Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Better Than Me - 8. kapitola - Kam spadlo jablko?

20.10.2010 (10:00) • Misala007 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1937×

Jediné, co jsem cítila, bylo ostré tepání ve spánku. Jako by se mi hlava měla každou chviličku rozskočit. Jasně, za chvilku to přejde, ale ještě nějakou dobu se asi budu cítit jako přejetá náklaďákem. Plně naloženým. A k tomu mi ještě začalo zvonit v uších. Do prdele, zaklela jsme v duchu a instinktivně si přitiskla dlaně na uši. Samozřejmě to nepomáhalo, ale jenom pro ten pocit.

„Nešahej na ni, mohla by být nebezpečná,“ ozvalo se někde blízko.

„Sakra, já jsem pekelně nebezpečná!“ zavrčela jsem. Znova mi zaškubalo v hlavě a obličej se mi zkřivil bolestí. „Teda většinou,“ dodala jsem polohlasně. Zatraceně. Někdo mě sejmul a já si tady s nimi povídám. Rozlepila jsem oči a zase je bleskově zavřela pod náporem bodavého světla. Téměř jsem cítila, jak se mi zorničky bláznivě roztáhly a zase smrštily na velikost špendlíkové hlavičky.

Natáhla jsem vzduch do plic a zjistila, že jsem pořád v lese. Jak jinak. Cítila jsem čerstvé jehličí, vůni deště, hlínu a to, čím byl cítit Michael.

Přece tady nebudu jenom tak ležet, blesklo mi hlavou. Dala jsem si zapravdu a bleskově se překulila dál od těch kluků. Za sebou jsem necítila žádné pohyby. Doufala jsem, že tu nečíhá ještě někdo v záloze, aby mě dorazil další peckou do hlavy. Plynulým pohybem jsem se zvedla do stoje a opřela se o nejbližší strom, protože se mi pekelně zatočila hlava. Mělce jsem dýchala a pomalu otevírala oči, aby si zvykly na ostré světlo. Povedlo se. Bod pro mě.

Zadívala jsem se na tu hromadu opačného pohlaví přede mnou a musela jsem se uchechtnout. Vypadali jako oddíl vojáků ze Zachraňte vojína Ryana. Byli si podobní jako vejce vejci, ale přitom byli každý úplně jiný. A v jejich čele stál obrovský černý vlk. Byl větší než teréňák a hubu měl plnou zubů velkých jako meče. Super, když se daří, tak se daří.

Už jsem chtěla říct něco na adresu jejich přerostlého maskota, když vtom tam namísto něj stál další kluk. Vykulila jsem oči tak, že mi málem vypadly z důlků. Kupodivu to nebylo tím, že tam stál naprosto nahý, ale tím, co se právě stalo. Byl tam vlk, nebyl tam vlk. Nebyl tam nahatý kluk, je tam nahatý kluk. Kdybych se neznala, myslela bych si, že mi v nějakém nestřeženém okamžiku podstrčili lysohlávky.

Chlapovlk se k nim všem dokonale hodil. Černé vlasy měl ostříhané každý jinak, takže budily dojem, jako by ho přejela sekačka na trávu. Vypadalo by to roztomile, pokud by se na mě nemračil, jako bych mu vysála babičku.

„Co jsi zač?“ zeptal se úsečně a propaloval mě pohledem. Pokud to vydrží dlouho, začnu se kroutit jako červ na háčku.

„Co myslíš?“ odpověděla jsem mu otázkou a naklonila hlavu na stranu. Konečně jsem se dostávala do své kůže. Já nejsem nikdy ta, která se plazí po zemi po kolenech. Já jsem ta, která lidi donutí kleknout si a potom je kopne do obličeje.

„Nejsi člověk, ale ani upír,“ zkonstatoval. Jestli mu nějak vadilo, že je nahý, nedával to na sobě znát. Působil jako vůdčí typ. Jeho hlas se majestátně rozléhal mezi stromy jako něco živého a tepajícího. A nejen jeho hlas byl majestátný, pokud chápete, jak to myslím.

„A na to jsi přišel sám?“ zeptala jsem se a nakrčila jedno obočí. Vypadalo to, že už ho začínám vážně štvát. Na čele mu vyskočila žíla a v očích se mu nasupeně blýskalo.

„Přestaň si se mnou hrát. Na to, že jsi ještě před pěti minutama ležela na zemi, si dost vyskakuješ,“ zavrčel.

Abych řekla pravdu, užívala jsem si to. Když jsem zrovna neměla jednu ze svých sentimentálních chvilek, bavilo mě srát lidi. I nelidi. A vsadím svoje lodičky od Tifannyho, že tenhle není člověk, ani co by se za nehet vlezlo.

„Patříš ke Cullenům, že?“ štěkl po mně a nenávistně se nahrbil. Nechápavě jsem povytáhla obočí.

„Cože?“ přeptala jsem se. Zatvářil se nedůvěřivě. Ani se nedivím. Kdybych byla na jeho místě, asi bych si nevěřila ani nos mezi očima. „Hele,“ začala jsme smířlivým tónem, „nepřišla jsem sem nikoho sežrat. V zásadě jsem tady nikomu vůbec nic neprovedla. Nevím, o jakých Kolenech tu mluvíš, a abych pravdu řekla, nijak extra mě to ani nezajímá. Pokud nemáš jiný důvod, proč mi zakroutit krkem, tak si uvaž svýho kámoše, já totiž odcházím.“

Byla jsem pevně rozhodnutá, švihla jsem posledním pichlavým pohledem po tom zrádci Michaelovi, otočila jsem se na podpatku a do půl vteřiny bych byla fakticky pryč, ale něco mě stihlo dokonale vykolejit.

„Nechte ji, je stejná jako její otec…“ zaznělo kousek ode mě a přimělo mě to ohlídnout se. Do mého zorného pole se dostal starší muž s dlouhými černými vlasy. Byl na vozíčku.

Autor: Misala007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Better Than Me - 8. kapitola - Kam spadlo jablko?: