Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello, sakra bojuj! Epilog

AshKel2

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bello, sakra bojuj! EpilogA je to tu... Úplný konec mé povídky. Netušila jsem, že se někdy dostanu na krásné číslo 41 kapitol. :)
Já už nebudu zdržovat, tak se dejte do čtení a do komentářů mi napište, jak se vám celkově povídka nelíbila/líbila. :)

01.06.2010 (07:30) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3045×

EPILOG

Všechno bylo perfektní. Já se skvěle ovládala a mohla jsem být se svou milovanou rodinou téměř pořád. Pro jistotu jsem chodila na lovy dost často, abych je nějak neohrozila. Nikdy jsem nad sebou neztratila kontrolu, což pro mě bylo až neuvěřitelné.

Největší zkouškou pro mě bylo, když si Lilly rozsekla koleno a Jacob nebyl doma. Musela jsem jí to ošetřit já. Popadl mě panický strach z toho, jak budu reagovat, ale nakonec jsme to zvládly až moc dobře. Lilly nezaplakala, ani malinko a já dokázala jí neublížit.

Celé ty roky jsem žila v neustálém strachu o ně, ale později jsem přišla na to, že je to už zbytečný. Zdálo se to tak neuvěřitelné, ale byla to pravda.

Roky ubíhaly jako mrknutím oka. Děti nejdříve chodily do školky, potom jsme je s Jakem odvedli do první třídy. Každý den odpoledne jsem jim pomáhala s úkoly, které měli ze školy. Lilly byla hodně bystrá a chytrá, ale Matt byl povahově hodně po svém otci – pohodový a s ničím si nikdy nedělal hlavu.

Ani jsem se nenadála a už byli oba na střední a v pubertě. Někdy jsem měla chuť je zaškrtit, ale potom jsem si uvědomila, jak moc je mám ráda a raději jsem to nezkoušela. Utěšovala jsem se tím, že já byla v jejich věku také taková. Se střední přišly i první lásky, tajemství a první zlomená srdce, dokonce i první průšvihy a ředitelské důtky.

Nikdy nezapomenu, když jsem Lilly utěšovala po jejím prvním rozchodu s klukem. Tenkrát z toho byla dost na dně. Plakala celou noc a já u ní seděla a snažila se s ní povídat. Nakonec jsme to obě zvládly – ona díky nové lásce a já díky tomu, že už ji to netrápilo. Vždy mě bolelo vidět někoho z mé rodiny nešťastného, ale to je život.

Matt (jako správný chlap) nikdy kvůli holce nebo rozchodu nebrečel. On měl spíše problémy ve škole a s kázní. Byl to gauner a skoro nic mu nebylo svaté. Několikrát byl podmínečně vyloučen, ale vždycky stačila skromná rulička peněz nebo slib, že už to nikdy neudělá doprovázený psím obličejíkem mého syna. Neučil se špatně, ale to chování…

„Tak nám na tý vysoký neudělej ostudu,“ zakřičel Jacob na Lilly, když nasedala do auta, co ji mělo odvézt na kolej. První den na vysoké. Byla úžasná, dostala se na Yale! Ale ještě úžasnější bylo, když si šla pro diplom. Byla jsem na ni v ten monet tak hrdá, že to ani nemohlo být možné. Za pár dalších let jsem se mohla dívat, jak Matt také přebírá diplom, ale z Harvardu. Chtěl se stát právníkem, a to se mu také splnilo. Po škole šel na praxi k významnému právníkovi v New Yorku. Celé mu to samozřejmě dohodli Cullenovy.

Lilian začala rok po promoci pracovat v jednom prestižním módním časopise. Za další dva roky se vdala za Marka, což pro nás všechny nebylo žádným překvapením a stala se z ní Lilian Uleyová. Po nějaké době už měla vlastní děti, dvě dcery – Paulu a Kate. Udělala ze mě nejšťastnější babičku pod sluncem.

Matt také nezahálel a oženil se. Vzal si svou dlouholetou přítelkyni z vysoké, Michaelu. Vlastně, on si ji tak nějak vzít musel – čekala jeho dítě. Krátce po svatbě se jim narodila dcera Melanie a za pár dalších let syn Taylor.

Pomalu, ale jistě jsem si začínala všímat toho, že moje děti vypadaly už skoro starší než já. Děsila mě ta představa, ale my se s tím všichni smířili. Lilian a Mattovi jsme museli říct, co jsem zač. Překvapivě to vzali dobře. Tady se ukázalo, jak moc pro ně znamenám.

Viděla jsem své potomky stárnout a vyrůstat svá vnoučata. Co víc by si někdo jako já mohl přát? Možná by tu jedna věc byla, ale v tu chvíli to nebylo vůbec důležité… Jednou…

Všichni kolem mě stárli, jenom já zůstávala stále stejná. I Jacob se přestal měnit ve vlkodlaka a začala se mu pomalounku kůže svrašťovat, ale tím ani malinko neztratil na kráse. Bylo fascinující dívat se na jeho černé vlasy, jak každý den nabývají šedivých odlesků. Najednou se ze mě na tomhle světě stal pouhý pozorovatel. Všechno se kolem mě měnilo a já to nemohla zastavit.

Začínala jsem si uvědomovat, že tohle se nám stane osudným, ale nemohla jsem a ani nechtěla s tím nic dělat. Zaslouží si žít normální život.

Čas plynul neúprosně dál a neptal se. Chtěla jsem vteřinu natáhnout do rozměrů věčnosti, ale vždycky se mi vysmekla a vystřídala ji jiná. Neměla jsem proti času šanci…

***

Stojím tu a znovu se mi přehrává můj život před očima. Pamatuji si každičký detail, který se kdy stal. Cítím stékat po tváři slzu, ale ve skutečnosti tam není. Tohle je jen má pomyslná útěcha, kterou poslední roky mám. Mou nedílnou součástí se stal smutek, stesk, pláč a nářek. Už je to celých dvacet let, co jsem naposledy viděla někoho ze své rodiny… Živého.

Ještě tu jsou má vnoučata a nyní už i pravnoučata. Chci jim být neustále nablízku a ochraňovat je, i když o mně nebudou vědět, ale je to jejich život a já na něj už nemám žádné právo. Ani nemůžou vědět, kdo jsem. Je čas jít dál… S nimi navždy v srdci.

Rukou přejíždím po kameni – náhrobku, do kterého jsou vyryta naše jména. Ano, je tam i to moje, jen s tím rozdílem, že u mého není datum úmrtí. Tohle bylo moje přání, být s nimi i po smrti, alespoň pomyslně.

„Je neuvěřitelné, že už je to tolik let,“ ozvalo se za mnou. Nelekla jsem se, slyšela jsem jeho kroky. Edwardovy kroky.

„Je, pořád mi chybí.“ A vždycky chybět budou. Ale můžu být šťastná, bylo mi dopřáno mnohem víc, než původně mělo. Strávila jsem s nimi celý jejich život a to mi ke štěstí stačí.

„Bude svítat, už musíme jít.“ Němě souhlasím a vykračuji směrem do slábnoucí tmy lesa. Ohlížím se ještě za nimi. Nechávám tu své srdce, svou duši, celou sebe samotnou. Už nikdy nebude nic stejné. Já nebudu stejná.

Budoucnost mě nezajímá, já se budu utápět ve vzpomínkách, které mi nikdo nemůže vzít a kde je celý svět najednou krásnější.



***KONEC***

 



Všechno krásné jednou končí a já se musím rozloučit se svou prvorozenou povídkou. Věnovala jsem jí celých sedm měsíců, ale nelituji toho. Dala jsem do ní velký kus sebe a dokázala jsem si, že umím něco dodělat do konce.

Jak pravil klasik: Celý oceán díků patří…

Mé věrné Míše Kostičce, která trpělivě četla téměř každý díl a hledala na něm mouchy. Vlastně to nebyly mouchy, ale masařky, které povídku hyzdily. Za tu čtivost vděčíte jí. Děkuji. :-*

Dále mé drahé Neyimiss, která mě neustále podporovala ve psaní a snášela mé hloupé dotazy ohledně povídky. Vydržela to se mnou a za to jí patří obrovský dík.

Kdyby nebylo mojí Sedmikrásky (Míši), dávno bych s povídkou i celkově na tomhle webu skončila. Ale ona mě dokázala vždycky tak nakopnout (někdy skoro doslovně :D), že jsem na to už ani nepomyslela. Děkuji. :-*

A rozhodně v neposlední řadě patří dík všem, co tuto povídku četli a hlavně komentovali. Kdyby vás nebylo, asi by se Bella nikdy nedočkala svého šťastného konce. Děkuji.

Nebylo to se mnou jednoduché, to přiznávám.

Ještě jednou všem moc děkuji.

Vaše ubrečená KaculKaB ♥



Předchozí Shrnutí

Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bello, sakra bojuj! Epilog:

 1
1. Lucík
16.06.2011 [20:07]

Sem hrozne rada ze zustal Jacob s Bello ale u Epilogu sem se rozbulela jak 3 lete decko sice to byl happy end ae...

Ale nechapu proc se Jacob prestal menit :(( Emoticon Emoticon Emoticon
Jinak upa nožííí povídka gratuluju k ní
no jo jen je mi hrozne lito Jacoba
Mohl s Bellou zustat kdyby se trb . parkrat za mesic premenil ... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře