Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella Salvatore - Prolog

10.06.2010 (21:15) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 6974×

Jela jsem s rodiči autem a přemýšlela o našem novém domově, který zanedlouho uvidím. Jmenuji se Bella Salvatore, jsem upírka, ale ne obyčejná, živím se jen zvířecí krví. Mí rodiče jsou Stefan Salvatore a Elena Salvatore, přeměnili mě v upírku asi před osmdesáti lety. Oni byli přeměněni asi před čtyřista lety. Má přeměna měla jediný důvod a to ten, že bych jinak umřela bolestivou smrtí. Můj otec mě našel umírat na ulici, a tak mě vzal k sobě domů a tam mě proměnil. Začali mě brát jako svou dceru a já je jako své rodiče. Jediné, co mi na tomto životě vadí, je to, že nemohu navázat žádné přátelství, protože s člověkem by to prostě nešlo, ještě by se do toho vložili Volturiovi, a s upírem také ne, protože všichni upíři, které já znám, pijí lidskou krev a s někým takovým bych kamarádka být nemohla. Aspoň, že mám své upíří rodiče, kteří mě mají rádi a pomáhají mi. Mým novým domovem je malé, deštivé městečko Forks. Můj otec zde bude pracovat jako doktor a má matka jako architektka. Jako v každém jiném městě, ve kterém jsme kdy bydleli.

Hned na začátku města jsem ucítila pach cizích upírů. Neřešila jsem to, pokud se s nimi potkám, tak se s nimi potkám, no co. Vystoupila jsem z auta a podívala se na ten krásný dům před sebou, matka se jako vždy překonala a udělala něco nádherného. Dům byl dvoupatrový s obrovskou terasou a všude kolem byl les. Těšila jsem se, až půjdu na první lov, nejradši mám pumy. Vytáhla jsem si z kufru zavazadla a další vteřinu jsem už byla ve svém pokoji a vybalovala věci. Vytáhla jsem ze zavazadel svoje oblíbené staré tepláky a oblékla si je. Neřešila jsem módu, to byl obor mé matky. Ona mi kupovala všechno oblečení, abych aspoň ve škole vypadala trochu k světu. Ovšem, co jsem milovala, byla auta. Mého červeného miláčka Porsche Cayman by mi měli večer přivézt stěhováci. Pak jsem začala vybalovat kufr, ve kterém jsem měla věci, které pro mě byly nějakým způsobem důležité.

Po vybalení věcí jsem sešla dolů do obýváku a zapnula televizi, normální upíři se na televizi nedívají, ale já neviděla jediný důvod proč ne. Dávali zrovna můj oblíbený seriál, nechala jsem se vtáhnout do děje a neřešila jsem zbytek světa. Když se zamyslím, mám dojem, že neřeším vůbec nic. Na nic si nestěžuji, na to, jak vypadám, kašlu a nic mě nerozhází. Po konci seriálu jsem se zvedla a vyrazila na lov. Běžela jsem co nejrychleji to šlo a užívala si to. Po chvíli se mi podařilo zachytit pach pumy. Neváhala jsem a vydala se po směru pachu. Puma mě dokonale zasytila, a tak jsem běžela zpět domů.

Vzpomněla jsem si na svůj první lov, taky se mi podařilo zabít pumu. Rodiče říkali, že zvíře, které upír zabije jako první, se stane i upírovým oblíbeným. Dorazila jsem k domu a tam už stálo mé milované autíčko, usmála jsem se a šla do domu. Když jsem byla doma, začala jsem si číst v učebnicích, které budu používat ve škole. Chození na střední už pro mě byla rutina a nebylo divu, že jsem byla pokaždé premiantka třídy. Profesoři nad tím kroutili hlavami a já se jen usmívala. Střední mě ani po těch osmdesáti letech nenudila, sledovala jsem, jak se styl výuky mění a jak se mění i lidé. Celou noc jsem si četla v učebnicích, když pak bylo ráno, přišla za mnou do pokoje mamka a dala mi věci, které si mám na dnešek obléci. Oblečení se skládalo z černé sukně, fialového trička a černých balerínek. V minutě jsem byla oblečená a v autě. Mamka mě ale ještě zastavila.

„Hodně štěstí, Bello. A nezapomeň na utajení.“

„Neboj, mami. Měj se a užij si první den v práci.“

Šlápla jsem na pedál a auto se rozjelo neuvěřitelnou rychlostí. Milovala jsem rychlou jízdu, nebylo to tak dobré jako běžet, ale i přes to fantastické. Za deset minut jsem byla u školy. Forkská střední vypadala normálně jako každá škola, ale byli tam cítit upíři. To by mě zajímalo, co by na to řekli žáci, kdyby věděli, že mají ve škole několik upírů. Svitla ve mně malá naděje, že by to mohli být upíři stejní jako já. Upíři, kteří pijí jen zvířecí krev.

 Když jsem vystoupila z auta všichni na mě začali zírat. První den byl vždycky nejhorší, ale zdálo se, že tihle lidé nebyli tak překvapení, jako lidé v jiných školách. Vydala jsem se ke vchodu do školy a koukala do země. Zastavil mě nějaký kluk. Byla jsem vcelku zvyklá na pozvání na rande, a tak jsem se na něj podívala.

„Nejsi náhodou příbuzná Cullenových?“ Tahle otázka mě překvapila, takže jsou tu upíři, co vypadají stejně jako já. Moje naděje byla čím dál tím větší.

„Ne, nejsem, proč?“

„No, víš, jsi hezká, máš bledou pleť a takové oči jantarové barvy, přesně jako kdybys byla Cullenová.“ Pohltilo mě štěstí, mají oči jantarové barvy. To znamená jediné, jsou to vegetariáni stejně jako já. Usmála jsem se na toho kluka a vešla do školy. Těšila jsem se až se s těmi Cullenovými potkám, třeba budou stát o mé přátelství. Bylo by skvělé mít nějaké přátele. Po chvíli jsem našla svou skříňku a dala si do ní učebnice. Vydala jsem se na první hodinu. Čekala mě angličtina, hodinu jsem přetrpěla a vydala se na další. Celé dopoledne jsem neměla štěstí Cullenovy potkat a spousty lidí se mě ptalo, jestli nejsem jejich příbuzná. Čekal mě oběd, jestli je nepotkám v jídelně, tak už nikde, pomyslela jsem si. Pokud tedy na obědy chodí, já osobně jsem chodila, protože jsem tak snižovala podezření lidí. S nadějí jsem vešla do jídelny a pach jsem hned ucítila intenzivněji než kdekoliv jinde. Podívala jsem se po směru pachu a tam jsem je spatřila; u stolu sedělo pět upírů a všichni mě zaraženě sledovali…

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella Salvatore - Prolog: