Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella vlkod... Pes?! - Prolog

01.07.2013 (10:00) • Mispool • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2304×

Prolog

Ahoj, jsem Bella a pocházím z La Push. Jsem měnič, ale trochu jiný než má rodina. Maminka mi umřela hned po porodu, protože jí vlk zabil otiskem.

Maminka se chtěla sejít s mým otcem v lese v Kanadských lesích. No, a najednou začala rodit. Naštěstí ji sledoval Samův syn. Jacob. No, a mezitím, co Jacob pomáhal mamce, vlk přilákaný krví mi zabil tátu.

Když to uviděla mamka, vzdala to a také umřela. Žalem. Jacob mě odnesl do La Push, kde se nás ujali jeho otec Sam a jeho manželka. Když mi byli 2 roky, přeměnila jsem se. No, ale má to háček… Nebyla jsem vlkodlak, ale pes.

Přesněji řečeno Border Kolie. Docela blbé, být jediná holka měnička, a ještě k tomu být pes. No, a pak je tu ještě jeden háček. Já nevěděla jak zpátky do lidské podoby. Neřikam, že se mi to nepokoušeli vysvětlit. Pokoušeli, a všichni, ale vysvětlete něco dvouletému děcku, že? No, a jelikož jsem byla jiná, komunikátor v hlavě mi nefungoval. Jejich myšlenky byly jejich a moje myšlenky byly moje.

No, a tak to po pár týdnech vzdali. Když mi bylo osm let, přeměnila jsem se sama. Nikdo nebyl doma, ale za chvíli se měl vrátit Jacob ze školy. Já jsem do školy nechodila, nemohla jsem, ale můj mozek se učil sám.

No, a tak jsem ve své lidské podobě prošla celý byt a uvelebila jsem se v knihovně. Na to, že mi bylo osm, vypadala jsem na deset. V psí podobě jsem vypadala na trochu větší stěně. V knihovně jsem zjistila, že umím všechno.

Číst, psát, počítat. Taky chemii, zeměpis, dějepis, anglinu, fráninu, němčinu a další. Prostě vše, na co byste si vzpomněli. Přečetla jsem si knihu a šla ven. Také jsem měla kondičku jako nikdo. To jsem zjistila, když jsem vyběhla před dům a oběhla jsem ho 10x za minutu a půl. Jo, mám v hlavě zabudovaný hodinky. Super.

Už byli 3 hodiny odpoledne, když mi nějaký instinkt řekl, že bych se měla přeměnit, protože někdo jde. Poslechla jsem a hned na to se ve dveřích objevil Jacob.

Přišlo mi to divné, proč bych se měla schovávat před svou vlastní rodinou. Nevěděla jsem proč, ale něco mi říkalo, že se to dozvím. A tak jsem se dál schovávala ve své psí podobě. Pokaždé, když nikdo nebyl doma, šla jsem ven na procházku, nebo jsem si četla.

Když jsem byla trochu větší, a když byl někdo doma, odbíhala jsem si na výlety. Nikdo neměl nic proti. Věděli, že potřebuju volnost, no a tak se stávalo, že jsem se vracela až pozdě večer.

Když mi bylo 15, začala jsem chodit na několikadenní výlety, kde jsem se měnila do lidské podoby. Někdy mi trvalo i týden, než jsem se vrátila domů. Když se to stalo poprvé, všichni vyšilovali, kde jsem byla. Jenom jsem na ně koukala a myslela si své. Po pár takových výletech si zvykli.

Zrovna mi bylo 18. Můj růst se urychlil, a tak jsem musela vypadnout a proměnit se do lidské podoby, aby se něco nepodělalo. Když jsem dorostla, vypadala jsem na takových 19. Možná 20. A jelikož jsem nezažívala strašné bolesti, vrátila jsem se do La Push.

Když jsem přišla, byli teprve 4 hodiny odpoledne. Chtěla jsem kluky překvapit a počkat si, až bude někdo u okna, že mu skočím na záda. Předpokládala jsem, že pro mě chystají oslavu a já se na ni chtěla přeměnit a uštědřit jim pořádný šok. Byla jsem skrčená u okna, když jsem uslyšela Sama a Jacoba.

„Musíš jí to říct dneska, Jacobe.“ Slyšela jsem Samův hlas.

„Ale chápeš, že Bella mě bere jenom jako bratra?“ To byl Jacob. Nakoukla jsem do okna a tam byli všichni kluci ze smečky. Jacob stál naproti Samovi a o něčem se hádali.

„Já vím, ale ty její bratr nejsi a ona si to musí uvědomit. Musíme zachovat rod, a když spojíme tebe a Bellu a budete mít dítě, bude silnější než my a rod bude v bezpečí. Až příjde, okamžitě ji požádáš o ruku a přinutíš k přeměně do lidské podoby. Není normální, aby byla tak dlouho v psí podobě.“ To ve psí podobě vyplivl, jako by to bylo něco sprostého.

„Dobrá, pokusím se.“ To bylo to jediné, co mu na to Jacob řekl. Naštvala jsem se. Tak oni mě chtějí dát dohromady s Jacobem? Ten kluk mnou pohrdá, vlastně jako všichni ze smečky.

Nikdy mě nepustili na hlídku, jenom na procházky. Kdyby tak věděli, že už jsem zabila pár pijavic. Bylo to v Kanadě. Nepárala jsem se s nima. Urvala jsem jim hlavu, pak se přeměnila a zapálila. Nejsem žádná chudinka, co se o sebe nedokáže postarat.

Byla jsem naštvaná. Ne, byla jsem nasraná a dopálená. Tak to ne, chlapci. Žádná svatba ani přeměna nebude. Mezitím, co jsem si pro sebe přemýšlela, došla jsem k okraji jedné louky. Ráda jsem tam lehávala. Bylo to za La Pushskou hranicí a vlci sem nemohli. Najednou mi na mysli vytanulo všechno. Jak si mě dobírali a dělali si ze mě srandu.

To nebyla sranda, oni to mysleli vážně. V hlavě mi zněly jejich hlasy.

Paul, Jacob, Jared, Embry, Quill. Jak jsem jim mohla věřit? Jediný Seth mě měl rád. Byla jsem naštvaná. Vletěla jsem na louku, vrčela jsem a oháněla jsem se zubama. Nevšímala jsem si, jestli tam někdo je. Kdyby hrozilo nebezpečí, instinkt by mi řekl.

Zavyla jsem. Bolestně a nahlas. Z toho vytí byla cítit bolest a zloba. Oznamovala jsem, že už jim nevěřím, že jsem pochopila, a že se už nevrátím. Bylo to rychlé loučení. Za chvilku už jsem slyšela dupot šesti vlků. Zastavili se na hranici a koukali na mě zpoza stromů. Rozzuřeně jsem na ně zavrčela. Dívali se na mě pohrdavým pohledem. Oplácela jsem jim to.

A pak mě to napadlo. Nepřemýšlela jsem, jaké to bude mít následky. A tak jsem se před nimi přeměnila do lidské podoby. V očích jsem měla výsměch na rozdíl od nich. Oni v nich měli překvapení a zlost. Jacob poodešel tak, abych ho neviděla a přeměnil se. Já jsem mezitím zpoza keře vytáhla spodní prádlo a kraťasy s tričkem, které jsem tam měla připravené, pro mé velké odhalení.

Za chvilku vyšel Jacob a koukal na mě hladovým pohledem.

„Byla jsi hezčí nahá,“ vypadlo z něj nakonec.

„Ó, děkuji. Ty si zase hezčí jako pes. Doufám, že z tebe nebudu mít psychickou újmu. I když, já už jsem si zažila hodně věcí. Takže to asi nehrozí.“ Vysmála jsem se mu do obličeje. Když poprvé uslyšeli můj hlas, vykulili oči. Já jsem se jenom zasmála.

Jacob zavrčel. Hraně jsem vykulila oči. „Jéé… Ono se to naštvalo.“ Pronesla jsem posměšně. Jacob zavrčel víc. „Jéé… Ono se to zlobí ještě víc.“ Provokovala jsem ho. Jacob se začal třást. Pískla jsem na něj. „Pejsku, k noze.“ To už to nevydržel a přeměnil se. „Hele, už mi není na blití. Řikam, že si hezčí jako pes.“ Jacob po mě vystartoval. Proměnila jsem se a vrčela na něj.

Najednou se do toho vložil Seth. „Hele, lidi, uklidněme se, jo? Bello, proměň se zpátky. A ty taky, Jaku!“ Podíval se na něj významně. Protočila jsem oči. Odklusala jsem za keř a tam se přeměnila a znovu oblékla do dalších věcí, co jsem tam měla připravené pro případ nouze… Vyšla jsem zpoza keře a to už měl na sobě Jacob oblečení od Paula.

„Bello, pojď zpátky domů. Nemáme čas na hry. Před pár dny se tu objevili pijavice a chtějí obnovit smlouvu,“ začal na mě Jacob. O smlouvě toho vím hodně. Vlastně všechno. Pijavice přišli před 80 lety a tvrdili, že jsou jiní než jejich druh. Pijí prý jen zvířecí krev a chtěli by tu bydlet. Souhlasili jsme pod podmínkou, že jestli někoho zabijou, půjdou za ním. Před 75 lety zase odešli a teď jsou zpět. Zajímavé.

„Já se s vámi nikam nejdu. Jste zrádci! Za nikoho se vdávat nebudu a už vůbec ne za Jacoba. Jak vás to vůbec proboha napadlo? Je mi 18! Uvědomili jste si to? A děti… Tss… Nejsem žádná porodní mašina,“ vyjela jsem po něm.

Seth se na mě smutně podíval. „Promiň, Sethe, vím, že ty jsi ke mně byl upřímný.“ Pousmála jsem se na něj. Oplatil mi úsměv a zamračil se na Jacoba.

„Okamžitě se seber a jdeš s námi a žádný odmlouvání. Chováš se jak malej fakan!“ Vyjel po mě Jacob. V klidu jsem se na něj podívala, ukázala mu fakáče, odkráčela za keř, svlékla se, schovala věci a přeměnila se. Pak jsem si šla na druhou stranu mýtiny, než byli oni. Naposledy jsem se otočila a viděla, jak na mě vyjeveně koukají. Zvedla jsem čumák a ohon nahoru a štrádovala jsem si to mezi stromy. To víš, že jo. Tebe budu tak poslouchat. Tss…

Procházela jsem se lesem a přemýšlela. Najednou jsem zase stála na louce a ani jsem si toho nevšimla. Stále zamyšlená jsem došla doprostřed louky a lehla si. Radši jsem se nepřeměnila, co kdyby zase přišli a já musela zdrhnout.

Najednou jsem ucítila nádhernou vůni. Zvedla jsem hlavu a z jednoho konce louky na mě vytřeštěně zíral upír. Počkat! Odkdy mi upíří vůně voní? Ale né! To nemůžu být alespoň v něčem normální!? Grr…

Zase jsem hlavu dala dolů. Byla jsem unavená. Můj pud záchovy se někam vypařil. Ať si se mnou ten upír dělá, co chce, mně už to je jedno. Poslední, co jsem cítila, bylo, jak si ten upír sedá vedle mě. Pak jsem usnula spánkem spravedlivých.

Autor: Mispool (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella vlkod... Pes?! - Prolog: