Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello, sakra bojuj! 17. kapitola

wendula

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bello, sakra bojuj! 17. kapitolaPo delší době vám sem dávám další kapitolku a doufám, že se bude líbit :) Mně osobně se líbí moc, protože se mi vlastně zdála. Možná mi to nevěříte, ale takový sny občas mívám a tenhle patří k těm nejlepším. Já sem tady byla totiž ta Bella. :D tak už tady nebudu moc zdržovat a pusťe se do čtení... :D ještě bych chtěla věnovat tuhle kapitolu všem, co čtou moji povídku a píší mi komentáře :) jinak komentáře už beru jako samozřejmost. :)

10.01.2010 (11:45) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2324×

17. Kapitola

„Půjdeme je vyprovodit?“ zeptal se mě a já se poslušně pokusila zvednout. Snažil se mi pomoct vstát, ale šlo to dost špatně. S obrovským balónem a ztuhlýma nohama to bylo opravdu komické, ale nechtěla jsem snést v náruči dolů. Určitě tam na mě čekali všichni Cullenovi, aby se rozloučili. Tempem ochrnutého šneka jsem šla ke schodům a Jake mě stále podpíral. Konečně jsme došli ke schodišti, ale to už jsem rezignovala a poprosila Jaka, aby mě snesl v náručí. V obývacím pokoji byli nastoupeni všichni Cullenovi a v jejich očích byla vidět radost. Jako první ke mně přišla Alice a jemně mě objala.

„Bello, strašně moc ti gratuluju. Neboj se, mám vše naplánované. Pojedeme na nákupy.“  Tetelila se radostí jako malá. No jo, Alice a nákupy. Vražedná kombinace.

„Tak jo, ale žádný vylomeniny,“ řekla jsem jí naoko vážně a zasmála se. Ještě jednou mě objala. Najednou jsem je odsud vůbec nechtěla pustit. Zase jsem pocítila, jaké to je mít obrovskou milující rodinu, ale tu já jednou budu mít taky. Řekla jsem si a pohladila své bříško.

„Příští týden přijedeme, ano?“ zaradovala se Alice a já jsem jí přikývla na souhlas, ale malinko jsem se lekla slova ‚přijedeme‘. S kým přijede? Doufám, že s Esmé nebo s Rosalií. Jestli s Edwardem, tak jsem celkem v háji. Měla jsem ho ráda jako kamaráda a nechtěla jsem ho vidět, jak trpí. A to by určitě trpěl, kdyby měl být se mnou. Viděl by, co ztratil a také co nikdy nebude moct mít. Dítě. Všechny jsem najednou litovala. Nikdy nepocítí to samé, co já.

Jako další ke mně přistoupila Esmé. Bylo na ní vidět, že by chtěla být na mém místě, ale nemůže. Objala mě a potom se odklonila a zeptala se mě, jestli si může sáhnout na mé bříško. Samozřejmě jsem jí to dovolila a ona se šťastným výrazem v očích na něj položila ruce. Prcek to vycítil a zrovna sebou pohnul a silně mě kopl. Jakmile to Esmé ucítila, v očích se jí zablesklo snad milion malinkých hvězdiček. Najednou se ke mně přihrnula snad celá rodina a všichni chtěli cítit prckovy pohyby. Jediný Edward stál daleko od nás a smutně koukal do země. Musel se cítit příšerně. Jedna část mého já na něj chtěla zakřičet: ‚Zasloužíš si to!‘. Ale ta druhá, ta větší, trpěla s ním.

„Edwarde, pojď k nám.“ Řekla jsem opatrně a on mě poslechl a s úsměvem přišel blíž. Cítila jsem, jak se Jake vedle mě najal a ještě blíže si mě k sobě přivinul. Prosím. Ať neudělá nějakou scénu.

„Můžu.“ Zeptal se mě opatrně Edward a já jen přikývla. Jakmile se mého bříška dotkl, prcek mě kopl vší svou silou a já sykla bolestí. Všichni se kolem mě sesypali a zjišťovali, jestli jsem v pořádku. Samozřejmě, že jsem byla, ale docela jsem se lekla. Je ale tohle vůbec normální? Podobné abnormality jsem vždycky připisovala vlkodlačímu genu. Ale tohle bylo moc. Tázavě jsem se podívala na Carlislea a následně na Jaka. Byla jsem zmatená.

„To je normální,“ odpověděl Carlisle na mou nevyslovenou otázku, „posledních pár týdnů to bude malinko bolestivějších.“ Nechápala jsem, odkud to všechno ví. Musel si kvůli mně asi něco nastudovat. Ale odkud by vzal nějaké knihy o vlkodlačím těhotenství? Dále jsem to už radši neřešila a věnovala se ostatním.

Postupně jsem prošla všemi náručemi, které byly jenom nablízku, a všichni mi pogratulovali. Jako poslední tam stál Edward. Došla jsem k němu a objala ho. Stoupla jsem si na špičky a pošeptala mu do ucha další slova díků. Malinko jsem se odklonila a políbila Edwarda na tvář. Za mnou se ozval náznak Jakova vrčení, ale nevnímala jsem to. Ještě jednou jsem se s vděčností na něj podívala a přešla k  Jakovi. Ten mě objal kolem pasu a nenávistně se díval na Edwarda. Nechápala jsem proč, ale nějak mi to bylo už jedno. Naposledy jsem všem poděkovala. Věděla jsem ale, že jim nikdy nepoděkuju dostatečně. Vděčila jsem jim za tolik dobrých skutků, kvůli kterým riskovali životy, že to bylo až nemožné. Ať už se stane cokoliv, nikdy na ně nezapomenu a budu je mít ráda. Všechny do jednoho.

Nakonec všichni posedali do svých aut a odjeli.  Vydechla jsem s úlevou, ale na druhou stranu mi už teď chyběli. Za týden ale přijedou. Otočila jsem se čelem k Jakovi a políbila ho. Chyběla mi samota s ním. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a vnímala jeho oddechy. Nepřipadal mi moc klidný. Jakmile se ode mě odklonil, zatvářil se šibalsky.

„Mám pro tebe překvapení,“ řekl a usmál se, nevěděla jsem, co od něj čekat. „Zavři oči.“ Dodal a já se na něj jenom nevěřícně podívala.

„Mám jít po schodech se zavřenýma očima? Víš, jak jsem nemotorná normálně a ještě potmě?“ řekla jsem mu na svou obhajobu, ale on se znovu usmál.

„Neboj, já tě ponesu.“ S těmito slovy jsem rezignovala a zavřela oči. Jake mě popadl do náruče a pelášil po schodech nahoru. Poznala jsem, že vchází do tátovy ložnice. Nechápala jsem vůbec nic. Pomalu mě položil na zem a já otevřela oči. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ten pohled, který se mi naskytl, byl dokonalý.

V pokoji po tátovi stála pouze dřevěná postýlka s bílými pokrývkami a nad ní se otáčelo pár zavěšených panáčků. Jedena z nich byla postavička rudohnědého vlka. Když jsem k té postýlce přišla blíž, uviděla jsem malou plyšovou hračku ve tvaru psa. Nechtěně jsem se zasmála a vzala ho do ruky. Najednou jsem si všimla, že mu něco visí u obojku. Proboha! Prstýnek! Co to znamená? V ten moment byl u mě Jake a zezadu mě objímal a já se chvíli nezmohla ani na jeden malinký pohyb. Když jsem už byla schopná pohybu, otočila jsem se na něj s otázkou vepsanou v očích a on pochopil můj dotaz. Velmi něžně mě políbil na rty. Ochotně jsem mu jeho polibek oplácela. Najednou se ode mě odtrhl a poklekl na jedno koleno. V ten okamžik se mi rozklepala kolena jako nikdy. Měla jsem co dělat, abych neupadla na zem. V jeho očích se zrcadlilo tolik lásky, nemohla jsem uvěřit, že je všechna pro mě. Vlastně nebyla jen pro mě, ale i pro naše maličké.

„Isabelo Marie Swanová, miluji tě z celého svého srdce, tebe i naše dítě. Prokážeš mi tu čest a staneš se mojí ženou?“ řekl něžným hlasem. Panebože! On mě žádá o ruku! Chvilku jsem tam stála neschopná slova i pohybu. Nemusela jsem si nic rozmýšlet, ale tohle jsem nečekala. Z oka mi najednou ukápla slza, ale nikoliv bolestí nebo smutkem, ale radostí. Byla jsem šťastná.

„Ano.“ Zachraptěla jsem, ale stále jsem nevěděla, jak se pořádně mluví. Usmála jsem se na Jaka a on popadl plyšovou hračku a odmontoval z ní prstýnek.

„Ten je po mojí mámě. Mám ho dát té, se kterou budu celý život a to s tebou budu. Miluju tě.“ Řekl a navlékl mi prstýnek na ruku. Byl tak nádherný, zlatý a uprostřed se vyvyšoval krásný kamínek. Znovu mi do očí vnikly slzy. „Jaku, já tě tak miluju!“ už se mi konečně vrátil hlas. Padla jsem mu kolem krku, ale Jake mě okamžitě pustil a naštvaně se na mě podíval.

„Bells, musíš být opatrnější! Nezapomínej na toho malýho špuntíka v tobě.“ Řekl a já mu musela dát za pravdu. Musela jsem na sebe dávat dvakrát větší pozor, pod svým srdcem jsem nosila pokládek nevyčíslitelné hodnoty. Znovu jsem ho objala, ale tentokrát jen jemně. Tahle chvíle byla nejdokonalejší ze všech. Kam se hrabou nějaký hollywoodský filmy. Realita je mnohem krásnější.

 

Předchozí Shrnutí Další

Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bello, sakra bojuj! 17. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře