na něj a sklopila zrak. Opravdu se mi líbil.

„Jmenuji se Bella Salvatore a ráda vás všechny poznávám!" Představila jsem se všem najednou.

„I my tě rádi poznáváme, Bello!“ řekla Alice.

„Nečekali jsme, že poznáme někoho, kdo je stejný jako my.“

„To já taky ne, Alice. Ani moji rodiče nevěděli, že je ještě někdo, kdo žije stejným životním stylem jako my.“

„Ty máš rodiče?“

„Ano, jsme tři. Já můj otec Stefan a moje matka Elena. Můj otec pracuje jako doktor a moje matka jako architektka.“

„Tak to je opravdu náhoda, protože náš otec Carlisle je také doktor a naše matka Esmé je také architektka. Náš otec určitě potká tvého otce v práci.“

Byla jsem celkem překvapena. Tolik náhod za jeden den, to rozhodně nespadalo do mého průměru náhod za měsíc.

„Kolik je vašim rodičům?“ zeptala jsem se Alice.

„Našemu otci je asi tři sta let a naší matce zhruba sedmdesát, kolik je tvým rodičům?“

„Mému otci Stefanovi je asi čtyři sta let a mé matce Eleně asi tři sta padesát.“

Cullenovi vypadali, že jsou překvapeni.

„Takže tobě je také čtyři sta let?“ zeptala se mě Rosalie.

„Ne, kdepak je mi kolem devadesáti. Můj otec Stefan mě našel umírat na ulici a bylo mu mě líto, navíc si už nějaký čas s mou matkou přáli dítě, takže mě proměnil v upíra. Chodím normálně na střední a jednou za devět nebo deset let se stěhujeme.“

„Tak to je přesně jako u nás, taky pokaždé chodíme na střední a pak se stěhujeme, občas ale jdeme i na vysokou,“ podotknul  Emmett, který se mi zdál přátelský.

Poté jsem se s Cullenovými bavila o různých věcech. Emmett vyprávěl vtipy. Já zase historky ze svého života. Jasper něco o válce. Alice něco o jejích problémech s nákupními středisky. Smála jsem se jako nikdy a jídelna se pomalu vyprazdňovala, až jsme v ní zůstali jen my. Napadlo mě podívat se na hodiny.

„Tak mě napadá, nezvonilo už náhodou?“ řekla jsem se smíchem.

Cullenovi ztuhli, ale pak se zase uklidnili. Alice, Jasper, Emmett a Rosalie se se mnou rozloučili a vyrazili na své hodiny. V jídelně se mnou zůstal jen Edward.

„Ty nejdeš na hodinu?“ zeptal se mě Edward.

„Nemohu. Teda pokud nechci riskovat odhalení upírů. Myslím, že když se biologii dělají krevní skupiny, je lepší držet se dál. A co se týče tělocviku, do toho chodit nebudu.“

„Vypadá to, že máme společně hodiny biologie Bello.“

„Jo, to je fajn. Už musím jet domů.“

„Půjdu s tebou. Taky má na parkovišti auto.“

Vyšli jsme na parkoviště a já šla ke svému autu.

„Porsche Cayman jak vidím. Asi máš dobrý vkus Bello.“

„Tvoje Volvo taky není špatné, Edwarde. Auta jsou můj nejoblíbenější koníček a nad svým Porsche jsem strávila víc času než nad děláním čehokoliv jiného.“

„Taky mám rád auta. Volvo je moje nejoblíbenější značka.“

„No tak, já už asi pojedu. Měj se Edwarde, uvidíme se zítra tady.“

„Jo jasně, měj se, Bello, zítra.“

Usmála jsem se na Edwarda a nasedla do auta. Byla jsem neuvěřitelně šťastná, konečně mám přátele. Zvláštní je, že se neznáme ani jeden den a přitom si opravdu rozumíme.

Dojela jsem domů a udělala si úkoly, co mi profesoři dali. A pak jsem zapnula televizi.

Po nějaké době jsem zaslechla zvuk pneumatik, rodiče si přijeli domů.

„Ahoj, Bello, jak bylo ve škole?“

„Mami, tomu neuvěříš, ti upíři, co jsem tady cítila, jsou vegetariáni jako my, a…"

„A přijdou k nám dnes na návštěvu!“ ozval se táta.

„V nemocnici jsem se seznámil s Carlislem. Chvíli jsme si spolu povídali a já ho k nám pozval. Říkal, že má manželku a pět dětí. Jeho manželka prý také pracuje jako architektka a s jeho dětmi jsi se už zřejmě seznámila, Bello.“

„Tati, Cullenovy jsou opravdu skvělí, prokecali jsme celou obědovou přestávku a já se opravdu bavila.“

„No, Cullenovi tu budou asi za čtvrt hodiny, takže by ses měla připravit.“

Jakmile to táta dořekl, už jsem byla nahoře a oblékala se do nádherných šatů, potom se ještě hezky nalíčila a vlasy jsem si dala na stranu. Nakonec jsem použila svou oblíbenou voňavku, která voněla jako rozkvetlé růže. Podívala jsem se do zrcadla a usmála se. Zazvonil zvonek. Upíří rychlostí jsem byla u dveří a otevřela. Za nimi byl Edward a jakmile mě uviděl, vytřeštil oči.

„Ahoj, Bello, velmi ti to sluší.“

„Děkuji, Edwarde, a pojď dál“

Vešel a za ním i zbytek Cullenových.

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella Salvatore - 1. kapitola: