Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella vlkod... Pes?! 4. kapitola

27.08.2013 (12:45) • Mispool • FanFiction na pokračování • komentováno 35× • zobrazeno 3425×

4. kapitola

Najednou se všechny pohledy obrátily k lesu. A pak jsem to uslyšela i já… Bože, jen to ne! Má noční můra je tady…

EDWARD

Uslyšeli jsme táhlé vytí smečky. Zajímalo by mě, co chtějí. Když jsem se podíval na Bells, tvářila se vyděšeně. Teda jestli se tak pes může tvářit. Kdybych mohl, chtěl bych si přečíst její myšlenky, ale je to pes a já zvířatům myšlenky nečtu, což je docela škoda.

Najednou Bella zakňučela a rozešla se ke dveřím. Sehnul jsem se k ní a chytil jsem ji za hlavu. Podíval jsem se jí do očí a přemýšlel, jak ji uklidnit.

„Ty tu teď počkáš a my to půjdeme vyřídit, dobrá? Nikomu o tobě neřekneme, ale musíš tu zůstat, jo?“ důležitě jsem se jí ptal. Chvilku se na mě koukala, ale pak přikývla. Někdy mě fascinuje, jak může být pes tak chytrý. Občas si říkám, jestli není z jejich smečky, ale oni jsou vlkodlaci. Přerostlé příšery. Ona je pes. Potěšeně jsem se na ni usmál, že mě konečně taky jednou poslechla, a otočil se na ostatní.

„Jdeme,“ zavelel Carlisle. Chytil Esmé za ruku a vykročil ke dveřím. Za nimi šli Emm s Rose a Jazz s Al. Všichni ruku v ruce. Trochu jsem posmutněl, když jsem si uvědomil, že jediný člen zbytku mé rodiny, který nemá partnera, je pes. Kdyby byla upír, mohli jsme být pár. Edwarde? Hrabe ti, sdělilo mi mé podvědomí. Jo, to mi došlo… Sehnul jsem se k Belle a dal jí alespoň pusu na čelo.

„Neboj, všechno bude dobrý,“ usmál jsem se na mou Bells a vykročil za nimi. Vtom jsem se zarazil. Mou Bells? Kéž by… vyrazili jsme upíří rychlostí na hranice, kde už na nás čekala smečka s Jacobem vpředu. Tři z nich byli přeměněni do své lidské podoby a ostatní za nimi, připraveni zaútočit.

Ti tři – Jacob, Paul a Embry – k nám pomalu došli a já jsem se jim mezitím hrabal v hlavách. Když se konečně doploužili až k nám, zhluboka natáhli vzduch nosem a Jacobovi se objevil s mysli obrázek s naší Bells a nějaké cizí hezké holky. Měla čokoládové vlasy po pás a oči stejné barvy. Byla štíhlá a vzrůstem o pár centimetrů větší než Alice. Upřímně? Byla nádherná. Asi to bude ta jeho snoubenka, o které pořád smýšlí ostatní. A ten pes měl být asi svatební dar. Možná jim Bella utekla. Ale bylo zajímavé, že obě dvě ztotožňoval s tím jedním a tím samým jménem. Isabella.

Opustil jsem své úvahy a pokračoval v hrabání se v jejich hlavách. Zajímalo by je, kdo zničil ty tři upíry.

„Ty jsme zničili my,“ neváhal jsem s odpovědí. Naši Bells jim nedám. Mají si líp hlídat své domácí mazlíčky. Rodina se sice v myšlenkách chvilku divila, ale všem to po chvíli došlo. Teda… Skoro všem. Naštěstí se Emm rozhodl protentokrát mlčet. Díky bohu za to!

„To jsou na tom upíři s potravou tak bledě, že už se musejí zabíjet navzájem?“ neodpustil si rýpnutí Paul.

„To ne, ale chtěli nás napadnout. Nevíme proč. Asi pro zábavu. Bránili jsme se,“ vysvětloval Jazz.

„Jasně…“ procedil skrze zuby Jacob.

„No, tak my už půjdeme,“ rychle zachraňovala situaci Alice, která viděla, kam by tohle rýpání mohlo dojít. „Děkujeme za vaši starost o nás, a kdyby něco… Noo… Třeba zavyjte. Čauky!“ A už nás tahala pryč. Od té doby, co se Bella porvala s těmi upíry, byla nervózní, když byla Bells sama doma. Vlastně všichni jsme byli nervózní…

Když jsme dorazili domů, Bella ležela na gauči a tupě se koukala na televizi. Rychle jsem si k ní sedl a rodina šla mezitím do svých pokojů. Vzal jsem Bellu do náruče a šel s ní ke schodišti. Nechápavě se na mě koukala, ale pak zakroutila hlavou a zavřela oči. Když jsme vyšli až ke mně do pokoje, položil jsem ji na postel a přisedl si k ní. Chvilku jsem se jí vážně koukal do očí a pak jsem se ji odvážil oslovit.

„Bello?“

BELLA

Když se za nimi zavřely dveře, práskla jsem sebou na gauč a začala přemýšlet o Edwardovi. Ta pusa byla krásná, i když byla jen na čelo. Doufala jsem, že až se dozví pravdu, že se na mě nebudou zlobit. Nepřežila bych, kdybych ztratila mého Edwarda… Počkat! On není můj a nikdy nebude… Mohu ho mít ráda, ale nikdo o tom nesmí vědět. To přeci nejde, abych milovala upíra, no ne? Milovala? Jo, už to tak bude… Jsem zamilovaná láskou, která mi nebude nikdy opětována. Jak by mě mohl milovat, když jsem jim lhala do očí? Zatajovala svoji skutečnou podstatu…

Mezitímco jsem se utápěla v depresi, se rozletěly dveře a v nich se objevil Edward. Když mě spatřil zhroucenou na gauči, přešel ke mně a vyšvihl si mě do náruče. Už je to tady! Ví to! Teď mě vyhodí. Blížil se ke schodišti. Co to? Když se mnou byl na prvním schodu, napadlo mě, že to bude asi tím, že je pozdě večer. Určitě mě nechají vyspat a ráno si pro mě přijdou. Jenomže po tom, co mě položil na postel a chvilku na mě koukal svýma zlatýma očima, už jsem si tím nebyla tak jistá. A pak se mě zeptal.

„Bello? Ty jsi někomu utekla? Protože když jsme se sešli se smečkou, viděl jsem v jejich myšlenkách tebe a ještě jednu krásnou dívku. Měla hnědé vlasy a oči a jmenovala se Isabella. Prý to je snoubenka Jacoba. Ty je znáš? Patříš jim?“ Němě jsem na něj koukala. On si o mně opravdu myslí, že jsem krásná? Podle všeho popisoval mě. Hnědé vlasy, oči a jméno… Podle něj jsem krásná.

Měla jsem sto chutí výskat a skákat radostí. Vtom jsem si uvědomila jeho otázku. Utekla jsem od nich? Ano. Alespoň v tomhle mu nebudu lhát. Přikývla jsem. Dvakrát. Důrazně. Pak jsem se opřela o jeho rameno, olízla mu obličej a smutně zakňučela. Nechci odtud pryč. Opatrně a smutně se na mě usmál.

„A chceš se k nim vrátit?“ To byla ta nejabsurdnější otázka, na kterou se mě mohl někdo zeptat. Vrátit se? K nim? Ani za zlatý prase! Asi si mé myšlení vyložil po svém a sklonil bolestí zkřivený obličej. Rychle jsem ho šťouchla čumákem do brady, aby se na mě podíval. Když to udělal, začala jsem zběsile kroutit hlavou. Od něj mě nikdo nedostane!

„Bells, nemusíš tu zůstávat kvůli nám… My se s tím nějak popereme…“ zašeptal smutně. Jenom jsem se na něj zadívala, a kdyby mohlo, moje obočí vyletí o tři patra výš. Jenom jsem se pro sebe usmála a olízla mu obličej. Složila jsem mu hlavu do klína a spokojeně po dlouhém a náročném dni usnula, naplněna láskou k Edwardovi.

Když jsem se ráno probudila, nikdo tu nebyl. Sešla jsem dolů, kde byla Esmé, která právě spěšně dodělávala moje jídlo. Dala mi ho na talíř, usmála se na mě, pohladila mě po hlavě a spěchala do práce. Snědla jsem jídlo a vydala se do obýváku. Už jsem se chtěla přeměnit, když v tom do dveří vpadl Edward s děsem ve tváři. V ruce měl mobil a někoho vytáčel. Začal něco velmi rychle mluvit do telefonu. Nerozuměla jsem mu. Nervózně si vjel rukama do vlasů a čekal, co mu dotyčný odpoví. Mezitím přejížděl pohledem po místnosti a mě, jako by ani neviděl. Najednou ztuhnul a vrátil se pohledem ke mně. Z telefonu se ozval netrpělivý Alicin hlas. Jen jí něco rychle zamumlal v odpověď. Pak už se ozval jen její smích a tón ukončeného hovoru.

V tu chvíli padl telefon na podlahu a Edward mě objímal a mumlal něco do ouška. Když se odtáhl, nechápavě jsem se na něho koukala. Ještě jednou mě velmi silně objal a pak začal s vysvětlováním.

„Šel jsem do sprchy, když jsi spala. Doufal jsem, že tě stihnu, když se budeš probouzet, ale když jsem tě neviděl v pokoji, vyděsil jsem se, že si pro tebe přišli. Spoléhal jsem se na Esmé, ale ta pospíchala do práce. Strašně jsem se bál, jestli jsi třeba opravdu neodešla. Prosím, už mi tohle nikdy nedělej, jo?“ Když skončil, oblízla jsem mu obličej a šla si sednout na gauč. Edward se na mě chvilku díval ostřížím pohledem, ale pak si povzdechl a šel si sednout ke mně. Zapnul televizi a pohodlně se opřel o opěradlo. Stočila jsem se vedle něj a uvažovala o odhalení.

Když to udělám, dojde mu, že Jacoba nechci? Že už se nechci vrátit k nim? K mé bývalé smečce? Že jsem si zamilovala mou novou rodinu? Pochopil by to? Nebo by si to vyložil špatně a ani nepočkal, jak bych mu to vysvětlila?

Už jsem se rozhodla. Nebudu riskovat, že ztratím tuhle rodinu. Někdy se dozví pravdu. Někdy ano, ale ne teď… V televizi dávali samý telenovely, a tak jsem se zvedla a šla ke dveřím. Chtěla jsem jít do lesa na naši mýtinu. Koukla jsem se na Edwarda významným pohledem. Opatrně se zvedl a už byl u mě. Vyšli jsme společně do lesa. 

Chci všem poděkovat za komentáře. :-) Dáváte mi sílu psát dál. :-). Jinak velké díky patří také mé korektorce blotik. :-) Ohledně toho hlasování.

A. Na louku přijde smečka a odhalí Bellu. Happyend. :-)
B. Na louku nepřijde smečka a Bellu neodhalí, tím pádem příběh bude pokračovat. :-)

V případě B už mám nápad, jak by to mohlo být, ale pro vaše nápady se zde místo určitě najde. :-) Další dílek je za 25 komentářů. :-P Ano, pořád zvyšuji, ale kdo by nezvyšoval. :-D Ještě jednou všem děkuji a komentujte, komentujte a ještě jednou komentujte! :-) Páá Mispool

Autor: Mispool (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella vlkod... Pes?! 4. kapitola: